Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Abulie je emoční porucha, která se projevuje slabostí vůle a výrazným snížením schopnosti rozhodovat se. V katolické morálce je považována za stav, který člověku zcela nebo částečně brání v rozhodování. Osoba postižená abulií si je vědoma své slabosti, ale není schopna ji překonat, což vede k nesouladné osobnosti. Charakteristickým projevem je nedostatek podnětů, které by člověka motivovaly k jednání. Tento stav může být spojen s duševními poruchami, jako je deprese (melancholie), a může postihnout osoby s různými chorobnými sklony, včetně závislostí nebo promiskuity.



Zdroj: knihydominikani.sk / catholicculture.org

Abulie – co to je?

Pane Ježíši, prameni štěstí a života, ty jsi stvořil člověka z lásky a neustále ho voláš na cestu lásky, abys mu dal podíl na věčné lásce. Posíláš mi vstříc mou snoubenku (mého snoubence), abych spojil svůj život s jejím (jeho) a abychom oba v posvátné lásce zpřítomnili tajemství tvé lásky k tvé svaté Církvi. Požehnej nám a posilni nás milostí, abychom se svědomitě a s čistým srdcem připravili na svátost manželství. Chraň nás před pokušeními, prohlubuj v nás pravou lásku a připravuj nás na onu velkou chvíli, kdy ty sám svátostně zpečetíš naši lásku, abychom byli vždy tvoji, nyní i na věky věků. Amen.

Modlitba pro snoubence

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi! Otče, který jsi Láska a život, učiň, aby se každá lidská rodina na zemi stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky, skutečným chrámem života a lásky pro generace, které se neustále obnovují.



Učiň, aby tvá milost vedla myšlenky i skutky manželů k dobru jejich rodin i všech rodin na celém světě. Učiň, aby mladé generace nalezly v rodině silnou podporu pro své lidství a růst v pravdě a lásce. Učiň, aby láska, posílená milostí svátosti manželství, byla silnější než každá slabost a každá krize, kterými někdy naše rodiny procházejí. 



A konečně, na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta, dej, aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny mohla plodně naplnit své poslání uprostřed všech národů země. Skrze Krista, našeho Pána, který je Cesta, Pravda a Život na věky věků. Amen.

Modlitba svatého Jana Pavla II. za rodinu

Bože, který jsi povolal svatého Josefa Kalasanského, aby sloužil tvé církvi zakládáním zbožných škol a poskytováním vzdělání chudým, dej, ať na jeho přímluvu následujeme jeho příklad obětavosti a dobročinnosti. Pomoz nám podporovat vzdělání a duchovní formaci a sloužit druhým se stejnou láskou a nasazením. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba ke svatému Josefovi Kalasanskému

Svatý Josef Kalasanský, narozený 11. září 1557 v Peralta de la Sal ve Španělsku, byl významný pedagog a náboženský reformátor. Od mládí projevoval Josef hlubokou oddanost církvi a touhu sloužit druhým. Studoval práva a teologii a nakonec byl v roce 1583 vysvěcen na kněze.



Na počátku 16. století se Josef přestěhoval do Říma, kde ho stále více znepokojoval nedostatek vzdělávacích příležitostí pro chudé děti. V reakci na tuto potřebu založil v roce 1617 zbožné školy (piaristé), řeholní institut, který se věnoval poskytování bezplatného vzdělání znevýhodněným. Jeho vizí bylo nabízet kvalitní vzdělání založené na křesťanských hodnotách a usilovat o povznesení intelektu i morálního charakteru mladých studentů.



Josefova vzdělávací činnost čelila mnoha výzvám, včetně odporu těch, kteří byli skeptičtí k jeho metodám, a finančních potíží spojených s provozem jeho škol. Navzdory těmto překážkám vytrval ve svém poslání, protože pevně věřil v proměňující sílu vzdělání a v důležitost formování mladých lidí ve víře a ctnostech.



Jeho inovativní přístup ke vzdělávání kladl důraz nejen na akademické učení, ale také na rozvoj morálního charakteru, což odráželo jeho hluboké pochopení celostní povahy lidského růstu. Dílo svatého Josefa Kalasanského položilo základy moderních vzdělávacích postupů, zejména pokud jde o význam dostupného a holistického vzdělávání pro všechny.



Zemřel 25. srpna 1648 a v roce 1767 byl kanonizován. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím piaristických škol a jeho přínosu pro vzdělávání a náboženský život.



Praktické lekce:



Lekce 1: Závazek ke vzdělávání pro všechny. Josef Kalasanský, který se zasazoval o bezplatné vzdělání chudých dětí, nás učí, jak je důležité zajistit, aby všichni jedinci měli přístup ke kvalitnímu vzdělání. Jeho příklad nás povzbuzuje k podpoře vzdělávacích iniciativ a k prosazování příležitostí, které podporují rozvoj všech členů společnosti.



Lekce 2: Propojení víry a vzdělávání. Přístup Josefa Kalasanského ke vzdělávání, který spojoval akademickou výuku s morálním a duchovním rozvojem, nám připomíná hodnotu integrace víry s naším každodenním životem. Jeho odkaz je pro nás výzvou, abychom usilovali o vědomosti způsobem, který zároveň podporuje náš duchovní a etický růst.

Svatý Josef Kalasanský – životopis

Malé náboženské předměty, ale duchovně s velkou silou a rozměrem, který může ochránit vaši rodinu.



Používání svátostek je jednou z nejsrozumitelnějších praktik katolické církve. Jsou součástí života církve od samého počátku, ale někdy jsou běžně považovány za jakousi pověru.



To je do značné míry způsobeno tím, že mnoho katolíků v průběhu staletí používalo svátosti jako pověru, protože nebyli naučeni, jak je správně používat. Místo aby je používali s vírou, používali je někteří katolíci jako magické předměty, a nikoli jako nástroje milosti.



To je nešťastné řešení, protože svátosti mají náš duchovní život obohacovat, ne mu bránit. Církev je ustanovila, aby nás vtáhly do hlubšího vztahu s Kristem, a jejich cílem je posvěcovat každou část našeho života. Svátosti jsou rozšířením sedmi svátostí a vnášejí Boží milost do všeho, co děláme.



Jedním z míst, kde svátosti působí obzvlášť mocně, je náš domov. Jsou-li svátosti používány v duchu víry, mohou nás chránit před duchovní újmou nebo nás inspirovat ke svatému životu zasvěcenému Bohu.



Tři svátosti, které, jsou-li správně používány, mohou poskytnout duchovní posilu našemu domovu a také udržet na uzdě duchovní nepřátele, kteří číhají ve stínech.



<ol>
<li>Svěcená voda</li>
</ol>



Svěcená voda má dvojí význam, připomíná nám náš křest a zároveň je symbolem duchovní očisty. Svěcená voda má velkou moc nad ďáblem, protože ďábel tuto „čistou“ vodu nemůže snést, protože je po celou věčnost zcela nečistý. Je připomínkou vody, která vytékala z Kristova boku, což je symbol křtu, a připomíná den ďáblovy porážky (Kristovo ukřižování).



Je starobylým zvykem mít na stěnách domu tzv. nádobu na svěcenou vodu nebo „pramen svěcené vody“. Jedná se o složitější nebo jednodušší nádoby, které obsahují svěcenou vodu, jež pak může být použita k požehnání člověka během celého dne. Zvláště užitečné je mít je u dveří, které vedou ven z domu, a také v ložnicích členů rodiny. Tímto způsobem se můžeme soustředit na Krista a připomínat si, že máme zůstat čistí. Také je vhodné mít ve zvyku uchovávat svěcenou vodu v jiné nádobě a v případě potřeby ji použít k odvrácení jakéhokoli vlivu Zlého.



<ol start="2">
<li>Požehnaná sůl</li>
</ol>



Pokud je to možné, je také dobré mít doma malou nádobku s požehnanou solí. O její poskytnutí budete muset výslovně požádat svého faráře, ale je pravděpodobné, že váš farář s tím nebude mít zkušenosti. Jedná se o jednu ze svatých nádob, která je často opomíjena a ve farnostech se obvykle nepoužívá. Je to však mocná zbraň proti zlu, jak dokazuje následující část požehnání, které se nachází v římském rituálu a které přednáší kněz.



„Všemohoucí a věčný Bože, pokorně tě prosíme, ve svém velkém milosrdenství a lásce požehnej (+) této soli, kterou jsi stvořil a dal k užívání lidstvu, aby se stala zdrojem zdraví pro mysl a tělo všech, kdo ji užívají. Kéž je vše, čeho se dotkne nebo čím se posype, zbaveno veškeré nečistoty a kéž nás ochrání před každým útokem zlých duchů. Skrze Krista, našeho Pána.“



<ol start="3">
<li>Kříž</li>
</ol>



Další velmi mocnou svatou věcí, která se obvykle nachází v našich domovech, je kříž. Kříž nám nejen připomíná velkou lásku, kterou k nám Bůh choval, ale je také mocným odstrašujícím prostředkem pro duchovní nepřátele. Kříž je prokletím Satana a je znamením všeho, čím pohrdá. Je prospěšné mít krucifix ve všech místnostech svého domu (nebo bytu), abyste mohli často rozjímat o velké oběti lásky Pána Ježíše a měli obraz, který vám bude připomínat, na co se zaměřit ve chvílích pokušení.

3 silné svátostiny, které máte ve svém domě

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Krvi Kristova, jednorozeného Syna věčného Otce, zachraň nás. Krvi Kristova, Krvi vtěleného Slova Božího, zachraň nás. Krvi Kristova, Krvi nové a věčné smlouvy, zachraň nás. Krvi Kristova, která jsi při smrtelné úzkosti stékala na zem, zachraň nás. Krvi Kristova, vytrysklá při bičování, zachraň nás. Krvi Kristova, prýštící při korunování, zachraň nás. Krvi Kristova, prolitá na kříži, zachraň nás. Krvi Kristova, ceno naší spásy, zachraň nás. Krvi Kristova, bez níž není odpuštění, zachraň nás. Krvi Kristova, která jsi v eucharistii nápojem a očistou duší, zachraň nás. Krvi Kristova, zdroji milosrdenství, zachraň nás. Krvi Kristova, vítězi nad démony, zachraň nás. Krvi Kristova, statečnosti mučedníků, zachraň nás. Krvi Kristova, sílo vyznavačů, zachraň nás. Krvi Kristova, z níž se rodí panny, zachraň nás. Krvi Kristova, z níž pramení čistota duší, zachraň nás. Krvi Kristova, oporo těžce zkoušených, zachraň nás. Krvi Kristova, posilo kolísajících, zachraň nás. Krvi Kristova, úlevo nemocných, zachraň nás. Krvi Kristova, potěšení v pláči, zachraň nás. Krvi Kristova, naděje kajícníků, zachraň nás. Krvi Kristova, útěcho umírajících, zachraň nás. Krvi Kristova, pokoji a smíření srdcí, zachraň nás. Krvi Kristova, záruko věčného života, zachraň nás. Krvi Kristova, vysvobozující duše z očistce, zachraň nás. Krvi Kristova, hodná veškeré cti a chvály, zachraň nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,&nbsp;odpusť nám, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,&nbsp;vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,&nbsp;smiluj se nad námi.



Vykoupil jsi nás, Pane, svou Krví.&nbsp;A učinil jsi nás královstvím našeho Boha.



Modleme se: Všemohoucí věčný Bože, ustanovil jsi svého jednorozeného Syna Vykupitelem světa a chtěl jsi být usmířen jeho Krví. Prosíme Tě tedy, ať tuto cenu naší spásy uctíváme a její mocí jsme uchráněni od všeho zla v životě časném, abychom se tak mohli radovat z&nbsp;jejích plodů v&nbsp;nebi. Skrze našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Litanie k nejdražší Krvi Páně

Jméno apoštola svatého Bartoloměje je uvedeno v seznamu dvanácti apoštolů, ale kromě toho o něm v Novém zákoně není žádná zmínka. Mnozí badatelé se domnívají, že jde o téhož muže jako Nataniel, kterého Ježíš v evangeliu svatého Jana popisuje jako „Izraelitu, v němž není lsti“ (J 1,45).



Bartoloměj zpočátku pochyboval o možnosti, že Mesiáš pochází z Nazareta, ale po setkání s Ježíšem o něm okamžitě prohlásil, že je „Syn Boží a král Izraele“ (J 1,49). Rané církevní legendy popisují Bartoloměje jako toho, kdo hlásal evangelium v Indii a Arménii, kde údajně podstoupil mučednickou smrt stržením zaživa; historická hodnota těchto legend je však sporná.



Svatý Bartoloměj je v jistém smyslu „neznámým apoštolem“, a proto může sloužit jako svatý patron téměř pro každého z nás. Většina z nás se nikdy nestane slavnými nebo významnými v očích světa, ale na tom příliš nezáleží; všichni jsme dokonale známí a nekonečně důležití v Božích očích. Prostý, každodenní život, který vedeme, se může, pokud ho nabídneme Bohu, stát cestou, která pomůže nastolit jeho království. Svatý Bartoloměj není tak známý jako Petr, Jan, Tomáš nebo někteří další apoštolové; důležité je, že z celého srdce odpověděl na Boží volání.

Svatý Bartoloměj – životopis

Abstinence neboli půst je zdržení se určitých druhů jídla nebo pití jako akt sebezapření, obvykle zdržení se konzumace masa. Pro katolíky jsou oficiálními dny zdržení se masa Popeleční středa a Velký pátek.



Vnitřní pokání křesťana se však může projevovat nejrůznějšími způsoby. Písmo a církevní otcové zdůrazňují zejména tři formy:



<ul>
<li>půst,</li>



<li>modlitba,</li>



<li>almužna,</li>
</ul>



které vyjadřují obrácení ve vztahu k sobě samému, ve vztahu k Bohu a ve vztahu k druhým.



Kromě úplného očištění, které přináší křest nebo mučednictví, uvádějí jako prostředky odpuštění hříchů snahu o smíření s bližním, slzy lítosti, starost o spásu bližních, přímluvu svatých a činnou lásku, která „přikrývá množství hříchů“ (1 Pt 4,8).



Kající období a dny v liturgickém roce, jako je postní doba a každý pátek na památku Pánovy smrti, jsou významnými momenty kající praxe církve. Tato období jsou zvláště vhodná pro duchovní cvičení, kající liturgické pobožnosti, poutě na znamení pokání, dobrovolné odříkání, jako je půst a almužna, a bratrské sdílení prostřednictvím skutků charity a misie.



Zdroj: katechismus / thesacredheart.com

Abstinence / půst – co to je?

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Bože v&nbsp;Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Srdce Ježíšovo, Srdce Syna věčného Otce, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem Svatým v lůně panenské Matky, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, podstatně spojené se Slovem Božím, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, nekonečně vznešené, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, svatý chráme Boží, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, dome Boží a bráno nebe, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, planoucí výhni lásky, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, hodné veškeré chvály, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, králi a střede všech srdcí, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, pokladnice veškeré moudrosti a umění, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, ve kterém přebývá všechna plnost božství, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, Otci ze všech nejmilejší, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, z jehož plnosti jsme všichni přijali, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, odvěká touho všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, trpělivé a nejvýš milosrdné, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, prameni života a svatosti, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, smírná oběti za naše hříchy, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, potupami nasycené, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, pro nepravosti naše ztrýzněné, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, až k smrti poslušné, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, kopím probodené, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, pokoji náš a naše smíření, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, za hříšníky obětované, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, naděje všech, kdo v tobě umírají, smiluj se nad námi. Srdce Ježíšovo, radosti všech svatých, smiluj se nad námi.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle Srdce svého.



Modleme se: Všemohoucí věčný Bože, pohleď na Srdce svého milovaného Syna, shlédni na chvály a dostiučinění, které ti přináší za nás hříšníky; usmiř se a odpusť nám, když skrze ně prosíme o tvé milosrdenství. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

Litanie k nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu

Bože, který jsi ve své prozřetelnosti ustanovil svatou Růženu z Limy jako vzor ctností a příklad lásky. Dej, ať na její přímluvu následujeme její příklad oddanosti a služby. Pomoz nám žít svůj život v pokoře a lásce a zasvětit se službě druhým a slávě Tvého jména. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Růženě Limské

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie