Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj: mě vždycky veď a napravuj, ke všemu dobrému mě vzbuzuj.



Ctnostem svatým mě vyučuj, ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj.



Tělo, svět, ďábla přemáhám, na tvá vnuknutí pozor dávám.



A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání, po smrti pak v nebi věčně chválím Boha ustavičně. Amen.

Modlitba k andělu strážnému

Svátek andělů strážných, který se slaví 2. října, je oslavou víry, že Bůh přidělil každému člověku anděla, který nad ním bdí a nabízí mu vedení, ochranu a pomoc na cestě životem. Tato tradice, hluboce zakořeněná v Písmu, odráží Boží lásku a péči o lidstvo. V Žalmu 91,11 se píše: „Neboť on přikáže svým andělům, aby tě střežili na všech tvých cestách,“ což zdůrazňuje roli andělů jako ochránců.



Mnoho katolíků se již od útlého věku učí o svém andělu strážném, často prostřednictvím modliteb, jako je např. modlitba „Anděl Páně“. Tito andělé jsou více než vzdálené nebeské bytosti; jsou aktivními účastníky našeho života, vedou nás k dobru a pomáhají nám vyhnout se zlu. Svátek Andělů strážných nám připomíná stálou péči a přítomnost těchto nebeských bytostí, jejichž posláním je pomáhat nám dosáhnout nebe.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pamatuj, že nikdy nejsi sám: V ruchu a výzvách každodenního života je snadné cítit se zahlcený nebo izolovaný. Andělé strážní nám připomínají, že nikdy nejsme skutečně sami, a to ani v těch nejtemnějších nebo nejstresovějších chvílích. Když cítíte úzkost nebo nejistotu, zastavte se a požádejte svého anděla strážného o pomoc. Tento malý čin vám může poskytnout útěchu a klid a pomoci vám cítit se v těžkých chvílích podporováni.



Lekce 2: Zůstaňte bdělí vůči dobru: Stejně jako nás naši andělé strážní vedou na správnou cestu, můžeme si pěstovat povědomí o drobných pobídkách nebo inspiracích, které dostáváme v každodenním životě. Ať už je to vnitřní pocit, že máte oslovit někoho v nouzi, vyhnout se špatnému rozhodnutí nebo nabídnout vlídné slovo, tyto okamžiky mohou být vlivem vašeho anděla strážného. Začněte každý den prosbou o vedení svého anděla, aby vám pomohl činit lepší rozhodnutí ve všech vašich interakcích.

Andělé strážní

Pane Ježíši, vztáhni svou ruku na mého manžela a požehnej mu. Prosím Tě, abys ho zahrnul svým milosrdenstvím a láskou. Smiluj se nad ním a odpusť mu všechny jeho hříchy. Přikryj ho svou krví a ochraňuj jeho mysl, srdce a vztahy. Uzdrav svou láskou všechna citová zranění jeho srdce. Osvoboď ho od všech vlivů Zlého. Chraň ho na jeho cestách. Pane Ježíši, ve svém jménu mu požehnej pokojem duše, čistotou srdce a osvobozením od zlých myšlenek, slov a skutků. Žehnám mu láskou, radostí, pokojem, životní moudrostí, touhou modlit se a plnit své povinnosti, srdcem plným lásky k Tobě a k lidem. Chraň ho v životě před nástrahami Zlého, před závislostmi různého druhu a nemravností. Požehnej mu štěstím na duši a vším, co je pro život nezbytné. Požehnej mu ve svém jménu, aby byl zdravý duchovně, duševně i tělesně, aby mohl přijít do nebe s celou naší rodinou. Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi s ním a že mu žehnáš. Požehnej také mně, abych s ním zacházela s Tvou trpělivostí, moudrostí a láskou. Amen.

Modlitba za mého manžela

Biřmování, jedna ze sedmi svátostí katolické církve a důležitá součást duchovního života křesťana. Je to svátost, která zdokonaluje křestní milost, pevněji nás zakotvuje v Božím synovství a hlouběji nás vtahuje do Krista. Posiluje naše spojení s církví, zvětšuje v nás dary Ducha svatého a připravuje nás na aktivní účast na apoštolském životě církve.



Biřmování vtiskne do duše nesmazatelné duchovní znamení, „charakter“, který ukazuje, že Ježíš Kristus označil křesťana pečetí svého Ducha. Proto se tato svátost uděluje pouze jednou za život, stejně jako křest. Tři svátosti &#8211; křest, biřmování a eucharistie &#8211; jsou základem křesťanského života a poskytují potřebné milosti pro život podle Ducha.



Obřad biřmování zahrnuje pomazání vonným olejem chrismatu, který symbolizuje dar Ducha svatého.



V latinské církvi je zvykem, že biřmování uděluje biskup, čímž se zdůrazňuje apoštolská jednota a poslání církve. Při biřmování se obnovují křestní sliby, což ukazuje na souvislost se křtem. Biřmovanci by měli mít při biřmování rodiče, kteří jim poskytují duchovní podporu, v ideálním případě stejnou jako při křtu, aby se zdůraznila jednota obou svátostí.



Příprava na biřmování zahrnuje katechezi, která prohlubuje osobní vztah s Kristem a vědomí příslušnosti k církvi. Je důležité, aby biřmovanci chápali svou odpovědnost jako členové církve a byli připraveni šířit a bránit svou víru.



Biřmování je svátost, která spolu se křtem a eucharistií doplňuje zasvěcení do křesťanského života. Je to okamžik, kdy je věřícímu udělena zvláštní moc Ducha svatého šířit a bránit víru. Tato svátost je důležitým krokem v životě křesťana, který ho připravuje na plnou účast na životě církve a jejím poslání ve světě.



Historicky tvořilo biřmování jednu slavnost se křtem. Jak vypráví svatý Cyprián, v prvních staletích se biřmování a křest považovaly za „dvojí svátost“. Postupně však kvůli nárůstu počtu křtů dětí a rozšiřování farností nebylo možné, aby byl biskup přítomen u všech křtů. Západní církev se rozhodla tyto svátosti oddělit, aby biskup mohl být přítomen u biřmování, zatímco ve východní církvi zůstaly tyto svátosti spojeny a biřmování uděluje kněz, který křtí.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org

Biřmování – co to je?

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Začněte znamením kříže. Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého.



Vzývejte Ducha svatého. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce věřících a zapal v nich oheň božské lásky.



Vzývejte svatou Terezii. Nejdražší svatá Terezie z Lisieux, řekla jsi, že svůj čas v nebi strávíš konáním dobra na zemi. Tvá důvěra v Boha byla naprostá. Modli se, aby zvětšil mou důvěru v jeho dobrotu a milosrdenství, když tě prosím o následující prosby … [jmenujte své prosby].



Požádejte svatou Terezii, aby se za vás modlila. Oroduj za mě, abych stejně jako ty měl velkou a nevinnou důvěru v láskyplná zaslíbení našeho Boha. Oroduj za mě, abych žil svůj život ve spojení s Božím plánem pro mě a jednoho dne spatřil Tvář Boha, kterého jsi tak hluboce milovala. Svatá Terezie, byla jsi Bohu věrná až do okamžiku své smrti. Modli se za mě, abych byl věrný našemu milujícímu Bohu. Kéž můj život přináší světu pokoj a lásku skrze věrnou vytrvalost v lásce k Bohu, našemu Spasiteli.



Hovořte s Bohem. Milující Bože, tys obdařil svatou Terezii schopností velké lásky. Pomoz mi věřit ve tvou bezpodmínečnou lásku ke každému z tvých dětí, zvláště ke mně.



Odpočiňte si u denní modlitby. Odpočívejte s dnešním úmyslem přiblížit se Bohu na přímluvu svaté Terezie z Lisieux.



Zakončete modlitbou Sláva Otci&#8230;



Amen.



Zdroj: Hallow

Novéna ke svaté Terezii z Lisieux

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, Otče nebeský, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, jediný Bože, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Panno Maria Vítězná, oroduj za nás.



Svatá Terezie, služebnice Boží, oroduj za nás. Svatá Terezie, oběť milosrdné Boží lásky, oroduj za nás. Svatá Terezie, Ježíšova choť, oroduj za nás. Svatá Terezie, dar nebes, oroduj za nás. Svatá Terezie, pozoruhodná v dětství, oroduj za nás. Svatá Terezie, příklad poslušnosti, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice Boží vůle, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice pokoje, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice trpělivosti, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice mírnosti, oroduj za nás. Svatá Terezie, hrdinná v oběti, oroduj za nás. Svatá Terezie, velkorysá v odpouštění, oroduj za nás. Svatá Terezie, dobroditelko potřebných, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice Ježíše, oroduj za nás. Svatá Terezie, oddaná Svaté Tváři, oroduj za nás. Svatá Terezie, pohlcená božskou láskou k Bohu, oroduj za nás. Svatá Terezie, obhájkyně krajních případů, oroduj za nás. Svatá Terezie, vytrvalá v modlitbě, oroduj za nás. Svatá Terezie, mocná zastánkyně u Boha, oroduj za nás. Svatá Terezie, zasypávající růžemi, oroduj za nás. Svatá Terezie, konající dobro na zemi, oroduj za nás. Svatá Terezie, vyslyšení všech modliteb, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice svaté čistoty, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice dobrovolné chudoby, oroduj za nás. Svatá Terezie, milovnice poslušnosti, oroduj za nás. Svatá Terezie, hořící horlivostí pro Boží slávu, oroduj za nás. Svatá Terezie, zapálená Duchem lásky, oroduj za nás. Svatá Terezie, dítě blahoslavenství, oroduj za nás. Svatá Terezie, dokonalá v prostotě, oroduj za nás. Svatá Terezie, tak pozoruhodná svou důvěrou v Boha, oroduj za nás. Svatá Terezie, obdařená neobyčejnou inteligencí, oroduj za nás. Svatá Terezie, nikdy nevzývaná bez odpovědi, oroduj za nás. Svatá Terezie, která nás učí jisté cestě, oroduj za nás. Svatá Terezie, oběť Boží lásky, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, ušetři nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, milostivě nás vyslyš, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V. Svatá Terezie, malý Ježíšův květ, R. Oroduj za nás.



Modleme se: Bože, který jsi svým Duchem lásky roznítil duši své služebnice Terezie od Dítěte Ježíše, dej, ať tě i my milujeme. Amen.



Zdroj: EWTN

Litanie ke svaté Terezii z Lisieux

Svatá Terezie, malý Ježíšův kvítku, pomoz mi následovat tvůj příklad a nacházet svatost v prostých okamžicích každodenního života. Nauč mě dělat malé věci s velkou láskou a důvěřovat v Boží milosrdenství, když čelím těžkostem. Ať mě tvá Malá cesta vede každý den blíž k Ježíši. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Terezii z Lisieux

Svatá Terezie z Lisieux, známá také jako „Malý květ“, se narodila ve Francii v roce 1873. Od útlého věku projevovala hlubokou lásku k Bohu a silnou touhu mu sloužit. V patnácti letech vstoupila do karmelitánského kláštera v Lisieux a zasvětila svůj život modlitbě a kontemplaci.



Přestože žila skrytým životem, její spiritualita měla hluboký dopad na svět. Vyvinula takzvanou „Malou cestu“, cestu hledání svatosti prostřednictvím malých každodenních skutků lásky a oběti. Terezie věřila, že k tomu, abyste se zalíbili Bohu, nepotřebujete vykonat velká gesta, ale že pravou svatost lze nalézt v malých věcech konaných s velkou láskou.



Její život, který se vyznačoval pokorou, prostotou a neochvějnou důvěrou v Boží milosrdenství, byl krátký &#8211; zemřela ve 24 letech na tuberkulózu. Přesto se díky její autobiografii Příběh jedné duše rozšířila její spiritualita a stala se jednou z nejoblíbenějších světic katolické církve. V roce 1997 byla svatá Terezie prohlášena doktorkou církve, čímž byla zdůrazněna univerzální hodnota jejího prostého a láskyplného přístupu k životu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Dělejte malé věci s velkou láskou: Tereziina „malá cesta“ nás učí, že i ty nejmenší skutky mohou mít velký duchovní význam, pokud jsou konány s láskou. V každodenním životě to znamená, že obyčejné úkony &#8211; mytí nádobí, práce, péče o děti &#8211; můžeme proměnit ve skutky zbožnosti, když je budeme dělat s laskavostí a touhou sloužit Bohu a druhým.



Lekce 2: Čelte každodenním výzvám s důvěrou v Boha: Terezie se potýkala s nemocí, vnitřními zápasy a běžnými obtížemi života v klášteře. Její neustálá důvěra v Boží plán s ní, a to i v utrpení, nás povzbuzuje, abychom své starosti a výzvy, ať už velké či malé, svěřili do Božích rukou. Když věci nejdou podle plánu &#8211; ať už v práci, doma nebo ve vztazích &#8211; můžeme se na chvíli pomodlit a důvěřovat, že nás Bůh provede.

Svatá Terezie z Lisieux – životopis

Ježíši, děkuji ti, že jsi zemřel, abychom získali věčný život. Je nám líto, že jsme kdy sešli z cesty, na které nás toužíš vidět. Prosíme tě za odpuštění za všechny ty časy, kdy jsme byli zahleděni do sebe, sobečtí, slabí, bez odvahy a víry, a také za všechny časy, kdy jsme mohli projevit lásku k bližnímu a neudělali jsme to.



Na tomto místě se na několik minut zastavme a prozkoumejme svůj život, abychom zjistili, jak jsme se mohli vyhnout pokušení a místo toho udělat správnou věc a přijmout požehnání.



Pane, litujeme všech svých hříchů a svěřujeme Ti všechnu bolest, kterou jsme Ti způsobili. Odevzdáváme se Ti, abys nás mohl očistit a chránit nás před každým pokušením. Amen.

Modlitba pokání

Nabízíme vám pět způsobů, jak se znovu spojit s naším duchovním zdrojem, kterým je Bůh Otec.



Radost v Pánu je naše síla!



Bůh s námi chce být v neustálém kontaktu bez ohledu na to, jak rušný život vedeme.



Buďte před ním v klidu



Život je tak rušný a hlučný, že v nás vyvolává chaos a nepořádek, dokud se nerozhodneme trávit čas s Bohem z vlastní vůle. Podle neurochirurga a křesťanského lékaře Carolyn Leafové náš mozek ve skutečnosti neustále komunikuje s Bohem. Když jsme něčím rozptýleni nebo zahlceni, náš život ztrácí nejmocnější zbraň, kterou můžeme použít proti nepříteli. Touto zbraní je důvěrné přátelství s Ním.



Ukliďte svůj dům



„Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá.“ (1 Kor 6,12). Prozkoumejte oblasti svého života, které vás „netáhnou“ do nebe, ke Kristu. Všichni s některými věcmi bojujeme, ale je důležité, abychom nikdy nebyli spokojeni. Začněte žít postojem vítěze v Kristu.



Změna úhlu pohledu



V každé situaci, se kterou se setkáte a kterou prožíváte, hledejte nejprve Boha. Musíme se naučit dívat se na život optikou Boží svrchovanosti. Když se naučíme dívat se z nebeské perspektivy, znovu se spojíme se svou duchovní podstatou.



Chvála a modlitba



Naplňte své srdce chválou a modlitbami k Bohu. Dovolte Mu, aby zaplavil vaše srdce a vše ve vašem životě pravdou o tom, kdo On skutečně je. Znovu se spojit s Bohem znamená také znovu se spojit s radostí, spravedlností a pokojem. Prostřednictvím mše svaté a modlitby dostáváme od Boha odpovědi a prohlubujeme svůj důvěrný vztah s ním.



Radujte se a děkujte



Písmo říká: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fil 4,4). Ve všem, co děláte, děkujte Bohu Otci. V každé situaci, ať už dobré nebo špatné, je vždy nějaký dar, který se nám Bůh snaží předat. Může to být prohloubení vaší víry, materiální pomoc nebo něco, o co jste prosili. Pokud se naučíte děkovat, proměníte negativa v pozitiva a to vám dá naději ve všech věcech v Bohu.

5 způsobů, jak se opět spojit s Bohem

Bože, který jsi dal svatému Jeronýmovi vášeň pro Tvé slovo a umění překládat Písmo do jazyka Tvého lidu, dej nám milost, abychom si Tvého slova vážili a studovali ho se stejnou horlivostí. Pomoz nám uplatňovat moudrost Tvého učení v každodenním životě a velkoryse se o své znalosti dělit s ostatními. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Jeronýmovi

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie