Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Věřím, Pane, že jsi přítomen ve Svátosti oltářní jako Bůh a člověk s probodeným srdcem, ale již oslavený. A nemusím se tě dotýkat, ty se dotýkáš mě, mého těla a mé duše, celé mé bytosti. Ty jsi ve mně a já jsem v tobě. Jaká radost, jaká radost, jaké štěstí! Věřím, Pane, ale kéž bych věřil ještě pevněji. Doufám, Pane, ale kéž doufám ještě pevněji. Miluji, ale kéž miluji ještě vroucněji. Amen.

Modlitba po svatém přijímání

Pane Ježíši, ty jsi můj Bůh a Pán. Jsi můj Spasitel a Vykupitel. Jsi můj nejlepší přítel. Věřím, že jsi přítomen ve Svátosti oltářní jako Bůh a člověk. Věřím, že jsi skryt v nebeském chlebu a chceš být pokrmem mé duše. Věřím ne proto, že tomu rozumím, ani proto, že jsem to viděl a ochutnal, ale věřím díky Tvému slovu. Ty jsi Ženich mé duše. Miluji Tě celým svým srdcem a tolik po Tobě toužím. Přijď, Pane Ježíši. Posvěť mou duši i tělo a ochraňuj mě, abych s Tebou byla šťastná navždy. Amen.

Modlitba před svatým přijímáním

Bože, který jsi svatého Jana Zlatoústého obdařil darem výmluvnosti a odvahou říkat pravdu, dej nám na jeho přímluvu schopnost žít čestně a nezištně sloužit druhým. Pomoz nám následovat jeho příkladu v hlásání spravedlnosti a v péči o potřeby chudých. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Janu Zlatoústému

Svatý Jan Zlatoústý, který se narodil kolem roku 349 n. l. v Antiochii, byl významným raným církevním otcem známým svými výmluvnými kázáními a hlubokým nasazením pro křesťanský život. Byl vzdělán v rétorice a teologii, v roce 386 n. l. byl vysvěcen na kněze a později se v roce 397 n. l. stal konstantinopolským arcibiskupem.



Pro své mimořádné řečnické schopnosti si Jan vysloužil přezdívku „Chrysostom“, což znamená „Zlatoústý“. Ve svých kázáních a spisech se zabýval různými aspekty křesťanského života, včetně důležitosti ctnostného života a péče o chudé. Byl také reformátorem, který se zasazoval o sociální spravedlnost a církevní kázeň.



Navzdory své popularitě vedly jeho reformní snahy a otevřená kritika bohatých a zkorumpovaných lidí ke konfliktům s politickými i církevními autoritami. To nakonec vyústilo v jeho vyhnanství. Svatý Jan Zlatoústý zemřel v roce 407 n. l. během nucené cesty do vyhnanství. Jeho učení je stále vlivné, zejména jeho důraz na morální a sociální odpovědnost křesťanů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Mluvte čestně a cíleně: Jan Zlatoústý byl odhodlán kázat pravdu a spravedlnost, a to i za cenu osobního rizika, a učí nás, jak je důležité mluvit v našich životech čestně a přesvědčivě. Ať už v osobních rozhovorech nebo v profesním prostředí, snažte se komunikovat čestně a cílevědomě a prosazovat to, co je správné a spravedlivé.



Lekce 2: Aktivně pečujte o ty, kteří to potřebují: Chrysostomovo zaměření na sociální spravedlnost a péči o chudé nám připomíná, abychom se aktivně zapojovali do charitativních činů a podporovali ty, kteří měli méně štěstí. V každodenním životě to může znamenat věnovat čas dobrovolnictví, přispívat na dobročinné účely nebo si prostě všímat potřeb lidí kolem nás.

Svatý Jan Zlatoústý – životopis

Apostáze nebo odpadlictví je úplné odmítnutí křesťanské víry.



Nevíra je zanedbávání zjevené pravdy nebo dobrovolné odmítnutí souhlasit s ní. Hereze je tvrdošíjné popírání nějaké pravdy, které je třeba věřit podle božské a katolické víry, po přijetí křtu nebo tvrdošíjné pochybování o ní.



Apostáze je pak odmítnutí křesťanské víry, zatímco schizma je odmítnutí podřídit se římskému papeži nebo odmítnutí společenství s členy církve, kteří jsou mu podřízeni.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Apostáze – co to je?

Ježíši, klaním se ti a omlouvám se, jestliže jsem svými hříchy svedl mnohé na cestě k tobě. Chci tě chválit za to, že jsi mi dovolil vidět tě takového, jaký jsem, a že jen díky tvé milosti se stále miluji a dávám svým bližním to, co jsem od tebe zakusil v každé svaté zpovědi, v eucharistii a ve tvém slově.



Děkuji ti, že jsem pochopil, že mé hříchy nejsou k mé hanbě, ale k poznání, jak jsem zranitelný, a hlavně, jak jsem na tobě závislý. Chválím tě za to, že jsi mi dal milost důvěřovat ti víc než svým hříchům, abych si uvědomil, že bych si neměl zbytečně špinit srdce slabostmi druhých lidí. Naopak, že mám žehnat a přitahovat mnohé k tobě, dokonce i když mluvím o svých vlastních pádech, jimiž jsi se oslavil, když jsi ukázal svou moc nad smrtí.



Děkuji ti, že jsi mě tak úžasně stvořil a že jsi mi dal přátele, v nichž mohu nalézt tebe, svého Pána a Spasitele. Amen.

Modlitba za přátelství

Pán Ježíš, věčný velekněz, zachovej své kněze pod ochranou svého Nejsvětějšího Srdce.



Zachovej bez poskvrny jejich posvěcené ruce, které se denně dotýkají Tvého nejsvětějšího Těla.



Chraň bez poskvrny jejich rty, které jsou svlažovány Tvou drahocennou Krví.



Chraň jejich čistá srdce, do nichž byla vtisknuta pečeť Tvého svatého kněžství.



Dej jim moc proměňovat naše srdce, jako oni proměňují chléb a víno.



Požehnej jejich práci, aby přinášela hojný užitek. a uděl jim korunu věčné slávy. Amen.

Modlitba za kněze

MILUJ MĚ TAKOVÝ, JAKÝ JSI!



Znám tvou bídu, tvé boje, úzkost tvé duše, slabosti tvého těla. Znám tvou zbabělost, tvé hříchy, a přesto ti říkám: „Dej mi své srdce, miluj mě takového, jaký jsi!“



Pokud očekáváš, že se musíš stát andělem, abys získal mou lásku, nikdy mě nebudeš milovat. Jsi-li také zbabělá v plnění svých povinností a v uplatňování svých ctností, i když vždy upadáš do těch hříchů, které nemůžeš pochopit, nedovolím ti, abys mě nemilovala! Miluj mě takového, jaký jsi! V každé chvíli a v každé situaci, v níž se ocitneš, ve vroucnosti či vyprahlosti, v důvěře či nedůvěře, miluj mě takového, jaký jsi! Chci lásku tvého ubohého srdce, neboť budeš-li čekat, až budeš dokonalý, nikdy mě nebudeš milovat!



Cožpak bych nemohl proměnit každé zrnko písku v drahokam, zářící čistotou, ctností a láskou? Cožpak nejsem nejsilnější? Jestliže se mi líbí opustit tu skvostnou podstatu v nebi a dát přednost chudé lásce tvého srdce, nejsem snad vždy pánem tvé lásky?



Mé dítě, dovol mi tě milovat, chci tvé srdce. Jistě tě časem obrátím, ale dnes tě miluji takovou, jaká jsi, a chci, abys i ty mě milovala takovou, jaká jsi. Chci vidět, jak se tvá láska vynořuje z bezedných hlubin tvé bídy! Miluji v tobě i tvé slabosti, miluji lásku chudých a ubohých. Chci, aby z chudých vyrazil velký výkřik: „Ježíši, miluji tě!“ Chci, aby z chudých vyrazil velký výkřik.



Chci jedinou píseň tvého srdce, nepotřebuji tvé znalosti a tvůj talent. Důležitá je pro mě jen jedna věc: vidět vás, jak pracujete s láskou! Nejde mi o vaše ctnosti. Když ti je dám &#8211; jsi tak slabý, že tě uživí jen tvá sebeláska. O to se nestarej! Mohl jsem tě ustanovit k velkým věcem &#8211; ne, budeš zbytečným služebníkem a vezmu ti i to málo, co máš, neboť jsem tě stvořil pro lásku. Dnes stojím na prahu tvého srdce jako prosebník &#8211; Já, Král králů. Klepu a čekám. Pospěš si, abys mi otevřel! Neobhajuj svou bídu! Znáš-li dokonale svou ubohost, zemřeš bolestí. „Co by mi velmi ublížilo, by byla tvá nedůvěra a pochybnosti. Chci, abys i ten nejbezvýznamnější čin udělal jen z lásky ke mně. Spoléhám na to, že mě učiníš šťastným.



Neboj se, že nemáš žádné ctnosti, já ti dám své. Pokud si děláš starosti, dám ti svou sílu. Dáš-li mi svou lásku, dám ti mnohem, mnohem víc, než si dokážeš představit. Myslete vždy na to, abyste mě milovali takového, jaký jste. Dal jsem vám svou Matku. Ať vše, ano, vše prochází jejím čistým Srdcem! Nečekej na to, že se musíš stát svatou, abys Mi mohla dát lásku, takhle Mě nikdy milovat nebudeš, to bys Mě nikdy nemilovala. A teď jdi!



MILUJ MĚ TAKOVÝ, JAKÝ JSI!



Milosrdný Ježíš (úryvek) od sestry Faustyny, Krakov

Milosrdný Ježíš sestře Faustyně

Svatý Peregrine, potřebuji tvou pomoc. Ve svém životě už necítím jistotu. Moje vážná nemoc ve mně vzbuzuje touhu po znamení Boží lásky. Pomoz mi, svatý Peregrine, napodobit tvou nezlomnou víru, jakou jsi měl ty, když jsi byl konfrontován s hrůzou rakoviny. Pomoz mi také důvěřovat Pánu, jako jsi mu důvěřoval ty ve chvíli utrpení. Chtěl bych být uzdraven, ale nejprve prosím Pána o sílu nést kříž v nemoci. Toužím hlásat přítomnost Boží milosti, ve svém životě, navzdory všem pochybnostem a obavám. Svatý Peregrine, buď mým duchovním pomocníkem a přímluvcem u Otce. Amen.

Modlitba ke svatému Peregrinovi za uzdravení z rakoviny

Bože, který jsi nám dal svaté Hyacinta a Prota jako příklady odvahy a věrnosti, dej nám sílu, abychom byli pevní ve svém přesvědčení a vzájemně se podporovali ve víře. Kéž nás jejich svědectví inspiruje k poctivému a vytrvalému životu podle křesťanských hodnot. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatým Hyacintovi a Protovi

Svatí Hyacint a Protus byli bratři a raně křesťanští mučedníci, připomínaní pro svou neochvějnou víru v době krutého pronásledování v Římské říši. Sloužili jako komorníci urozené Římanky jménem Eugenie, která konvertovala ke křesťanství. Inspirováni jejím příkladem a učením evangelia přijali Hyacint a Protus také křesťanskou víru.



Za vlády císaře Valeriána ve 3. století bylo křesťanství postaveno mimo zákon a ti, kdo se k němu hlásili, byli často mučeni a popravováni. Hyacint a Protus se odmítli zříci své víry, a to i pod hrozbou smrti. Jejich neochvějnost vedla k mučednické smrti kolem roku 257 n. l. Bratři byli pro svou víru sťati a jejich odvážné svědectví dodnes inspiruje křesťany.



Jejich svátek se slaví 11. září a jsou uctíváni jako příklad věrnosti Kristu tváří v tvář extrémnímu protivenství.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně ve své víře: Hyacint a Protus nám připomínají, jak je důležité stát si za svým přesvědčením, i když je to obtížné. V každodenním životě to může znamenat, že v práci nebudeme dělat kompromisy ve svých hodnotách, že se zastaneme někoho, s kým se zachází nespravedlivě, nebo že prostě zůstaneme věrni svým zásadám, když čelíme tlaku vrstevníků.



Lekce 2: Podporujte se navzájem ve víře: Poutání mezi těmito dvěma bratry nám ukazuje, jakou sílu má vzájemná podpora při prožívání naší víry. V praxi to můžeme uplatnit tak, že budeme podporovat své přátele a rodinu na jejich duchovní cestě, společně se účastnit mše svaté nebo být zdrojem povzbuzení, když někdo bojuje se svou vírou.

Svatí Hyacint a Protus – životopis

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie