Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu.



Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Karel byl synem hraběte Gilberta Borromea a Markéty Medicejské, sestry papeže Pia IV. Narodil se 2. října na rodinném hradě Arona u jezera Maggiore v Itálii. Ve dvanácti letech přijal kněžskou tonzuru a byl poslán na výchovu do benediktinského opatství svatých Gratiana a Felina v Aroně. V roce 1559 byl jeho strýc zvolen papežem Piem IV. a následujícího roku jmenoval Karla svým státním sekretářem a jmenoval ho kardinálem a správcem milánského stolce. Působil jako Piův legát na mnoha diplomatických misích a v roce 1562 se zasloužil o to, že Pius znovu svolal Tridentský koncil, který byl v roce 1552 přerušen. Karel hrál hlavní roli při vedení a tvorbě dekretů třetí a poslední skupiny zasedání. Po smrti hraběte Fridricha Borromea odmítl hlavu rodu Borromeů, v roce 1563 byl vysvěcen na kněze a téhož roku byl vysvěcen na biskupa v Miláně.



Než mu bylo dovoleno ujmout se úřadu, dohlížel na přípravu katechismu, misálu a breviáře, které požadoval Tridentský koncil. Když v roce 1556 konečně dorazil do Tridentu (který byl již osmdesát let bez stálého biskupa), zavedl navzdory velkému odporu radikální reformy, a to s takovou účinností, že se stal vzorovou stolicí. Zavedl opatření ke zlepšení morálky a mravů duchovních i laiků, zvýšil efektivitu diecézního provozu, zřídil semináře pro vzdělávání duchovních, založil Bratrstvo křesťanské nauky pro náboženskou výchovu dětí a podpořil jezuity ve své stolici. Zvýšil pomoc chudým a potřebným, velmi štědře pomáhal anglické koleji v Douai a během svého biskupství uspořádal jedenáct diecézních synod a šest provinčních sněmů. V roce 1578 založil spolek světských kněží Obláti svatého Ambrože (nyní Obláti svatého Karla) a aktivně se věnoval kazatelské činnosti, bránil pronikání protestantismu a přiváděl zpět do církve odpadlé katolíky. Ve svém úsilí o reformu lidí a institucí narážel na odpor z mnoha stran.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odvaha a vytrvalost ve službě druhým: Sv. Karel Borromejský se nebál provádět radikální reformy, i když čelil silnému odporu. Jeho život nás učí, že skutečná služba Bohu a lidem vyžaduje odvahu a vytrvalost, zejména když jde o změny k lepšímu v církvi i společnosti. I v těžkostech a nepochopení je třeba zůstat věrní svým hodnotám a poslání.



Lekce 2: Vzdělání, modlitba a péče o chudé: Sv. Karel kladl důraz na vzdělávání a duchovní formaci, zakládal semináře a podporoval charitu. Učí nás, že správné vedení a obnova společnosti začíná vzděláním, hlubokou modlitbou a konkrétní pomocí těm, kteří to nejvíce potřebují. Každý malý skutek lásky a pomoci má velkou hodnotu.

Svatý Karel Boromejský – životopis

Dnes je svátek Všech svatých, který se slaví vždy 1. listopadu. Ve čtvrtém století se tento svátek všech mučedníků, jak se tehdy říkalo, slavil 13. května. Slova „mučedník“ a „svatý“ původně znamenala v podstatě totéž &#8211; někoho, kdo je svědkem Krista až do smrti.



První křesťané obvykle ukládali tělo mučedníka, který zemřel pro svou víru, do snadno přístupného hrobu. Ve výroční den mučedníkovy smrti pak věřící přicházeli, modlili se a slavili eucharistii. Nakonec se tyto oslavy konaly v místních kostelech a připomínaly nejen jednoho mučedníka, ale všechny, kteří položili život za svou víru. V pátém století se tento svátek „Všech svatých“ konal v pátek velikonočního týdne.



V devátém století však papež Řehoř IV. změnil datum na 1. listopad. Ke křesťanům, kteří pro víru podstoupili mučení, ale nezemřeli, se přistupovalo s velkou úctou. Proto jejich místní církev často po smrti prohlašovala ty, kteří vedli hrdinský a věrný život, za svaté.



Teologie tohoto svátku zdůrazňuje pouto mezi křesťany, kteří jsou již u Boha, a těmi, kteří jsou ještě na zemi. V důsledku toho svátek Všech svatých poukazuje na náš konečný cíl &#8211; věčnost s Bohem.



V roce 1484 ustanovil papež Sixtus IV. 1. listopad jako přikázaný svátek.

Svátek Všech svatých

Svatý Wolfgang se narodil kolem roku 934 n. l. v oblasti dnešního Německa. Od mládí projevoval hlubokou oddanost své víře a touhu po poznání. Stal se mnichem v benediktinském klášteře v Regensburgu, kde si vytvořil silné duchovní základy a získal pověst zbožného a moudrého člověka.



V roce 972 byl Wolfgang jmenován regensburským biskupem. Svůj život zasvětil kázání, pastoraci a vzdělávání a zaměřil se na duchovní a fyzické potřeby své komunity. Wolfgang hodně cestoval po celé své diecézi a často se vydával do odlehlých oblastí, aby přinesl Kristovo poselství těm, kteří ho dosud neslyšeli. Zakládal školy, kláštery a kostely a podporoval vzdělání i duchovní růst.



Jedním z jeho významných úspěchů byla mise za obrácení pohanských Slovanů. Wolfgang přistupoval k tomuto úkolu s trpělivostí a porozuměním a uvědomoval si důležitost budování vztahů založených na důvěře a respektu. Byl znám svou laskavostí a ochotou naslouchat, což mu pomohlo získat si srdce těch, které se snažil obrátit.



Svatý Wolfgang zemřel 31. října 994 v oblasti dnešního Rakouska. Jeho odkaz dodnes inspiruje mnohé na jejich cestách víry a je oslavován jako patron tesařů a truhlářů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Investujte do své komunity: Wolfgangova angažovanost ve prospěch své komunity nám ukazuje, jakou hodnotu má aktivní zapojení v místech, kde žijeme. V každodenním životě můžeme investovat čas a energii do místních organizací, dobrovolnických příležitostí nebo komunitních akcí. Ať už jde o pomoc v potravinové bance nebo organizaci úklidu sousedství, tyto akce mohou posílit naše komunity a sbližovat lidi.



Lekce 2: Přistupujte k druhým se soucitem: Wolfgangův přístup k obrácení Slovanů poukazuje na důležitost soucitu a porozumění v našich vztazích s ostatními. V každodenním životě se v tom můžeme cvičit tím, že budeme aktivně naslouchat lidem kolem sebe, respektovat jejich názory a vést s nimi uctivý dialog. To může pomoci budovat mosty a podporovat hlubší vztahy, a to i v náročných situacích.

Svatý Wolfgang – životopis

Svatý Juda, známý také jako Juda Tadeáš, je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vybral. Často bývá zaměňován s Jidášem Iškariotským, Kristovým zrádcem, ale svatý Juda je oslavován pro svou neochvějnou víru a věrnost. Jeho jméno znamená „chválený“ a je znám jako patron beznadějných případů, což odráží jeho mocnou přímluvu v dobách zoufalství.



Svatý Juda je zmiňován v Matoušově a Markově evangeliu a v Novém zákoně je tradičně označován za autora Judova listu. Svůj život zasvětil šíření Kristova poselství po zmrtvýchvstání. Podle tradice svatý Juda hodně cestoval, hlásal evangelium a konal zázraky. Předpokládá se, že pro svou víru podstoupil mučednickou smrt a nakonec pro evangelium položil život.



Neochvějná víra svatého Judy a jeho oddanost Božímu poslání nám připomínají důležitost naděje, a to i ve zdánlivě nemožných situacích. Je vzýván v modlitbách za ty, kdo se ocitli v těžké situaci nebo čelí ztraceným cílům.



Praktické lekce:



Poučení 1: Nevzdávejte se naděje: Role svatého Judy jako patrona ztracených případů nás učí, abychom si v těžkých chvílích zachovali naději. Když čelíte obtížným situacím &#8211; ať už se jedná o problémový vztah, zdravotní problémy nebo ztrátu zaměstnání &#8211; zavažte se ke každodenním modlitbám s prosbou o vedení a sílu. Veďte si deník, abyste mohli sledovat své pokroky a připomínat si, že změna je možná.



Lekce 2: Buďte zdrojem podpory pro druhé: Stejně jako svatý Juda poskytoval naději a povzbuzení zoufalým lidem, můžeme i my aktivně podporovat přátele a rodinu v těžkých chvílích. Nabídněte svůj čas k naslouchání, poskytněte jídlo někomu v nouzi nebo prostě buďte přítomni. Někdy může i malý projev laskavosti významně změnit život někoho jiného.

Svatý Juda – životopis

Svatí Kryšpín a Krispinián byli bratři narození v Římě kolem 3. století. Byli to vzdělaní a zruční řemeslníci, známí svou prací ševců. Ve snaze uniknout pronásledování křesťanů ve své vlasti se přestěhovali do Galie (dnešní Francie), aby šířili evangelium.



V Galii se bratři prosadili jako ševci, ale netajili se svou vírou. Svým řemeslem se živili a zároveň evangelizovali své okolí. Jejich skromná a obětavá práce jim umožnila oslovit místní komunitu a sdílet Kristovo poselství prostřednictvím svých slov i řemeslných dovedností.



Jejich úsilí se setkalo s nepřátelstvím a pro svou víru čelili pronásledování. Kryšpín a Krispinián se odmítli zříci křesťanství a prohlásili, že jejich víra je cennější než jejich životy. Nakonec podstoupili mučednickou smrt a stali se symboly neochvějné víry a odvahy tváří v tvář nepřízni osudu. Jejich svátek se slaví 25. října a jsou uznáváni jako svatí patroni obuvníků a koželuhů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využijte své dovednosti ke službě druhým: Stejně jako Kryšpín a Krispinián, kteří spojili své řemeslo s vírou, můžeme i my najít způsob, jak sloužit svým komunitám prostřednictvím svých vlastních dovedností. Ať už jste učitel, umělec nebo řemeslník, hledejte příležitosti, jak pomáhat druhým nebo se podělit o své nadání a spojit svou práci se skutky laskavosti a štědrosti.



Lekce 2: Stůjte pevně za svým přesvědčením: Bratři prokázali nesmírnou odvahu ve své víře. V každodenním životě ji můžeme praktikovat tím, že si budeme stát za tím, v co věříme, i když budeme čelit tlaku okolí nebo výzvám. Může to znamenat, že budeme vystupovat proti nespravedlivým praktikám v práci nebo že se budeme v každodenním životě rozhodovat eticky s vědomím, že na našich hodnotách záleží.

Svatý Kryšpín a Krispinián

Antonín Maria Claret se narodil 23. prosince 1807 v Sallentu ve Španělsku. Od mládí projevoval hlubokou lásku k Bohu a nadšení pro službu druhým. Poté, co se stal knězem, zasvětil svůj život kázání a šíření evangelia. V roce 1849 založil Kongregaci synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie, obecně známou jako klaretiáni, aby se zabývala duchovními potřebami chudých a evangelizovala prostřednictvím kázání a vzdělávání.



Claretovo misionářské nadšení ho zavedlo do celého Španělska a na Kubu, kde neúnavně pracoval na zlepšení života lidí na okraji společnosti. Byl známý svým novátorským stylem kázání, při němž používal jednoduchý jazyk a příklady, které se hodily k oslovení lidí ze všech společenských vrstev. Claret také zdůrazňoval důležitost vzdělání a zakládal školy a misie na podporu gramotnosti a morální výchovy.



Jeho angažovanost v oblasti sociální spravedlnosti a služby přesahovala rámec kázání. Byl zastáncem chudých a podporoval iniciativy, které pomáhaly potřebným a lidem na okraji společnosti. V roce 1868 se Claret po zkušenostech s politickými nepokoji ve Španělsku vrátil ke své službě a stále se soustředil na své poslání šířit Boží lásku a pravdu.



Svatý Antonín Maria Claret zemřel 24. října 1870. V roce 1950 byl papežem Piem XII. kanonizován a je oslavován pro svou oddanost evangeliu, lásku k chudým a založení klaretiánů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využívejte své dary ke službě druhým: Claretovo nasazení v oblasti kázání a vzdělávání nás učí rozpoznat vlastní schopnosti a využít je k pomoci druhým. Ať už jste dobří ve vyučování, vaření nebo naslouchání, najděte způsob, jak se o své nadání podělit se svým společenstvím nebo jak podpořit někoho v nouzi, například doučováním dítěte nebo vařením pro souseda.



Lekce 2: Zasazujte se o sociální spravedlnost: Antonín Maria Claret nás inspiruje k tomu, abychom byli aktivní ve svých komunitách. Vyhledejte místní organizace, které podporují chudé, a věnujte jim svůj čas jako dobrovolníci. Můžete také darovat oblečení nebo potraviny, účastnit se úklidových dnů v obci nebo podporovat iniciativy, které prosazují rovnost a spravedlnost.

Svatý Antonín Maria Claret – životopis

Svatý Jan Kapistránský se narodil v roce 1386 v Capistranu v Itálii. Zpočátku se věnoval právu a státní správě a stal se uznávaným právníkem a guvernérem. Po období politických zmatků a věznění však Jan prožil hluboké duchovní obrácení. Opustil kariéru, vstoupil do františkánského řádu a zasvětil se životu v pokání, kázání a reformám.



Jako františkánský mnich se Jan stal známým díky svému vášnivému kázání a horlivosti pro víru. Cestoval po Evropě, šířil evangelium a bránil církev proti herezím, jako bylo husitské hnutí. Jeho inspirativní kázání přivedla mnoho lidí zpět ke katolické víře a on neúnavně pracoval na reformě duchovních i laiků a povzbuzoval je ke svatému a věrnému životu.



V pozdějších letech byl Jan povolán k obraně křesťanské Evropy před postupující Osmanskou říší. Ačkoli mu bylo 70 let, shromáždil armádu věřících a sehrál rozhodující roli při vítězství v bitvě u Bělehradu v roce 1456. Ještě téhož roku zemřel a zanechal po sobě odkaz vroucí víry a oddanosti Kristu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Proměňte neúspěchy v příležitost k růstu: Janův život se změnil po politickém pádu a uvěznění. Místo aby zůstal poražený, využil neúspěch jako příležitost obrátit se k Bohu. V každodenním životě, když čelíme nečekaným výzvám nebo neúspěchům, se můžeme inspirovat Janovým příběhem a hledat způsoby, jak duchovně růst, poučit se z dané situace a cílevědomě se posunout vpřed.



Lekce 2: Buďte odvážní ve sdílení své víry: Jan Kapistránský se nebál mluvit nahlas a hájit svou víru, ať už kázáním nebo postavením se v bitvě. V moderním životě se často zdráháme vyjádřit svou víru, zvláště když se cítíme nepohodlně. Můžeme následovat Janův příklad a sdílet svou víru s laskavostí a důvěrou, ať už tím, že pomůžeme někomu v nouzi, podpoříme přítele, který prochází těžkým obdobím, nebo se v každodenních situacích postavíme za to, co je správné.

Svatý Jan Kapistránský – životopis

Svatá Marie Salome, jedna z žen, které následovaly Ježíše během jeho služby, byla manželkou Zebedea a matkou apoštolů Jakuba a Jana. Jako oddaná následovnice byla přítomna významným okamžikům Kristova života a služby. Marie Salome patřila mezi ženy, které podporovaly Ježíše a jeho učedníky a zajišťovaly jejich potřeby z vlastních zdrojů.



Byla také přítomna ukřižování a stála po Ježíšově boku v jeho posledních hodinách. O velikonočním ránu se Marie Salome spolu s dalšími ženami vydala ke hrobu, aby pomazala Ježíšovo tělo, ale našla ho prázdné a od anděla uslyšela radostnou zprávu o vzkříšení.



Její život věrné učednice a mateřské lásky slouží jako příklad obětavosti, odvahy a hluboké důvěry v Boha. Jako Kristova následovnice i matka dvou apoštolů ztělesňuje Marie Salome oddanost své víře i rodině.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vyvážení rodinných závazků a závazků víry: Marie Salome byla matkou i oddanou Kristovou učednicí. Její život nám připomíná, že máme najít rovnováhu mezi péčí o rodinu a péčí o duchovní život. V každodenním životě to může znamenat vyhradit si čas na modlitbu a zároveň být plně přítomen svým blízkým, ať už jde o rozhovor u večeře nebo pomoc dítěti se školními úkoly.



Lekce 2: Buďte přítomni ve chvílích obtíží: Marie Salome stála při Kristu během jeho ukřižování, i když ostatní utíkali. Její příklad nás učí, jak je důležité být přítomen těm, na kterých nám záleží, v těžkých chvílích. Ať už jde o podporu přítele, který prochází těžkým obdobím, nebo o to, že stojíme po boku členů rodiny v jejich zápasech, můžeme se učit poskytovat útěchu svou přítomností a láskou.

Svatá Marie Salome – životopis

Svatá Uršula je uctívaná postava, jejíž život je sice opředen legendami, ale je příkladem odvahy, víry a vůdcovství. Podle tradice byla Uršula britská princezna, která žila kolem 4. nebo 5. století. Byla známá svou krásou, moudrostí a hlubokou křesťanskou vírou. Uršula se vydala na pouť po Evropě se skupinou společnic, často se uvádí, že šlo o 11 000 panenských žen, aby navštívily svatá místa a prohloubily své duchovní odhodlání.



Na své cestě byla Uršula a její společnice zajata barbarskou skupinou Hunů. Vůdce Hunů Uršule nabídl sňatek, ale ona odmítla, protože byla rozhodnuta zůstat věrná své křesťanské víře a slibu čistoty. V reakci na její vzdor byli ona i její společníci pro svou víru umučeni. Navzdory nejasnostem ohledně přesných podrobností jejího života přetrval odkaz svaté Uršuly jako symbolu čistoty, odvahy a věrnosti Kristu po celé dějiny.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně za svým přesvědčením, i když je to těžké: Uršula odmítla ustoupit ze své víry a hodnot, i když jí hrozila smrt. To je pro nás silnou připomínkou, abychom si stáli za svými zásadami. V každodenním životě to může znamenat odvahu říci ne neetickým praktikám v práci, postavit se za to, co je správné ve vaší komunitě, nebo odmítnout ustoupit ze svých hodnot v obtížných situacích.



Lekce 2: Buďte vůdcem v obtížných situacích: Uršula vedla tisíce žen na pouti víry. V našich životech se můžeme inspirovat jejím vůdcovstvím tím, že se postavíme do čela, když nás naše rodina, přátelé nebo společenství potřebují. Ať už jde o organizování pomoci někomu v nouzi, vedení svých dětí ve víře nebo vedení příkladem ve chvílích nejistoty, chopte se iniciativy s odvahou.

Svatá Uršula – životopis

Svatý Izák Jogues, svatý Jan de Brébeuf a jejich společníci, známí jako severoameričtí mučedníci, byli jezuitští misionáři, kteří v 17. století přišli do Severní Ameriky šířit evangelium mezi domorodé obyvatelstvo, zejména mezi kmeny Huronů a Irokézů. Jejich poslání bylo plné neuvěřitelné odvahy, obětavosti a nasazení.



Svatý Izák Jogues, který se narodil ve Francii v roce 1607, vstoupil k jezuitům a byl vysvěcen na kněze, než byl v roce 1636 vyslán do Nové Francie (dnešní Kanady). Spolu se svatým Janem de Brébeuf, který v Nové Francii působil již několik let, neúnavně pracovali na evangelizaci Huronů, učili se jejich jazyk a kulturu, aby mohli lépe předávat evangelium.



Jejich mise byla plná problémů, včetně nemocí, válek a odporu místních kmenů, které byly často nepřátelské vůči křesťanskému učení. Jogues i Brébeuf byli zajati, mučeni a umučeni Irokézy. Navzdory těmto útrapám zůstali pevní ve své víře a obětovali své utrpení pro spásu duší. Jejich společníci, rovněž jezuité a laičtí pomocníci, se podíleli na jejich mučednictví a tváří v tvář smrti projevili neuvěřitelnou statečnost.



Odkaz těchto mučedníků je svědectvím jejich neochvějné víry a oddanosti misijní práci, a to i za cenu vlastního života.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vytrvejte v každodenních výzvách: Isaac Jogues a svatý Jan de Brébeuf nám připomínají, abychom v každodenních zápasech vytrvali s vírou a odvahou. Ať už se jedná o řešení obtížných vztahů v zaměstnání nebo o čelení osobním výzvám, můžeme k těmto situacím přistupovat s odolností a smýšlením, kdy své zkoušky obětujeme Bohu.



Lekce 2: Přizpůsobte se a naučte se spojovat: Snaha jezuitů naučit se jazyk a kulturu Huronů ukazuje, jak je důležité přizpůsobit se novému prostředí a smysluplně se spojit s ostatními. V moderním životě to může znamenat snahu o pochopení různých pohledů v práci nebo v našich komunitách a naučit se účinně komunikovat napříč odlišnostmi.

Svatý Izák Jogues, svatý Jan de Brébeuf a společníci

Kromě jiných doktrín akceptoval Kalvín katolickou a biblickou víru ve věčné panenství Panny Marie.



Jan Kalvín měl na dějiny pozdějšího protestantismu pravděpodobně ještě větší vliv než jeho zakladatel Martin Luther. Zachoval mnoho tradičních názorů, ať už doslovných, nebo katolických ve své podstatě. Následující citáty byly převzaty (kromě posledních dvou) z jeho díla Instituce učení křesťanského náboženství.



<ol>
<li>Kalvín věřil, že církev má moc exkomunikovat: „Církev zavazuje toho, koho exkomunikuje, ne tím, že ho uvrhne do věčného zoufalství, ale tím, že odsoudí jeho život a jednání. Církev exkomunikovaného napomíná, že pokud nebude činit pokání, bude odsouzen.“ V tomto případě se církev snaží o to, aby byl exkomunikovaný odsouzen. (IV, 11: 2)</li>



<li>Kalvín věřil, že mimo církev není spásy: „Mimo církev nelze očekávat žádné odpuštění hříchů, žádnou spásu…“ (Institutes, IV, 1: 4).</li>



<li>Kalvín věřil, že svaté přijímání jednou týdně je minimum: „Svátost by mohla být slavena nejvznešenějším způsobem, kdyby se v církvi podávala velmi často &#8211; alespoň jednou týdně.“ (IV, 1). (IV, 17:43)</li>



<li>Kalvín věřil v primát svatého Petra jako vůdce apoštolů: „Není senátu bez konzula, není soudní stolice bez předsedy nebo kancléře, není školy bez děkana, není společnosti bez mistra. Nebylo by tedy absurdní připustit, že apoštolové Petrovi právě takové prvenství přiznali.“ (IV, 6,8)</li>



<li>Kalvín uznal nadřazenost římské církve v raných křesťanských dějinách: „Nechci popírat, že první křesťané shodně prokazují římské církvi velkou úctu a mluví o ní s úctou… a pevněji se drží učení, které bylo kdysi vydáno…“ (IV, 6,16).</li>



<li>Kalvín věřil ve věčné trvání církve: „Stále věřím, že v církvi pravda nikdy nezanikne…“ (IV, 9,13).</li>



<li>Kalvín nenáviděl denominace a sektářství: „Proto se církev nazývá katolická nebo všeobecná (Augustin, 48), protože dva nebo tři nemohou vzniknout, aniž by se Kristus rozdělil. A to je nemožné. Všichni Boží vyvolení jsou v Kristu tak sjednoceni, že jsou závislí na jedné hlavě…“ (IV, 1: 2).</li>



<li>Kalvín se domníval, že svátosti vyvolávají skutečné, blahodárné účinky: „Tím, že jsou jimi poznamenány, udržují, živí, potvrzují a posilují naši víru.“ (IV, 14,7). „Svatým přijímáním těla a krve do nás Kristus přenáší svůj život a proniká do našich kostí a morku…“ (IV, 17, 10).</li>



<li>Kalvín učil, že existuje něco jako svaté, posvátné místo: „Bůh … sestupuje, aby se nám přiblížil. Nemění své místo a nepůsobí na nás pozemskými prostředky, ale spíše nás pozvedá ke své nebeské slávě…“ (IV, 1,5).</li>



<li>Kalvín věřil, že člověk může být prostředníkem či zprostředkovatelem spásy: „Svatý Pavel si na několika místech připisuje titul Božího spolupracovníka (1 Kor 3,9)“ (IV, 1: 6).</li>



<li>Zdá se, že Kalvín přijal pojem křestního znovuzrození: „…odpuštění, kterého se nám při prvním znovuzrození dostává pouze křtem. Naše hříchy byly vyběleny Kristovou krví“. (IV, 15: 4)</li>



<li>Kalvín schvaloval umrtvování těla jako duchovně prospěšné: „Tak jako se dříve obvinění měli ve zvyku pokořovat, nosit hrubé a drsné oděvy, truchlit a postit se, tak nepochybně tyto úkony patří stejně i do naší doby, kdykoli to stav našich věcí vyžaduje.“ (IV, 4). (IV, 12,17)</li>



<li>Kalvín věřil, že mezi svatou eucharistií a spásou existuje hluboká příčinná souvislost: „Samo tělo, v němž žije, nám dává život, abychom měli podíl na nesmrtelnosti. Tímto pokrmem jsou věřící vzkříšeni k věčnému životu“. (IV, 17, 8); … pokrm věčného života.“ (IV, 17, 19); … eucharistie zajišťuje nesmrtelnost našich těl. (IV, 17, 32)</li>



<li>Kalvín věřil, že antikoncepce je velkým hříchem: „Je hrozné promarnit život bez pohlavního styku mezi mužem a ženou. Úmyslné vyhýbání se čistému a úplnému pohlavnímu styku je dvojnásob hrozné. Takovým činem muž zmaří naděje své rodiny a zabije dceru nebo syna, kterého mohl očekávat. Tato hříšnost je velmi závažná a Duchem svatým odsouzená.</li>



<li>Kalvín přijal katolickou a biblickou víru o Mariině věčném panenství: „[Mt 1,25:] Závěr, který Helvidius (autor díla napsaného před rokem 383 proti víře v Mariino věčné panenství) vyvodil z verše Mt 1,25, byl, že Maria zůstala pannou až do svého prvního porodu a že pak měla se svým mužem další děti. Podle Kalvína však z těchto slov nelze vyvodit žádný správný a dobře zdůvodněný závěr. Co se stalo po narození Krista? Je nazýván „prvorozeným“, ale toto označení slouží pouze k tomu, aby nás informovalo, že se narodil z panny. O tom, co se stalo potom, nás Helvidius již neinformuje.</li>
</ol>

Kalvín a jeho 15 překvapivých názorů na katolickou církev

Chvála a díky ti, Pane, že ses nad námi smiloval a navštívil nás v naší bídě. Chvála a díky tobě, Ježíši Kriste, věčný Synu Boží, náš Vykupiteli a Spasiteli, že jsi přišel na svět jako dítě v betlémské noci a stal ses nám podobným v naší bídě a ve všem kromě hříchu. Chválím tě, děkuji ti a klaním se ti. Andělé ti zpívají chválu a hlásají nám požehnaný pokoj, který jsi přinesl z nebe na zem. Buď zdráv, milostivé dítě, vznešený Bože, Kníže pokoje, Světlo národů, vytoužený Spasiteli.



Přijď do našich srdcí, osviť temnoty naší mysli, řiď všechna hnutí našich srdcí, vládni a kraluj v nás, neboť ty jsi náš Pán a náš Král. Obdivuhodná je pokora nejvyššího Pána nebe a země a nezměrná vznešenost jednorozeného Syna nebeského Otce! 



Ježíši Kriste, padám na kolena před tvými jeslemi, a přestože zde vidím dítě, věřím, že jsi Bůh nekonečného majestátu. S pokorným a vroucím srdcem se ti klaním a děkuji ti, jak jen mohu, že ses tak hluboce ponížil pro mou spásu, když ses narodil ve stáji.



Děkuji ti za tvou chudobu a pokoru, za tvou nezměrnou lásku a s upřímnou láskou tě přijímám do svého srdce.



Přál bych si, abych ti mohl projevit alespoň část náklonnosti, s jakou si tě k srdci přivinula tvá panenská matka. Přál bych si, abych tě mohl milovat alespoň zlomkem lásky, kterou tě milovala ona. Přál bych si, abych tě mohl chválit s takovým jásotem, s jakým ti zpívali andělé. Přál bych si, abych tě mohl ctít s takovou pokorou, s jakou tě ctili nábožní pastýři. Amen.

Vánoční modlitba

Otec John A. Hardon, SJ vypráví o svém životním zázraku…



Jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem kdy zažil, byl zážitek se zázračnou medailí! Ten mi zcela změnil život.



Na podzim roku 1948, rok po svém kněžském svěcení, jsem byl třetím rokem v noviciátu před složením věčných slibů. V říjnu téhož roku přišel jeden vincentinský kněz, aby nám mladým jezuitským kněžím přednášel. Povzbuzoval nás, abychom byli oprávněni zapisovat lidi do Bratrstva zázračné medaile Panny Marie. Mimo jiné řekl: „Otcové, Zázračná medaile opravdu funguje. Panna Maria skrze tuto Zázračnou medaili také koná zázraky.“ Všichni bratři, kteří se na ní podíleli, byli velmi spokojeni. To, co tento kněz říkal, na mě příliš velký dojem neudělalo. Nikdy jsem nebyl člověk, který by nosil medailku, a rozhodně jsem žádnou neměl. Ale říkal jsem si, že bych za ni nic nedal. Přihlásil jsem se tedy do bratrstva a dostal jsem čtyřstránkovou brožurku s originálním latinským textem o požehnání zázračných medailí a o zápisu lidí do bratrstva. Uplynuly dva týdny od chvíle, kdy jsem tu brožurku dostal, a já ji jen tak někde v kanceláři ztratil a zapomněl na ni.



V únoru následujícího roku jsem byl vyslán jako kaplan do nemocnice sv. Alexise v Clevelandu ve státě Ohio. Měl jsem tam pomáhat dva týdny. Každé ráno jsem dostával seznam všech pacientů, kteří byli ten den do nemocnice přijati. Bylo jich tolik, že nebylo v mých silách přijmout je hned, jak přišli. Mezi přijatými pacienty byl však i malý chlapec, kterému bylo asi devět let. Sáňkoval z kopce, ztratil kontrolu nad svými sáňkami a narazil do stromu. Rozbil si lebku a rentgenový snímek ukázal, že utrpěl vážné poškození mozku. Když jsem konečně vstoupil do jeho nemocničního pokoje, byl už desátý den v kómatu, nemluvil a nehýbal se. Jeho stav byl takový, že jedinou otázkou bylo, zda přežije. Nebylo vůbec jasné, zda se uzdraví, protože mu bylo diagnostikováno trvalé a nevratné poškození mozku.



Po chlapcově požehnání jsem trochu utěšil jeho rodiče a chystal se hned opustit nemocniční pokoj. Pak mi ale přišla na mysl myšlenka: „Ten vincentinský kněz říkal, že zázračná medaile funguje. Tak teď můžu vyzkoušet tu údajnou zázračnou moc!“ Osobně jsem žádnou vlastní zázračnou medaili neměl. A lidé v nemocnici také žádnou neměli. Ale šel jsem si pro svou a nakonec ji jedna ze sester našla.



Zjistil jsem, že medaili musím nejen požehnat, ale také ji musím nosit na řetízku nebo stužce buď na krku, nebo někde na těle. Sestřička našla nějakou modrou stuhu a na tu jsem medaili pověsil. Když jsem sledoval, co všechno s medailí a stuhou dělám, připadal jsem si hloupě.



Požehnal jsem medaili a zasvětil malého do bratrstva. Když jsem se modlil iniciační modlitbu, krátce před jejím koncem jsme všichni zůstali v šoku, když chlapec poprvé otevřel oči. Po dvou týdnech! Když uviděl svou matku, řekl: „Mami, já chci zmrzlinu.“ Tento zážitek změnil můj život.



Chlapec se nejen probudil, ale klidně si se svým otcem a matkou povídal. Po několika minutách ohromeného ticha jsme zavolali lékaře. Ten chlapce vyšetřil a řekl rodičům, že mu mohou dát něco k jídlu. Druhý den lékaři zahájili sérii testů. Rentgenové snímky ukázaly, že poškození mozku je zcela pryč. Následovaly další testy. Po třech dnech, kdy všechny testy ukázaly, že došlo k úplnému uzdravení, byl chlapec propuštěn z nemocnice.



Tato zkušenost mi změnila život natolik, že už to nebyl já. Moje víra v Boha, moje víra v jeho moc konat zázraky, byla neuvěřitelným způsobem posílena. Od té doby jsem samozřejmě pěstoval úctu k Panně Marii a síle její zázračné medaile. Zázraky, které koná, samozřejmě za předpokladu, že věříme, jsou mimořádné.

Zázračná medaile změnila můj život

Můj Bože, miluji Tě celým svým srdcem, a proto je mi velmi líto, že jsem Tě urazil svými hříchy. Opravdu se chci polepšit a chránit před hříchem. Otče, odpusť mi pro Kristovu krev. Amen.

Modlitba při zpovědi

Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj: mě vždycky veď a napravuj, ke všemu dobrému mě vzbuzuj.



Ctnostem svatým mě vyučuj, ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj. Tělo, svět, ďábla přemáhám, na tvá vnuknutí pozor dávám.



A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání, po smrti pak v nebi věčně chválím Boha ustavičně. Amen.

Kategorie