Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Apoštolát jako součást křesťanského života zahrnuje různé projevy a činnosti, jejichž cílem je šířit Kristovu vládu a přinášet lidem dobro.



V katolickém pojetí se apoštolát neomezuje pouze na kněze a řeholníky, ale je povoláním každého křesťana. Církev je apoštolská, protože je poslána do celého světa, aby přinášela evangelium a Boží království všem lidem. Toto poslání je hluboce spojeno s Kristem, který je jeho původcem a srdcem. Bez živého spojení s Kristem, které čerpáme zejména z eucharistie, je apoštolát neplodný a nemá smysl.



Apoštolát vykonává církev v různých formách podle různých povolání a potřeb doby. Nezáleží na tom, zda se jedná o kněze, řeholníky nebo laiky &#8211; důležité je jejich úzké spojení s Kristem, které je základním předpokladem účinnosti jejich apoštolské činnosti. Ve společenství církve jsou všichni členové pověřeni posláním apoštolátu, aby společně s Kristem pokračovali v jeho díle. Tímto způsobem je církev neustále naplňována Kristovým posláním a pokračuje v uskutečňování jeho díla spásy na zemi.



Apoštolát v církvi je nedílným znakem její jednoty, svatosti, katolicity a apoštolskosti. Její jednota je založena na jediném Pánu a jediné víře, kterou vyznává, její svatost vychází z přítomnosti Krista a jeho Ducha, její katolicita je projevem univerzality a její apoštolskost je zajištěna trvalým spojením s apoštoly, zejména s Petrem, díky němuž je chráněna v pravdě a vedena k plnosti Božího království.



Církev tak jako „Beránkova nevěsta“ v duchu apoštolátu neúnavně pokračuje ve své pouti a směřuje k eschatologickému završení, kdy budou všichni vykoupení shromážděni před Boží tváří jako jediný Boží lid a Boží království se definitivně zjeví ve své slávě.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org

Apoštolát – co to je?

Má drahá Matko, Panno Maria, pokorně tě prosím, abys byla nade mnou, nad mým domovem, mým manželem, mými dětmi, mou prací, mým pracovištěm&#8230; (vyjmenovat). Rozprostři svůj ochranný mateřský plášť a po celý tento den ochraňuj mě i ty, za které tě prosím. Jsi Neposkvrněná a celá krásná. Byla jsi ustanovena, abys rozšlapala hlavu hada. Proto ti důvěřuji a věřím ve tvou mateřskou pomoc a ochranu. Kéž tato tvá moc, Matko a Královno nebe a země, odežene ode mne/nás jakoukoli démonickou moc, otroctví, cestu, jakoukoli duchovní temnotu a její působení, lidi, kteří se stali nástroji Zlého, kéž ji zapřáhne, aby šla ke kříži Pána Ježíše Krista a nedovolila jí, aby mi/nám více škodila. Nedovol, aby mi/nám nadále škodila. Pokorně tě prosím, aby mě i mé blízké neustále chránila síla tvé lásky, krásy a duchovní přítomnosti. Amen.

Modlitba za ochranu Panny Marie

Bože, který jsi dal své církvi požehnané vůdce ve svatém Kornéliovi a svatém Cypriánovi, dej, ať na jejich přímluvu vytrvale udržujeme jednotu a integritu v našich společenstvích a životech. Pomoz nám vést s odvahou a moudrostí podle jejich příkladu víry a obětavosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatým Kornéliovi a Cypriánovi

Svatý Kornélius a svatý Cyprián, oba mučedníci a představitelé prvotní církve, se připomínají společně 16. září. Jejich životy a přínos byly klíčové v náročném období pronásledování a rozdělení rané církve.



Svatý Kornélius se stal papežem v roce 251 n. l., tedy v době, kdy církev čelila významným zkouškám. Jeho pontifikát se vyznačoval úsilím o udržení jednoty a řešení otázek kázně a smíření, zejména pokud jde o křesťany, kteří během pronásledování odpadli od víry. Kornélius se snažil obnovit víru těchto osob a kladl důraz na odpuštění a návrat do církevního společenství. Jeho papežství bylo přerušeno mučednickou smrtí v roce 253 n. l., neboť byl kvůli své nezlomné víře vyhnán a později popraven.



Svatý Cyprián, kartaginský biskup, byl Kornéliovým současníkem. Cyprián, známý svým silným vůdcovstvím a teologickými spisy, byl hlasitým zastáncem jednoty církve a autority biskupa. Ve svých spisech, včetně spisu „O jednotě církve“, zdůrazňoval důležitost zachování společenství s biskupem a jednoty uvnitř církve. Cyprián také čelil pronásledování a nakonec byl v roce 258 n. l. umučen.



Jejich společný závazek k jednotě církve, jejich oddanost pastýřství svých stád a jejich konečná oběť pro víru jsou příkladem jejich oddanosti a vůdcovství v bouřlivé době.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte jednotu společenství: Důraz svatých Kornélia a Cypriána na jednotu církve nás učí, abychom usilovali o harmonii v našich vlastních společenstvích. Ať už jde o řešení konfliktů s kolegy nebo o posilování míru v našich rodinách, jejich příklad nás povzbuzuje, abychom upřednostňovali jednotu a usilovali o smíření.



Lekce 2: Veďte odvážně a čestně: Oba svatí prokázali odvahu tváří v tvář pronásledování a rozdělení. V našem každodenním životě to znamená stát si za svými hodnotami a zásadami, i když je to obtížné. Může to být tak jednoduché, jako být upřímný v náročných situacích nebo prosazovat v našich vztazích spravedlnost a čestnost.

Svatí Kornélius a Cyprián – životopis

Otec Philippe Blot, který patří ke kongregaci pařížských kněží věnujících se službě v zahraničních misiích, navštívil Severní Koreu již několikrát a značně přitom riskoval. Své svědectví vydal v katedrále Notre Dame během „Noci svědků“, každoroční iniciativy francouzského úřadu „Pomoc církvi v nouzi“.



Středa 5. dubna 2017, říká otec Philippe Blot:



Nedávno jsem měl možnost vycestovat do Severní Koreje a navzdory neustálému policejnímu dohledu jsem si mohl ověřit pravdivost různých zpráv a vyslechnout četná vyprávění svědků, severokorejských uprchlíků. Nejprve v nemocnicích, kde je situace kritická &#8211; žádná antibiotika, žádné obvazy, dokonce ani obyčejné mýdlo. Uvedu jen jeden příklad: místo lahví se sérem pro transfuzi se používají láhve od piva naplněné převařenou cukrovou vodou! Měl jsem možnost navštívit několik škol. Obyvatelstvo trpí chronickou podvýživou &#8211; samozřejmě kromě těch, kteří „jdou“ s režimem! Je třeba vědět, že severokorejské dítě je v sedmi letech v průměru o 8 palců menší a váží o 22 liber (téměř 10 kg) méně než dítě v Jižní Koreji.



Uprchlíci, se kterými jsem se setkal v Jižní Koreji, mi bez okolků řekli, že v Severní Koreji „musíte podplatit člena strany nebo armády, abyste dostali základní potřeby“. Korupce je tedy na denním pořádku. Překvapilo mě, že jsem neviděl žádné postižené lidi. Pravdou je, že severokorejský vůdce, rasista a eugenik, je posedlý představou rasové čistoty, kdy se ti, kteří jsou označeni za „nenormální“, ničeho neúčastní. V důsledku toho jsou také vždy vyloučeni z velkých měst.



Severní Korea je natolik uzavřená země, že do ní nikdo nemůže vstoupit ani se v ní pohybovat bez víza &#8211; včetně Boha, dodávají „uprchlíci s nádechem černého humoru“. Dvěma hlavními pilíři represe jsou na jedné straně naprostá kontrola veškerého pohybu obyvatelstva a na straně druhé vynucování naprosté ignorance vnějšího světa. Severokorejští uprchlíci, kterým se podaří uprchnout, ke svému úžasu objevují realitu, která je zcela odlišná od toho, co jim bylo od narození vykládáno. Popisují veškerou bezuzdnou marxistickou propagandu, která je lidem vnucována, aby z nich udělala zombie, podřízené komunistické straně. Diktátor je prezentován jako skutečný „bůh“, myšlenka, která je neustále propagována ve všech projevech, ve všech třídách a je vlastně ve všech zprávách. Na dynastii Kimů je vyvíjeno frenetické propagandistické úsilí s 30 000 obrovskými sochami a portréty v každém městě a vesnici a hesly napsanými na obrovských billboardech na každé ulici a silnici.



Severokorejci se učí špehovat své sousedy a kolegy a vzájemně se odsuzovat za to, že neplní své povinnosti vůči „Velkému vůdci“. Po zatčení narušitele režimu se celé sousedství a rodina sejdou, aby kritizovali prohřešky údajného pachatele. Ten je pak buď deportován, nebo všichni svědčí o jeho popravě. Tisíce křesťanů živoří v deportačních táborech. Zprávy očitých svědků a pozorování západních satelitů umožňují odhadnout počet lidí zadržovaných v těchto skutečných koncentračních táborech &#8211; počet uvězněných je více než 200 000. Brutalita dozorců je denním chlebem těchto vězňů, kteří pracují 16 hodin denně a trpí brutálním mučením, nemluvě o veřejných popravách těch, kteří jsou považováni za neopatrné. Mezi těmito „politickými vězni“ jsou i ti, kteří trpí nejhoršími nemocemi, a to jsou křesťané, protože jsou považováni za špiony jako „antirevolucionáři první třídy“. Podle režimu je jich ze všech vězněných asi 13 000, ale podle humanitárních organizací jich je až 40 000. Zachází se s nimi velmi krutě a nelidsky. Jsou křižováni, věšeni na mostech nebo stromech, topeni nebo upalováni zaživa. Některé formy mučení jsou příliš strašné, než abych pro ně vůbec našel slova.



Vládci Severní Koreje vyloučili všechny formy náboženství, zejména křesťanství a buddhismus &#8211; protože podle marxismu je náboženství „opium lidu“. Severokorejci nevědí, co je to Bible, a proto nevědí, kdo je Bůh. Před několika lety vláda s velkou slávou povolila otevření chrámu katolické církve, protestantského chrámu a pravoslavného kostela v hlavním městě &#8211; ty však samozřejmě nejsou ničím jiným než podívanou pro cizince! Přesto v Severní Koreji existuje podzemní církev, která je předmětem neustálého pronásledování.



Severokorejští přeběhlíci potvrzují, že viděli své sousedy zatčené za to, že se modlili, ať už doma nebo na tajných místech. Některým informacím se podaří proniknout na veřejnost. Před dvěma lety byla těhotná žena ve věku 33 let obviněna z držení bible. Byla surově zbita a poté její tělo pověsili za nohy na veřejném místě. V květnu 2010 bylo zatčeno asi 20 křesťanů, kteří patřili k tajné církvi. Tři z nich byli okamžitě zabiti a ostatní byli deportováni. Předpokládá se, že od roku 1995 bylo popraveno nejméně 5 000 křesťanů jen proto, že se tajně modlili nebo rozdávali Bibli.



Mnoho Severokorejců se stalo křesťany díky přítomnosti zahraničních misionářů na hranicích. Je také známo, že někteří američtí a kanadští kněží korejského původu byli za pomoc uprchlíkům uvězněni v politických vězeňských táborech. Když jsou dopadeni, hrozí jim nucená repatriace &#8211; což znamená vězení, mučení, tábory a smrt. Pokud nejsou repatriováni, hrozí jim, že se dostanou do rukou zločineckých organizací, které obchodují s lidskými orgány a pašují je. Ženám a dívkám hrozí, že je unesou gangy a prodají rolníkům, nebo ještě hůře, majitelům erotických salonů. Mladá korejská dívka může být prodána za 800 až 1 200 dolarů. A tak zde jako misionář a katolický kněz mluvím jménem všech Korejců, kteří trpí a prožívají nejdelší křížovou cestu v dějinách lidstva již mnoho desetiletí.



Mluvím jménem těch, kterým byly odebrány oči nebo jiné lidské orgány &#8211; bez anestetik &#8211; aby byly transplantovány bohatým Číňanům, Japoncům nebo jiným! Mluvím jménem všech Severokorejců, kteří jsou oběťmi otrokářů!



A konečně, když to vezmeme čistě geopoliticky &#8211; vzhledem k relativní nečinnosti Číny a západních mocností &#8211; 21 milionů Severokorejců trpí a bude trpět, dokud v jejich zemi nedojde k radikálnímu zlepšení.



Prosím o Boží zásah, to je něco, za co se za tento ukřižovaný lid modlím každý den.

Svědectví o pronásledování křesťanů v Severní Koreji

Povstávám dnes skrze mohutnou sílu, skrze vzývání Trojice, skrze víru v trojitost, skrze vyznání jedinosti Stvořitele. 



Povstávám dnes skrze Kristovo narození i jeho křest, skrze jeho ukřižování i pohřbení, skrze jeho zmrtvýchvstání i nanebevstoupení, skrze jeho návrat při posledním soudu. 



Povstávám dnes skrze lásku cherubínů, poslušnost andělů, podrobenost archandělů, naději na odplatu při zmrtvýchvstání. Skrze modlitby patriarchů, skrze věštby proroků, skrze víru vyznavačů, skrze nevinnost svatých panen, skrze skutky spravedlivých. 



Povstávám dnes skrze nebesa, světlo slunce, lesk měsíce, zář ohně, pádění blesku, svist větru, hlubokost moře, pevnost země, tvrdost skal. 



Povstávám dnes skrze Boha, jenž mě rač řídit. 



Boží sílo, udržuj mě, Boží moudrosti, veď mě, Boží oko, hleď za mne, Boží ucho, slyš mě, Boží slovo, mluv za mne, Boží ruko, chraň mě, Boží cesto, prostírej se přede mnou, Boží štíte, zastiňuj mě, Boží vojsko, chraň mě před ďábelskými léčkami, před pokušením hříchu, před tělesnými svody, před každým, kdo mi strojí úklady, ať blízko či daleko, ať sám či v davu. 



Vzývám dnes všechny ony mocnosti na ochranu před těmito zly, před každou ukrutnou a nelítostnou mocí, jež mi ohrožuje tělo i duši, před zaklínáním falešných proroků, před tíživými zákony pohanů, před falešnými zákony bludařů, před uměním modloslužebníků, před zaříkáním žen a kovářů a druidů, přede vší vědou, jež hubí lidské tělo i duši. 



Kriste, ochraňuj mě dnes před jedem, před ohněm, před vodou, před ranami, aby se mi dostalo štědré odplaty. 



Kristus buď se mnou, Kristus přede mnou, Kristus za mnou, Kristus buď ve mně, Kristus pode mnou, Kristus nade mnou. Kristus mi buď po pravici, Kristus po levici, Kristus buď, kde léhám, Kristus, kde sedím, Kristus, kde povstávám. Kristus buď v srdci každého, kdo si na mne vzpomene, Kristus buď v ústech každého, kdo o mně promluví, Kristus buď v každém oku, jež mě uvidí, Kristus buď v každém uchu, jež mě uslyší. 



Povstávám dnes skrze mohutnou sílu, skrze vzývání Trojice, skrze víru v trojitost, skrze vyznání jedinosti Stvořitele. Spása přichází od Pána, Spása přichází od Pána, Spása přichází od Pána, Tvá spása, Pane, je s námi stále. Amen.

Pancíř svatého Patrika

Pane Ježíši, děkuji Ti za každé požehnání a za všechny dobré věci, které jsem zdědil po svých předcích. Prosím Tě, abys je přikryl svou krví. Ve Tvém jménu propouštím všechny zemřelé příbuzné, ke kterým jsem byl citově vázán, a svěřuji je do Tvých milosrdných rukou.



Odpouštím generacím přede mnou za všechno zlo, které jsem po nich zdědil. Jejich jménem Ti odpouštím všechny hříchy, kterých se dopustili, a prosím Tě za ně: „Pane Ježíši, Synu Boží, smiluj se nad námi hříšníky. Důvěřujeme Ti a vyznáváme: Ježíši, Ty jsi náš Pán a Spasitel.“



Prosím Tě, Ježíši, přikryj je svou Krví, kterou jsi prolil za všechny naše hříchy; kéž mě Tvá svatá Krev ochrání před jakýmkoli zlým vlivem mých předků. Ve Tvém jménu, Pane Ježíši, se zříkám každého prokletí a ruším každé pouto zla z jejich strany. Ve Tvém jménu jim žehnám, aby se s Tebou smířili a dosáhli tak věčné spásy ve Tvém království. V této radostné naději jim v Duchu svatém říkám: „Ježíš vás miluje a já s ním.“ Amen.

Modlitba za osvobození

Apoštol je obecný termín používaný v křesťanské teologii pro ty, kteří jsou posláni vydávat svědectví o Ježíši Kristu. Tento pojem zahrnuje nejen dvanáct Ježíšových společníků, ale také všechny ty, kteří jsou v církvi posláni, aby nesli evangelium světu. Termín apoštol lze chápat jako člověka, který je povolán a vyslán stejně jako Ježíš vyslal své učedníky. Tito vyvolení svědkové jsou základem církve a jejich úkolem je hlásat Ježíšovo vzkříšení. Apoštolské poslání je tedy trvalé a zajišťuje kontinuitu Božího poslání od Ježíše přes apoštoly až po současnost prostřednictvím biskupů.



V lidském životě existuje napětí mezi duchem a tělem, které je důsledkem dědictví hříchu. Tento zápas je součástí duchovního života každého člověka a projevuje se v morálních rozhodnutích a chování. Apoštol Pavel připomíná, že jednání člověka je ovlivněno buď poslušností Božímu Duchu, nebo odporem vůči němu. Život v Duchu svatém znamená žít podle Božích příkazů a usilovat o křesťanské ctnosti.



Katechismus katolické církve poukazuje na důležitost přizpůsobení katecheze různým kulturám a životním situacím, aby evangelium mohlo být přijato a pochopeno v každém prostředí. Každý křesťan má povinnost podílet se na evangelizaci, která zahrnuje svědectví životem i slovem. Tento apoštolský úkol je nedílnou součástí křesťanského povolání bez ohledu na konkrétní povolání nebo situaci jednotlivce.



V současné době dochází v církvi k různým formám rozkolů a rozdělení, které ohrožují její jednotu. I když se mohou vyskytovat rozdíly v teologických názorech nebo praktických otázkách, církev stále vyznává jednotu ve víře a lásce ke Kristu. Jednota je hodnota, kterou je třeba chránit a obnovovat, aby bylo možné naplnit Kristův příkaz milovat bližního jako sebe sama.



Boží láska a milost jsou základem křesťanského života a spásy. Kristus svým křížem vykoupil lidstvo z hříchu a přinesl svobodu a smíření s Bohem. Věřící v Krista jsou povoláni žít životem lásky a služby bližním, aby svědčili o Kristově milosrdenství a spáse.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org

Apoštol – kdo je to?

Svatý Josefe, buď nám otcem, ve svém srdci lásky vždycky dej prostor našim modlitbám, ochraňuj nás v každé době. Uděl našemu domu milost, stálou jednotu v každé době, ať jsme Bohu vždy věrní v lásce a pokoji. Ať ctnost nás tu vždy zdobí, ať každý okamžik nás k nebi vede, to je naše dnešní modlitba, kterou k tobě vroucně vznášíme.



Zůstaň zde mezi námi, pak bude ráj vždy s námi. Klíče od domu ti dáváme, u brány našeho domu stůj. Chraň vždy s péčí, co by duši škodilo. Skryj naše drahé i nás v srdci Páně za všech okolností, ať žijeme v zemi pozemské jako ty v domě nazaretském, ať tě chválíme navěky a přebýváme s tebou v nebi. Amen.

Modlitba ke svatému Josefovi

Pane, procházíme těžkým obdobím. Prosíme tě, abys nám odpustil naše chování, náš lhostejný postoj ke zlu, to, že si ubližujeme a nestavíme tě na první místo.



Smiluj se nad námi hříšníky, přijmi naše skutky pokání z našich zpovědí, ale i ty, které přidáme dobrovolně. Smiluj se nad námi, ale také nad námi všemi; i nad těmi, kteří nechtějí ve svém životě nic změnit.



Otevři nám oči, jako jsi je otevřel slepci. Otevři nám oči, abychom se dobře viděli, jak se díváme; otevři nám oči, abychom viděli tebe.



Uzdrav nás, Pane, od sobectví, od vzájemného obviňování, od posměchu, od ponižování; uzdrav naše duše, abychom milovali především tebe a kvůli tobě i bližního &#8211; i nepřítele nebo nesympatického.



Pane, božský Lékaři, uzdrav nás na těle i na duši. Ukonči zkoušku, která nás tíží; dotkni se našich srdcí, aby tě poznala. Odevzdáváme ti naše Česko, zvláště naši farnost se všemi rodinami, věřícími i vlažnými či nevěřícími.



Zasvěcujeme se tvému milosrdnému Srdci, s důvěrou se vkládáme do tvé náruče. Bože, smiluj se nad námi! Amen.

Modlitba v těžké chvíli

Synu, mluvím s tebou, zatímco spíš s malou ručičkou pod tváří a chlupatými vlasy na vlhkém čele. Vplížil jsem se do tvého pokoje. Ještě před chvílí, když jsem si v pracovně četl noviny, mě přepadly výčitky svědomí. Omámeně jsem přistoupila k tvé posteli.



Vím, synu, že jsem se k tobě choval bezcitně. Vyčítal jsem ti, že sis jen otřel obličej mokrým ručníkem, když ses ráno chystal do školy. Vyjel jsem na tebe, že sis neočistil boty. Křičela jsem na tebe vztekle, když jsi něco upustil. I u snídaně jsem na tobě hledala chyby. Že kazíš věci. Že okusuješ jídlo. Že se opíráš lokty o stůl. Že si mažeš máslo na chleba. A když sis šla hrát a já odcházel do práce, otočila ses na mě a zavolala: „Sbohem, tati! „ Ale já jsem se zamračil a napomenul tě: „Nehrb se!“.



Večer jsem se do toho pustil znovu. Když jsem šel domů, přistihl jsem tě, jak klečíš a hraješ si v písku. Na teplácích jsi měl díry. Ponížil jsem tě před tvými kamarády, když jsem tě poslal domů. „Tepláky jsou drahé, a kdyby sis je musel kupovat, dával by sis větší pozor!“ ‚A co ty?‘ zeptal jsem se. Takhle se k tobě choval tvůj vlastní otec! Vzpomínáš si, jak jsi pak nesměle a s nejistým pohledem vešel do pracovny, kde jsem si četl noviny? Zlobil jsem se na tebe, že mě vyrušuješ, a viděl jsem tě nerozhodně stát ve dveřích. „Co tady chceš?“ vykřikl jsem. Neřekl jsi ani slovo, ale skočil jsi po mně. Vzal jsi mě kolem krku, políbil jsi mě a putoval jsi ke mně se zápalem, který ti Bůh vložil do srdce a který ani moje nepozornost nezchladila. A pak jsi vyběhla po schodech nahoru.



A pak mi, synu, v okamžiku vypadly noviny z ruky a mě přepadla strašná úzkost. Na co jsem si to zvykl? Nevidět nic než chyby, kázání. Tak se ti odměňuji za to, že jsi malý kluk. Ne že bych tě neměl rád, to ne, ale chtěl jsem toho po malém chlapci příliš mnoho. Měřil jsem to mírou svých let. Zatímco ve tvé povaze je tolik dobroty, milosti a přirozenosti. Tvé srdíčko je jako časné svítání na horách. Prokázal jsi to tím, že jsi ke mně sám od sebe přiběhl a dal mi pusu na dobrou noc. To mi stačilo. Přistoupil jsem k tvé postýlce a zahanbeně u ní poklekl. Je to ubohé pokání. Vím, že bys to pochopil, kdybych ti to řekl během dne. Ale zítra budu opravdový táta, budu s tebou blbnout.



Napsal: Livingstone Larnet



Tento článek s názvem: „Otec zapomíná“ vyšel jako úvodník v časopise People&#8217;s Home Journal. Od svého vydání byl opakovaně otiskován v novinách a časopisech po celých Spojených státech a v mnoha překladech po celém světě.

Kritizovat, nebo nekritizovat děti?

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie