Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Slavný Pontife, svatý Pius X., oddaný služebníku našeho Pána a milující dítě Marie, vzývám tě jako svatého v nebi. Odevzdávám se tobě, aby ses stal mým otcem, ochráncem a průvodcem na cestě ke svatosti a spáse.



Pomáhej mi plnit povinnosti mého stavu v životě. Získej pro mě velkou čistotu srdce a horlivou lásku k vnitřnímu životu podle tvého vlastního příkladu.



Papeži Nejsvětější Svátosti, nauč mě milovat mši svatou a svaté přijímání jako zdroj veškeré milosti a svatosti a přijímat tuto svátost co nejčastěji.



Jemný otče chudých, pomáhej mi napodobovat tvou lásku k bližním slovem i skutkem.



Utěšiteli trpících, pomáhej mi nést můj každodenní kříž trpělivě a s dokonalou odevzdaností vůli Boží. Milující pastýři stáda Kristova, získej pro mě milost být opravdovým dítětem svaté Matky Církve.



Svatý Pius X., milovaný svatý otče, pokorně prosím o tvou mocnou přímluvu, abych získal od Božského Srdce Ježíšova všechny milosti potřebné pro můj duchovní a hmotný blahobyt.



Zvláště ti doporučuji tuto prosbu&#8230; (uveďte svou žádost)



Velký Pontife, kterého svatá Matka Církev povýšila na čest našich oltářů a vyzvala mě, abych tě vzýval a napodoboval jako svatého, mám velkou důvěru v tvé modlitby. Pevně věřím, že pokud je to Boží svatá vůle, bude moje prosba vyslyšena skrze tvou přímluvu za mě před Božím trůnem.



Svatý Pius X., modli se za mě a za ty, které miluji. Pokorně tě prosím, kvůli tvé lásce k Ježíši a Marii, neopouštěj nás v našich potřebách. Kéž zažijeme mír a radost tvé svaté smrti. Amen.



3x Otče náš&#8230;. 3x Zdrávas, Maria&#8230;. 3x Sláva Otci&#8230;.



Zdroj: America Needs Fatima

Novéna ke svatému Piu X.

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, Otče nebes, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Nejsvětější Trojice, jeden Bůh, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás. Svatý Josef, patron univerzální církve, oroduj za nás. Svatý Pius X., vzor pro kněze, oroduj za nás. Svatý Pius X., moudrý biskup, oroduj za nás. Svatý Pius X., pokorný kardinál a patriarcha, oroduj za nás. Svatý Pius X., horlivý papež pro své stádo, oroduj za nás. Svatý Pius X., zbožný učitel, oroduj za nás. Svatý Pius X., oddaný chudým, oroduj za nás. Svatý Pius X., utěšitel nemocných, oroduj za nás. Svatý Pius X., milovník chudoby, oroduj za nás. Svatý Pius X, pokorný srdcem, oroduj za nás. Svatý Pius X., věrný povinnosti, oroduj za nás. Svatý Pius X., hrdinský v praktikování všech ctností, oroduj za nás. Svatý Pius X., naplněn duchem sebeobětování, oroduj za nás. Svatý Pius X., jehož cílem bylo obnovit všechny věci v Kristu, oroduj za nás. Svatý Pius X., který přivedl malé děti k zábradlí oltáře, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi radil Eucharistii denně a často pro všechny, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi nás vybízel, abychom znali a milovali mši svatou, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi všude hledal šíření křesťanského učení, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi odolal a káral všechny hereze, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi nás učil spravedlivému katolickému jednání, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi zasvětil věřící laickému apoštolátu, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi toužil být znám jako chudý pastýř duší, oroduj za nás. Svatý Pius X., který odpovídáš na modlitby těch, kdo k tobě volají, oroduj za nás.



Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, ušetři nás, Pane. Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, milostivě nás vyslyš, Pane. Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V. Oroduj za nás, svatý Pie X. R. Abychom byli hodni Kristových zaslíbení.



Modleme se. Ó Bože, který jsi naplnil duši svatého Pia X. planoucí láskou a povolal jsi ho, aby byl náměstkem Kristovým, udělej, ať na jeho přímluvu můžeme jít ve stopách Ježíše, našeho Božského Mistra. Dej, ať jsou naše modlitby k tomuto svatému papeži plodné pro náš život zde i ve věčnosti, skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: catholictradition.org

Litanie ke svatému Piu X.

Slavný eucharistický papeži, svatý Pie X., snažil ses „všechno obnovit v Kristu“. Získej pro mě pravou Ježíšovu lásku, abych mohl žít jen pro Něho. Pomoz mi získat živou horlivost a upřímnou vůli usilovat o svatost života, abych mohl využívat bohatství Nejsvětější Eucharistie v oběti a svátosti. Svou láskou k Marii, matce a královně všech, rozpal mé srdce něžnou oddaností k ní. 



Požehnaný vzor kněžství, získej pro nás svaté, oddané kněze a rozmnož povolání k řeholnímu životu. Rozptýl zmatek, nenávist a úzkost a nakloň naše srdce k míru a svornosti, aby se všechny národy podřídily sladké vládě Kristově. Amen. 



Svatý Pie X., oroduj za nás!



Zdroj: Catholic Culture

Modlitba ke svatému Piu X.

Giuseppe Sarto (1835-1914), budoucí papež Pius X., byl jednou z největších náboženských osobností počátku dvacátého století. Narodil se nedaleko Benátek jako druhé z deseti dětí ve velmi chudé rodině. Giuseppe získal vzdělání ve vesnické škole a nakonec byl v roce 1858 (rok před obvyklým minimálním věkem) vysvěcen na kněze. Po šestadvaceti letech působení ve farnosti se stal biskupem v italském městě Mantova a v roce 1893 byl jmenován kardinálem v Benátkách.



Na papežské enklávě po smrti papeže Lva XIII. v roce 1903 byl zvolen kardinál Sarto, který přijal jméno Pius X. Nový papež si byl nadále velmi dobře vědom svého skromného původu a byl v rozpacích z některé okázalosti papežského dvora. „Podívej, jak mě vyparádili,“ řekl se slzami v očích jednomu příteli. Při jiné příležitosti poznamenal: „Je to pokání, že jsem nucen přijmout všechny tyto praktiky. Vodili mě obklopeného vojáky jako Ježíše, když byl zajat v Getsemanech.“ Pius a jeho rodina však měli smysl pro humor. Říká se, že poté, co mu matka při jeho instalaci políbila papežský prsten, mu pak podala ruku se svým snubním prstenem se slovy: „Teď polib můj prsten &#8211; protože bez něj bys nikdy nedostal ten svůj.“ 



Během svého pontifikátu bojoval Pius s protináboženskou vládou Francie o kontrolu nad francouzskou církví a ostře vystupoval proti herezi modernismu (přesvědčení, že církev by měla vyměnit některé své nauky a praktiky za modernější či aktuálnější názory).



Papež svatý Pius X. je známý svou snahou o zlepšení církevní bohoslužby, a to zejména tím, že podporoval časté přijímání eucharistie a snížil věk, od kterého mohou děti přistupovat k prvnímu svatému přijímání, z dvanácti na sedm let. Předvídal příchod první světové války, ale ke své velké lítosti jí nedokázal pomoci zabránit a zemřel se zlomeným srdcem několik týdnů po jejím začátku.

Svatý Pius X. – životopis

Tento problém obvykle vzniká při zpovědi před vyznáním hříchů. „Od mé poslední zpovědi, která byla před rokem, jsem se dopustil…“



„Zpověď je, obrazně řečeno, duchovní sprcha.“ Podívám se na kajícníka, co to s ním udělalo. Souhlasně přikývne.



„Dovedete si představit, že byste se sprchoval jednou za rok?“ Vytřeští oči a já se raději ani nesnažím přijít na to, co ho napadlo. Jakékoli přirovnání kulhá, ale v tomhle případě stačí, aby šokovalo.



Jak často se vlastně máme zpovídat? Odpověď na tuto otázku komplikují sami zpovědníci, kteří v této otázce nejsou jednotní. Zkušenosti ze zahraničí, kde se věřící katolíci zpovídají méně často než v Česku, inspirují některé naše kněze. Na opačné straně stojí zastánci pravidelného přístupu ke svátosti smíření. Pro ně jsou příkladem svatí, kteří se zpovídali každý týden.



Zde bych rád nabídl citát z římského rituálu Ordo paenitentiae. Je velmi užitečné přistupovat k této svátosti často a svědomitě i v případě všedních hříchů. Nejde totiž o pouhé opakování obřadu ani o jakési duševní cvičení, ale o stálé úsilí o zdokonalení křestní milosti (OP b. 7). Zmínka o všedních hříších je určena těm, kteří tvrdí, že stačí přistoupit ke svátosti smíření, máme-li těžké hříchy. A co znamená „často“? Lze ho chápat různě, ale vždy v protikladu k „občas“ nebo „zřídka“. Jak jej však vykládat ve vztahu k minimalistickému požadavku formulovanému v pěti přikázáních církve zpovídat se a přijímat svátost oltářní alespoň jednou ročně? V tom se musíme zaměřit na výraz „alespoň“. U zpovědi si to vysvětluji jako nutnost, která je nezbytná k tomu, aby duchovní život vůbec mohl doutnat.

Jak často se zpovídat

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi. 



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bůh, nebeský Otec, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu svatý, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, jeden Bůh, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás. Královno počatá bez hříchu, oroduj za nás.



Svatý Bernarde, oroduj za nás. Svatý Bernarde, jenž jsi tím, že ses odevzdal Bohu, přitáhl k němu mnoho duší, oroduj za nás. Svatý Bernarde, zázračné dítě jedenáctého staletí, oroduj za nás. Svatý Bernarde, ozdobo duchovenstva, oroduj za nás. Svatý Bernarde, postrach kacířů, oroduj za nás. Svatý Bernarde, prorok církve, oroduj za nás. Svatý Bernarde, světlo biskupů, oroduj za nás. Svatý Bernarde, nejpokornější, oroduj za nás. Svatý Bernarde, hořící horlivostí pro Boží slávu, oroduj za nás. Svatý Bernarde, nejhorlivější pro Mariinu čest, Svatý Bernarde, nejmilejší synu Královny andělů, Svatý Bernarde, nejčistší tělem i duší, Svatý Bernarde, dokonalý vzore chudoby a umrtvování, Svatý Bernarde, nejhorlivější v lásce ke všem, Svatý Bernarde, který se bál Boha, a ne pozemské moci, Svatý Bernarde, jehož celý zevnějšek dýchal svatostí, Svatý Bernarde, jehož pohled vypovídal o Bohu, Svatý Bernarde, květ řeholníků, Svatý Bernarde, který nikdy neztratil ze zřetele Boží přítomnost, Svatý Bernarde, anděl z Clairvaux, Svatý Bernarde, vždy pohrouženého do Boha,



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, ušetři nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, Pane.



Modleme se: Ó, velký světče, který jsi od samého úsvitu života obrátil všechny síly své duše a ušlechtilé city svého čistého a milujícího srdce ke svému Stvořiteli; ó, anděli oděný ve smrtelné tělo, který ses zjevil v tomto slzavém údolí jako zářivá lilie čistoty, abys kolem sebe rozléval dobrou vůni Kristovu, ukazoval všem krásu ctnosti a tisícům ukazoval cestu do nebe! Pros za nás, abychom vpravdě pohrdli všemi pozemskými předměty a žili jen pro Boha. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: maryqueenofpeace.tripod.com

Litanie ke svatému Bernardovi

Bože, který jsi učinil opata svatého Bernarda mužem, jenž se rozhořel horlivostí pro tvůj dům a byl světlem zářícím a hořícím ve tvé církvi, dej, ať na jeho přímluvu hoříme stejným duchem a vždycky chodíme jako děti světla. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého, Bože, na věky věků. Amen.



Svatý Bernarde z Clairvaux, oroduj za nás!



Zdroj: Franciscan Communications

Modlitba ke svatému Bernardovi

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Drahý Pane, děkujeme ti, že jsi nám dal svatého Bernarda z Clairvaux jako příklad svatosti. Pomoz nám napodobovat ctnosti, které prokazoval po celý svůj život, počínaje dětstvím ve svatém rodinném životě.



Svatý Bernarde z Clairvaux, narodil ses ve svaté rodině. Tvoji zbožní rodiče se postarali o to, abys byl vychován s pevnými základy víry, a po zbytek života jsi důstojně sloužil Bohu.



Přednes prosím mé prosby Bohu, kterému jsi sloužil!



Základy víry, které jsi dostal v dětství, ti pomohly na cestu k řeholnímu povolání. Jako mnich jsi svému řeholnímu řádu i celé církvi hodně přispěl.



Modlete se za mě, abych se vždy snažil ve svém životě důstojně sloužit Bohu, jako jste to dělal vy. Modlete se, abych byl ochotný věnovat svůj život službě jemu a jeho církvi.



Prosím, modlete se také za (zde uveďte své úmysly).



Svatý Bernarde z Clairvaux, oroduj za nás!



Zdroj: Pray More Novenas

Novéna ke svatému Bernardovi

Ježíši, pouhá myšlenka na Tebe sladkostí naplňuje hruď! Ještě sladší je pohled na Tvou tvář a v Tvé přítomnosti spočinout.



Žádný hlas nezazpívá, žádné srdce neobsáhne, ani vzpomínku nenajde, sladší zvuk než Ježíšovo jméno, Spasitel lidstva.



Ó, naděje každého zkroušeného srdce! Ó, radost všech pokorných! K těm, kdo padají, jak jsi laskavý! Jak jsi dobrý k těm, kdo hledají!



Ale co ti, kdo Tě nacházejí? Ach! To ani jazyk, ani pero nemůže ukázat. Ježíšovu lásku, jaká je, nikdo jiný než Jeho milovaní nezná.



Ježíši, ty jsi naše jediná naděje, jak Ty budeš naší odměnou! V Tobě ať je teď všechna naše sláva, a to po celou věčnost.



Amen.

Modlitba svatého Bernarda k nejsvětějšímu jménu Ježíšovu

Pamatuj, Láskyplná Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod Tvou ochranu, kdo vzýval Tvou moc, kdo prosil o Tvou přímluvu. V této důvěře se také já k Tobě utíkám, Panno panen a Matko, k Tobě přicházím, před Tebou stojím, já kající hříšník.



Dobrá Matko Vtěleného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Modlitba Memorare svatého Bernarda

Svatý Bernard (1090-1153) byl významným středověkým teologem a významnou osobností cisterciáckého mnišského řádu. Byl jedním ze šesti velmi nadaných synů francouzského šlechtice.



Po jistém váhání vstoupil Bernard v roce 1111 do cisterciáckého řádu a přesvědčil čtyři své bratry a dvacet sedm svých přátel, aby šli s ním. O několik let později byl Bernard vyslán, aby založil nový klášter v Clairvaux, který pak pod jeho vedením vzkvétal a významně přispěl k obnově církve.



Svatý Bernard byl navzdory svému chatrnému zdraví plodným spisovatelem a jeho široký věhlas ho přivedl do řady náboženských sporů a disputací doby. Ačkoli byl osobně dobročinný a laskavý, byl i hrozivým oponentem a nešetřil útoky na nespravedlnost (např. nadměrný přepych mezi duchovními nebo pronásledování Židů).



Bernard byl velkým teologem a ve svých kázáních a spisech se opíral zejména o Bibli, „ani ne tak proto,“ jak říkal, „aby vyložil slova, ale aby se dotkl srdcí lidí“. Bernard byl kanonizován pouhých jednadvacet let po své smrti v roce 1153 a v roce 1830 byl prohlášen doktorem (vynikajícím a spolehlivým učitelem) církve.

Svatý Bernard – životopis

Biskup je správcem milosti nejvyššího kněžství, která se projevuje především v eucharistii, kterou sám obětuje a zajišťuje její obětování prostřednictvím svých spolukněží. Eucharistie je středem života partikulární církve. Biskup a kněží posvěcují církev svou modlitbou, prací, službou slova a slavením svátostí. Jejich posvěcení se uskutečňuje také příkladným životem podle slov apoštola Petra, aby spolu se svěřeným stádem dosáhli věčného života.



Biskup jako Kristův zástupce má pastorační poslání v konkrétní svěřené církvi, ale zároveň kolegiálně, spolu s ostatními biskupy, nese péči o všechny církve. Svěcená služba biskupa, stejně jako služba kněží, zpřítomňuje Krista jako hlavu církve mezi věřícími. Biskup přijímá v plnosti svátost svěcení, která ho začleňuje do biskupského kolegia a činí ho viditelnou hlavou konkrétní církve.



Biskup je řádným celebrantem svátosti biřmování, která vyjadřuje apoštolskou jednotu církve. Svěcení na biskupa zahrnuje plnou moc a odpovědnost za apoštolské poslání církve. Biskupové jsou legitimními nástupci apoštolů a spolu s římským papežem vedou církev. Jejich kolegiální jednota je službou bratrského společenství všech věřících, které odráží společenství božských osob.



Biskup má moc a službu smíření, je správcem kázně pokání a v případě potřeby může udělit rozhřešení i od nejtěžších hříchů. Při jáhenském svěcení vkládá ruce pouze biskup, což naznačuje, že jáhen je při plnění úkolů své služby zvláště vázán na biskupa.



V eucharistii, kterou slaví biskup, se zpřítomňuje Kristus jako dobrý pastýř a hlava své církve. Biskup se stává zodpovědným za eucharistii, i když jí předsedá kněz, což zdůrazňuje jeho roli hlavního kněze diecéze. Spolu se svými spolupracovníky kněžími a jáhny vede církev a poskytuje duchovní péči věřícím.



Katolická církev odvozuje původ biskupského úřadu od apoštolů, kterým Duch svatý o Letnicích udělil charisma a úřad. V katolické církvi se tato charismata a úřad předávají prostřednictvím tzv. apoštolské posloupnosti &#8211; nepřetržité posloupnosti biskupů prostřednictvím vkládání rukou ve svátosti kněžství.



V závislosti na své jurisdikci a zařazení v hierarchii katolické církve může biskup přijímat tituly jako arcibiskup, kardinál, patriarcha nebo papež. V roce 2020 žilo v latinské a východní církvi katolické církve přibližně 5 600 biskupů.



Tradiční úlohou biskupa je působit jako hlava diecéze nebo eparchie.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org / Wikipedia

Biskup – kdo je to?

Modlím se tuto modlitbu, Pane, za sebe, své blízké, celou rodinu. Prosím Tě, drahý Pane, mé srdce touží po odpuštění. Očisti z mé duše všechnu špínu, neviň z toho mé blízké. 



Když se ohlížím za svým životem,… za všechno si můžu sám. Bože, všechno mi tolik vadí, že ubližuji lidem, kteří mě milují. Proto tě v této hodině prosím, Pane, ochraňuj celou mou rodinu. Jsem tu v této těžké chvíli sám, dej, ať se mým blízkým daří dobře.



Ukaž mi, Pane, pravou cestu života, kde vládne láska a laskavost. Ať můj život někam směřuje. Ať láska zahřeje mé srdce. Ať konám jen dobré skutky. Ať odčiním své chyby. Ať jsou mé myšlenky a činy čisté, prosím tě, Pane Ježíši Kriste.



Proto tě, Pane, prosím, dej mi své požehnání, a drž nade mnou své ruce, aby mě chránily. Můžeš vstoupit do mého srdce, Pane, a odčinit mé hříchy. Vím, že miluješ všechny lidi a svou láskou je chráníš. 



Děkuji Ti, že jsem s Tebou mohl mluvit, vyjádřit své modlitby a své bolesti. Vždyť Ty jsi láska, naděje, spása, Ty jsi Pán. Jsem rád, že mě slyšíš, že nejsem sám. Prosím, Pane, zbav mě všech hříchů z mých ramen, ať jsem čistý, jak nejčistší pramen. Amen.

Modlitba člověka vězněného hříchem

Děkuji ti, Pane, za svou ženu, za naše první setkání, za požehnání manželství, za intimní a důvěrné chvíle, které spolu můžeme sdílet, za všechnu naši lásku.



Děkuji Ti za její tělo, za její duši, za to, že si rozumíme.



Děkuji Ti za zázrak, který nám dovoluješ prožívat, za život, který byl stvořen, za růst a první výkřik našich dětí.



Děkuji Ti za naše křehké štěstí, za to, co je, i za to, co by nemuselo být.



Pane, dej, abychom se milovali bez pokrytectví, abychom se spolu s Tebou skláněli k dobru, abychom hledali dobro druhého více než osobní prospěch.



Pane, dej, ať je naše láska pokorná a laskavá, ať je trpělivá, když není všechno tak, jak bychom si přáli, ať je ohleduplná v nemoci, v obavách, ve skleslé náladě.



Pane, dej, ať jsme k sobě laskaví a milosrdní, ať jsme k sobě velkorysí a shovívaví, ať umíme odpouštět i ty největší chyby a hříchy, ať umíme vždy znovu začít, čekat a doufat.



Pomoz nám, Bože. Zůstaň s námi. Buď v každém z nás. Amen.

Modlitba za mou manželku

Národní konference o eucharistii probíhal v Brně na biskupském gymnáziu ve dnech 15. &#8211; 17. října 2015. Padlo rozhodnutí, že každá diecéze může vyslat na tuto konferenci dvacet účastníků.



Jedná se o jednu z největších církevních událostí novodobých dějin Česka. Již od ledna se v mnohých farnostech obnovuje úcta k Tělu a Krvi Pána Ježíše Krista. Kongresy o Eucharistii podporovali papežové již od 19. století, a to z důvodů prohloubení základního projevu úcty k Eucharistii mimo mši svatou.&nbsp;



Cílem kongresu je, aby si jednotliví věřící více zamilovali Eucharistii, znovu a hlouběji ji prožívali jako Boží dar. Pán Ježíš říká: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54). A toho, kdo si život věčný zachová, Pán vzkřísí v poslední den. Eucharistie je základním pokrmem, který pro život věčný nezbytně potřebujeme.



Vrcholným dnem NEK ve farnostech byla slavnost Těla a Krve Páně s následnou nedělí 7. června 2015, kdy budou věřící prožívat &#8222;Den eucharistie&#8220; ve své farnosti.

Národní eucharistický kongres 2015

Alžběta Canoro Mora se narodila 21. listopadu 1774 v Římě jako dcera bohatého statkáře Thomase Canoriho a jeho manželky, rozené Primolové. Byla vychována v augustiniánském klášteře v Cascii, kde však strávila pouze dva roky, a proto byly její znalosti pouze částečné. Ve dvanácti letech pak Alžběta složila slib čistoty a zatoužila stát se jeptiškou. Její zbožnost a skromnost umocňovaly její fyzickou krásu.



Když se vrátila domů, byla zasvěcena do světského světa. „Propadla jsem lidským marnostem, ale moje duše zůstala hříchem nedotčena,“ napsala si do svých zápisků. Její rodiče, jejichž jmění se ztenčilo v důsledku četných neštěstí, ji chtěli výhodně provdat. Alžběta zapomněla na slib, který dala v dětství, a provdala se za mladého právníka Christophera Mora. Manželství však nebylo šťastné. Christopher, který poznal, že Alžběta je čistých mravů a dětsky prostá, ji zpočátku zahrnoval něžnými projevy své náklonnosti. K lásce se však přidala žárlivost, takže nestrpěl ani její styk s rodiči. Vodil ji do divadla a na koncerty, navštěvovali různé zábavy. Alžběta ho doprovázela, protože si to přál. Oblékali se vkusně a, jak později uvedla, „s jistou marnivostí“. Vše na ní ukazovalo společenský takt, ušlechtilou duši a vznešenou mysl. Sám její manžel později dosvědčil, že mu nikdy nezavdala sebemenší příčinu k žárlivosti.



Christopher se však náhle změnil; doma se nudil a nadával si, že musí v určitých hodinách opouštět domov. Alžběta se všemožně snažila získat jeho dřívější náklonnost, ale marně. Měla pocit, že Christopher už k ní vůbec nepatří; padl do osidel jisté ženy. Zanedbával také své povolání a zadlužoval se. Neopatrné slovo, neopatrná poznámka prozrazovaly Alžbětě manželovu nevěru. Poznala, že byla zrazena, a pokořila se ve svém nejhlubším a nejušlechtilejším citu. Zdálo se, že její srdce pukne bolestí. Nevyčítala svému manželovi, ale něžně ho prosila, aby jí řekl pravdu, odpustil Bohu a napravil své jednání. Snad byl dojat, snad slíbil, ale nevytrval; nedokázal se vysvobodit z osidel své milenky. Od té chvíle se Alžběta neúčastnila zábav, odvrátila se od světa a jeho lákadel a nosila šaty tmavé barvy.



Zanedbávání advokátní praxe a vydržování milenky přivedlo Christophera do dluhů, takže manželé museli opustit svůj byt a přestěhovat se k rodině jeho tchyně. Tchán, Christopherův otec, byl bohatý lékař. Pro Alžbětu bylo nutné jisté sebezapření, žít takříkajíc pod dohledem početné rodiny. Švagrové se k ní chovaly jako k vetřelci, nepromluvily s ní vlídné slovo, nadávaly jí při každém soustu a vyčítaly jí manželovy chyby. Všechny zkoušky jí však pomáhaly odpoutat se od všeho pozemského. U lidí nenacházela útěchu, ale milosrdný Bůh jí dával sílu trpělivě nést svůj kříž. Vzpomněla si, že porušila slib čistoty, který dala v mládí; o to víc se upnula k Bohu. Litovala, že tento slib nesplnila.



Alžběta měla čtyři děti, ale dvě z nich zemřely hned po narození. Dcery dostaly jména Marianna a Lucina. Dávala je manželovi do náruče, aby se s nimi mazlil: „Podívej,“ říkávala, “proč nemůžeme být šťastní? Co nám chybí?“ Prosila ho, aby se kvůli dětem vrátil na dobrou cestu. Marně. Alžběta vychovávala své děti v bázni Boží, vzdělávala je ve ctnostech a od útlého věku je učila sebezapření. Naučila je například, aby jí po večerním zpytování svědomí řekly, kolikrát za den si něco odepřely nebo kolikrát přemohly nějakou náklonnost.



Christopher se o děti nestaral, ztratil veškerý stud. Úpadek způsobený jeho darebáckým chováním se v roce 1804 nezadržitelně blížil. Alžběta klidně snášela celé krupobití výčitek od svých švagrových; svému muži nic nevyčítala; ač zrazena a opuštěna, křesťansky ho milovala a přemýšlela, jak by mu mohla pomoci. Všechno bylo prodáno: nepotřebný nábytek, koně, kočáry. Alžběta přinesla své vybavení, své šperky, ale částka stále nestačila. Christopherovmu otci se o synově tísni neodvážili říct; Christopher měl být podle zákona uvězněn.



Alžběta šla prosit věřitele, aby se slitoval. Všichni se slitovali, ale jednomu z nich, když přednášela svou prosbu o odpuštění, sálal z očí žár nečisté vášně. Přednesl jí návrh na zrušení manželské věrnosti, a to bez ohledu na jejího manžela. Zděšená Alžběta mu vyčítala, že se jako šlechtic a křesťan stydí nabídnout ženě v nouzi pomoc za tak hanebných podmínek. Svůdce se nakonec zastyděl, požádal o odpuštění a dluh odepsal. Naštěstí tchán a tchyně ušetřili ji i děti toho nejhoršího. Pak přinutili Christophera, aby se zúčastnil exorcismu. Ten poslechl, ale marně. Ke své ženě se choval ještě hůř, trápil ji a bil a chtěl, aby souhlasila s jeho chlípným poměrem s milenkou.



Zpovědník navrhl Alžbětě, aby požádala církevní soud o dočasnou rozluku, ale Alžběta se k tomu nedokázala odhodlat. Pak zemřel její tchán a Christopher byl vyloučen z dědictví s odůvodněním, že svůj podíl již obdržel a promrhal. Alžběta upadla do nouze, ale našli se soucitní lidé, kteří jí z této nouze pomohli. Její pobyt v domě tchyně byl den ode dne trpčí. Alžbětě byl svěřen sklep a slepice, nosila pytle s ovsem, kropila koně. Tyto práce, i když na ně nebyla zvyklá, dělala s pokorou, až se díky nim cizí lidé stali lepšími. Věnovala se také skutkům milosrdné lásky. Se svolením své tchyně nosila chudým jídlo, dřevo a uhlí, navštěvovala veřejné nemocnice, stlala nemocným lůžka a česala jim vlasy.



Zůstala svému muži starostlivou manželkou; nemohla ho považovat za svého muže, a tak ho měla v srdci jako bratra. Pečlivě mu spravovala prádlo, čistila šaty, žehlila košile. Sama sebe umrtvovala. Jednoho dne švagrová Marie onemocněla. Alžběta jí přinesla hrnek polévky &#8211; ochutnala ji a chrstla polévku Alžbětě do tváře. Alžběta zůstala klidná a podávala jí dál. Nedlouho poté se Christopherova rodina přestěhovala do činžáku; dcery šily prádlo a zabývaly se výrobou umělých květin. Zpovědník si u Svatého stolce vymohl, aby se Alžbětina domácí kaple stala soukromou oratoří a mohla se v ní sloužit mše. Církevní úřady na ni tak braly velký ohled. Vyslanému vizitátorovi se podařilo zajistit, aby kaple byla řádně vybavena podle liturgických předpisů.



Alžběta se svolením svého manžela vstoupila do trinitářského třetího řádu a přijala jméno „Johanka Felicia od Nejsvětější Trojice“. Její život se podobal životu jeptišky, aniž by však porušovala své řeholní povinnosti. Udělala velký pokrok v křesťanské dokonalosti. Jako silná žena vytrvala po boku neřestného muže, který její lásku oplácel opovržením, ba dokonce trýzněním.



Kromě toho trpěla duševními zápasy, pokušeními zlého ducha a nemocemi. Své utrpení obětovala Bohu. Chtěla se stát smírnou obětí za urážky spáchané na Bohu. Modlila se: „Bože, prosím tě za spásu duší! Vrhni na mě všechnu svou spravedlivou přísnost! Potrestej mě, ale nad hříšníky se smiluj!“. Vzala na sebe přátelské utrpení za Církev a za Svatého otce. Bůh ji obdařil mimořádnými milostmi a osvícením, k nimž patřilo mimo jiné proroctví a různá vidění.



Lidé si vážili jejích rad; ačkoli byla těžce zkoušená, uměla dobře poradit. Mnohé obdarovala různými milostmi nejen za svého života, ale i po své smrti. Její extatický stav měl na její tělo zničující vliv a ona den ode dne slábla. Objevily se u ní příznaky vodnatelnosti.



Uvedla přesné datum své smrti. V den své smrti řekla Lucině: „Rychle přines jeptiščí hábit! Sama se do něj převléknu, a až zemřu, nebudeš se mnou mít mnoho společného.“ Zemřela pak pokojnou smrtí 5. února 1825.



Dcera Marianna se provdala, Lucina vstoupila do kláštera oblátů. Christopher se kál, vstoupil do františkánského řádu a stal se také knězem. Proces Alžbětina blahořečení byl zahájen 22. února 1874 dekretem Posvátné kongregace obřadů a blahořečena byla 24. dubna 1994 papežem Janem Pavlem II. Její památku si připomínáme 5. února. Alžbětino tělo je uloženo v kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě.



Ze zápisků blahoslavené Alžběty (z díla „Ježíši, zahradníku mé duše“):



Často se mi Pán Ježíš zjevoval jako malý zahradník, který se neustále věnoval obdělávání mé duše, jež se jevila jako malý stromek. Poté, co ho malým rýčem ořezal, přinesl z nedaleké krásné studánky vodu v drahocenné nádobě, ale než ji vylil na stromek, umyl si v ní ruce. Ó, jaký zázrak se tu stal! Ze svatých ran na jeho rukou vytrysklo do vody tolik krve, že voda už nebyla čirá a průhledná, ale rudá jako krev. Pak vzal nádobu, ponořil ji do vody a s velkou láskou stromek zaléval, ale ne tak, jak to dělají lidé, nýbrž ze své trojboké nádoby zaléval nejen listy, ale i plody stromku, přičemž voda kapala na kořeny. A jako by to nestačilo, vylezl na nedaleký pahorek a s velkým zájmem se díval na stromek, který byl nyní potřísněn jeho drahocennou krví. Pak zvedl ruce k nebi a z ran začalo proudit tolik světla, že se jeho záře odrážela na stromku. Síla světla pronikla i ke kořenům. Stromek rostl a splýval se světlem, které ho mocně přitahovalo.

Kategorie