Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Cizoložství znamená manželskou nevěru. Když se dva partneři, z nichž alespoň jeden je ženatý nebo vdaná, dopouštějí pohlavního styku, a to i na okamžik, dopouštějí se cizoložství. Kristus odsuzuje cizoložství spáchané i z pouhé žádostivosti. Šesté přikázání a Nový zákon cizoložství absolutně zakazují. Proroci poukazují na jeho závažnost a vidí v něm obraz hříchu modloslužby.



Cizoložství je určitou nespravedlností. Kdo se jí dopustí, nedodržuje své závazky, porušuje smluvní znamení manželského svazku, porušuje právo manžela a ohrožuje instituci manželství. Ohrožuje dobro lidského plození a dobro dětí, které potřebují trvalý svazek rodičů.



Cizoložství, rozvod, polygamie a volný svazek (volná láska) jsou závažnými prohřešky proti důstojnosti manželství.



Každý přímo chtěný čin je přičitatelný tomu, kdo jej vykonal. Čin může být nepřímo chtěný, pokud je způsoben v důsledku nedbalosti osoby o tom, co by měla vědět nebo dělat &#8211; například nehoda způsobená neznalostí dopravních předpisů.



Je nesprávné posuzovat mravnost lidských činů pouze podle úmyslu nebo okolností. Některé činy, jako je proklínání, křivá přísaha, vražda a cizoložství, jsou vždy závažně protiprávní vzhledem ke svému cíli. Není přípustné páchat zlo, aby vzniklo dobro.



Smrtelný hřích útočí na životně důležitý princip v nás, kterým je láska. Je zapotřebí nové iniciativy Božího milosrdenství a obrácení srdce, které se obvykle uskutečňuje ve svátosti pokání. Pokud je vůle zaměřena na něco, co je samo o sobě v rozporu s láskou, jedná se o smrtelný hřích, ať už jde o rouhání, křivou přísahu, vraždu nebo cizoložství. Někdy je však vůle zaměřena k něčemu, co obsahuje určitou neuspořádanost, ale není v rozporu s láskou k Bohu a bližnímu, jako jsou plané řeči, zbytečný smích a podobně. To jsou všední hříchy.



Zdroj: katechismus / thesacredheart.com

Cizoložství – co to je?

Ježíši, teď ti děkuji i za svou duši! Všechny důsledky hříchu se odrážejí na mé duši. Proto jsem často nervózní a agresivní. Často jsem netrpělivý a mstivý. V mé duši se usadily špatné návyky, zůstaly v ní jizvy a rány, které mi ztěžují milovat druhého. Usadily se ve mně zkušenosti, kvůli kterým jsem tak často nedůvěřivý.



Ježíši, očisti mé podvědomí! Vstup do mého podvědomí svým světlem, aby v něm nikdy nevládla temnota. Dotkni se silou své milosti i těch oblastí duše, v nichž se nahromadila závist k materiálním věcem, z nichž pramení strach! Očisti mě, aby i můj duch byl pro Tebe otevřenější!



Uzdrav mě z mé nedůvěry k Tobě a Tvému slovu! Ježíši, prosím tě, abys mě uzdravil ze všech otřesů a traumat, které jsou důsledkem selhání a nenaplněných tužeb. Uzdrav mě z každé vnitřní temnoty a zahoj rány v hlubinách mého podvědomí! Kéž se mé podvědomí uklidní v tobě, Ježíši!



Nyní tě prosím také za duševně nemocné a zatížené. Sejmi z nich břemena a očisti rány, z nichž se duševní nemoci vyvíjejí! Chraň děti, které zdědily těžká duševní břemena. Uzdrav je od každého rozštěpení osobnosti, od depresí a strachu, od každé neurózy a duševní poruchy!



Uzdrav také všechny, kdo duševně onemocněli kvůli neúspěchům v rodině, studiu a práci. Zbavte je myšlenek na sebevraždu a osvoboďte je od každé myšlenky na násilí!



Ježíši, buď Pánem našich duší! Uzdrav všechny, kdo se zabývají černou magií! Osvoboď je od všech následků spiritismu a čarodějnictví! Očisti každou duši a navrať jí pokoj! Amen.

Modlitba za uzdravení

Bože, který jsi povolal svatého Aidana ze země Keltů, aby evangelizoval Angličany, dej, ať na jeho přímluvu následujeme jeho příklad pokory a horlivosti při šíření evangelia. Pomoz nám, abychom sloužili druhým se soucitem a zůstali neochvějně oddáni tvému poslání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Aidanovi z Lindisfarne

Svatý Aidan z Lindisfarne, který se narodil kolem roku 590 n. l. v Irsku, byl mnich a misionář známý svou klíčovou rolí při christianizaci Northumbrie, království v severní Anglii. Aidan byl vychován v mnišské komunitě na Ioně a byl hluboce ovlivněn keltskou mnišskou tradicí a jejím důrazem na misionářskou práci a modlitbu.



V roce 635 n. l. byl Aidan vyslán opatem z Iony, svatým Kolumbou, aby evangelizoval Anglosasy v Northumbrii. Přijel na žádost krále Oswalda, který nedávno konvertoval ke křesťanství a toužil šířit víru ve svém království. Aidan založil základnu na ostrově Lindisfarne, který se stal centrem křesťanské evangelizace a vzdělanosti.



Aidanův přístup k evangelizaci se vyznačoval prostotou a pokorou. Hodně cestoval po celém regionu a kázal evangelium prostým lidem, často v jejich vlastním jazyce. Jeho hluboký soucit a oddanost chudým a lidem na okraji společnosti mu vynesly velkou úctu a náklonnost místních komunit. Aidanův vliv měl zásadní význam pro etablování křesťanství v Northumbrii a okolních oblastech.



Byl také známý svou oddaností mnišskému životu a svou rolí při založení mnišské komunity na Lindisfarne, která se stala významným centrem vzdělanosti a spirituality. Svatý Aidan zemřel 31. srpna 651 n. l. a jeho odkaz misionářské horlivosti a oddanosti víře nadále inspiroval celé generace.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pokorná evangelizace: Aidanův přístup k šíření evangelia prostřednictvím pokory a osobní angažovanosti nás učí, jak důležité je navazovat s druhými upřímný a uctivý kontakt. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se o svou víru dělili s druhými spíše prostřednictvím soucitné služby a osobního příkladu než velkolepými gesty.



Lekce 2: Závazek ke službě: Aidanova oddanost službě chudým a lidem na okraji společnosti zdůrazňuje křesťanskou výzvu k upřednostňování potřebných. Jeho život je pro nás výzvou, abychom byli pozorní k potřebám druhých, nabízeli jim podporu a pomoc a žili svou víru prostřednictvím skutků lásky a spravedlnosti.

Svatý Aidan z Lindisfarne – životopis

Zatímco pro některé končí vánoční období 26. prosince, v křesťanské historii je známo, že trvá déle, až do neděle po 6. lednu &#8211; svátku Křtu Páně. Důležitým svátkem v období Vánoc je však svátek Zjevení Páně, lidově zvaný Tři králové.



V latinském ritu katolické církve se svátek Zjevení Páně &#8211; Epifanie &#8211; slaví na důkaz toho, že Ježíš byl Synem Božím. Protagonisty zjevení jsou tři mudrci. Ježíš však zjevuje svou božskou moc také při křtu v Jordánu, ale také například na svatbě v Káně. Ve východním ritu katolické církve se tento svátek nazývá Teofanie &#8211; připomíná zjevení Ježíšova božství během jeho křtu v řece Jordánu.



Tradičním datem svátku je 6. leden; ve Spojených státech se oslava Zjevení Páně přesouvá na následující neděli a překrývá tak oslavu Kristova křtu ze západního ritu.



„Význam svátku je však hlubší než jen přinášení dárků nebo konec Vánoc,“ říká otec Hezekias Carnazzo, melchitský katolický kněz a zakládající výkonný ředitel Institutu pro katolickou kulturu ve Virginii.



„Nemůžete pochopit Narození Páně bez Zjevení Páně. Zjevení Krista jako Božího Syna v podobě malého dítěte &#8211; stejně jako jeho křest &#8211; osvětlují tajemství vánočního období,“ řekl.



„Naše lidská přirozenost je zaslepena hříchem, a proto nemůžeme vidět tak, jak vidí Bůh. Bůh nám poskytuje zjevení toho, co se děje.“



<h3 class="wp-block-heading">Původ slavení svátku Zjevení Páně</h3>



Zatímco západní slavení svátku Epifanie-Zjevení (z řečtiny, což znamená „zjevení shůry“) a východní slavení svátku Teofanie (což znamená zjevení od Boha) si vytvořily každá své vlastní tradice a liturgické významy, znamenají tyto svátky mnohem více.



„Slavnost Zjevení Páně neboli svátek Teofanie je velmi starý svátek. Dokonce starší než Vánoce.“ Říká o. Carnazzo. „V rané církvi křesťané, zejména ti na Východě, slavili 6. ledna příchod Krista tím, že oslavovali jeho narození, návštěvu mudrců, Kristův křest a svatbu v Káně Galilejské &#8211; to vše v jednom svátku. Ve 4. století začaly některé diecéze slavit Vánoce i Zjevení Páně odděleně. Na koncilu v Tours v roce 567 bylo rozhodnuto, že církev bude slavit Vánoce 25. prosince a Zjevení Páně 6. ledna. Období mezi těmito svátky se nazývá vánoční doba.



Postupem času západní církev rozdělila zbývající svátky na samostatné oslavy, přičemž oslava Zjevení Páně připomíná návštěvu mudrců, kteří měli možnost spatřit novorozeného Krista. Oslava ve východních církvích se zaměřuje na Kristův křest a je jedním z nejsvětějších svátků jejich liturgického kalendáře.



<h3 class="wp-block-heading">Římská tradice</h3>



Oslava návštěvy Tří králů, které Bible popisuje jako učené mudrce z Východu, se v římskokatolické církvi vyvinula ve vlastní odlišnou tradici.



Součástí liturgie je tradiční vyhlášení data Velikonoc a dalších pohyblivých svátků &#8211; formálně připomínajících církevní význam Velikonoc a Zmrtvýchvstání.



Významné kulturní tradice spojené s tímto svátkem vznikly v bohatých kulturních oblastech ve Španělsku, Francii, Irsku i jinde. V Itálii nosí La Befana dětem sladkosti a dárky nikoli o Vánocích, ale o Třech králích. V mnoha částech Latinské Ameriky, na Filipínách, v Portugalsku nebo ve Španělsku dostávají děti dárky také na „Tři krále“.



V Irsku mezitím katolíci slaví „Ženské Vánoce“ &#8211; kdy ženy přestanou uklízet a připravují nejrůznější pokrmy. Pro Tři krále ve středoevropských zemích je charakteristické žehnání křídy při mši &#8211; spolu se zlatem, kadidlem a myrhou. V rodinách se na dveřní sloupky píší čísla &#8211; první dvě číslice aktuálního roku, následují písmena „C + M + B+“ a pak poslední dvě číslice daného roku.



Tato písmena byla s oblibou připisována počátečním písmenům Gašpar, Melichar a Baltazar. Jejich význam je však jiný a představují počáteční písmena slov fráze „Christus mansionem benedicat“ neboli „Kriste, požehnej tomuto domu“.



Téměř ve všech částech světa slaví katolíci svátek Zjevení Páně královským koláčem: sladkým dortem, který v sobě ukrývá figurku nebo oříšek. Na některých místech se šťastnému nálezci tohoto předmětu dostává v tento den zvláštní pozornosti.



Tyto oslavy však také zdůrazňují význam rodiny a původní oslavu Svaté rodiny. Tradice také poukazují na to, co je známo &#8211; i když stále tajemné &#8211; o mudrcích, prvních géniích, kteří se setkali s Kristem. Bible sice mlčí o jejich skutečných jménech i o tom, kolik jich vlastně bylo, víme však, že byli moudří, bohatí a hlavně odvážní.



„Byli ochotni riskovat a hledat pravdu, a to, co našli, byla obrovská událost,“ řekl a dodal, že mudrci pro nás mohou být stále silným příkladem.



Když se podíváme na dary, které mudrci přinesli &#8211; kadidlo, myrhu a zlato -, vidíme dary, které poukazují nejen na Kristovo božství a jeho zjevení jako Krále králů, ale také na jeho ukřižování. Darování bylin, které se tradičně používá při pohřbech, připomíná určitý teologický význam &#8211; pocit očekávání toho, co přijde.



<h3 class="wp-block-heading">Zjevení Boha</h3>



O. Carnazzo vysvětlil význam svátku teofanie a Kristova křtu v širším smyslu ve východním ritu. „V našem křesťanském chápání východního obřadu se na stvoření díváme Božíma očima, nikoliv očima člověka. Ve svátku Křtu Páně je zvláštní božský význam. Tímto svátkem nás Bůh přišel získat pro sebe. Kvůli prvotnímu hříchu zdědilo lidstvo „lidskou přirozenost odtrženou od zdroje života“.



Hřích také způsobil, že některé části stvoření, jako například voda, byly odděleny od svého účelu a spojení s Božím plánem života, protože jejím původním účelem bylo nejen udržovat naše těla, ale také naši duši.



„S pádem do hříchu však byla vyloučena ze zdroje života, takže je pod nadvládou smrti &#8211; nemá již věčný život. Bůh tedy přichází, aby se tohoto díla stvoření ujal sám.“



„Ježíš přijal naši lidskou přirozenost a udělal s ní to, co my jsme udělat nemohli &#8211; vystoupit z osidel smrti &#8211; přesně to naznačil svým křtem. Protože je tento symbol spojen se zničením smrti a znovunabytím života, je svátek teofanie velmi úzce spojen s ukřižováním &#8211; tento atribut se odráží i ve východní ikonografii obou událostí. Svátek teofanie oslavuje nejen Kristovo vítězství nad hříchem skrze křest, ale také božské zjevení Krista jako Božího Syna a začátek Kristovy služby. Křest Páně, stejně jako Narození Páně, není jen historickou událostí: je to zjevení,“ řekl otec Carnazzo.



„U příležitosti tohoto dne východní katolíci v církvi začínají bohoslužbou, jejíž součástí je požehnání vody ve křtitelnici. Po požehnání vody se věřící napijí vody a přinesou si lahve, aby se jí naplnili a vrátili se do svých domovů. Vodu používají nejen k tělesnému, ale také k duchovnímu uzdravení,“ vysvětlil.



Během tříkrálového období kněží navštěvují domácnosti ve farnosti, aby jim požehnali svěcenou vodou požehnanou během Teofanie.

Původ a historie svátku Zjevení Páně

Drahý Bože, děkuji ti za dar, který jsi mi dal v mých dětech. Svěřil jsi mi je do péče, tak mi, prosím, dej moudrost, abych je správně vychovával a dal jim to nejcennější v životě, dar víry. Nemohu být stále s nimi a chránit je, proto tě prosím, drahý Ježíši, abys byl jejich ochráncem. Stůj při nich v obtížných situacích a při závažných rozhodnutích, sám je chraň před nástrahami zlého, aby vždy spolehlivě nalezly správné východisko. Buď jim nápomocen v jejich trápeních, souženích a zkouškách. Pomoz mi, Pane, upevnit v rodině zvyk společné i osobní modlitby, každodenní četby Písma svatého, každodenního hledání Boží vůle a pravidelné účasti na mši svaté, aby se k těmto pevným základům mohli vrátit, až se osamostatní. Pane, Ty žehnáš do tisícího pokolení těm, kdo kráčejí po Boží cestě, a trestáš naše chyby i u našich dětí. Proto já i moje rodina budeme hledat Tvůj plán pro náš život a snažit se ho co nejlépe naplnit a vyhýbat se tomu, co se Ti nelíbí, věštbám, horoskopům, okultismu apod. Tak budeme kráčet ve Tvém požehnání, které jsi slíbil vylít na naše potomky. Možná právě procházejí těžkým obdobím, a tak jim, prosím, drahý Ježíši, dej, ať Tě poznají, aby sami zakusili, že jsi skutečně živý, milující a starostlivý Bůh. Pane, dej, ať najdou dobré přátele a s těmi, kteří by na ně měli špatný vliv, ať se raději rozejdou. Prosíme, pomoz jim, aby se vymanili ze závislostí a slabostí, do kterých upadají a sami si nemohou pomoci. Ty jsi všemohoucí Bůh, a proto Ti zcela důvěřuji. Pokud ještě nemají svého životního partnera, pak jim, Bože, dej dobrého a věřícího partnera, aby spolu dobře vycházeli, rozuměli si a vedli spolu život v manželství, který se Ti líbí. Pokud jsi pro mé děti zvolil cestu zasvěceného života, pak Ti svěřuji své drahé děti a jsem rád, že sis je sám vybral pro svou službu. Pane, nedovol, aby se od tebe vzdalovaly, ale neustále je k sobě přibližuj. Pane, když je vedeš a vychováváš, buď k nim prosím co nejmírnější, ale bude-li to nutné pro jejich duchovní prospěch, můžeš použít i přísnější prostředky, třeba jen proto, abys je odvrátil od většího neštěstí, které jim hrozí a které ty ve své nekonečné prozřetelnosti vidíš. Zachovej jejich duše čisté, abychom se jednoho dne mohli všichni společně setkat po tvém boku v nebi. Amen.

Modlitba za děti

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží rodičko, oroduj za nás. Svatá Panna Panen, oroduj za nás. Vyvolená dcero Otce, Matko Krista Krále, oroduj za nás. Slávo Ducha Svatého, oroduj za nás. Panna, dcera sionská, oroduj za nás. Panno chudá a ponížená, oroduj za nás. Panno tichá a poslušná, oroduj za nás. Služebnice Páně, oroduj za nás. Matko Pána, oroduj za nás. Společnice Vykupitele, oroduj za nás. Plná milosti, oroduj za nás. Zřídlo krásy, oroduj za nás. Plná milosti, oroduj za nás. Vrchole ctnosti, oroduj za nás. Vznešený plode vykoupení, oroduj za nás. Dokonalá Kristova učednice, oroduj za nás. Nejčistší obraze Církve, oroduj za nás. Ženo nová, oroduj za nás. Ženo oděná sluncem, oroduj za nás. Ženo korunovaná hvězdami, oroduj za nás. Paní dobrotivá, oroduj za nás. Paní laskavá, oroduj za nás. Paní naše, Radosti Izraele, oroduj za nás. Jase Církve, oroduj za nás. Ozdobo lidského rodu, oroduj za nás. Orodovnice milosti, oroduj za nás. Služebnice Boží lásky, oroduj za nás. Pomocnice Božího lidu, oroduj za nás. Královno lásky, oroduj za nás. Královno milosrdenství, oroduj za nás. Královno míru, oroduj za nás. Královno andělů, oroduj za nás. Královno patriarchů, oroduj za nás. Královno proroků, oroduj za nás. Královno apoštolů, oroduj za nás. Královno mučedníků, oroduj za nás. Královno vyznavačů, oroduj za nás. Královno panen, oroduj za nás. Královno všech svatých, oroduj za nás. Královno počatá bez poskvrny dědičného hříchu, oroduj za nás. Královno nanebevzatá, oroduj za nás. Královno země, oroduj za nás. Královno nebe, oroduj za nás. Královna vesmíru, oroduj za nás.



Beránku Boží, ty snímáš hříchy světa, slituj se nad námi, Pane. Beránku Boží, ty snímáš hříchy světa, vyslyš nás. Pane. Beránku Boží, ty snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Amen.<a href="https://www.fatym.com/storage/202208_6303db882917f_zzzzzzzzzzzzzzz.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener"></a>

Litanie k Panně Marii Královně

O co šlo?



Jednalo se o mezinárodní Setkání křesťanů, které bylo v roce 2005 organizováno s ekumenickou účastí a ve spolupráci s dalšími církvemi v ČR. Součástí Setkání byly bohoslužby, biblická práce, pódiové diskuze, přednášky, koncerty, divadelní a jiná představení, výstavy, akce pro děti, informační stánky a další pořady. Významným prvkem byl program pro mládež.



Organizátoři počítali s účastí 3000 — 5000 křesťanů ze zmíněných&nbsp;zemí. Hosty ubytovali převážně v rodinách&nbsp;a napomohli tak bližšímu vzájemnému poznávání a navázání&nbsp;kontaktů.



Jazyk nebyl rozhodující Důležitou součástí příprav byl ohled na odstranění jazykových bariér. Do programu zahrnuli i takové akce, kde jazyk nehral rozhodující roli (výstavy, koncerty, pantomima, tanec).



Mluvené slovo bylo pokud možno vždy překládáno.



Cíl Setkání křesťanů Praha 2005 &#8211; vzájemně se povzbuzovat ve víře v Ježíše Krista &#8211; prohlubovat spolupráci v nejrůznějších oblastech duchovního života &#8211; budovat vztahy křesťanů přes hranice našich zemí &#8211; posílit zodpovědnost křesťanů za věci veřejné &#8211; přispět k dobrému sousedství našich národů &#8211; napomáhat procesu sjednocování Evropy

Setkání křesťanů Praha 2005

Adorace (poklona) je hlavním úkonem ctnosti zbožnosti. Klanět se Bohu znamená uznávat ho jako Boha, Stvořitele a Spasitele, jako Pána a vládce nad vším, co existuje, jako nekonečnou a milosrdnou Lásku: „Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu budeš sloužit“ (Lk 4,8), říká Ježíš a cituje Pátou knihu Mojžíšovu.



Uctívat Boha znamená s úctou a naprostou podřízeností uznat „nicotu stvoření“, které existuje jen díky Bohu. Klanět se Bohu znamená: podobně jako Maria v Magnificat ho chválit, oslavovat a pokořovat se a s vděčností vyznávat, že učinil velké věci a že jeho jméno je svaté. Klanění jedinému Bohu osvobozuje člověka od uzavření se do sebe, od otroctví hříchu a modlářství světa.



Klanění je vnějším vyjádřením úcty k nějaké věci nebo osobě. V katolické víře je adorace vyhrazena pouze Bohu a Ježíši přítomnému v konsekrované eucharistii.



Sakrální umění je pravdivé a krásné, když připomíná a oslavuje transcendentní tajemství Boha ve víře a adoraci. Pravé sakrální umění přivádí člověka k adoraci, k modlitbě a k lásce k Bohu, Stvořiteli a Spasiteli. Adorace tak vyjadřuje základní dynamiku křesťanské modlitby jako setkání Boha s člověkem.



Od vtělení až po nanebevstoupení je život Vtěleného Slova obklopen adorací a službou andělů, kteří nepřestávají oslavovat Krista a hlásat radostnou zvěst o jeho vtělení a zmrtvýchvstání. Andělé Ježíše poslouchají a budou ho poslouchat i při jeho návratu a soudu.



Zdroj: katechismus / bostocatholic.org

Adorace – co to je?

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Svatý Jane Křtiteli, od věčnosti jsi byl vyvolen, abys připravil cestu našemu Pánu Ježíši Kristu. Prosíme tě o přímluvu za [uveďte svůj úmysl]. Prosíme za všechny, kterým sloužíme. Oroduj za nás, svatý Jane Křtiteli, abychom získali odvahu a sílu vytrvale hlásat radostnou zvěst o Ježíši Kristu, který přišel hledat a zachraňovat ztracené, uzdravovat zlomené srdce a obvazovat jejich rány. Kéž nás Duch svatý vede dobrými slovy rady pro ty, kdo ji potřebují. Kéž nás posilují tvé modlitby a tvůj dobrý příklad, když připravujeme cestu uzdravující moci Ježíše, aby uzdravovala a proměňovala ty, kdo jsou nám svěřeni do péče. O to vše prosíme skrze našeho Pána Ježíše Krista. Amen.



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;

Novéna ke svatému Janu Křtiteli

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, Otče nebeský, smiluj se nad námi. Bože, Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, jediný Bože, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Královno proroků, oroduj za nás. Královno mučedníků, oroduj za nás.



Svatý Jane Křtiteli, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, předchůdce Krista, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, slavný předchůdce Slunce spravedlnosti, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, Ježíšův křestní služebníku, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, hořící a zářící světlo světa, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, anděli čistoty před tvým narozením, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, zvláštní příteli a oblíbenče Krista, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, nebesky kontemplativní muž, jehož živlem byla modlitba, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, neohrožený hlasateli pravdy, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, hlas volající na poušti, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, zázraku umrtvování a pokání, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, příklade hluboké pokory, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, slavný mučedníku horlivosti za svatý Boží zákon, oroduj za nás. Svatý Jane Křtiteli, slavně plnící své poslání, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Oroduj za nás, slavný svatý Jane Křtiteli, abychom byli hodni Kristových zaslíbení.



Modleme se. Bože, který jsi tento svět poctil narozením svatého Jana Křtitele, dej, ať se tvůj věrný lid raduje z cesty věčné spásy. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: EWTN

Litanie ke svatému Janu Křtiteli

Biskup je správcem milosti nejvyššího kněžství, která se projevuje především v eucharistii, kterou sám obětuje a zajišťuje její obětování prostřednictvím svých spolukněží. Eucharistie je středem života partikulární církve. Biskup a kněží posvěcují církev svou modlitbou, prací, službou slova a slavením svátostí. Jejich posvěcení se uskutečňuje také příkladným životem podle slov apoštola Petra, aby spolu se svěřeným stádem dosáhli věčného života.



Biskup jako Kristův zástupce má pastorační poslání v konkrétní svěřené církvi, ale zároveň kolegiálně, spolu s ostatními biskupy, nese péči o všechny církve. Svěcená služba biskupa, stejně jako služba kněží, zpřítomňuje Krista jako hlavu církve mezi věřícími. Biskup přijímá v plnosti svátost svěcení, která ho začleňuje do biskupského kolegia a činí ho viditelnou hlavou konkrétní církve.



Biskup je řádným celebrantem svátosti biřmování, která vyjadřuje apoštolskou jednotu církve. Svěcení na biskupa zahrnuje plnou moc a odpovědnost za apoštolské poslání církve. Biskupové jsou legitimními nástupci apoštolů a spolu s římským papežem vedou církev. Jejich kolegiální jednota je službou bratrského společenství všech věřících, které odráží společenství božských osob.



Biskup má moc a službu smíření, je správcem kázně pokání a v případě potřeby může udělit rozhřešení i od nejtěžších hříchů. Při jáhenském svěcení vkládá ruce pouze biskup, což naznačuje, že jáhen je při plnění úkolů své služby zvláště vázán na biskupa.



V eucharistii, kterou slaví biskup, se zpřítomňuje Kristus jako dobrý pastýř a hlava své církve. Biskup se stává zodpovědným za eucharistii, i když jí předsedá kněz, což zdůrazňuje jeho roli hlavního kněze diecéze. Spolu se svými spolupracovníky kněžími a jáhny vede církev a poskytuje duchovní péči věřícím.



Katolická církev odvozuje původ biskupského úřadu od apoštolů, kterým Duch svatý o Letnicích udělil charisma a úřad. V katolické církvi se tato charismata a úřad předávají prostřednictvím tzv. apoštolské posloupnosti &#8211; nepřetržité posloupnosti biskupů prostřednictvím vkládání rukou ve svátosti kněžství.



V závislosti na své jurisdikci a zařazení v hierarchii katolické církve může biskup přijímat tituly jako arcibiskup, kardinál, patriarcha nebo papež. V roce 2020 žilo v latinské a východní církvi katolické církve přibližně 5 600 biskupů.



Tradiční úlohou biskupa je působit jako hlava diecéze nebo eparchie.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org / Wikipedia

Biskup – kdo je to?

Modlím se tuto modlitbu, Pane, za sebe, své blízké, celou rodinu. Prosím Tě, drahý Pane, mé srdce touží po odpuštění. Očisti z mé duše všechnu špínu, neviň z toho mé blízké. 



Když se ohlížím za svým životem,… za všechno si můžu sám. Bože, všechno mi tolik vadí, že ubližuji lidem, kteří mě milují. Proto tě v této hodině prosím, Pane, ochraňuj celou mou rodinu. Jsem tu v této těžké chvíli sám, dej, ať se mým blízkým daří dobře.



Ukaž mi, Pane, pravou cestu života, kde vládne láska a laskavost. Ať můj život někam směřuje. Ať láska zahřeje mé srdce. Ať konám jen dobré skutky. Ať odčiním své chyby. Ať jsou mé myšlenky a činy čisté, prosím tě, Pane Ježíši Kriste.



Proto tě, Pane, prosím, dej mi své požehnání, a drž nade mnou své ruce, aby mě chránily. Můžeš vstoupit do mého srdce, Pane, a odčinit mé hříchy. Vím, že miluješ všechny lidi a svou láskou je chráníš. 



Děkuji Ti, že jsem s Tebou mohl mluvit, vyjádřit své modlitby a své bolesti. Vždyť Ty jsi láska, naděje, spása, Ty jsi Pán. Jsem rád, že mě slyšíš, že nejsem sám. Prosím, Pane, zbav mě všech hříchů z mých ramen, ať jsem čistý, jak nejčistší pramen. Amen.

Modlitba člověka vězněného hříchem

Děkuji ti, Pane, za svou ženu, za naše první setkání, za požehnání manželství, za intimní a důvěrné chvíle, které spolu můžeme sdílet, za všechnu naši lásku.



Děkuji Ti za její tělo, za její duši, za to, že si rozumíme.



Děkuji Ti za zázrak, který nám dovoluješ prožívat, za život, který byl stvořen, za růst a první výkřik našich dětí.



Děkuji Ti za naše křehké štěstí, za to, co je, i za to, co by nemuselo být.



Pane, dej, abychom se milovali bez pokrytectví, abychom se spolu s Tebou skláněli k dobru, abychom hledali dobro druhého více než osobní prospěch.



Pane, dej, ať je naše láska pokorná a laskavá, ať je trpělivá, když není všechno tak, jak bychom si přáli, ať je ohleduplná v nemoci, v obavách, ve skleslé náladě.



Pane, dej, ať jsme k sobě laskaví a milosrdní, ať jsme k sobě velkorysí a shovívaví, ať umíme odpouštět i ty největší chyby a hříchy, ať umíme vždy znovu začít, čekat a doufat.



Pomoz nám, Bože. Zůstaň s námi. Buď v každém z nás. Amen.

Modlitba za mou manželku

Národní konference o eucharistii probíhal v Brně na biskupském gymnáziu ve dnech 15. &#8211; 17. října 2015. Padlo rozhodnutí, že každá diecéze může vyslat na tuto konferenci dvacet účastníků.



Jedná se o jednu z největších církevních událostí novodobých dějin Česka. Již od ledna se v mnohých farnostech obnovuje úcta k Tělu a Krvi Pána Ježíše Krista. Kongresy o Eucharistii podporovali papežové již od 19. století, a to z důvodů prohloubení základního projevu úcty k Eucharistii mimo mši svatou.&nbsp;



Cílem kongresu je, aby si jednotliví věřící více zamilovali Eucharistii, znovu a hlouběji ji prožívali jako Boží dar. Pán Ježíš říká: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54). A toho, kdo si život věčný zachová, Pán vzkřísí v poslední den. Eucharistie je základním pokrmem, který pro život věčný nezbytně potřebujeme.



Vrcholným dnem NEK ve farnostech byla slavnost Těla a Krve Páně s následnou nedělí 7. června 2015, kdy budou věřící prožívat &#8222;Den eucharistie&#8220; ve své farnosti.

Národní eucharistický kongres 2015

Alžběta Canoro Mora se narodila 21. listopadu 1774 v Římě jako dcera bohatého statkáře Thomase Canoriho a jeho manželky, rozené Primolové. Byla vychována v augustiniánském klášteře v Cascii, kde však strávila pouze dva roky, a proto byly její znalosti pouze částečné. Ve dvanácti letech pak Alžběta složila slib čistoty a zatoužila stát se jeptiškou. Její zbožnost a skromnost umocňovaly její fyzickou krásu.



Když se vrátila domů, byla zasvěcena do světského světa. „Propadla jsem lidským marnostem, ale moje duše zůstala hříchem nedotčena,“ napsala si do svých zápisků. Její rodiče, jejichž jmění se ztenčilo v důsledku četných neštěstí, ji chtěli výhodně provdat. Alžběta zapomněla na slib, který dala v dětství, a provdala se za mladého právníka Christophera Mora. Manželství však nebylo šťastné. Christopher, který poznal, že Alžběta je čistých mravů a dětsky prostá, ji zpočátku zahrnoval něžnými projevy své náklonnosti. K lásce se však přidala žárlivost, takže nestrpěl ani její styk s rodiči. Vodil ji do divadla a na koncerty, navštěvovali různé zábavy. Alžběta ho doprovázela, protože si to přál. Oblékali se vkusně a, jak později uvedla, „s jistou marnivostí“. Vše na ní ukazovalo společenský takt, ušlechtilou duši a vznešenou mysl. Sám její manžel později dosvědčil, že mu nikdy nezavdala sebemenší příčinu k žárlivosti.



Christopher se však náhle změnil; doma se nudil a nadával si, že musí v určitých hodinách opouštět domov. Alžběta se všemožně snažila získat jeho dřívější náklonnost, ale marně. Měla pocit, že Christopher už k ní vůbec nepatří; padl do osidel jisté ženy. Zanedbával také své povolání a zadlužoval se. Neopatrné slovo, neopatrná poznámka prozrazovaly Alžbětě manželovu nevěru. Poznala, že byla zrazena, a pokořila se ve svém nejhlubším a nejušlechtilejším citu. Zdálo se, že její srdce pukne bolestí. Nevyčítala svému manželovi, ale něžně ho prosila, aby jí řekl pravdu, odpustil Bohu a napravil své jednání. Snad byl dojat, snad slíbil, ale nevytrval; nedokázal se vysvobodit z osidel své milenky. Od té chvíle se Alžběta neúčastnila zábav, odvrátila se od světa a jeho lákadel a nosila šaty tmavé barvy.



Zanedbávání advokátní praxe a vydržování milenky přivedlo Christophera do dluhů, takže manželé museli opustit svůj byt a přestěhovat se k rodině jeho tchyně. Tchán, Christopherův otec, byl bohatý lékař. Pro Alžbětu bylo nutné jisté sebezapření, žít takříkajíc pod dohledem početné rodiny. Švagrové se k ní chovaly jako k vetřelci, nepromluvily s ní vlídné slovo, nadávaly jí při každém soustu a vyčítaly jí manželovy chyby. Všechny zkoušky jí však pomáhaly odpoutat se od všeho pozemského. U lidí nenacházela útěchu, ale milosrdný Bůh jí dával sílu trpělivě nést svůj kříž. Vzpomněla si, že porušila slib čistoty, který dala v mládí; o to víc se upnula k Bohu. Litovala, že tento slib nesplnila.



Alžběta měla čtyři děti, ale dvě z nich zemřely hned po narození. Dcery dostaly jména Marianna a Lucina. Dávala je manželovi do náruče, aby se s nimi mazlil: „Podívej,“ říkávala, “proč nemůžeme být šťastní? Co nám chybí?“ Prosila ho, aby se kvůli dětem vrátil na dobrou cestu. Marně. Alžběta vychovávala své děti v bázni Boží, vzdělávala je ve ctnostech a od útlého věku je učila sebezapření. Naučila je například, aby jí po večerním zpytování svědomí řekly, kolikrát za den si něco odepřely nebo kolikrát přemohly nějakou náklonnost.



Christopher se o děti nestaral, ztratil veškerý stud. Úpadek způsobený jeho darebáckým chováním se v roce 1804 nezadržitelně blížil. Alžběta klidně snášela celé krupobití výčitek od svých švagrových; svému muži nic nevyčítala; ač zrazena a opuštěna, křesťansky ho milovala a přemýšlela, jak by mu mohla pomoci. Všechno bylo prodáno: nepotřebný nábytek, koně, kočáry. Alžběta přinesla své vybavení, své šperky, ale částka stále nestačila. Christopherovmu otci se o synově tísni neodvážili říct; Christopher měl být podle zákona uvězněn.



Alžběta šla prosit věřitele, aby se slitoval. Všichni se slitovali, ale jednomu z nich, když přednášela svou prosbu o odpuštění, sálal z očí žár nečisté vášně. Přednesl jí návrh na zrušení manželské věrnosti, a to bez ohledu na jejího manžela. Zděšená Alžběta mu vyčítala, že se jako šlechtic a křesťan stydí nabídnout ženě v nouzi pomoc za tak hanebných podmínek. Svůdce se nakonec zastyděl, požádal o odpuštění a dluh odepsal. Naštěstí tchán a tchyně ušetřili ji i děti toho nejhoršího. Pak přinutili Christophera, aby se zúčastnil exorcismu. Ten poslechl, ale marně. Ke své ženě se choval ještě hůř, trápil ji a bil a chtěl, aby souhlasila s jeho chlípným poměrem s milenkou.



Zpovědník navrhl Alžbětě, aby požádala církevní soud o dočasnou rozluku, ale Alžběta se k tomu nedokázala odhodlat. Pak zemřel její tchán a Christopher byl vyloučen z dědictví s odůvodněním, že svůj podíl již obdržel a promrhal. Alžběta upadla do nouze, ale našli se soucitní lidé, kteří jí z této nouze pomohli. Její pobyt v domě tchyně byl den ode dne trpčí. Alžbětě byl svěřen sklep a slepice, nosila pytle s ovsem, kropila koně. Tyto práce, i když na ně nebyla zvyklá, dělala s pokorou, až se díky nim cizí lidé stali lepšími. Věnovala se také skutkům milosrdné lásky. Se svolením své tchyně nosila chudým jídlo, dřevo a uhlí, navštěvovala veřejné nemocnice, stlala nemocným lůžka a česala jim vlasy.



Zůstala svému muži starostlivou manželkou; nemohla ho považovat za svého muže, a tak ho měla v srdci jako bratra. Pečlivě mu spravovala prádlo, čistila šaty, žehlila košile. Sama sebe umrtvovala. Jednoho dne švagrová Marie onemocněla. Alžběta jí přinesla hrnek polévky &#8211; ochutnala ji a chrstla polévku Alžbětě do tváře. Alžběta zůstala klidná a podávala jí dál. Nedlouho poté se Christopherova rodina přestěhovala do činžáku; dcery šily prádlo a zabývaly se výrobou umělých květin. Zpovědník si u Svatého stolce vymohl, aby se Alžbětina domácí kaple stala soukromou oratoří a mohla se v ní sloužit mše. Církevní úřady na ni tak braly velký ohled. Vyslanému vizitátorovi se podařilo zajistit, aby kaple byla řádně vybavena podle liturgických předpisů.



Alžběta se svolením svého manžela vstoupila do trinitářského třetího řádu a přijala jméno „Johanka Felicia od Nejsvětější Trojice“. Její život se podobal životu jeptišky, aniž by však porušovala své řeholní povinnosti. Udělala velký pokrok v křesťanské dokonalosti. Jako silná žena vytrvala po boku neřestného muže, který její lásku oplácel opovržením, ba dokonce trýzněním.



Kromě toho trpěla duševními zápasy, pokušeními zlého ducha a nemocemi. Své utrpení obětovala Bohu. Chtěla se stát smírnou obětí za urážky spáchané na Bohu. Modlila se: „Bože, prosím tě za spásu duší! Vrhni na mě všechnu svou spravedlivou přísnost! Potrestej mě, ale nad hříšníky se smiluj!“. Vzala na sebe přátelské utrpení za Církev a za Svatého otce. Bůh ji obdařil mimořádnými milostmi a osvícením, k nimž patřilo mimo jiné proroctví a různá vidění.



Lidé si vážili jejích rad; ačkoli byla těžce zkoušená, uměla dobře poradit. Mnohé obdarovala různými milostmi nejen za svého života, ale i po své smrti. Její extatický stav měl na její tělo zničující vliv a ona den ode dne slábla. Objevily se u ní příznaky vodnatelnosti.



Uvedla přesné datum své smrti. V den své smrti řekla Lucině: „Rychle přines jeptiščí hábit! Sama se do něj převléknu, a až zemřu, nebudeš se mnou mít mnoho společného.“ Zemřela pak pokojnou smrtí 5. února 1825.



Dcera Marianna se provdala, Lucina vstoupila do kláštera oblátů. Christopher se kál, vstoupil do františkánského řádu a stal se také knězem. Proces Alžbětina blahořečení byl zahájen 22. února 1874 dekretem Posvátné kongregace obřadů a blahořečena byla 24. dubna 1994 papežem Janem Pavlem II. Její památku si připomínáme 5. února. Alžbětino tělo je uloženo v kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě.



Ze zápisků blahoslavené Alžběty (z díla „Ježíši, zahradníku mé duše“):



Často se mi Pán Ježíš zjevoval jako malý zahradník, který se neustále věnoval obdělávání mé duše, jež se jevila jako malý stromek. Poté, co ho malým rýčem ořezal, přinesl z nedaleké krásné studánky vodu v drahocenné nádobě, ale než ji vylil na stromek, umyl si v ní ruce. Ó, jaký zázrak se tu stal! Ze svatých ran na jeho rukou vytrysklo do vody tolik krve, že voda už nebyla čirá a průhledná, ale rudá jako krev. Pak vzal nádobu, ponořil ji do vody a s velkou láskou stromek zaléval, ale ne tak, jak to dělají lidé, nýbrž ze své trojboké nádoby zaléval nejen listy, ale i plody stromku, přičemž voda kapala na kořeny. A jako by to nestačilo, vylezl na nedaleký pahorek a s velkým zájmem se díval na stromek, který byl nyní potřísněn jeho drahocennou krví. Pak zvedl ruce k nebi a z ran začalo proudit tolik světla, že se jeho záře odrážela na stromku. Síla světla pronikla i ke kořenům. Stromek rostl a splýval se světlem, které ho mocně přitahovalo.

Kategorie