Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatá a požehnaná svatá Helena, s úzkostí a oddaností, s jakou jsi hledala Kristův kříž, tě prosím, abys mi dala Boží milost trpět v trpělivosti a námaze tohoto života. Dej, aby jsem skrze Tvou přímluvu a ochranu mohl hledat a nést Kříž, který na mě Bůh vložil, abych mu mohl sloužit v tomto životě a těšil se z Jeho slávy i po smrti. Amen.



Zdroj: Prayers to Our Saints

Modlitba ke svaté Heleně

Svatá Helena Konstantinopolská (248-338) je známá především jako matka císaře Konstantina, prvního křesťanského císaře v Římě. O jejím raném životě toho historici vědí jen málo, ale předpokládá se, že pocházela ze skromných poměrů. Jako mladá žena se provdala za Konstantia Chlora, římského vojenského tribuna a místodržitele. Oba se stali rodiči Konstantina, budoucího velkého císaře.



Asi devatenáct let po Konstantinově narození se Konstantius Chlorus s Helenou rozvedl, aby se oženil s dcerou císaře Maximiána. Konstantius nastoupil na císařský trůn Západořímské říše v roce 286. Ale zatímco pro jeho kariéru to mohlo být dobré, Helena zůstala bez manžela.



Když Konstantina v roce 306 jeho vojska prohlásila císařem, byl stále pohanem. Zdá se však, že Helena po rozvodu objevila křesťanskou víru. V této době křesťané stále trpěli pronásledováním. Bylo to pro ni riskantní, a to i jako pro matku císaře. Konstantin přijal křesťanství později po úspěšné bitvě u Milvijského mostu, kde spatřil kříž a nepochybně si vzpomněl na svou matku. Milánským ediktem z roku 313 dal Konstantin křesťanům plná práva a ochranu v rámci říše.



Helena využila svého vlivu jako císařovna k podpoře křesťanské víry a zakládala kostely po celé říši, z nichž mnohé existují dodnes. S finanční podporou svého syna podnikla Helena pouť do Svaté země s cílem nalézt relikvie. Přestavěla také kostely v Jeruzalémě a zbořila pohanský chrám postavený nad Kristovým hrobem. O její pouti píše biskup Eusebius z Cesareje:



Zvláště hojné byly dary, kterými obdarovávala nahé a bezbranné chudé. Některým dala peníze, jiným hojné zásoby šatstva; některé vysvobodila z vězení nebo z trpkého otroctví dolů, jiné vysvobodila z nespravedlivého útlaku a další zase vrátila z vyhnanství.



Právě ve Svaté zemi Helena zázrakem objevila místo, kde se nachází pravý kříž. Díky spisům historiků se jí podařilo najít Golgotu a objevila tam tři kříže. Z města byla přivedena žena na pokraji smrti, která se křížů dotkla. Po dotyku třetího kříže se uzdravila a ten byl prohlášen za pravý kříž. Relikvie pravého kříže se dnes nacházejí po celém křesťanském světě.



Svatá Helena opustila v roce 327 Jeruzalém a s relikviemi zamířila do Říma. Její palác v Římě se na Helenin pokyn stal křesťanskou bazilikou pro relikvie. V roce 338 zemřela se svým synem po boku.



Nejlépe shrnuje život svaté Heleny Konstantinopolské autorka Julie Onderko: Kdo by si byl pomyslel, že věci dopadnou tak, jak dopadly? Helena, která se narodila jako prostá žena, se nakonec stala nejmocnější ženou světa. Právě díky svému nepříliš ideálnímu mateřství se stala císařovnou Helenou Augustou. Během velkého pronásledování byla křesťankou, aby se později zasloužila o christianizaci celé Římské říše. A jako velmi stará žena snášející nejhorší osobní tragédii a veřejné ponížení utrpěla ránu, která by většinu lidí zlomila a zahořkla. Svatá Helena na tuto situaci reagovala tím, že se obrátila k Pánu a přijala své jedinečné poslání.

Svatá Helena – životopis

Je to stůl Božího slova. Z ní totiž zaznívají slova života – Boží slovo. Je to místo, odkud čteme mešní čtení, společné modlitby věřících při liturgii a kněz odtud pronáší homilii/kázání.



Z ambony by se neměla číst oznámení a jiné přímluvy. Ambona obvykle stojí v blízkosti oltáře. Při čtení nasloucháme Božímu slovu, mluví k nám sám Bůh.



V minulosti byla ambona nebo ambon vyvýšená řečnická plošina, často s ozdobnou čelní stěnou a řečnickým pultem. Historicky se z ambony vyvinula kazatelna.



Zdroj: Farnost Oslany

Ambona – co to je?

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Chvála Nejsvětější Trojice (Sláva Otci)

Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Andělské pozdravení (Zdrávas, Maria)

Pane, dej, ať mě dnes od tebe nic neodloučí. Nauč mě dnes volit jen tvou cestu, aby mě každý krok vedl blíž k tobě. Pomoz mi, abych kráčel podle tvého Slova, a ne na základě svých pocitů. Pomoz mi, aby mé srdce bylo čisté a celistvé. Chraň mě před mými vlastními zraňujícími myšlenkami, slovy a činy. A nedovol, abych se nechal rozptylovat svými vlastními potřebami, svými touhami, svými myšlenkami o tom, jak by věci měly být. Pomoz mi přijmout to, co ke mně přichází, jako příležitost, a ne jako břemeno. A nakonec mi, prosím, pomoz setrvat v pravdě 13. verše 86. žalmu: &#8222;Veliké je totiž tvé milosrdenství ke mně.&#8220; Ty už víš, co nezvládnu, a také co pokazím. Nyní však vědomě vkládám Tvá tichá slova o tom, jak moc mě miluješ, do nejhlubších zákoutí svého srdce. Uvědomuji si, že Tvá láska ke mně nezávisí na tom, jaký výkon podám. Miluješ mě i s mými chybami. Je to úžasné. Ale nejúžasnější je, že Ty, Stvořitel světa, toužíš strávit se mnou pár minut dnešního rána. Pane, pomoz mi, abych si navždy pamatoval, jak velký dar je, že tu mohu takto s Tebou spočinout. Amen.

Ranní modlitba

Svatý Štěpán Uherský (975-1038) sehrál důležitou roli při christianizaci své země. Štěpán se narodil jako pohan, ale v mládí se spolu se svým otcem, vévodou Gézou, nechal pokřtít českým biskupem svatým Adalbertem z Prahy. Ve dvaceti letech se Štěpán oženil s Giselou, sestrou císaře Jindřicha II.



V roce 997 Štěpán nastoupil po svém otci na vévodský trůn a okamžitě začal prosazovat křesťanství (z náboženských i politických důvodů). Poté, co upevnil svou vládu, požádal papeže, aby mu udělil titul &#8222;král&#8220;; stalo se tak o Vánocích roku 1001. 



Štěpán energicky vedl a napomáhal vzniku církve v Uhrách. Zrušil pohanské zvyky (někdy i násilně, neboť to byl dobově uznávaný způsob); zakládal kláštery a napomáhal úsilí o obrácení prostého lidu. Ačkoli byl Štěpán v mnoha ohledech úspěšný, jeho posledních sedm let bylo trpkých. Jeho milovaný syn Emerik (rovněž uctívaný jako světec), kterého pečlivě připravoval jako svého nástupce, zahynul v roce 1031 při nehodě na lovu a jeho příbuzní se bezostyšně přeli o to, kdo z nich bude následníkem trůnu (někteří z jeho synovců se ho skutečně pokusili zabít). Štěpán zemřel v roce 1038; v roce 1083 byli on i jeho syn Emerik kanonizováni.

Svatý Štěpán Uherský – životopis

ActIv8 (čti ektivejt) bylo setkání české a slovenské mládeže, které se uskutečnilo 18. – 20.7. 2008 na Velehradě. Jeho smyslem a cílem byla společná oslava světového dne mladých, protože málokdo se vydá přímo na mezinárodní setkání do Sydney. Světovost, univerzalitu a pestrost církve nám pomohou vytvořit naši nejbližší východní sousedé – Slováci spolu s delegací z Polska a Maďarska.



Spojení s mezinárodními oslavami světových dní zajistí TV Noe telemostem na obrazovky přímo na Velehrad. Kromě benefičního koncertu na podporu Zakarpatské Ukrajiny se připravují české a slovenské katecheze, menší koncerty, křížové cesty, tematické semináře nebo sportovní vyžití. Celé setkání vyvrcholilo sobotní večerní vigilií, která byla zakončena slavnostní jitřní mší svatou.



Nad setkáním převzal záštitu evropský komisař pro vzdělání a kulturu Ján Figeľ, hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a předsedové Slovenské a České biskupské konference Mons. František Tondra a Mons Jan Graubner.



Setkání bylo koncipováno pro mladé lidi zhruba od 14 do 30 let.



Zajímavostí akce bylo, že organizátoři velehradského setkání mladých Activ8 museli navyvyšovat kapacity vlakových spojů, aby se podařilo tisíce účastníků na místo dopravit bez větších problémů. Ze Slovenska dokonce za dva týdny do Starého Města u Uherského Hradiště vyjel zvláštní vlak. Pořadatelé očekávali také poutníky na kolech a upozorňují, že nemusejí nalézt místo v plných vlacích zpět. Příjezd vlastním autem spíše nedoporučují, motoristé rozhodně nemohou čekat parkovací místo přímo na Velehradě, řekl nám Petr Blažek, člen přípravného týmu zajišťujícího dopravu.

ActIv8 – o co šlo?

<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 1</h3>



Bože, tys dal svatému Gerardovi moc uzdravovat všechny druhy nemocí; oslav svého služebníka, který byl tak milosrdný k lidskému neštěstí, tím, že mě vysvobodíš z mé současné nemoci. Dej mi také, abych se posílen na těle lépe vyhýbal hříchu a přemáhal své zlé vášně, duchovní nemoci, které tolik lidí vedou k věčné smrti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 2</h3>



Všemohoucí věčný Bože, prameni věčného života a veškeré dobroty, milostivě vyslyš svého nemocného služebníka (svou nemocnou služebnici) M., za kterého (kterou) prosíme, aby ti po uzdravení mohl (mohla) vzdávat díky ve tvé církvi. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 3</h3>



Pane Ježíši, ty jsi měl obzvlášť pozornou lásku k nemocným a trpícím na těle i na duši. Prosíme tě za všechny nemocné a staré lidi, za všechny, které tíží břemena života, smutek a zoufalství. Buď s nimi se svou láskou a pomocí; vzbuď jim účinné pomocníky v osobách jejich příbuzných, přátel, lékařů, zdravotních sester a dobrovolníků. Dej, ať se s tvou pomocí postaráme o to, aby žádný člověk v naší vlasti nebyl osamělý, opuštěný a bez pomoci. Zvláště ti svěřujeme chudé, nezaměstnané, trpící a lidi bez domova. Kéž pamatujeme na tvá slova: &#8222;Cokoli jste udělali jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste udělali&#8220; (Mt 25,40). Božské Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi!

Modlitby za nemocného člověka

<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 1</h3>



Dobrý Bože, drahý Bože, zachyť šepot mých slov, ať žijí dlouho, požehnej mým rodičům. Požehnej mým bratrům, sestrám, všechny nás veď do nebe. Dej nám svatou víru, neodděluj nás od sebe navzájem. Můj otec, moje matka žijí pro nás, své síly vynakládají na práci. Když nás zbožně vychovávají, ať se k tobě vrátí. Amen.



<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 2</h3>



Dobrý Bože, pod tvou ochranu odevzdáváme své rodiče. Bdi nad nimi. Požehnej jejich práci a zachovej jim zdraví a život. Dej jim lásku a jednotu s tebou. Rozmnož jejich víru, důvěru v tebe a lásku v jejich srdcích. Kéž v tobě naleznou pravý pokoj. Amen.



<h3 class="wp-block-heading">Modlitba 3</h3>



Pane, který jsi na nebesích, ochraňuj všechny matky. Ať jsou jako těsto na chléb, ať jim roste teplo pod rukama. Dej dětem tatínka na každý den, nejen včerejšího dne. Bez tatínka je ovce zbloudilá a bez pastýře. Zachovej nám je oba, neboť máme od Tebe dvě ruce. Dvě ruce, které Bůh stvořil pro děti: jednu pro otce, druhou pro matku. Amen.

Modlitby za rodiče

<h3 class="wp-block-heading">Den 1</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, ještě jako dítě jsi svěřil svou budoucnost Matce Boží a přijal jsi korunu čistoty a mučednictví. Pomoz nám, abychom se naučili velkoryse obětovat svůj život ve službě Bohu. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 2</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, měl jsi velkou lásku k vojenství a chtěl jsi vstoupit do armády, ale místo toho jsi založil Militia Immaculata (Rytířstvo Neposkvrněné), aby ses zasazoval o obrácení hříšníků. Vzpomínáme na všechny, kdo slouží v ozbrojených silách, a na jejich rodiny. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 3</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, začal jsi vydávat malé náboženské noviny, které vedly k rozmachu víry mezi tvými krajany. Kéž si i my uvědomíme, že nic z toho, co děláme, není příliš malé, aby si to Bůh mohl použít. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 4</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, měl jsi takovou horlivost pro hlásání evangelia, že jsi odešel do Japonska bez peněz a bez znalosti jazyka a to, co jsi vybudoval, je dnes centrem tamní františkánské provincie. Kéž bychom se i my podíleli na tvé horlivosti hlásat radostnou zvěst svými slovy a svým životem. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 5</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, když nacisté napadli tvoji zemi a ty jsi byl podezřelý, řekl si: &#8222;Nikdo na světě nemůže změnit pravdu.&#8220; Kéž se pevně držíme toho, který je Pravda, Ježíše Krista. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 6</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, ve vězení se tě ptali, zda věříš v Krista, a pokaždé, když jsi řekl, že ano, byl jsi bit. Ty jsi však ve svém svědectví vytrval. Kéž se i v utrpení a bolesti stále držíme Krista, a pokud jsme pro tuto víru pronásledováni, kéž máme odvahu ho neopustit. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 7</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, ani když jsi byl poslán do Osvětimi, neopustil jsi své kněžské povolání. Přestože jsi byl ubit téměř k smrti, stále jsi zpovídal a mluvil o Kristově lásce. Prosíme tě, abys nám dal něco ze svého přesvědčení a odvahy tváří v tvář utrpení našeho života. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 8</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, když byl jeden ze spoluvězňů odsouzen k smrti hladem, dobrovolně ses přihlásil na jeho místo: zemřel jsi, abys mu dal šanci na život. Kéž máme stále na paměti slova našeho Pána: &#8222;Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho.&#8220; Dej nám odvahu ztratit svůj život jakýmkoli způsobem, který se od nás žádá. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



<h3 class="wp-block-heading">Den 9</h3>



Drahý svatý Maxmiliáne, protože jsi byl zabit injekcí kyseliny karbolové, jsi patronem uživatelů drog. Modlíme se za všechny, kteří trpí touto hroznou závislostí, a za jejich rodiny. Kéž mají odvahu a pomoc, kterou potřebují, aby mohli změnit svůj život. Modlíme se zvláště za&#8230; (uveďte svou prosbu).



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



Zdroj: America Needs Fatima

Novéna ke svatému Maxmiliánu Kolbemu

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie