Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Anděl je duchovní, nesmrtelná bytost s inteligencí a svobodnou vůlí. Tyto bytosti neustále oslavují Boha a slouží mu jako poslové jeho vykupitelského plánu. Význam slova „anděl“ je „posel“. V Bibli jsou andělé často popisováni jako nositelé poselství od Boha lidem.



Svatý Augustin o nich říká: „Anděl“ … je název služby, nikoliv povahy. Ptáš-li se na jméno této přirozenosti, je to duch; ptáš-li se na jméno služby, je to anděl: podle toho, čím je, je to duch; podle toho, co dělá, je to anděl.“



Andělé jsou celou svou bytostí Božími služebníky a posly. Neustále hledí na tvář Otce, který je v nebi, naslouchají jeho slovům a plní jeho příkazy.



Andělé jsou přítomni od stvoření a po celou dobu dějin spásy. Vždy zvěstovali spásu a sloužili Božímu plánu při jeho uskutečňování: uzavírali pozemský ráj, chránili Lota, zachránili Hagar a její dítě, zastavili Abrahamovu ruku, svou službou zprostředkovávali Zákon, vedli Boží lid, oznamovali narození a povolání, pomáhali prorokům. Nakonec anděl Gabriel zvěstoval narození Předchůdce a poté narození samotného Ježíše.



Anděl Gabriel je důležitou postavou v dějinách spásy. Oznámil Panně Marii, že porodí Božího Syna. Ve víře přijímá poselství a příslib, věří, že „u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37), a dává svůj souhlas: „Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Anděl Gabriel také Josefovi oznamuje, že dítě, které Maria nosí pod srdcem, je z Ducha svatého.



Andělé jsou tedy nedílnou součástí Božího plánu spásy. Svou službou a poselstvími neustále přispívají k uskutečňování Boží vůle, chrání a vedou lidi na cestě spásy.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org

Anděl – kdo je to?

Bože, dneska jsem měl/a úžasný den. Děkuji Ti za každé požehnání. Děkuji Ti za svou rodinu a všechny své blízké. Děkuji Ti za můj život a za vyslyšení mé modlitby. Vkládám všechny své starosti a problémy do Tvých rukou, až budu dnes v noci spát. Důvěřuji Ti a vím, že jsi všemohoucí.



 &#8222;Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.&#8220; (Ex 14,14)



Ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Krátká večerní modlitba

Bože, který jsi posílil svatého Mikuláše z Tolentina svou milostí, aby vytrval v životě modlitby, postu a neúnavné služby, dej nám sílu následovat jeho příkladu v našem každodenním životě. Pomoz nám být pozorní k potřebám lidí kolem nás a přistupovat ke každému dni se srdcem otevřeným Tvému vedení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Mikuláši z Tolentina

Svatý Mikuláš z Tolentina se narodil v roce 1245 v italském Sant&#8217;Angelu ve zbožné a dobročinné rodině. Jméno dostal po svatém Mikuláši z Myry a byl hluboce ovlivněn vírou svých rodičů, kteří se za dítě vroucně modlili. Mikuláš od útlého věku projevoval silný sklon k modlitbě a pomoci chudým.



V 18 letech vstoupil Mikuláš do augustiniánského řádu a zasvětil svůj život modlitbě, pokání a kázání. Stal se známým pro svou hlubokou oddanost eucharistii a mírnou, soucitnou povahu. Jako kněz působil Mikuláš v různých funkcích, ale většinu života strávil v Tolentinu, kde byl známý svou neúnavnou prací mezi chudými a nemocnými. Jeho život byl poznamenán četnými zázraky, a to jak za jeho života, tak po jeho smrti.



Mikuláš se obzvláště věnoval duším v očistci, často sloužil mše a modlil se za jejich propuštění. Učinil také mnoho zázraků, včetně uzdravování nemocných, rozmnožování jídla pro hladové a utěšování zarmoucených. Zemřel 10. září 1305 a v roce 1446 byl kanonizován.



Praktické lekce:



Lekce 1: Každodenní skutky laskavosti: Mikuláš byl známý svým soucitem a péčí o potřebné. V každodenním životě můžeme následovat jeho příkladu a konat drobné skutky laskavosti, například zkontrolovat souseda, pomoci spolupracovníkovi nebo dobrovolně věnovat čas pomoci potřebným. Tyto jednoduché činy odrážejí lásku a mohou mít na druhé významný dopad.



Lekce 2: Oddanost modlitbě a službě: Mikulášův život byl zakořeněn v modlitbě a službě druhým. Zařaďte pravidelnou modlitbu do svého každodenního režimu, i kdyby to mělo být jen několik chvil rozjímání ráno nebo večer. Ať vás toto duchovní zakotvení inspiruje ke službě lidem kolem vás, ať už tím, že jim poskytnete naslouchající ucho, nabídnete podporu v těžkých chvílích nebo se podělíte o zdroje s těmi, kdo se potýkají s problémy.

Svatý Mikuláš z Tolentina – životopis

Český statistický úřad ve své mediální kampani před sčítáním lidu nezapomněl vedle národnostních menšin či živnostníků ani na věřící. Celé dva měsíce vysílaly ČT, Prima a TV Barrandov spot katolického kněze Zbigniewa Czendlika, který má polské kořeny. 



Kromě oficiální kampaně byla zahájena soukromá iniciativa katolických laiků „Jsem katolík“. Podařilo se jí získat mnoho katolických osobností, které vysvětlily, proč se hlásí k církvi.



Kampaň podpořila zakladatelka hospicového hnutí Marie Svatošová, režisér Jiří Strach, kapelník Hradišťanu Jiří Pavlica  a další veřejně známé osobnosti.

Kampaň sčítání lidu – Jsem katolík

Svatý Rajmund Nonnatus



Patron těhotných žen, porodních asistentek, porodníků, porodních bab, dětí, nespravedlivě obviněných, proti poporodním potížím šestinedělek.



Svatý Rajmund Nonnatus pocházel z vesnice Portell nedaleko Barcelony v severovýchodním Španělsku. Latinské jméno Nonnatus znamená nenarozený. Dostal ho proto, že jeho matka zemřela dříve, než se mohl narodit. Při umývání mrtvé matky si přítomné ženy všimly, že se dítě v ní hýbe. Pokud ho chtěly zachránit, neměly moc času na přemýšlení. Situace se vyřešila, když bratr mrtvé ženy rozřízl její tělo mečem a pomohl tak dítě přivést na svět. Byl to chlapec. Dali mu jméno Rajmund. Tento neobvyklý „císařský řez“ se odehrál někdy v roce 1200.



Svatá Gianna Beretta Molla



Gianna Molla měla tři možnosti. Ve druhém měsíci čtvrtého těhotenství jí byl diagnostikován nádor na děloze, který ohrožoval život její i jejího nenarozeného dítěte. Lékaři této osmatřicetileté ženě oznámili, že má na výběr, zda podstoupí hysterektomii, podstoupí terapeutický potrat a odstranění nádoru, což by jí umožnilo mít další děti, nebo si nechá nádor pouze odstranit.



Gianna, která byla sama lékařkou, věděla, že první dvě možnosti jsou velkou šancí na její uzdravení. Měla velmi ráda život &#8211; navštěvovala přátele, tančila, cestovala, malovala, chodila po Alpách, chodila na koncerty a hrála hry. Všechny tyto zájmy však nebyly ničím ve srovnání s Gianninou láskou k manželovi Pietrovi a jejich třem pokladům, pětiletému Pierluigimu, tříapůlleté Marii Zitě a dvouleté Lauře. Mohla by riskovat svůj život s vědomím, že zůstane bez manželky a děti bez matky?



Jak Gianna na tuto otázku odpověděla, to je asi nejznámější skutečnost o jejím životě. „Kdyby bylo třeba se rozhodnout mezi mým životem a životem mého dítěte, neváhejte a zachraňte ten jeho.“



Svatý Gerard Majella



(1725 &#8211; 1755) – italský světec, patron těhotných žen a dětí (včetně nenarozených).



Když při návštěvě rodiny Pirofalů „zapomněl“ svůj kapesník, přinesla mu ho mladá dívka z této rodiny. „Nech si ho,“ odpověděl jí, “jednou ho budeš potřebovat. Po několika letech málem zemřela při svém prvním porodu. Rychle sáhla po kapesníku bratra Gerarda. A zázrak šťastného porodu byl tady. V neapolské oblasti si tato událost okamžitě získala velkou proslulost. Proto je bratr Gerard vzýván zejména jako ochránce matek v ohrožení života. Život bratra Gerarda byl spletí utrpení, nemocí a zázraků z lásky a pro lásku k Pánu.



Svatý Jan Pavel II.



Mnozí tvrdí, že jeho největším přínosem bylo horlivé prosazování „kultury života“. Tento termín zpopularizoval ve své encyklice Evangelium vitae (Evangelium života) z roku 1995.



V petici papeži Benediktu XVI. nazývají členové Světové modlitby za život tuto encykliku „prorockou encyklikou“ a „vůdčím světlem ve službě životu“. Encyklika přinesla jednoznačné odsouzení zla potratů, eutanazie a umělého oplodnění. Papež položil základy křesťanské odpovědi na útoky proti životu v moderní společnosti a do jejího středu postavil základní důstojnost lidské osoby.



Jeho pro-life úsilí zahrnovalo například jasné prohlášení o naléhavosti boje proti „antikoncepční mentalitě“. „Navzdory rozdílům ve své podstatě a morální závažnosti jsou antikoncepce a potrat často úzce propojenými plody téhož stromu,“ řekl. „Život, který by mohl vzejít z pohlavního styku, se stává nepřítelem, jemuž je třeba se za každou cenu vyhnout, a potrat se stává jedinou možnou přesvědčivou odpovědí na selhání antikoncepce.“



Podle pátera Pavoneho nám papežovy projevy, encykliky a další pro-life spisy nabízejí „balíček“ obsahující „doktrinální, duchovní a osobní vyjádření neměnného pro-life poselství církve“, určený pro pro-life aktivisty v moderní kultuře.



„Prosazoval tradiční, objektivní princip posvátnosti života a promlouval ke společnosti, která uvažuje v subjektivních a individualistických kategoriích,“ řekl páter Pavone. „Dělal to účinně, protože se zaměřoval na každého člověka jako na individuální a jedinečný obraz jediného Boha.“

Svatí patronové nenarozených dětí

Nejsvětější Panno, Matko našeho Pána Ježíše Krista, ty víš, co je to porod a co je to být matkou dítěte; smiluj se nad svou služebnicí (řekne její jméno) a pomoz jí (v této chvíli) šťastně porodit. Milosrdná svrchovaná Matko Boží, ty jsi nepotřebovala pomoc při porodu Božího Syna, pomoz své služebnici, která potřebuje pomoc, zvláště pomoc od tebe. Dej jí sílu (v této hodině) a dítěti, které se z ní má narodit a spatřit světlo tohoto světa, dej v pravý čas duchovní světlo ve svatém křtu. Skláníme se před tebou, Matko Boha nejvyššího, a prosíme tě: buď milosrdná k této matce, jejíž čas stát se matkou se přiblížil, a pros Krista, našeho Boha, který z tebe přijal tělo, aby ji posílil svou mocí z výsosti. Amen.

Modlitba k Panně Marii před porodem

Bože, který jsi učinil svatého Petra Clavera vzorem soucitu a odvahy při jeho službě zotročeným, dej, ať se na jeho přímluvu inspirujeme k nezištné službě potřebným a k obraně důstojnosti každého člověka. Pomoz nám následovat jeho příklad neúnavné oddanosti spravedlnosti a milosrdenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Petru Claverovi

Svatý Petr Claver se narodil v roce 1580 v Katalánsku ve Španělsku. V mládí vstoupil k jezuitům a byl inspirován misionářskou horlivostí svatého Alfonse Rodrigueze, jezuitského bratra, který ho povzbudil ke službě v misiích. V roce 1610 byl Petr poslán do kolumbijské Cartageny, která byla hlavním centrem obchodu s otroky. V roce 1616 zde byl vysvěcen na kněze.



Následujících 40 let zasvětil Petr svůj život službě africkým otrokům, kteří byli do Cartageny přiváženi za strašlivých podmínek. Každý měsíc připlouvaly lodě s tisíci zotročených lidí a Petr se s nimi setkával. Poskytoval jim jídlo, vodu, léky a péči, učil je křesťanství a křtil ty, kteří si to přáli.



Činnost Petra Clavera se neomezovala jen na bezprostřední fyzickou péči; bojoval také za lepší zacházení s otroky a zasazoval se o jejich důstojnost a práva. Navzdory obrovskému odporu a nebezpečným podmínkám, v nichž pracoval, vytrval Petr ve svém poslání soucitu a spravedlnosti až do své smrti v roce 1654. V roce 1888 byl kanonizován a je patronem otroků, afrických misií a lidských práv.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pomoc lidem v obtížných situacích: Petra Clavera na pomoc zotročeným lidem je pro nás výzvou, abychom hledali způsoby, jak podpořit ty, kteří trpí v našich vlastních komunitách. Ať už je to dobrovolnictví v místním útulku, dárcovství organizacím, které bojují proti obchodování s lidmi, nebo prostě nabídnutí naslouchajícího ucha někomu v nouzi, můžeme najít konkrétní způsoby, jak pomoci druhým.



Lekce 2: Postavit se za druhé, i když je to těžké: Petr Claver nepomáhal otrokům jen fyzicky; zasazoval se také o jejich práva a důstojnost, přestože čelil silnému odporu. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se zastávali těch, kteří se sami za sebe postavit nemohou, i když je to nepříjemné nebo riskantní. Může to znamenat, že budeme vystupovat proti nespravedlnosti v práci, podporovat marginalizované skupiny v naší komunitě nebo se vzdělávat v otázkách lidské důstojnosti.

Svatý Petr Claver – životopis

Anafora, známá také jako eucharistická modlitba, je děkovná a posvěcující modlitba, která je smyslem a vyvrcholením slavení mše svaté.



Během této modlitby církev skrze Krista v Duchu svatém děkuje Otci za všechna jeho díla: stvoření, vykoupení a posvěcení.



Preface, která je úvodní částí anafory, je okamžikem, kdy se celé společenství připojuje k nepřetržité chvále, kterou nebeská církev, andělé a všichni svatí zpívají trojjedinému Bohu. V této části liturgie věřící spolu s duchovními vůdci projevují svou vděčnost a úctu za všechna Boží díla a prohlubují tak svou jednotu s Kristem a církví.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Anafora – co to je?

Drahý Pane, někdy se cítím tak sklíčeně, že se ani nedokážu modlit. Prosím, vysvoboď mě z tohoto zajetí. Děkuji ti, Pane, za tvou osvobozující moc. V mocném Ježíšově jménu ode mě vyžeň zlého ducha deprese, nenávisti, strachu, sebelítosti, útlaku, viny, neodpuštění a jakékoli jiné negativní síly. Pane, prosím tě, abys přetrhal všechna pouta, která mě s těmito zlými duchy spojují. Ježíši, prosím tě, vrať se se mnou do okamžiku, kdy mě tato deprese poprvé zachvátila. Osvoboď mě od kořenů tohoto zla! Uzdrav všechny mé bolestné vzpomínky. Naplň mě láskou, pokojem a radostí. Prosím tě, abys mi vrátil radost z mého vykoupení.



Pane Ježíši, ať radost proudí jako řeka z hlubin mé bytosti. Miluji tě, Ježíši, chválím tě! Dej, ať si vzpomenu na všechny věci, za které ti mohu děkovat. Pane, pomoz mi natáhnout ruku a dotknout se tě. Ať se dívám na tebe, a ne na své problémy. Děkuji ti, Pane, že jsi mě vyvedl z údolí zoufalství. Modlím se ve jménu Ježíše! Amen.

Modlitba v časech deprese

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie