Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svátek andělů strážných, který se slaví 2. října, je oslavou víry, že Bůh přidělil každému člověku anděla, který nad ním bdí a nabízí mu vedení, ochranu a pomoc na cestě životem. Tato tradice, hluboce zakořeněná v Písmu, odráží Boží lásku a péči o lidstvo. V Žalmu 91,11 se píše: „Neboť on přikáže svým andělům, aby tě střežili na všech tvých cestách,“ což zdůrazňuje roli andělů jako ochránců.



Mnoho katolíků se již od útlého věku učí o svém andělu strážném, často prostřednictvím modliteb, jako je např. modlitba „Anděl Páně“. Tito andělé jsou více než vzdálené nebeské bytosti; jsou aktivními účastníky našeho života, vedou nás k dobru a pomáhají nám vyhnout se zlu. Svátek Andělů strážných nám připomíná stálou péči a přítomnost těchto nebeských bytostí, jejichž posláním je pomáhat nám dosáhnout nebe.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pamatuj, že nikdy nejsi sám: V ruchu a výzvách každodenního života je snadné cítit se zahlcený nebo izolovaný. Andělé strážní nám připomínají, že nikdy nejsme skutečně sami, a to ani v těch nejtemnějších nebo nejstresovějších chvílích. Když cítíte úzkost nebo nejistotu, zastavte se a požádejte svého anděla strážného o pomoc. Tento malý čin vám může poskytnout útěchu a klid a pomoci vám cítit se v těžkých chvílích podporováni.



Lekce 2: Zůstaňte bdělí vůči dobru: Stejně jako nás naši andělé strážní vedou na správnou cestu, můžeme si pěstovat povědomí o drobných pobídkách nebo inspiracích, které dostáváme v každodenním životě. Ať už je to vnitřní pocit, že máte oslovit někoho v nouzi, vyhnout se špatnému rozhodnutí nebo nabídnout vlídné slovo, tyto okamžiky mohou být vlivem vašeho anděla strážného. Začněte každý den prosbou o vedení svého anděla, aby vám pomohl činit lepší rozhodnutí ve všech vašich interakcích.

Andělé strážní

Svatá Terezie z Lisieux, známá také jako „Malý květ“, se narodila ve Francii v roce 1873. Od útlého věku projevovala hlubokou lásku k Bohu a silnou touhu mu sloužit. V patnácti letech vstoupila do karmelitánského kláštera v Lisieux a zasvětila svůj život modlitbě a kontemplaci.



Přestože žila skrytým životem, její spiritualita měla hluboký dopad na svět. Vyvinula takzvanou „Malou cestu“, cestu hledání svatosti prostřednictvím malých každodenních skutků lásky a oběti. Terezie věřila, že k tomu, abyste se zalíbili Bohu, nepotřebujete vykonat velká gesta, ale že pravou svatost lze nalézt v malých věcech konaných s velkou láskou.



Její život, který se vyznačoval pokorou, prostotou a neochvějnou důvěrou v Boží milosrdenství, byl krátký &#8211; zemřela ve 24 letech na tuberkulózu. Přesto se díky její autobiografii Příběh jedné duše rozšířila její spiritualita a stala se jednou z nejoblíbenějších světic katolické církve. V roce 1997 byla svatá Terezie prohlášena doktorkou církve, čímž byla zdůrazněna univerzální hodnota jejího prostého a láskyplného přístupu k životu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Dělejte malé věci s velkou láskou: Tereziina „malá cesta“ nás učí, že i ty nejmenší skutky mohou mít velký duchovní význam, pokud jsou konány s láskou. V každodenním životě to znamená, že obyčejné úkony &#8211; mytí nádobí, práce, péče o děti &#8211; můžeme proměnit ve skutky zbožnosti, když je budeme dělat s laskavostí a touhou sloužit Bohu a druhým.



Lekce 2: Čelte každodenním výzvám s důvěrou v Boha: Terezie se potýkala s nemocí, vnitřními zápasy a běžnými obtížemi života v klášteře. Její neustálá důvěra v Boží plán s ní, a to i v utrpení, nás povzbuzuje, abychom své starosti a výzvy, ať už velké či malé, svěřili do Božích rukou. Když věci nejdou podle plánu &#8211; ať už v práci, doma nebo ve vztazích &#8211; můžeme se na chvíli pomodlit a důvěřovat, že nás Bůh provede.

Svatá Terezie z Lisieux – životopis

Jeroným, který se narodil kolem roku 347 n. l. ve Stridonu (dnešní Chorvatsko), proslul svým překladem Bible do latiny, známým jako Vulgáta, který se stal standardním textem západní církve. Jeroným byl učenec a asketa, který zasvětil svůj život studiu Písma a jeho překladu do jazyka přístupného prostému lidu.



Po studiích v Římě a hlubokém obrácení se Jeroným uchýlil do syrské pouště, kde se intenzivně modlil a studoval. Později se přestěhoval do Betléma, kde založil klášter a pokračoval v biblickém bádání. Jeronýmovo dílo mělo zásadní význam pro zpřístupnění Písma latinsky mluvícímu světu a mělo velký vliv na formování západního křesťanského myšlení.



Jeronýmova oddanost přísné biblické vědě a jeho odhodlání překládat Bibli odráží jeho hlubokou lásku k Božímu slovu a touhu zpřístupnit ho všem.



Praktické lekce:



Lekce 1: Závazek k celoživotnímu učení: Jeronýmova oddanost studiu a překladu Bible nás učí, jakou hodnotu má neustálé učení a sebezdokonalování. V každodenním životě si můžeme osvojit tento způsob myšlení tím, že si vyhradíme čas na osobní rozvoj, ať už prostřednictvím četby, kurzů nebo učení se novým dovednostem, které obohatí náš život a umožní lépe sloužit druhým.



Lekce 2: Velkorysé sdílení znalostí: Jeronýmova práce na překladu Bible měla za cíl zpřístupnit Písmo všem. Podobně se můžeme o své znalosti a dovednosti podělit s ostatními, abychom prospěli společnosti. Může to znamenat mentorování kolegy, dobrovolnou výuku nějaké dovednosti nebo prostě nabídnutí užitečné rady na základě našich odborných znalostí.

Svatý Jeroným – životopis

Svátek archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela se slaví 29. září. Tento den vzdává hold těmto třem mocným andělským bytostem, které slouží jako Boží poslové a ochránci.



Svatý Michael je znám jako vůdce nebeských zástupů, často je zobrazován jako anděl bojovník, který bojuje proti silám zla. Hraje klíčovou roli při ochraně věřících a v boji proti duchovním protivníkům.



Svatý Gabriel je anděl zvěstování, známý tím, že doručuje důležitá poselství od Boha. Nejznámější je tím, že Zachariášovi oznámil narození Jana Křtitele a Panně Marii Vtělení.



Svatý Rafael je uznáván jako léčitel a průvodce, je spojován s uzdravením Tobiáše v Knize Tobiášově a vedením na jeho cestě. Jejich role zdůrazňují božskou pomoc, která je nám k dispozici, a jejich přítomnost při vedení, ochraně a uzdravování.



Praktické lekce:



Lekce 1: Hledejte ochranu a vedení ve výzvách: Stejně jako svatý Michael poskytuje ochranu, můžeme i my hledat božskou pomoc v každodenních zápasech. Pokud například čelíte obtížné situaci v práci nebo v osobním životě, věnujte chvíli modlitbě za vedení a ochranu a požádejte svatého Michaela o přímluvu a poskytnutí síly a jasnosti.



Lekce 2: Komunikujte jasně a jednejte moudře: Gabriela jako posla, praktikujte ve svých vztazích jasnou a upřímnou komunikaci. Ať už diskutujete o projektu s kolegy nebo řešíte konflikt s přítelem, snažte se vyjadřovat jasně a pozorně naslouchat druhým, čímž zajistíte efektivní a uctivou výměnu názorů.



Lekce 3: Stanovte si priority v oblasti zdraví a v případě potřeby vyhledejte pomoc: Rafaela jako léčitele, podnikejte aktivní kroky k udržení svého zdraví a pohody. Pokud se necítíte dobře nebo jste ve stresu, neváhejte vyhledat lékařskou radu nebo podporu. Zařaďte do svého denního režimu zdravé návyky a nezapomeňte prosit o vedení a uzdravení prostřednictvím modlitby.

Archandělé Michael, Gabriel a Rafael

Svatý Václav se narodil kolem roku 907 v Čechách (dnešní Česká republika). Českým vévodou se stal v mladém věku, kolem roku 924, po smrti svého otce. Václav byl známý svou zbožností a oddaností křesťanským hodnotám, snažil se prosazovat mír a podporovat církev ve své říši.



Přestože se Václav snažil vést spravedlivě a zavádět ve svých zemích duchovní a sociální reformy, čelil značné opozici ze strany místní šlechty i vlastního bratra Boleslava. Jeho oddanost křesťanským povinnostem a štědrost vůči chudým a církvi ho stavěly do rozporu s těmi, kdo usilovali o moc a bohatství.



V roce 929 byl Václav zavražděn stoupenci svého bratra. Jeho mučednická smrt byla vnímána jako oběť za jeho víru a křesťanskou komunitu. Svatý Václav byl uctíván jako mučedník a světec, oslavovaný pro svou oddanost Bohu a svému království.



Praktické lekce:



Lekce 1: Přednostně pomáhejte těm, kteří to potřebují: Václavova oddanost chudým a podpora církve poukazuje na to, že je důležité dávat v každodenním životě přednost charitativním činnostem. To se může projevovat aktivním zapojením do veřejně prospěšných prací, přispíváním na účely, které podporují méně šťastné, nebo prostě tím, že budeme pozorní k potřebám lidí kolem nás.



Lekce 2: Stůjte pevně za svými hodnotami: Přestože Václav čelil odporu, zůstal pevně oddán křesťanským zásadám. V každodenním životě to znamená zastávat své hodnoty a přesvědčení, i když jsou zpochybňovány. Může to zahrnovat etická rozhodnutí v práci, zastávání se toho, co je správné, ve společenských situacích nebo zachování integrity v osobních vztazích.

Svatý Václav – životopis

Svatý Vincenc z Pauly (též Vincent de Paul), který se narodil v roce 1581 ve francouzské vesnici Pouy, je známý svou oddaností službě chudým a lidem na okraji společnosti. Původně byl Vincenc knězem, který měl před sebou slibnou kariéru, ale jeho život se změnil, když se setkal s drsnou realitou chudoby a utrpení.



V roce 1617 začal Vincenc organizovat charitativní činnost zaměřenou na potřeby chudých v Paříži. Založil misijní kongregaci, známou jako vincentinci, která se zaměřovala na pastoraci a vzdělávání. Spolu se svatou Luisou de Marillac založil řád Dcer milosrdenství, který se věnoval službě chudým a nemocným.



Vincencova práce přesáhla hranice Paříže. Založil řadu charitativních institucí, včetně nemocnic a sirotčinců, a významně se angažoval ve snaze zmírnit utrpení způsobené válkou a hladomorem. Jeho důraz na praktickou, praktickou službu potřebným ho proslavil jako vzor křesťanské lásky a soucitu.



Svatý Vincenc z Pauly zemřel v roce 1660, ale jeho odkaz služby a oddanosti chudým pokračuje prostřednictvím mnoha organizací a iniciativ, které nesou jeho jméno.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pravidelně se věnujte dobrovolnictví: Vincenc nás učí, jak důležité je soustavné a praktické dobrovolnictví. Hledejte ve svém okolí příležitosti k pravidelné dobrovolnické činnosti, ať už v místní potravinové bance, útulku nebo komunitním centru. Vaše trvalé nasazení může skutečně změnit životy těch, kteří to potřebují.



Lekce 2: Podporujte místní charitativní organizace: Práce Vincence z Pauly byla založena na uspokojování okamžitých potřeb. Podpořte místní charitativní organizace darováním potravin, oblečení nebo věcí do domácnosti. Kromě toho zvažte organizaci nebo účast na charitativních akcích a sbírkách na podporu těch, kteří neměli tolik štěstí.

Svatý Vincenc z Pauly – životopis

Svatí Kosma a Damián byli bratři-dvojčata, kteří se narodili ve 3. století v Arábii a byli známí svými výjimečnými lékařskými schopnostmi. Lékařskou praxi vykonávali bezplatně, vedeni hlubokou křesťanskou vírou a odhodláním sloužit druhým. Jejich soucit a oddanost léčení z nich učinily oblíbené osobnosti v jejich komunitě.



V období pronásledování pokračovali ve své lékařské práci navzdory rizikům, která s tím byla spojena. Jejich nezištná služba a odmítání přijmout plat si vysloužily obdiv mnoha lidí a nakonec byli pro svou víru umučeni. Díky jejich odkazu uzdravování a štědrosti se stali svatými patrony lékařů a lékárníků.



Praktické lekce:



Lekce 1: Štědře sloužte druhým: Kosma a Damián nás svým odhodláním poskytovat lékařskou péči, aniž by za své služby vybírali poplatky, učí, jak důležitá je velkorysost v každodenním styku. V praxi to může znamenat, že nabídneme své dovednosti a čas na pomoc druhým, aniž bychom za to něco očekávali, například dobrovolně poskytneme své odborné znalosti nebo pomůžeme potřebným v našich komunitách.



Lekce 2: Vyvažujte profesionalitu a soucit: Příklad bratrů nám připomíná, abychom do svého profesního života začlenili soucit. Ať už pracujeme ve zdravotnictví nebo v jakémkoli jiném oboru, můžeme se snažit přistupovat ke své práci s empatií a porozuměním a zajistit, aby naše jednání odráželo péči a úctu k druhým.

Svatí Kosma a Damián – životopis

Svatý Robert Bellarmin se narodil 4. prosince 1542 v Montepulcianu v Itálii. Jako jezuitský kněz a významný teolog sehrál Bellarmin klíčovou roli v období protireformace, kdy hájil katolickou víru proti protestantským výzvám. Po studiích na jezuitské koleji v Římě proslul hlubokým porozuměním církevní nauce a schopností řešit složité teologické otázky.



V roce 1592 byl Bellarmin jmenován arcibiskupem v Capui a později se stal kardinálem. Byl známý svou angažovaností ve vzdělávání a snahou o reformu kléru. Jeho nejslavnější dílo „Disputace proti kacířům“ poskytlo komplexní obhajobu katolického učení a zabývalo se klíčovými otázkami reformace.



Oddanost svatého Roberta Bellarmina jasné a odůvodněné argumentaci, jeho oddanost poslání církve a jeho úsilí o vzdělávání ostatních zanechaly trvalý dopad. Za svůj přínos katolické teologii a vzdělání byl v roce 1930 kanonizován a prohlášen doktorem církve.



Praktické lekce:



Lekce 1: Upřednostněte jasnou komunikaci: Bellarminův úspěch při obhajobě víry pramenil z jeho schopnosti jasně a účinně sdělovat složité myšlenky. V každodenním životě to můžeme uplatnit tak, že se budeme snažit sdělovat své myšlenky a přesvědčení jasně a s respektem, ať už v osobních rozhovorech nebo v profesním prostředí. Tím zajistíme, že naše sdělení budou pochopena, a podpoříme konstruktivní dialog.



Lekce 2: Závazek k neustálému vzdělávání: Robert Bellarmin si cenil vzdělání a vědomostí a zasvětil svůj život studiu a vyučování. Můžeme ho napodobit tím, že si zvykneme na neustálé učení a osobní růst. To může zahrnovat četbu, kurzy nebo vyhledávání mentorů v oblastech našich zájmů nebo profesních oborech, čímž se zdokonalíme ve svých dovednostech a rozšíříme své znalosti.

Svatý Robert Bellarmin – životopis

Svatá Hildegarda z Bingenu se narodila v roce 1098 v německém Porýní. Od mládí prožívala vidění a duchovní vhledy, které ji v patnácti letech přivedly ke vstupu do kláštera. Nakonec se stala abatyší své komunity v Rupertsbergu, kde založila nový klášter.



Hildegarda proslula svými rozsáhlými spisy o teologii, medicíně a přírodních vědách. Její vize, zdokumentované v dílech jako „Scivias“ a „Liber Divinorum Operum“, odhalily její hluboké porozumění Božímu stvoření a jeho plánu s lidstvem. Kromě svých duchovních vhledů byla průkopnicí v oblasti bylinné medicíny a nabízela praktické léky a zdravotní rady založené na jejích znalostech přírodních léčiv.



Pozoruhodný je také její přínos v oblasti hudby, neboť složila značné množství duchovní hudby, včetně hymnů a sekvencí, v nichž se odrážejí její mystické zkušenosti a hluboká zbožnost.



Život svaté Hildegardy byl poznamenán jejím úsilím o propojení víry s každodenním životem, inovativními přístupy k medicíně a prosazováním aktivní role žen v církvi.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využívejte své talenty ke službě druhým: Svatá Hildegarda využívala svůj rozmanitý talent &#8211; ať už v oblasti psaní, hudby nebo medicíny &#8211; ke službě svému společenství. To nás učí aktivně využívat své schopnosti a vášně ve prospěch lidí kolem nás. Pokud jste například dobří ve vaření, zvažte možnost podělit se o jídlo s těmi, kdo ho potřebují; pokud jste zdatní v komunikaci, nabídněte pomoc při práci s místní komunitou.



Lekce 2: Zapojte víru do každodenních činností: Hildegardin život je příkladem toho, jak vplést duchovní vhledy do každodenních činností. Uplatněte to tak, že do své rutiny začleníte drobné skutky víry, například začněte svůj den krátkou modlitbou, využijte chvíle klidu k zamyšlení nad svými duchovními cíli nebo se snažte činit etická rozhodnutí ve svých každodenních interakcích a práci.

Svatá Hildegarda z Bingenu – životopis

Svatý Kornélius a svatý Cyprián, oba mučedníci a představitelé prvotní církve, se připomínají společně 16. září. Jejich životy a přínos byly klíčové v náročném období pronásledování a rozdělení rané církve.



Svatý Kornélius se stal papežem v roce 251 n. l., tedy v době, kdy církev čelila významným zkouškám. Jeho pontifikát se vyznačoval úsilím o udržení jednoty a řešení otázek kázně a smíření, zejména pokud jde o křesťany, kteří během pronásledování odpadli od víry. Kornélius se snažil obnovit víru těchto osob a kladl důraz na odpuštění a návrat do církevního společenství. Jeho papežství bylo přerušeno mučednickou smrtí v roce 253 n. l., neboť byl kvůli své nezlomné víře vyhnán a později popraven.



Svatý Cyprián, kartaginský biskup, byl Kornéliovým současníkem. Cyprián, známý svým silným vůdcovstvím a teologickými spisy, byl hlasitým zastáncem jednoty církve a autority biskupa. Ve svých spisech, včetně spisu „O jednotě církve“, zdůrazňoval důležitost zachování společenství s biskupem a jednoty uvnitř církve. Cyprián také čelil pronásledování a nakonec byl v roce 258 n. l. umučen.



Jejich společný závazek k jednotě církve, jejich oddanost pastýřství svých stád a jejich konečná oběť pro víru jsou příkladem jejich oddanosti a vůdcovství v bouřlivé době.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte jednotu společenství: Důraz svatých Kornélia a Cypriána na jednotu církve nás učí, abychom usilovali o harmonii v našich vlastních společenstvích. Ať už jde o řešení konfliktů s kolegy nebo o posilování míru v našich rodinách, jejich příklad nás povzbuzuje, abychom upřednostňovali jednotu a usilovali o smíření.



Lekce 2: Veďte odvážně a čestně: Oba svatí prokázali odvahu tváří v tvář pronásledování a rozdělení. V našem každodenním životě to znamená stát si za svými hodnotami a zásadami, i když je to obtížné. Může to být tak jednoduché, jako být upřímný v náročných situacích nebo prosazovat v našich vztazích spravedlnost a čestnost.

Svatí Kornélius a Cyprián – životopis

Svatý Jan Zlatoústý, který se narodil kolem roku 349 n. l. v Antiochii, byl významným raným církevním otcem známým svými výmluvnými kázáními a hlubokým nasazením pro křesťanský život. Byl vzdělán v rétorice a teologii, v roce 386 n. l. byl vysvěcen na kněze a později se v roce 397 n. l. stal konstantinopolským arcibiskupem.



Pro své mimořádné řečnické schopnosti si Jan vysloužil přezdívku „Chrysostom“, což znamená „Zlatoústý“. Ve svých kázáních a spisech se zabýval různými aspekty křesťanského života, včetně důležitosti ctnostného života a péče o chudé. Byl také reformátorem, který se zasazoval o sociální spravedlnost a církevní kázeň.



Navzdory své popularitě vedly jeho reformní snahy a otevřená kritika bohatých a zkorumpovaných lidí ke konfliktům s politickými i církevními autoritami. To nakonec vyústilo v jeho vyhnanství. Svatý Jan Zlatoústý zemřel v roce 407 n. l. během nucené cesty do vyhnanství. Jeho učení je stále vlivné, zejména jeho důraz na morální a sociální odpovědnost křesťanů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Mluvte čestně a cíleně: Jan Zlatoústý byl odhodlán kázat pravdu a spravedlnost, a to i za cenu osobního rizika, a učí nás, jak je důležité mluvit v našich životech čestně a přesvědčivě. Ať už v osobních rozhovorech nebo v profesním prostředí, snažte se komunikovat čestně a cílevědomě a prosazovat to, co je správné a spravedlivé.



Lekce 2: Aktivně pečujte o ty, kteří to potřebují: Chrysostomovo zaměření na sociální spravedlnost a péči o chudé nám připomíná, abychom se aktivně zapojovali do charitativních činů a podporovali ty, kteří měli méně štěstí. V každodenním životě to může znamenat věnovat čas dobrovolnictví, přispívat na dobročinné účely nebo si prostě všímat potřeb lidí kolem nás.

Svatý Jan Zlatoústý – životopis

Biskup je správcem milosti nejvyššího kněžství, která se projevuje především v eucharistii, kterou sám obětuje a zajišťuje její obětování prostřednictvím svých spolukněží. Eucharistie je středem života partikulární církve. Biskup a kněží posvěcují církev svou modlitbou, prací, službou slova a slavením svátostí. Jejich posvěcení se uskutečňuje také příkladným životem podle slov apoštola Petra, aby spolu se svěřeným stádem dosáhli věčného života.



Biskup jako Kristův zástupce má pastorační poslání v konkrétní svěřené církvi, ale zároveň kolegiálně, spolu s ostatními biskupy, nese péči o všechny církve. Svěcená služba biskupa, stejně jako služba kněží, zpřítomňuje Krista jako hlavu církve mezi věřícími. Biskup přijímá v plnosti svátost svěcení, která ho začleňuje do biskupského kolegia a činí ho viditelnou hlavou konkrétní církve.



Biskup je řádným celebrantem svátosti biřmování, která vyjadřuje apoštolskou jednotu církve. Svěcení na biskupa zahrnuje plnou moc a odpovědnost za apoštolské poslání církve. Biskupové jsou legitimními nástupci apoštolů a spolu s římským papežem vedou církev. Jejich kolegiální jednota je službou bratrského společenství všech věřících, které odráží společenství božských osob.



Biskup má moc a službu smíření, je správcem kázně pokání a v případě potřeby může udělit rozhřešení i od nejtěžších hříchů. Při jáhenském svěcení vkládá ruce pouze biskup, což naznačuje, že jáhen je při plnění úkolů své služby zvláště vázán na biskupa.



V eucharistii, kterou slaví biskup, se zpřítomňuje Kristus jako dobrý pastýř a hlava své církve. Biskup se stává zodpovědným za eucharistii, i když jí předsedá kněz, což zdůrazňuje jeho roli hlavního kněze diecéze. Spolu se svými spolupracovníky kněžími a jáhny vede církev a poskytuje duchovní péči věřícím.



Katolická církev odvozuje původ biskupského úřadu od apoštolů, kterým Duch svatý o Letnicích udělil charisma a úřad. V katolické církvi se tato charismata a úřad předávají prostřednictvím tzv. apoštolské posloupnosti &#8211; nepřetržité posloupnosti biskupů prostřednictvím vkládání rukou ve svátosti kněžství.



V závislosti na své jurisdikci a zařazení v hierarchii katolické církve může biskup přijímat tituly jako arcibiskup, kardinál, patriarcha nebo papež. V roce 2020 žilo v latinské a východní církvi katolické církve přibližně 5 600 biskupů.



Tradiční úlohou biskupa je působit jako hlava diecéze nebo eparchie.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org / Wikipedia

Biskup – kdo je to?

Modlím se tuto modlitbu, Pane, za sebe, své blízké, celou rodinu. Prosím Tě, drahý Pane, mé srdce touží po odpuštění. Očisti z mé duše všechnu špínu, neviň z toho mé blízké. 



Když se ohlížím za svým životem,… za všechno si můžu sám. Bože, všechno mi tolik vadí, že ubližuji lidem, kteří mě milují. Proto tě v této hodině prosím, Pane, ochraňuj celou mou rodinu. Jsem tu v této těžké chvíli sám, dej, ať se mým blízkým daří dobře.



Ukaž mi, Pane, pravou cestu života, kde vládne láska a laskavost. Ať můj život někam směřuje. Ať láska zahřeje mé srdce. Ať konám jen dobré skutky. Ať odčiním své chyby. Ať jsou mé myšlenky a činy čisté, prosím tě, Pane Ježíši Kriste.



Proto tě, Pane, prosím, dej mi své požehnání, a drž nade mnou své ruce, aby mě chránily. Můžeš vstoupit do mého srdce, Pane, a odčinit mé hříchy. Vím, že miluješ všechny lidi a svou láskou je chráníš. 



Děkuji Ti, že jsem s Tebou mohl mluvit, vyjádřit své modlitby a své bolesti. Vždyť Ty jsi láska, naděje, spása, Ty jsi Pán. Jsem rád, že mě slyšíš, že nejsem sám. Prosím, Pane, zbav mě všech hříchů z mých ramen, ať jsem čistý, jak nejčistší pramen. Amen.

Modlitba člověka vězněného hříchem

Děkuji ti, Pane, za svou ženu, za naše první setkání, za požehnání manželství, za intimní a důvěrné chvíle, které spolu můžeme sdílet, za všechnu naši lásku.



Děkuji Ti za její tělo, za její duši, za to, že si rozumíme.



Děkuji Ti za zázrak, který nám dovoluješ prožívat, za život, který byl stvořen, za růst a první výkřik našich dětí.



Děkuji Ti za naše křehké štěstí, za to, co je, i za to, co by nemuselo být.



Pane, dej, abychom se milovali bez pokrytectví, abychom se spolu s Tebou skláněli k dobru, abychom hledali dobro druhého více než osobní prospěch.



Pane, dej, ať je naše láska pokorná a laskavá, ať je trpělivá, když není všechno tak, jak bychom si přáli, ať je ohleduplná v nemoci, v obavách, ve skleslé náladě.



Pane, dej, ať jsme k sobě laskaví a milosrdní, ať jsme k sobě velkorysí a shovívaví, ať umíme odpouštět i ty největší chyby a hříchy, ať umíme vždy znovu začít, čekat a doufat.



Pomoz nám, Bože. Zůstaň s námi. Buď v každém z nás. Amen.

Modlitba za mou manželku

Národní konference o eucharistii probíhal v Brně na biskupském gymnáziu ve dnech 15. &#8211; 17. října 2015. Padlo rozhodnutí, že každá diecéze může vyslat na tuto konferenci dvacet účastníků.



Jedná se o jednu z největších církevních událostí novodobých dějin Česka. Již od ledna se v mnohých farnostech obnovuje úcta k Tělu a Krvi Pána Ježíše Krista. Kongresy o Eucharistii podporovali papežové již od 19. století, a to z důvodů prohloubení základního projevu úcty k Eucharistii mimo mši svatou.&nbsp;



Cílem kongresu je, aby si jednotliví věřící více zamilovali Eucharistii, znovu a hlouběji ji prožívali jako Boží dar. Pán Ježíš říká: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54). A toho, kdo si život věčný zachová, Pán vzkřísí v poslední den. Eucharistie je základním pokrmem, který pro život věčný nezbytně potřebujeme.



Vrcholným dnem NEK ve farnostech byla slavnost Těla a Krve Páně s následnou nedělí 7. června 2015, kdy budou věřící prožívat &#8222;Den eucharistie&#8220; ve své farnosti.

Národní eucharistický kongres 2015

Alžběta Canoro Mora se narodila 21. listopadu 1774 v Římě jako dcera bohatého statkáře Thomase Canoriho a jeho manželky, rozené Primolové. Byla vychována v augustiniánském klášteře v Cascii, kde však strávila pouze dva roky, a proto byly její znalosti pouze částečné. Ve dvanácti letech pak Alžběta složila slib čistoty a zatoužila stát se jeptiškou. Její zbožnost a skromnost umocňovaly její fyzickou krásu.



Když se vrátila domů, byla zasvěcena do světského světa. „Propadla jsem lidským marnostem, ale moje duše zůstala hříchem nedotčena,“ napsala si do svých zápisků. Její rodiče, jejichž jmění se ztenčilo v důsledku četných neštěstí, ji chtěli výhodně provdat. Alžběta zapomněla na slib, který dala v dětství, a provdala se za mladého právníka Christophera Mora. Manželství však nebylo šťastné. Christopher, který poznal, že Alžběta je čistých mravů a dětsky prostá, ji zpočátku zahrnoval něžnými projevy své náklonnosti. K lásce se však přidala žárlivost, takže nestrpěl ani její styk s rodiči. Vodil ji do divadla a na koncerty, navštěvovali různé zábavy. Alžběta ho doprovázela, protože si to přál. Oblékali se vkusně a, jak později uvedla, „s jistou marnivostí“. Vše na ní ukazovalo společenský takt, ušlechtilou duši a vznešenou mysl. Sám její manžel později dosvědčil, že mu nikdy nezavdala sebemenší příčinu k žárlivosti.



Christopher se však náhle změnil; doma se nudil a nadával si, že musí v určitých hodinách opouštět domov. Alžběta se všemožně snažila získat jeho dřívější náklonnost, ale marně. Měla pocit, že Christopher už k ní vůbec nepatří; padl do osidel jisté ženy. Zanedbával také své povolání a zadlužoval se. Neopatrné slovo, neopatrná poznámka prozrazovaly Alžbětě manželovu nevěru. Poznala, že byla zrazena, a pokořila se ve svém nejhlubším a nejušlechtilejším citu. Zdálo se, že její srdce pukne bolestí. Nevyčítala svému manželovi, ale něžně ho prosila, aby jí řekl pravdu, odpustil Bohu a napravil své jednání. Snad byl dojat, snad slíbil, ale nevytrval; nedokázal se vysvobodit z osidel své milenky. Od té chvíle se Alžběta neúčastnila zábav, odvrátila se od světa a jeho lákadel a nosila šaty tmavé barvy.



Zanedbávání advokátní praxe a vydržování milenky přivedlo Christophera do dluhů, takže manželé museli opustit svůj byt a přestěhovat se k rodině jeho tchyně. Tchán, Christopherův otec, byl bohatý lékař. Pro Alžbětu bylo nutné jisté sebezapření, žít takříkajíc pod dohledem početné rodiny. Švagrové se k ní chovaly jako k vetřelci, nepromluvily s ní vlídné slovo, nadávaly jí při každém soustu a vyčítaly jí manželovy chyby. Všechny zkoušky jí však pomáhaly odpoutat se od všeho pozemského. U lidí nenacházela útěchu, ale milosrdný Bůh jí dával sílu trpělivě nést svůj kříž. Vzpomněla si, že porušila slib čistoty, který dala v mládí; o to víc se upnula k Bohu. Litovala, že tento slib nesplnila.



Alžběta měla čtyři děti, ale dvě z nich zemřely hned po narození. Dcery dostaly jména Marianna a Lucina. Dávala je manželovi do náruče, aby se s nimi mazlil: „Podívej,“ říkávala, “proč nemůžeme být šťastní? Co nám chybí?“ Prosila ho, aby se kvůli dětem vrátil na dobrou cestu. Marně. Alžběta vychovávala své děti v bázni Boží, vzdělávala je ve ctnostech a od útlého věku je učila sebezapření. Naučila je například, aby jí po večerním zpytování svědomí řekly, kolikrát za den si něco odepřely nebo kolikrát přemohly nějakou náklonnost.



Christopher se o děti nestaral, ztratil veškerý stud. Úpadek způsobený jeho darebáckým chováním se v roce 1804 nezadržitelně blížil. Alžběta klidně snášela celé krupobití výčitek od svých švagrových; svému muži nic nevyčítala; ač zrazena a opuštěna, křesťansky ho milovala a přemýšlela, jak by mu mohla pomoci. Všechno bylo prodáno: nepotřebný nábytek, koně, kočáry. Alžběta přinesla své vybavení, své šperky, ale částka stále nestačila. Christopherovmu otci se o synově tísni neodvážili říct; Christopher měl být podle zákona uvězněn.



Alžběta šla prosit věřitele, aby se slitoval. Všichni se slitovali, ale jednomu z nich, když přednášela svou prosbu o odpuštění, sálal z očí žár nečisté vášně. Přednesl jí návrh na zrušení manželské věrnosti, a to bez ohledu na jejího manžela. Zděšená Alžběta mu vyčítala, že se jako šlechtic a křesťan stydí nabídnout ženě v nouzi pomoc za tak hanebných podmínek. Svůdce se nakonec zastyděl, požádal o odpuštění a dluh odepsal. Naštěstí tchán a tchyně ušetřili ji i děti toho nejhoršího. Pak přinutili Christophera, aby se zúčastnil exorcismu. Ten poslechl, ale marně. Ke své ženě se choval ještě hůř, trápil ji a bil a chtěl, aby souhlasila s jeho chlípným poměrem s milenkou.



Zpovědník navrhl Alžbětě, aby požádala církevní soud o dočasnou rozluku, ale Alžběta se k tomu nedokázala odhodlat. Pak zemřel její tchán a Christopher byl vyloučen z dědictví s odůvodněním, že svůj podíl již obdržel a promrhal. Alžběta upadla do nouze, ale našli se soucitní lidé, kteří jí z této nouze pomohli. Její pobyt v domě tchyně byl den ode dne trpčí. Alžbětě byl svěřen sklep a slepice, nosila pytle s ovsem, kropila koně. Tyto práce, i když na ně nebyla zvyklá, dělala s pokorou, až se díky nim cizí lidé stali lepšími. Věnovala se také skutkům milosrdné lásky. Se svolením své tchyně nosila chudým jídlo, dřevo a uhlí, navštěvovala veřejné nemocnice, stlala nemocným lůžka a česala jim vlasy.



Zůstala svému muži starostlivou manželkou; nemohla ho považovat za svého muže, a tak ho měla v srdci jako bratra. Pečlivě mu spravovala prádlo, čistila šaty, žehlila košile. Sama sebe umrtvovala. Jednoho dne švagrová Marie onemocněla. Alžběta jí přinesla hrnek polévky &#8211; ochutnala ji a chrstla polévku Alžbětě do tváře. Alžběta zůstala klidná a podávala jí dál. Nedlouho poté se Christopherova rodina přestěhovala do činžáku; dcery šily prádlo a zabývaly se výrobou umělých květin. Zpovědník si u Svatého stolce vymohl, aby se Alžbětina domácí kaple stala soukromou oratoří a mohla se v ní sloužit mše. Církevní úřady na ni tak braly velký ohled. Vyslanému vizitátorovi se podařilo zajistit, aby kaple byla řádně vybavena podle liturgických předpisů.



Alžběta se svolením svého manžela vstoupila do trinitářského třetího řádu a přijala jméno „Johanka Felicia od Nejsvětější Trojice“. Její život se podobal životu jeptišky, aniž by však porušovala své řeholní povinnosti. Udělala velký pokrok v křesťanské dokonalosti. Jako silná žena vytrvala po boku neřestného muže, který její lásku oplácel opovržením, ba dokonce trýzněním.



Kromě toho trpěla duševními zápasy, pokušeními zlého ducha a nemocemi. Své utrpení obětovala Bohu. Chtěla se stát smírnou obětí za urážky spáchané na Bohu. Modlila se: „Bože, prosím tě za spásu duší! Vrhni na mě všechnu svou spravedlivou přísnost! Potrestej mě, ale nad hříšníky se smiluj!“. Vzala na sebe přátelské utrpení za Církev a za Svatého otce. Bůh ji obdařil mimořádnými milostmi a osvícením, k nimž patřilo mimo jiné proroctví a různá vidění.



Lidé si vážili jejích rad; ačkoli byla těžce zkoušená, uměla dobře poradit. Mnohé obdarovala různými milostmi nejen za svého života, ale i po své smrti. Její extatický stav měl na její tělo zničující vliv a ona den ode dne slábla. Objevily se u ní příznaky vodnatelnosti.



Uvedla přesné datum své smrti. V den své smrti řekla Lucině: „Rychle přines jeptiščí hábit! Sama se do něj převléknu, a až zemřu, nebudeš se mnou mít mnoho společného.“ Zemřela pak pokojnou smrtí 5. února 1825.



Dcera Marianna se provdala, Lucina vstoupila do kláštera oblátů. Christopher se kál, vstoupil do františkánského řádu a stal se také knězem. Proces Alžbětina blahořečení byl zahájen 22. února 1874 dekretem Posvátné kongregace obřadů a blahořečena byla 24. dubna 1994 papežem Janem Pavlem II. Její památku si připomínáme 5. února. Alžbětino tělo je uloženo v kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě.



Ze zápisků blahoslavené Alžběty (z díla „Ježíši, zahradníku mé duše“):



Často se mi Pán Ježíš zjevoval jako malý zahradník, který se neustále věnoval obdělávání mé duše, jež se jevila jako malý stromek. Poté, co ho malým rýčem ořezal, přinesl z nedaleké krásné studánky vodu v drahocenné nádobě, ale než ji vylil na stromek, umyl si v ní ruce. Ó, jaký zázrak se tu stal! Ze svatých ran na jeho rukou vytrysklo do vody tolik krve, že voda už nebyla čirá a průhledná, ale rudá jako krev. Pak vzal nádobu, ponořil ji do vody a s velkou láskou stromek zaléval, ale ne tak, jak to dělají lidé, nýbrž ze své trojboké nádoby zaléval nejen listy, ale i plody stromku, přičemž voda kapala na kořeny. A jako by to nestačilo, vylezl na nedaleký pahorek a s velkým zájmem se díval na stromek, který byl nyní potřísněn jeho drahocennou krví. Pak zvedl ruce k nebi a z ran začalo proudit tolik světla, že se jeho záře odrážela na stromku. Síla světla pronikla i ke kořenům. Stromek rostl a splýval se světlem, které ho mocně přitahovalo.

Kategorie