Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatá Růžena z Limy, narozená jako Isabel Flores de Oliva 20. dubna 1586 v Limě v Peru, byla první osobou narozenou v Americe, která byla kanonizována jako svatá. Růžena již od mládí projevovala hlubokou oddanost své víře a touhu žít životem plným hluboké oddanosti a služby Bohu.



Růžena byla známá svou mimořádnou zbožností a asketickým životním stylem. Vstoupila do života přísného pokání, včetně půstu a nošení vlasové košile, protože se snažila zcela zasvětit Kristu. Její oddanost životu modlitby a oběti ji přivedla ke vstupu do třetího řádu svatého Dominika, kde pokračovala ve svém zbožném životě, zatímco žila doma se svou rodinou.



Navzdory svému hlubokému duchovnímu životu se Růžena věnovala také charitativním skutkům a službě. Starala se o nemocné a chudé a často využívala své skromné prostředky, aby pomohla potřebným. Její soucit a obětavost významně ovlivnily její komunitu.



Růženin život byl poznamenán mystickými zážitky a hlubokou modlitbou. Byla známá svými vizemi a intenzivními duchovními setkáními, která často snášela s pokorou a bez snahy o uznání. Zemřela 24. srpna 1617 v mladém věku 31 let a zanechala po sobě odkaz svatosti a oddanosti.



Svatá Růžena z Limy byla kanonizována v roce 1671 a je uctívána jako patronka Peru, původních obyvatel Latinské Ameriky a Filipín. Její život stále inspiruje nespočet lidí k životu plnému víry a lásky.



Praktické lekce:



Lekce 1: Zbožnost skrze službu: Růženin život modlitby a služby nás učí, že skutečná oddanost Bohu zahrnuje službu druhým s láskou a soucitem. Její příklad nás povzbuzuje k tomu, abychom hledali způsoby, jak pomáhat potřebným, a abychom spojili svou duchovní praxi se skutky dobročinnosti.



Lekce 2: Přijímání pokory a oběti: Růženin závazek k životu v pokoře a sebeobětování nás vybízí, abychom přijali ducha prostoty a usilovali o svatost prostřednictvím každodenních obětí. Její příklad nám připomíná, že duchovní růst často vyžaduje vzdát se osobního pohodlí ve prospěch vyššího poslání.

Svatá Růžena Limská – životopis

Eucharistie je dílem a darem celé Nejsvětější Trojice, zdůraznil otec Raniero Cantalamessa OFM. Spojuje nás s Kristem, osvobozuje nás od hříchů, dává nám pokoj a sbližuje nás s ostatními lidmi.



Jedna přítelkyně mi vyprávěla, že její otec často pomáhal své ženě v kuchyni a dělal ty nejméně příjemné práce. Například loupal vlašské ořechy, dával je do sáčků a pak je rozděloval přátelům a rodině. Otec mé přítelkyně nedávno zemřel. Několik měsíců po jeho smrti, když moje přítelkyně otevřela skříň s ořechy, protože chtěla upéct dort, našla ve skříni sáček a uvědomila si, že i když její otec zemřel, zanechal jí jídlo v podobě připravených ořechů.



V tu chvíli moje přítelkyně lépe pochopila tajemství Eucharistie. Ježíš věděl, že odejde do nebe, ale pro ty, kteří ho následovali, připravil jídlo na později. Nebyl to obyčejný pokrm, ale jeho tělo a krev.



Někomu na nás záleží. Máme Otce v nebi, který zná všechny naše potřeby a dělá vše pro to, aby je naplnil. Náš denní chléb není jen symbol nebo každodenní jídlo. Je to skutečný duchovní pokrm, skutečné tělo a krev našeho Spasitele, Bohočlověka. Eucharistie je pokrm, který přesahuje rámec rituálu. Jejím dějem a obsahem je sdílení samotné Nejsvětější Trojice.



Zde jsou některé z nejpozoruhodnějších účinků Eucharistie:



<ol>
<li>Jednota s Kristem</li>
</ol>



Přijímání Ježíše v Eucharistii nás doslova začleňuje do Krista. Svatý Cyril Alexandrijský nám nabízí metaforu v podobě roztaveného vosku, který se spojuje s jiným voskem. Cesta křesťana je cestou stávání se Kristem. Je to snaha žít v něm a jeho život v nás. Eucharistie nám to umožňuje.



<ol start="2">
<li>Vymazání všedního hříchu skrze přijímání</li>
</ol>



Svaté přijímání vymazává všední hřích. Eucharistie ničí hřích! Veniální hřích snižuje intenzitu naší lásky. Když přijímáme Eucharistii, spojujeme se se samotnou Láskou, která spaluje všechny zbytky všedního hříchu, očišťuje nás a činí nás znovu ochotnými konat dobro.



<ol start="3">
<li>Ochrana před smrtelným hříchem</li>
</ol>



Svaté přijímání samozřejmě nemůžeme přijímat, když jsme ve stavu smrtelného hříchu. Měli bychom ho však přijímat co nejčastěji, protože nás chrání právě před těžkým hříchem. Síla Eucharistie odnímá všední hřích v naší duši a pokrývá ji „ochrannou vrstvou“, která nás chrání před smrtelným hříchem.



<ol start="4">
<li>Osobní vztah s Ježíšem</li>
</ol>



Mnoho křesťanů poukazuje na důležitost osobního vztahu s Ježíšem. Mají pravdu. Autentický důvěrný vztah s Ježíšem je však možný především v Eucharistii. To říká i Benedikt XVI:



„Dnes musíme znovu objevit, že Ježíš Kristus není jen oblastí soukromého přesvědčení nebo abstraktní doktríny, ale je skutečnou osobou a jeho vstup do dějin je schopen obnovit život všech. Proto je Eucharistie zdrojem a vrcholem života a poslání církve; je třeba ji převést do spirituality &#8211; života podle Ducha („Sacramentum caritatis“).“



<ol start="5">
<li>Eucharistie dává život</li>
</ol>



Podle Katechismu katolické církve „účast na těle Zmrtvýchvstalého Krista, těle ‚oživeném Duchem svatým a oživujícím‘, uchovává, zvětšuje a obnovuje život milosti přijatý ve křtu“. (KKC 1392). Jinými slovy, přijímání svatého přijímání přispívá k růstu našeho života milosti.



<ol start="6">
<li>Jednota s Kristovým tělem</li>
</ol>



Blízkost s Kristem, s níž se setkáváme ve svatém přijímání, nás přivádí do užšího kontaktu s ostatními, kteří přijímají svaté přijímání. Lze říci, že Eucharistie je vztah, který nás spojuje s Ježíšem a s našimi bratry a sestrami v církvi.



<ol start="7">
<li>Citlivost vůči chudým</li>
</ol>



Slova svatého Jana Chryzostoma připomínají mnohým, kteří přistupují k eucharistickému stolu, že se nestarají o Krista v chudých lidech:



„Zakusili jste krev Páně, ale svého bratra neznáte (…). Jsi nehoden Eucharistie, když nepovažuješ za vhodné sdílet pokrm s někým, kdo, ač chudý a potřebný, je hoden Těla Páně (…). Bůh vás osvobodil od všech vašich hříchů a pozval vás sem, a vy jste neprokázali žádné milosrdenství.“



<ol start="8">
<li>Duchovní útěcha</li>
</ol>



Svaté přijímání je předzvěstí radosti v nebi, a proto dává radost z autentického spojení s Bohem. Cítíme-li se zdrceni těžkostmi života, přijímáním svatého přijímání, které je zdrojem naší radosti, prosíme Pána o útěchu v našem trápení a o pokoj.



<ol start="9">
<li>Duchovní pokoj</li>
</ol>



Během synody (2005) o Eucharistii hovořili biskupové mimo jiné o tom, jak přijímat svaté přijímání &#8211; Boží lid se proměnil na místech, která byla dějištěm válek, protože dala podnět k hledání pokoje:



Díky eucharistické slavnosti se národy v konfliktu mohly shromáždit kolem Božího slova, naslouchat prorockému hlásání, smířit se skrze odpuštění, přijmout milost obrácení, která umožňuje přijímání téhož chleba a téhož kalicha (Proposition 49).



<ol start="10">
<li>Eucharistie je středem našeho života</li>
</ol>



Když skutečně pochopíme bohatství Eucharistie, začneme se soustředit na svaté přijímání. Neexistuje důležitější událost v našem životě. Není nic důležitějšího než setkání s lékařem duší. Výše uvedené (a mnohé další) účinky svatého přijímání můžeme zažít již tuto neděli, dnes! Můžete se pokusit navštívit mši svatou každý den v blízkém kostele… Pamatujte však, že rozpoložení během svatého přijímání ovlivní míru otevřenosti vůči jeho ohromujícímu účinku. Přijímejte svaté přijímání s patřičnou úctou, soustředěně, a proste Boha, aby vám udělil všechny milosti obsažené v Eucharistii. Dobrý Otec vás vyslyší.

10 mimořádných skutečností o moci Eucharistie

Trojjediný Bože, ve své lásce a dobrotě jsi nám dal naše děti. Uvědomujeme si, že patří Tobě. Prosíme Tě, abys je neustále chránil. Otče Bože, chraň život našich dětí, zachovej jim zdraví, chraň je před zlem, aby bezpečně rostly k Tvé chvále a naší radosti. Ježíši Kriste, ochraňuj víru našich dětí, dej, ať jsou Ti věrné, a nedovol, aby kdykoli v životě sešly z cesty k Tobě. Duchu svatý, dej našim dětem světlo k povinnostem a ukaž jim, jak sloužit Bohu a bližním. Dej jim sílu překonávat pokušení a těžkosti, které na ně v životě čekají. Bože, povzbuď nás rodiče, abychom slovem proměňovali srdce svých dětí a svá slova podpořili příklady dobrého a zbožného života. Podněcuj a udržuj v nás ducha víry a dej, ať tě jednou můžeme spolu s našimi dětmi oslavovat v nebi. Amen.

Modlitba rodičů za děti

Otče, děkuji Ti za dar rodiny, za kterou se nyní modlím a které tímto vyprošuji Tvé požehnání. Dej, ať jsem se svatým Josefem, svým průvodcem, vždy připraven se pro ně obětovat. 



Požehnej mé ženě, kterou jsi mi dal za manželku, sdílejíc s ní Tvé úžasné dílo stvoření. Ať ji Panna Maria vede a pomáhá jí nalézt pokoj a milost.



Požehnej svým životem a přítomností také mým dětem. Kéž je příklad Tvého Syna základním kamenem, na němž budou stavět svůj život, a ať je pro ně evangelium zdrojem naděje a pomoci.



Prosím tě, Otče, ochraňuj a žehnej mé rodině. Bdi nad námi, abychom rostli v síle tvé lásky a dosáhli daru pokoje, jako živá církev pod jednou střechou, a tak svědčili o tvé slávě ve světě. Amen.

Modlitba otce

Součástí svátosti pokání je formální prohlášení kněze, že hříchy kajícníka jsou odpuštěny &#8211; tzv. rozhřešení.



Svátosti Nového zákona ustanovil Ježíš Kristus. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svátostný stav a manželství. Tyto svátosti se týkají všech etap a všech důležitých okamžiků křesťanského života: dávají vznik a růst, uzdravení a poslání životu víry křesťanů. V tom je jistá podobnost mezi etapami přirozeného života a etapami života duchovního. Od chvíle, kdy Kristus svěřil službu smíření svým apoštolům, biskupové, jejich nástupci a kněží, spolupracovníci biskupů, tuto službu vykonávají i nadále. Biskupové a kněží mají na základě svátosti svěcení moc odpouštět všechny hříchy „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.



Odpuštění hříchů smiřuje věřící s Bohem, ale také s církví. Biskup, viditelná hlava partikulární církve, je tedy od pradávna právem považován za toho, kdo má především moc a službu smíření: je správcem kázně pokání. Kněţí, jeho spolupracovníci, vykonávají tuto sluţbu v té míře, v jaké získali pravomoc (facultas) od svého biskupa (nebo od řeholního představeného) nebo od papeţe na základě církevního práva.



Navzdory těmto změnám, kterými disciplína a slavení této svátosti v průběhu staletí prošly, lze v nich rozeznat stejnou základní strukturu. Obsahuje dva stejně podstatné prvky:



<ul>
<li>Na jedné straně jsou to úkony osoby, která se pod vlivem Ducha svatého obrací (lítost, vyznání hříchů a zadostiučinění),</li>



<li>na druhé straně Boží působení skrze službu církve, která prostřednictvím biskupa a jeho kněží uděluje odpuštění hříchů ve jménu Ježíše Krista a určuje způsob zadostiučinění, modlí se také za hříšníka a činí s ním pokání.</li>
</ul>



Tímto způsobem je hříšník uzdraven a plně navrácen do církevního společenství.



Svátost pokání je stejně jako všechny svátosti liturgickým slavením (actio liturgica). Obvyklými součástmi slavení jsou:



<ul>
<li>pozdravení kněze a kněžské požehnání;</li>



<li>čtení Božího slova k osvícení svědomí a vzbuzení lítosti;</li>



<li>povzbuzení k lítosti;</li>



<li>zpověď, při níž se knězi přiznávají a vyznávají hříchy;</li>



<li>uložení a přijetí pokání;</li>



<li>kněžské rozhřešení (absoluce) &#8211; kněz ve jménu Krista a církve uděluje odpuštění hříchů prostřednictvím rozhřešení. Kněz vyslovuje slova: „Bůh, Otec milosrdenství, který smířil svět se sebou smrtí a vzkříšením svého Syna a poslal Ducha svatého na odpuštění hříchů, ať vám na přímluvu církve udělí odpuštění a pokoj. A já tě zbavuji tvých hříchů ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“</li>



<li>děkovná modlitba a propuštění s kněžským požehnáním.</li>
</ul>



Zdroj: katechismus / thesacredheart.com

Rozhřešení – co to je?

<h4 class="wp-block-heading">Jubileum Fatimy 1917 &#8211; 2017</h4>



Proč slavit jubileum Fatimy? Proč bychom měli slavit další výročí? Co má pro nás dnes Fatima za význam, když její události se staly před 100 lety?



Mezi moderními zjeveními je Fatima bezpochyby zjevením nejvíce prorockým, to jsou slova kardinála Tarcisio Bertone. A odcitujeme i sv. Jana Pavla II., který řekl doslova, že: „pokud zvítězíme i v universálním rozměru, bude to díky Marii. Kristus zvítězí jejím prostřednictvím, protože chce, aby vítězství církve současného i budoucího světa byla spojována s Ní.“ S Marií!



A když 13.7.1917 v údolí Cova d´ Iria řekla při zjevení Panna Maria ve Fatimě třem malým pasáčkům, že její Neposkvrněné Srdce zvítězí, pak je právě toto důvodem, proč vnímat Fatimu i znamení doby &#8211; 100. výročí Fatimy.



A jestliže od sametové revoluce v naší zemi žije a působí Českomoravská Fatima &#8211; národní centrum ve spojení se Svatým stolcem a světovou Fatimou v Portugalsku, je to velký důvod i velká výzva, nejen pro hnutí samotné, ale pro celou církev i naši zem. Česká biskupská konference projednala a rozhodla, aby jubileum Fatimy v naší zemi bylo připraveno a také realizováno Fatimským centrem z Koclířova.



Hlavní průběh slavení 100. výročí Fatimy byl stanoven a schválen pro všechny diecéze Čech a Moravy a apoštolského exarchátu.



Z šesti hlavních dnů Fatimského jubilea od 13.5. do 13.10. jsme dostali ve světové Fatimě v Portugalsku výjimečný den 100. výročí zjevení 13. září 2017. Přímo z místa zjevení převzala Česká biskupská konference sochu Panny Marie Fatimské, aby přišla do našich katedrál, diecézí a na hlavní mariánská místa v naší zemi a na 1. mariánskou sobotu v říjnu na svátek Panny Marie Růžencové 7.10.2017 jsme vyslovili za sebe a naši zem svěření a zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.



Proto se ozývali jednotlivé farnosti, aby modlitbou i pastoračními aktivitami se mohli na toto zasvěcení připravit.

100 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Slavný Pontife, svatý Pius X., oddaný služebníku našeho Pána a milující dítě Marie, vzývám tě jako svatého v nebi. Odevzdávám se tobě, aby ses stal mým otcem, ochráncem a průvodcem na cestě ke svatosti a spáse.



Pomáhej mi plnit povinnosti mého stavu v životě. Získej pro mě velkou čistotu srdce a horlivou lásku k vnitřnímu životu podle tvého vlastního příkladu.



Papeži Nejsvětější Svátosti, nauč mě milovat mši svatou a svaté přijímání jako zdroj veškeré milosti a svatosti a přijímat tuto svátost co nejčastěji.



Jemný otče chudých, pomáhej mi napodobovat tvou lásku k bližním slovem i skutkem.



Utěšiteli trpících, pomáhej mi nést můj každodenní kříž trpělivě a s dokonalou odevzdaností vůli Boží. Milující pastýři stáda Kristova, získej pro mě milost být opravdovým dítětem svaté Matky Církve.



Svatý Pius X., milovaný svatý otče, pokorně prosím o tvou mocnou přímluvu, abych získal od Božského Srdce Ježíšova všechny milosti potřebné pro můj duchovní a hmotný blahobyt.



Zvláště ti doporučuji tuto prosbu&#8230; (uveďte svou žádost)



Velký Pontife, kterého svatá Matka Církev povýšila na čest našich oltářů a vyzvala mě, abych tě vzýval a napodoboval jako svatého, mám velkou důvěru v tvé modlitby. Pevně věřím, že pokud je to Boží svatá vůle, bude moje prosba vyslyšena skrze tvou přímluvu za mě před Božím trůnem.



Svatý Pius X., modli se za mě a za ty, které miluji. Pokorně tě prosím, kvůli tvé lásce k Ježíši a Marii, neopouštěj nás v našich potřebách. Kéž zažijeme mír a radost tvé svaté smrti. Amen.



3x Otče náš&#8230;. 3x Zdrávas, Maria&#8230;. 3x Sláva Otci&#8230;.



Zdroj: America Needs Fatima

Novéna ke svatému Piu X.

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, Otče nebes, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi. Nejsvětější Trojice, jeden Bůh, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás. Svatý Josef, patron univerzální církve, oroduj za nás. Svatý Pius X., vzor pro kněze, oroduj za nás. Svatý Pius X., moudrý biskup, oroduj za nás. Svatý Pius X., pokorný kardinál a patriarcha, oroduj za nás. Svatý Pius X., horlivý papež pro své stádo, oroduj za nás. Svatý Pius X., zbožný učitel, oroduj za nás. Svatý Pius X., oddaný chudým, oroduj za nás. Svatý Pius X., utěšitel nemocných, oroduj za nás. Svatý Pius X., milovník chudoby, oroduj za nás. Svatý Pius X, pokorný srdcem, oroduj za nás. Svatý Pius X., věrný povinnosti, oroduj za nás. Svatý Pius X., hrdinský v praktikování všech ctností, oroduj za nás. Svatý Pius X., naplněn duchem sebeobětování, oroduj za nás. Svatý Pius X., jehož cílem bylo obnovit všechny věci v Kristu, oroduj za nás. Svatý Pius X., který přivedl malé děti k zábradlí oltáře, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi radil Eucharistii denně a často pro všechny, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi nás vybízel, abychom znali a milovali mši svatou, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi všude hledal šíření křesťanského učení, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi odolal a káral všechny hereze, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi nás učil spravedlivému katolickému jednání, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi zasvětil věřící laickému apoštolátu, oroduj za nás. Svatý Pius X., který jsi toužil být znám jako chudý pastýř duší, oroduj za nás. Svatý Pius X., který odpovídáš na modlitby těch, kdo k tobě volají, oroduj za nás.



Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, ušetři nás, Pane. Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, milostivě nás vyslyš, Pane. Beránek Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V. Oroduj za nás, svatý Pie X. R. Abychom byli hodni Kristových zaslíbení.



Modleme se. Ó Bože, který jsi naplnil duši svatého Pia X. planoucí láskou a povolal jsi ho, aby byl náměstkem Kristovým, udělej, ať na jeho přímluvu můžeme jít ve stopách Ježíše, našeho Božského Mistra. Dej, ať jsou naše modlitby k tomuto svatému papeži plodné pro náš život zde i ve věčnosti, skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: catholictradition.org

Litanie ke svatému Piu X.

Slavný eucharistický papeži, svatý Pie X., snažil ses „všechno obnovit v Kristu“. Získej pro mě pravou Ježíšovu lásku, abych mohl žít jen pro Něho. Pomoz mi získat živou horlivost a upřímnou vůli usilovat o svatost života, abych mohl využívat bohatství Nejsvětější Eucharistie v oběti a svátosti. Svou láskou k Marii, matce a královně všech, rozpal mé srdce něžnou oddaností k ní. 



Požehnaný vzor kněžství, získej pro nás svaté, oddané kněze a rozmnož povolání k řeholnímu životu. Rozptýl zmatek, nenávist a úzkost a nakloň naše srdce k míru a svornosti, aby se všechny národy podřídily sladké vládě Kristově. Amen. 



Svatý Pie X., oroduj za nás!



Zdroj: Catholic Culture

Modlitba ke svatému Piu X.

Giuseppe Sarto (1835-1914), budoucí papež Pius X., byl jednou z největších náboženských osobností počátku dvacátého století. Narodil se nedaleko Benátek jako druhé z deseti dětí ve velmi chudé rodině. Giuseppe získal vzdělání ve vesnické škole a nakonec byl v roce 1858 (rok před obvyklým minimálním věkem) vysvěcen na kněze. Po šestadvaceti letech působení ve farnosti se stal biskupem v italském městě Mantova a v roce 1893 byl jmenován kardinálem v Benátkách.



Na papežské enklávě po smrti papeže Lva XIII. v roce 1903 byl zvolen kardinál Sarto, který přijal jméno Pius X. Nový papež si byl nadále velmi dobře vědom svého skromného původu a byl v rozpacích z některé okázalosti papežského dvora. „Podívej, jak mě vyparádili,“ řekl se slzami v očích jednomu příteli. Při jiné příležitosti poznamenal: „Je to pokání, že jsem nucen přijmout všechny tyto praktiky. Vodili mě obklopeného vojáky jako Ježíše, když byl zajat v Getsemanech.“ Pius a jeho rodina však měli smysl pro humor. Říká se, že poté, co mu matka při jeho instalaci políbila papežský prsten, mu pak podala ruku se svým snubním prstenem se slovy: „Teď polib můj prsten &#8211; protože bez něj bys nikdy nedostal ten svůj.“ 



Během svého pontifikátu bojoval Pius s protináboženskou vládou Francie o kontrolu nad francouzskou církví a ostře vystupoval proti herezi modernismu (přesvědčení, že církev by měla vyměnit některé své nauky a praktiky za modernější či aktuálnější názory).



Papež svatý Pius X. je známý svou snahou o zlepšení církevní bohoslužby, a to zejména tím, že podporoval časté přijímání eucharistie a snížil věk, od kterého mohou děti přistupovat k prvnímu svatému přijímání, z dvanácti na sedm let. Předvídal příchod první světové války, ale ke své velké lítosti jí nedokázal pomoci zabránit a zemřel se zlomeným srdcem několik týdnů po jejím začátku.

Svatý Pius X. – životopis

Tento problém obvykle vzniká při zpovědi před vyznáním hříchů. „Od mé poslední zpovědi, která byla před rokem, jsem se dopustil…“



„Zpověď je, obrazně řečeno, duchovní sprcha.“ Podívám se na kajícníka, co to s ním udělalo. Souhlasně přikývne.



„Dovedete si představit, že byste se sprchoval jednou za rok?“ Vytřeští oči a já se raději ani nesnažím přijít na to, co ho napadlo. Jakékoli přirovnání kulhá, ale v tomhle případě stačí, aby šokovalo.



Jak často se vlastně máme zpovídat? Odpověď na tuto otázku komplikují sami zpovědníci, kteří v této otázce nejsou jednotní. Zkušenosti ze zahraničí, kde se věřící katolíci zpovídají méně často než v Česku, inspirují některé naše kněze. Na opačné straně stojí zastánci pravidelného přístupu ke svátosti smíření. Pro ně jsou příkladem svatí, kteří se zpovídali každý týden.



Zde bych rád nabídl citát z římského rituálu Ordo paenitentiae. Je velmi užitečné přistupovat k této svátosti často a svědomitě i v případě všedních hříchů. Nejde totiž o pouhé opakování obřadu ani o jakési duševní cvičení, ale o stálé úsilí o zdokonalení křestní milosti (OP b. 7). Zmínka o všedních hříších je určena těm, kteří tvrdí, že stačí přistoupit ke svátosti smíření, máme-li těžké hříchy. A co znamená „často“? Lze ho chápat různě, ale vždy v protikladu k „občas“ nebo „zřídka“. Jak jej však vykládat ve vztahu k minimalistickému požadavku formulovanému v pěti přikázáních církve zpovídat se a přijímat svátost oltářní alespoň jednou ročně? V tom se musíme zaměřit na výraz „alespoň“. U zpovědi si to vysvětluji jako nutnost, která je nezbytná k tomu, aby duchovní život vůbec mohl doutnat.

Jak často se zpovídat

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie