Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Jeroným, který se narodil kolem roku 347 n. l. ve Stridonu (dnešní Chorvatsko), proslul svým překladem Bible do latiny, známým jako Vulgáta, který se stal standardním textem západní církve. Jeroným byl učenec a asketa, který zasvětil svůj život studiu Písma a jeho překladu do jazyka přístupného prostému lidu.



Po studiích v Římě a hlubokém obrácení se Jeroným uchýlil do syrské pouště, kde se intenzivně modlil a studoval. Později se přestěhoval do Betléma, kde založil klášter a pokračoval v biblickém bádání. Jeronýmovo dílo mělo zásadní význam pro zpřístupnění Písma latinsky mluvícímu světu a mělo velký vliv na formování západního křesťanského myšlení.



Jeronýmova oddanost přísné biblické vědě a jeho odhodlání překládat Bibli odráží jeho hlubokou lásku k Božímu slovu a touhu zpřístupnit ho všem.



Praktické lekce:



Lekce 1: Závazek k celoživotnímu učení: Jeronýmova oddanost studiu a překladu Bible nás učí, jakou hodnotu má neustálé učení a sebezdokonalování. V každodenním životě si můžeme osvojit tento způsob myšlení tím, že si vyhradíme čas na osobní rozvoj, ať už prostřednictvím četby, kurzů nebo učení se novým dovednostem, které obohatí náš život a umožní lépe sloužit druhým.



Lekce 2: Velkorysé sdílení znalostí: Jeronýmova práce na překladu Bible měla za cíl zpřístupnit Písmo všem. Podobně se můžeme o své znalosti a dovednosti podělit s ostatními, abychom prospěli společnosti. Může to znamenat mentorování kolegy, dobrovolnou výuku nějaké dovednosti nebo prostě nabídnutí užitečné rady na základě našich odborných znalostí.

Svatý Jeroným – životopis

Apoštolská posloupnost je základním klíčem k pochopení struktury a autority křesťanské církve.



Tento koncept vychází z učení, že autorita a poslání apoštolů, kteří byli přímo vysvěceni Ježíšem Kristem, se předává nepřerušeně vzkládáním rukou při svěcení biskupů. Toto předávání je považováno za nezbytné pro zachování jednoty a kontinuity s apoštolskou vírou a praxí.



Podle učení katolické církve je apoštolská posloupnost neoddělitelná od společenství církve a jejího liturgického života. To znamená, že biskupové jsou nástupci apoštolů, kteří sami zároveň předávají svou autoritu a odpovědnost jiným, a tím je zajištěno trvalé spojení s apoštolským učením a posláním. To se obvykle vyjadřuje jako „successio apostolica“, což není jen historický pojem, ale také svátostný akt, protože se předává svátostí posvátného stavu. Katolická tradice také zdůrazňuje, že apoštolská posloupnost není pouze mechanickým předáváním, ale zajišťuje také duchovní kontinuitu s apoštolskou vírou, která podporuje jednotu a svátostnost církve jako mystického těla Kristova.



V kontextu víry a morálního učení církve se tedy apoštolská posloupnost stává základním pilířem, který zajišťuje zachování a kontinuální předávání autority a poslání Krista a apoštolů napříč generacemi. Tento řetězec posloupnosti není pouhým historickým faktem, ale má hluboký duchovní význam pro celou církev jako společenství věřících sjednocených ve víře a ve svátostech.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org / Wikipedia

Apoštolská posloupnost – co to je?

Nebeský Otče, který jsi svěřil svým archandělům Michaelovi, Gabrielovi a Rafaelovi poslání ochrany, zjevení a uzdravení, prosíme tě o jejich přímluvu v našem každodenním životě. Pomoz nám hledat jejich vedení v našich zápasech, komunikovat srozumitelně a pečovat o své zdraví. Ať díky jejich ochraně a podpoře rosteme ve víře a žijeme podle Tvé vůle. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba k archandělům Michaelovi, Gabrielovi a Rafaelovi

Svátek archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela se slaví 29. září. Tento den vzdává hold těmto třem mocným andělským bytostem, které slouží jako Boží poslové a ochránci.



Svatý Michael je znám jako vůdce nebeských zástupů, často je zobrazován jako anděl bojovník, který bojuje proti silám zla. Hraje klíčovou roli při ochraně věřících a v boji proti duchovním protivníkům.



Svatý Gabriel je anděl zvěstování, známý tím, že doručuje důležitá poselství od Boha. Nejznámější je tím, že Zachariášovi oznámil narození Jana Křtitele a Panně Marii Vtělení.



Svatý Rafael je uznáván jako léčitel a průvodce, je spojován s uzdravením Tobiáše v Knize Tobiášově a vedením na jeho cestě. Jejich role zdůrazňují božskou pomoc, která je nám k dispozici, a jejich přítomnost při vedení, ochraně a uzdravování.



Praktické lekce:



Lekce 1: Hledejte ochranu a vedení ve výzvách: Stejně jako svatý Michael poskytuje ochranu, můžeme i my hledat božskou pomoc v každodenních zápasech. Pokud například čelíte obtížné situaci v práci nebo v osobním životě, věnujte chvíli modlitbě za vedení a ochranu a požádejte svatého Michaela o přímluvu a poskytnutí síly a jasnosti.



Lekce 2: Komunikujte jasně a jednejte moudře: Gabriela jako posla, praktikujte ve svých vztazích jasnou a upřímnou komunikaci. Ať už diskutujete o projektu s kolegy nebo řešíte konflikt s přítelem, snažte se vyjadřovat jasně a pozorně naslouchat druhým, čímž zajistíte efektivní a uctivou výměnu názorů.



Lekce 3: Stanovte si priority v oblasti zdraví a v případě potřeby vyhledejte pomoc: Rafaela jako léčitele, podnikejte aktivní kroky k udržení svého zdraví a pohody. Pokud se necítíte dobře nebo jste ve stresu, neváhejte vyhledat lékařskou radu nebo podporu. Zařaďte do svého denního režimu zdravé návyky a nezapomeňte prosit o vedení a uzdravení prostřednictvím modlitby.

Archandělé Michael, Gabriel a Rafael

Nebeský Otec, děkujeme ti za dar života a za to, že jsi nás stvořil ke svému obrazu. Ty jsi živý a pravý Bůh a přicházíš v celé své záři, abys nás zalil nebeským světlem. Děkujeme Ti za zázrak Tvého stvoření. A za to, že nás obklopuješ takovou nádherou. Děkujeme Ti, že jsi nám dal místo ve svém plánu stvoření. Nic se nevyrovná Tvé štědrosti vůči nám, Tvým synům. Naplň nás radostí v tomto čase modlitby, abychom Tě mohli chválit a uctívat za Tvá velká požehnání. Amen.

Modlitba při adoraci

Bože, který jsi učinil svatého Václava příkladným svědkem své lásky a věrnosti, dej nám sílu následovat jeho příklad štědrosti a vytrvalosti. Pomoz nám žít s odhodláním sloužit druhým a zůstat věrní svým zásadám i tváří v tvář nepřízni osudu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Václavovi

Svatý Václav se narodil kolem roku 907 v Čechách (dnešní Česká republika). Českým vévodou se stal v mladém věku, kolem roku 924, po smrti svého otce. Václav byl známý svou zbožností a oddaností křesťanským hodnotám, snažil se prosazovat mír a podporovat církev ve své říši.



Přestože se Václav snažil vést spravedlivě a zavádět ve svých zemích duchovní a sociální reformy, čelil značné opozici ze strany místní šlechty i vlastního bratra Boleslava. Jeho oddanost křesťanským povinnostem a štědrost vůči chudým a církvi ho stavěly do rozporu s těmi, kdo usilovali o moc a bohatství.



V roce 929 byl Václav zavražděn stoupenci svého bratra. Jeho mučednická smrt byla vnímána jako oběť za jeho víru a křesťanskou komunitu. Svatý Václav byl uctíván jako mučedník a světec, oslavovaný pro svou oddanost Bohu a svému království.



Praktické lekce:



Lekce 1: Přednostně pomáhejte těm, kteří to potřebují: Václavova oddanost chudým a podpora církve poukazuje na to, že je důležité dávat v každodenním životě přednost charitativním činnostem. To se může projevovat aktivním zapojením do veřejně prospěšných prací, přispíváním na účely, které podporují méně šťastné, nebo prostě tím, že budeme pozorní k potřebám lidí kolem nás.



Lekce 2: Stůjte pevně za svými hodnotami: Přestože Václav čelil odporu, zůstal pevně oddán křesťanským zásadám. V každodenním životě to znamená zastávat své hodnoty a přesvědčení, i když jsou zpochybňovány. Může to zahrnovat etická rozhodnutí v práci, zastávání se toho, co je správné, ve společenských situacích nebo zachování integrity v osobních vztazích.

Svatý Václav – životopis

Ve jménu Ježíše Krista ruším všechna prokletí, která vznikla v důsledku mých hříchů (vyjádřit slovy…). Ve jménu Ježíše Krista protínám, rozbíjím, ničím a ruším všechna tato prokletí na věky věků. Ve jménu Ježíše Krista jsem od této chvíle, od tohoto okamžiku od těchto prokletí zcela a navždy osvobozen &#8211; ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Modlitba za prolomení prokletí

Stále více lidí se dozvídá o nizozemském knězi, blahoslaveném Titovi Brandsmovi, a jeho hrdinské smrti v nacistickém koncentračním táboře. Michael Driscol, kněz z Floridy, tvrdí, že se na Brandsmovu přímluvu zázračně uzdravil z rakoviny.



„Byl to statečný a odvážný muž,“ řekl otec Driscoll (76) agentuře CNA. „Když kázal, dobře věděl, že ve shromáždění jsou lidé, kteří si dělají poznámky a vše, co říká, předávají nacistům. Přesto se nebál a pokračoval dál.“



Otec Driscoll čelil svému vlastnímu osudu. V roce 2004 mu byl diagnostikován pokročilý melanom. Krátce poté mu někdo daroval malý kousek černého obleku Tita Brandsmy, který si každý den nasazoval na hlavu. Podstoupil náročnou operaci, při níž mu lékaři odstranili 84 lymfatických uzlin a slinnou žlázu. Podstoupil 35denní ozařování, ale jeho rakovina byla tak rozsáhlá, že odhadovali šanci na přežití na 10 až 15 procent.



Lékaři však nyní dospěli k závěru, že rakovina je pryč, a potvrdili, že jeho zdravotní stav za posledních 12 let je důkazem, že se stal zázrak. Jeho léčbu a uzdravení z rakoviny ve čtvrtém stadiu nelze vysvětlit medicínsky. Driscoll parafrázoval slova svého lékaře z doby před 3,5 lety: „Není třeba se k tomu vracet, neutrácejte peníze za letenky do nemocnice, jste vyléčen, už tady žádnou rakovinu nevidím.“ Driscoll se v roce 2012 vrátil do nemocnice, kde se léčil.



Zjevný zázrak by mohl vést ke kanonizaci blahoslaveného Tita Brandsmy. Diecéze Palm Beach, kde Driscoll slouží jako důchodce, zaslala své poznatky a důkazy do Vatikánu v prosinci 2017.



Brandsma, nizozemský karmelitánský kněz, byl profesorem a novinářem. Byl silným kritikem nacistické ideologie. Po obsazení jeho země nacisty v květnu 1940 začalo pronásledování židovských občanů a bylo schváleno stále větší omezení jejich pohybu.



Kněz hájil svobodu katolického školství a katolického tisku, který bojoval proti nacistické propagandě. „Byl mluvčím nizozemských biskupů,“ řekl Driscoll. „Bojoval proti nacistům a všemu, co dělali proti katolickému tisku, katolickým školám nebo pronásledování Židů.“



Brandsma odmítl vylučovat židovské děti z katolických škol a postavil se proti povinné nacistické propagandě v katolickém tisku. Z tohoto důvodu ho nacisté v lednu 1942 zatkli. Následně byl deportován do koncentračního tábora Dachau v Německu a s ním dalších 2700 příslušníků duchovenstva. V rukou svých věznitelů čelil nelidskému zacházení a týrání.



„K ostatním vězňům byl však velmi laskavý a vybízel je, aby odpustili lidem, kteří je ve vězení pronásledovali a trestali, a také aby se vzdali malé porce jídla, kterou by mohli dát ostatním.“ Driscoll vysvětlil.



Kněží z jiných zemí než z Německa nesměli v táboře sloužit mši, protože většina z nich byla polského původu. Brandsma však nadále vykonával své kněžské povinnosti.



„Němečtí kněží pašovali eucharistii, aby ji mohli rozdávat vězňům. Brandsma ji schovával v pouzdře na brýle,“ řekl Driscoll. Neustále povzbuzoval ostatní vězně a rozdával jim eucharistii, kde se dalo. Brandsma byl později s chatrným zdravím poslán do vězeňské nemocnice. V té době se proslýchalo, že kdo do této vězeňské nemocnice vstoupí, nevyjde živý. Pravděpodobně už když tam šel, věděl, že se mu může stát všelicos, protože tamní lékaři se pravidelně zabývali pokusy na lidech. Driscoll uvedl, že 26. července 1942 dala zdravotní sestra Brandsmovi smrtící injekci a on tehdy zemřel. Jeho ostatky byly pravděpodobně ještě ten den zpopelněny. V té době mu bylo 61 let. Službu konající zdravotní sestra později skutečně vypověděla, že jeho smrt nařídilo gestapo, nacistická tajná policie.



„Než zemřel, dal této ženě svůj růženec, který byl dost primitivní, z jednoduchých korálků. Řekl jí, aby se modlila růženec. Ona však namítla, že to neumí, protože není věřící. Řekl jí, že stačí, když bude střídat korálek za korálkem a přitom říkat větu: Modlete se za nás hříšné, nyní i v hodině naší smrti. Amen. A prostě pokračuj. A to stačí,“ vzpomíná americký kněz.



Brandsma byl blahořečen v listopadu 1985 jako mučedník pro víru. Podle Driscolla nás kněžský život učí hlásat evangelium odvážně, mocně a beze strachu.



„Myslím, že to je jedna z důležitých otázek,“ řekl. „Být k sobě navzájem laskaví, jako byl on ke svým spolubratřím, a snažit se je utěšit, pokud upadli do hříchu nebo zoufalství. Předpokládám, že spousta těch lidí kolem byla v naprosté depresi, a on je povzbuzoval.“ Driscoll se také zamýšlí nad povahou víry, nemocí a jejím léčením. Ti, kdo trpí nemocí, by se měli snažit ze všech sil … neztrácet naději.



„Je to právě víra, která uzdravuje. Věřím, a to je důležité,“ řekl. „Říkám to lidem: Není to o tom, že se dotknete kusu látky na svém těle. Je to víra, která zachraňuje. Neměli byste se vzdávat naděje, ale mít víru.“ Ježíš říká: „Proste a dostanete.“ Nepřestávejte se za to modlit. Samozřejmě, že každý člověk dostane nějakou odpověď, které bude rozumět.



Otec Mario Esposito, karmelitánský kněz z New Yorku, je vicepostulátorem pro kauzy svatých. V rozhovoru pro noviny uvedl, že neví o žádných dalších zázracích spojených s osobou kněze Tita Brandsmy, které by byly předmětem vyšetřování.



„Doufáme, že tento případ by mohl být jedním z mnoha, ale existují velmi náročná pravidla a Řím bude tento případ citlivě vyšetřovat,“ řekl Esposito.

Zázrak uzdravení z rakoviny na přímluvu blahoslaveného Tita Brandsmy

Antikoncepce &#8211; umělé zabránění početí &#8211; je v kontextu manželského života a sexuality morálně závažným problémem.



Podle učení katolické církve je antikoncepce považována za formu bránění početí, která je v rozporu s přirozenou otevřeností manželské lásky k plození. Tato otevřenost je považována za důležitou v kontextu manželství a souvisí s vnitřní pravdou manželské lásky. Používání umělé antikoncepce vede ke zničení této vnitřní pravdy a ke znehodnocení vzájemného darování se manželů.



Na druhé straně církev připomíná přirozené možnosti plánování rodiny &#8211; podporuje pravidelnou abstinenci manželů a metody regulace početí založené na sebepozorování a využívání plodných a neplodných dnů. Tyto metody jsou v souladu s objektivními kritérii morálky, protože respektují těla manželů, podporují jejich vzájemnou lásku a přispívají k výchově ke skutečné svobodě.



Celkově je antikoncepce vnímána jako zásah do přirozeného cyklu manželské lásky a sexuality, což má hluboké důsledky nejen pro praktickou úroveň plodnosti, ale také pro morální a duchovní aspekty manželského života. Její užívání je interpretováno jako odmítnutí plné a bezpodmínečné otevřenosti životu a může ovlivnit vnímání manželské lásky a jejího duchovního významu.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Antikoncepce – co to je?

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Ó, slavný svatý Vincenc z Pauly, při vyslovení tvého jména se nabízí litanie tvých ctností: Pokora, Horlivost, Milosrdenství, Obětavost. Připomíná také tvé četné základy: Díla milosrdenství, Kongregace, Společnosti. Církev vděčně vzpomíná na tvou podporu kněžství. Inspiruj všechny charitativní pracovníky, zvláště ty, kteří slouží duchovně i hmotně chudým. Pane, dej nám milost, kterou jsi obdařil svého služebníka svatého Vincence z Pauly, abychom se v našem svatém úsilí sloužit chudým zřekli pokušení materiálních věcí. Amen.



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;



Zdroj: svdp-houston.org

Novéna ke svatému Vincenci z Pauly

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie