Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi. 



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bůh, nebeský Otec, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu svatý, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, jeden Bůh, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás. Královno počatá bez hříchu, oroduj za nás.



Svatý Bernarde, oroduj za nás. Svatý Bernarde, jenž jsi tím, že ses odevzdal Bohu, přitáhl k němu mnoho duší, oroduj za nás. Svatý Bernarde, zázračné dítě jedenáctého staletí, oroduj za nás. Svatý Bernarde, ozdobo duchovenstva, oroduj za nás. Svatý Bernarde, postrach kacířů, oroduj za nás. Svatý Bernarde, prorok církve, oroduj za nás. Svatý Bernarde, světlo biskupů, oroduj za nás. Svatý Bernarde, nejpokornější, oroduj za nás. Svatý Bernarde, hořící horlivostí pro Boží slávu, oroduj za nás. Svatý Bernarde, nejhorlivější pro Mariinu čest, Svatý Bernarde, nejmilejší synu Královny andělů, Svatý Bernarde, nejčistší tělem i duší, Svatý Bernarde, dokonalý vzore chudoby a umrtvování, Svatý Bernarde, nejhorlivější v lásce ke všem, Svatý Bernarde, který se bál Boha, a ne pozemské moci, Svatý Bernarde, jehož celý zevnějšek dýchal svatostí, Svatý Bernarde, jehož pohled vypovídal o Bohu, Svatý Bernarde, květ řeholníků, Svatý Bernarde, který nikdy neztratil ze zřetele Boží přítomnost, Svatý Bernarde, anděl z Clairvaux, Svatý Bernarde, vždy pohrouženého do Boha,



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, ušetři nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, Pane.



Modleme se: Ó, velký světče, který jsi od samého úsvitu života obrátil všechny síly své duše a ušlechtilé city svého čistého a milujícího srdce ke svému Stvořiteli; ó, anděli oděný ve smrtelné tělo, který ses zjevil v tomto slzavém údolí jako zářivá lilie čistoty, abys kolem sebe rozléval dobrou vůni Kristovu, ukazoval všem krásu ctnosti a tisícům ukazoval cestu do nebe! Pros za nás, abychom vpravdě pohrdli všemi pozemskými předměty a žili jen pro Boha. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: maryqueenofpeace.tripod.com

Litanie ke svatému Bernardovi

Bože, který jsi učinil opata svatého Bernarda mužem, jenž se rozhořel horlivostí pro tvůj dům a byl světlem zářícím a hořícím ve tvé církvi, dej, ať na jeho přímluvu hoříme stejným duchem a vždycky chodíme jako děti světla. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého, Bože, na věky věků. Amen.



Svatý Bernarde z Clairvaux, oroduj za nás!



Zdroj: Franciscan Communications

Modlitba ke svatému Bernardovi

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Drahý Pane, děkujeme ti, že jsi nám dal svatého Bernarda z Clairvaux jako příklad svatosti. Pomoz nám napodobovat ctnosti, které prokazoval po celý svůj život, počínaje dětstvím ve svatém rodinném životě.



Svatý Bernarde z Clairvaux, narodil ses ve svaté rodině. Tvoji zbožní rodiče se postarali o to, abys byl vychován s pevnými základy víry, a po zbytek života jsi důstojně sloužil Bohu.



Přednes prosím mé prosby Bohu, kterému jsi sloužil!



Základy víry, které jsi dostal v dětství, ti pomohly na cestu k řeholnímu povolání. Jako mnich jsi svému řeholnímu řádu i celé církvi hodně přispěl.



Modlete se za mě, abych se vždy snažil ve svém životě důstojně sloužit Bohu, jako jste to dělal vy. Modlete se, abych byl ochotný věnovat svůj život službě jemu a jeho církvi.



Prosím, modlete se také za (zde uveďte své úmysly).



Svatý Bernarde z Clairvaux, oroduj za nás!



Zdroj: Pray More Novenas

Novéna ke svatému Bernardovi

Ježíši, pouhá myšlenka na Tebe sladkostí naplňuje hruď! Ještě sladší je pohled na Tvou tvář a v Tvé přítomnosti spočinout.



Žádný hlas nezazpívá, žádné srdce neobsáhne, ani vzpomínku nenajde, sladší zvuk než Ježíšovo jméno, Spasitel lidstva.



Ó, naděje každého zkroušeného srdce! Ó, radost všech pokorných! K těm, kdo padají, jak jsi laskavý! Jak jsi dobrý k těm, kdo hledají!



Ale co ti, kdo Tě nacházejí? Ach! To ani jazyk, ani pero nemůže ukázat. Ježíšovu lásku, jaká je, nikdo jiný než Jeho milovaní nezná.



Ježíši, ty jsi naše jediná naděje, jak Ty budeš naší odměnou! V Tobě ať je teď všechna naše sláva, a to po celou věčnost.



Amen.

Modlitba svatého Bernarda k nejsvětějšímu jménu Ježíšovu

Pamatuj, Láskyplná Panno Maria, že od věků nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod Tvou ochranu, kdo vzýval Tvou moc, kdo prosil o Tvou přímluvu. V této důvěře se také já k Tobě utíkám, Panno panen a Matko, k Tobě přicházím, před Tebou stojím, já kající hříšník.



Dobrá Matko Vtěleného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Modlitba Memorare svatého Bernarda

Svatý Bernard (1090-1153) byl významným středověkým teologem a významnou osobností cisterciáckého mnišského řádu. Byl jedním ze šesti velmi nadaných synů francouzského šlechtice.



Po jistém váhání vstoupil Bernard v roce 1111 do cisterciáckého řádu a přesvědčil čtyři své bratry a dvacet sedm svých přátel, aby šli s ním. O několik let později byl Bernard vyslán, aby založil nový klášter v Clairvaux, který pak pod jeho vedením vzkvétal a významně přispěl k obnově církve.



Svatý Bernard byl navzdory svému chatrnému zdraví plodným spisovatelem a jeho široký věhlas ho přivedl do řady náboženských sporů a disputací doby. Ačkoli byl osobně dobročinný a laskavý, byl i hrozivým oponentem a nešetřil útoky na nespravedlnost (např. nadměrný přepych mezi duchovními nebo pronásledování Židů).



Bernard byl velkým teologem a ve svých kázáních a spisech se opíral zejména o Bibli, „ani ne tak proto,“ jak říkal, „aby vyložil slova, ale aby se dotkl srdcí lidí“. Bernard byl kanonizován pouhých jednadvacet let po své smrti v roce 1153 a v roce 1830 byl prohlášen doktorem (vynikajícím a spolehlivým učitelem) církve.

Svatý Bernard – životopis

Interrupce nebo potrat je úmyslné ukončení těhotenství usmrcením nenarozeného dítěte. Takový přímý potrat, prováděný buď jako cíl, nebo jako prostředek, je v příkrém rozporu s morálním zákonem. Církev již od prvního století učí, že každý uměle vyvolaný potrat je morálním zlem. Toto učení se nezměnilo a zůstává nezměněno. Přímý potrat, ať už je zamýšlen jako cíl nebo jako prostředek, je v závažném rozporu s mravním zákonem:



„Nezabiješ plod potratem, ani neusmrtíš novorozené dítě.“ To je v rozporu s morálním kodexem. „Bůh, Pán života, svěřil lidem vznešený úkol chránit život, který má být vykonáván způsobem hodným člověka. Život je proto třeba chránit s největší péčí již od početí; potrat a vražda novorozeného dítěte jsou odporné zločiny.“



Lidský život musí být absolutně respektován a chráněn od okamžiku početí. Lidské bytosti musí být od prvního okamžiku její existence přiznána práva osoby, mezi něž patří i nedotknutelné právo každé nevinné bytosti na život. Formální spolupráce na potratu je těžkým hříchem a církev tento zločin proti lidskému životu trestá kanonickým trestem exkomunikace.



„Kdo způsobí potrat, k němuž skutečně dojde, upadá do exkomunikace uložené předchozím rozsudkem [excommunicatio latae sententiae],“ a to již samotným spácháním deliktu a za podmínek stanovených zákonem. Církev nemá v úmyslu zužovat oblast milosrdenství, ale zdůrazňuje závažnost spáchaného zločinu a nenapravitelnou škodu způsobenou nevinnému usmrcenému člověku, jeho rodičům a celé společnosti.



Zdroj: katechismus / thesacredheart.com

Potrat – co to je?

Otče na nebesích! Svěřuji ti své děti. Vezmi je pod svou ochranu a veď je svou dobrou rukou. Pro Tebe jsem je porodila, pro Tebe se znovu narodily ve křtu jako Tvé děti. Jsou požehnány svatým křížem, pomoz jim, aby tímto znamením nikdy nepohrdly. Vychoval jsem je ve víře v Tebe a Tvého Syna. Dej, ať zůstanou věrní ve víře. Tvá církev se stala jejich vlastí; pomoz jim, aby se své vlasti nikdy neodcizily. Naplň je hlubokou radostí, aby Ti mohli sloužit, naplň je sílou a odvahou, aby jednali důstojně jako křesťané. A mně dej bdělý pohled, moudrost, trpělivost a lásku, abych mohla splnit svou povinnost křesťanské matky a přivést všechny své děti k věčnému životu. Maria, nebeská Matko, vezmi všechny mé děti pod svou ochranu a veď je k Ježíši, našemu Pánu a Spasiteli. Amen. Matko milosrdenství, přimlouvej se za nás. Amen.

Modlitba matky

Francouzský kněz svatý Jan Eudes (1601-1680) založil dva řeholní řády a podporoval úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Vstoupil k oratoriánům a ve čtyřiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze.



Během několika epidemií v Normandii se věnoval péči o nemocné (žil v obrovském sudu uprostřed pole, aby nenakazil své spolubratry řeholníky).



Později začal Jan vést misie v mnoha různých farnostech; díky svým kazatelským a zpovědnickým schopnostem byl velmi úspěšný, ale všiml si, že místní duchovní jsou ve své službě často neefektivní kvůli nedostatečnému vzdělání. Jan nabyl přesvědčení, že je třeba ve větším měřítku zavést semináře pro přípravu kněží, a za tímto účelem založil nový řeholní řád &#8211; Kongregaci Ježíše a Marie.



Jednoho dne Janovi žena, která se starala o několik napravených prostitutek, vyčítala: „Kam jsi se to vydal? Asi do nějakého kostela, kde se budeš dívat na obrazy a myslet si, že jsi zbožný. A přitom se po tobě celou dobu chce, abys těm ubohým stvořením zařídil slušný dům.“ Jana tato slova zasáhla, a proto založil sestry Panny Marie Milosrdné a Útočiště, které se aktivně staraly o potřeby těchto žen.



Jan je známý především svými spisy o Nejsvětějším Srdci Páně; představoval Krista jako zdroj svatosti a Marii jako vzor křesťanského života. Svatý Jan Eudes zemřel ve věku sedmdesáti devíti let a později byl prohlášen za otce úcty k Nejsvětějšímu Srdci.

Svatý Jan Eudes – životopis

&#8222;Téměř týden po zpovědi jsem se držel velmi dobře. Bylo snadné se modlit, byl jsem šťastný, život měl smysl. Pak ale opět přišla má tradiční pokušení, chvíli jsem s tím bojoval, ale nezvládl jsem to a nakonec jsem podlehl&#8220;.



Možná vás velmi zajímá, jakému pokušení tento konkrétní člověk podlehl, ale to vůbec není podstatné. Všichni máme &#8222;své&#8220; oblasti, ve kterých pravidelně selháváme. Stejnou špínu, které se nemůžeme a nechceme zbavit. Kajícník však pokračuje dál:



&#8222;Velmi mě mrzelo, že jsem se opět namočil a musel jsem jít ke zpovědi a znovu se z tohoto hříchu vyzpovídat. Ach, jak to nenávidím, jak se za to nenávidím. A jak se stydím. Ale pak jsem to udělal znovu a pak už jsem to ani nepočítal. Začalo mi to být jedno. Cítil jsem se velmi špatně, vlastně tak špatně, že jsem se neodvážil modlit a přestal jsem chodit do kostela.&#8220;



&#8222;Proč ses přestal modlit?&#8220;



&#8222;Tehdy to nemělo smysl, po všech těch hříších. Tolik urážek Boha, že jsem neměl odvahu na modlitbu ani pomyslet, natož sloužit mši svatou.&#8220;



&#8222;Copak jsi po všech těch hříších ani necítil výčitky svědomí?&#8220;



&#8222;Vždyť ti vysvětluji, že to nemá smysl. Bůh musí být ze mě znechucený.&#8220;



&#8222;Jsi si jistý, že je Bůh znechucený tebou? Není to spíš tak, že jsi znechucený sám sebou?&#8220;



&#8222;Záleží na tom? Vždyť v takových chvílích na tom nezáleží.&#8220;



&#8222;Právě že na tom záleží. A jak jsi přišel ke svaté zpovědi?&#8220;



&#8222;Začínalo mi být tak těžko, že jsem to sám se sebou nemohl vydržet. Několik dní jsem se odhodlával, až jsem nakonec přišel.&#8220;



&#8222;Jak jsi přišel na to, že když se dopustíš těžkého hříchu, Bůh se na tebe zlobí?&#8220;



&#8222;Co já vím… Vždyť je to logické, za co by mě měl chválit?&#8220;



&#8222;Chválit určitě ne, ale jestli si myslíš, že se na tebe v takové chvíli zlobí, snížil jsi ho na úroveň nás lidí. Když urazíš člověka, bude se na tebe zlobit, ale Bůh není člověk. Hříchy nás odvádějí od Boha a přibližují nás k pokušiteli, takže právě tehdy, když hřešíme, nám Bůh věnuje zvláštní milosrdnou pozornost, abychom se mohli co nejdříve vrátit k Dobru.&#8220;



&#8222;Proč mám tedy nesnesitelný pocit, že mě Bůh zavrhl, že si nezasloužím jeho přízeň?&#8220; 



&#8222;To je pravděpodobně způsobeno výchovou, které se ti dostalo, ale také tvou duchovní formací. Navíc tento stav umocňuje i pokušení. Ďábel chytře využije pro své cíle tvé vlastnosti, sklony, záliby a zápory, vše, co o tobě ví, aby tě postavil do pozice, která je pro něj nejvýhodnější. Dokonce i nesnesitelný pocit, že vás Bůh odmítá, je jeho dílem.&#8220;



&#8222;Co mám tedy dělat, když znovu upadnu?&#8220;



&#8222;Vzbuď v sobě co nejdříve dokonalou lítost, a čím více hříchů máš, tím více pros Boha o milost obrácení.&#8220;



&#8222;A to pomůže?&#8220;



&#8222;Budeš žasnout, kolik zvláštních milostí ti Bůh připraví, zvláštních milostí šitých přímo na míru.&#8220;



&#8222;A jak víš, že to tak funguje?&#8220;



&#8222;Z vlastní zkušenosti.&#8220;

Příběh ze zpovědnice: Bůh se na mě zlobí

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Svatá Heleno, která jsi po otevření své mysli a srdce světlu evangelia nalezla dřevo kříže a proměnila se ve vzor všech křesťanských ctností, pomoz nám zlomit pouta hříchu a vrátit se do náruče Boha, našeho Otce. Našla jsi poklad, o kterém nám vypráví evangelium, protože jsi našla Kristův kříž. Kéž bychom tento poklad našli i my: Kristus žije v nás. Kéž nás naplní pokojem, spravedlností a láskou uprostřed našich soužení; a kéž se jednoho dne nalezneme všichni v nebeském království. Amen.



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



Slavná svatá Helena, obdivujeme tvůj vynikající, vznešený život. Bůh chtěl, aby se z tebe zrodil onen velký muž, který by přivedl Římskou říši k víře v Krista a abys jednoho dne našla nádherné dřevo kříže, na němž zemřel Ježíš. Vypros nám od Ježíše sílu pro naši víru a velkou lásku ke kříži. Kéž nás od Ježíše nevzdálí žádný rozpor ani výzva. O to vše tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: Catholic Doors

Novéna ke svaté Heleně

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie