Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Antonín Maria Claret se narodil 23. prosince 1807 v Sallentu ve Španělsku. Od mládí projevoval hlubokou lásku k Bohu a nadšení pro službu druhým. Poté, co se stal knězem, zasvětil svůj život kázání a šíření evangelia. V roce 1849 založil Kongregaci synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie, obecně známou jako klaretiáni, aby se zabývala duchovními potřebami chudých a evangelizovala prostřednictvím kázání a vzdělávání.



Claretovo misionářské nadšení ho zavedlo do celého Španělska a na Kubu, kde neúnavně pracoval na zlepšení života lidí na okraji společnosti. Byl známý svým novátorským stylem kázání, při němž používal jednoduchý jazyk a příklady, které se hodily k oslovení lidí ze všech společenských vrstev. Claret také zdůrazňoval důležitost vzdělání a zakládal školy a misie na podporu gramotnosti a morální výchovy.



Jeho angažovanost v oblasti sociální spravedlnosti a služby přesahovala rámec kázání. Byl zastáncem chudých a podporoval iniciativy, které pomáhaly potřebným a lidem na okraji společnosti. V roce 1868 se Claret po zkušenostech s politickými nepokoji ve Španělsku vrátil ke své službě a stále se soustředil na své poslání šířit Boží lásku a pravdu.



Svatý Antonín Maria Claret zemřel 24. října 1870. V roce 1950 byl papežem Piem XII. kanonizován a je oslavován pro svou oddanost evangeliu, lásku k chudým a založení klaretiánů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využívejte své dary ke službě druhým: Claretovo nasazení v oblasti kázání a vzdělávání nás učí rozpoznat vlastní schopnosti a využít je k pomoci druhým. Ať už jste dobří ve vyučování, vaření nebo naslouchání, najděte způsob, jak se o své nadání podělit se svým společenstvím nebo jak podpořit někoho v nouzi, například doučováním dítěte nebo vařením pro souseda.



Lekce 2: Zasazujte se o sociální spravedlnost: Antonín Maria Claret nás inspiruje k tomu, abychom byli aktivní ve svých komunitách. Vyhledejte místní organizace, které podporují chudé, a věnujte jim svůj čas jako dobrovolníci. Můžete také darovat oblečení nebo potraviny, účastnit se úklidových dnů v obci nebo podporovat iniciativy, které prosazují rovnost a spravedlnost.

Svatý Antonín Maria Claret – životopis

Boží království je ústředním tématem křesťanského učení a představuje Boží vládu a přítomnost mezi lidmi. V Novém zákoně se pojem „Boží království“ používá k popisu různých aspektů Boží vlády a jejího vlivu na svět.



<ol>
<li>Přítomnost a příchod Božího království: Boží království se blíží s příchodem vtěleného Slova &#8211; Ježíše Krista. Je hlásáno v evangeliu a přítomno v Kristově osobě. Jeho příchod byl potvrzen Kristovou smrtí a vzkříšením. Přítomnost Božího království zakoušíme především prostřednictvím eucharistie.</li>



<li>Eschatologický rozměr: Křesťané věří v konečné a slavné zjevení Božího království, až Kristus předá království svému Otci. K tomu dojde na konci časů, kdy bude vše podřízeno Kristu a dojde ke konečnému vítězství nad zlem.</li>



<li>Poslání církve: Církev je považována za zárodek a počátek Božího království na zemi. Kristus pověřil apoštoly hlásáním Božího království a prostřednictvím Ducha svatého formuje svůj lid do kněžského království. Církev shromažďuje lidi kolem Krista a připravuje je na plné zjevení Božího království.</li>



<li>Morální a duchovní rozměr: Boží království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Vstup do tohoto království vyžaduje pokoru, pokání a víru v evangelium. Kristus hlásá blahoslavenství, která zdůrazňují hodnoty, jako je chudoba ducha, milosrdenství a čistota srdce, a slibují odměnu v nebeském království.</li>



<li>Království a duchovní boj: Příchod Božího království znamená porážku satanovy vlády. Ježíšova vymítání a zázraky jsou předzvěstí konečného vítězství nad zlem, které bude definitivně ustanoveno Kristovým křížem.</li>



<li>Úloha křesťanů: Všichni lidé jsou povoláni ke vstupu do Božího království, které přijímá lidi ze všech národů. Křesťané jsou povoláni k tomu, aby hledali Boží království a jeho spravedlnost jako hlavní cíl svého života a důvěřovali Boží prozřetelnosti.</li>
</ol>



Boží království tedy zahrnuje Boží vládu nad světem, přítomnost Boží milosti v životě věřících a konečné vítězství dobra nad zlem. Je to cíl, k němuž křesťané směřují a modlí se, aby přišel a plně se projevil na konci časů.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org

Boží království – co to je?

Pane, vyslyš mě. Má duše je unavená. Strach, obavy a pochybnosti se na mě valí ze všech stran. Ale tvé úžasné milosrdenství nelze oddělit od těch, kdo k tobě volají.



Vyslyš mé volání. Pane, dovol mi důvěřovat tvému úžasnému milosrdenství. Ukaž mi, jak. Osvoboď mě od strachu, abych našel odpočinek ve Tvé milující náruči. Amen.

Modlitba proti stresu a úzkostem

Bože, který jsi vzkřísil svatého Jana Kapistránského, aby posílil tvůj věrný lid, dej, ať na jeho přímluvu čelíme výzvám našeho života s odvahou a vírou. Dej, ať se v těžkých chvílích vždy obracíme k Tobě a odvážně sdílíme Tvou lásku s lidmi kolem nás. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Janu Kapistránskému

Svatý Jan Kapistránský se narodil v roce 1386 v Capistranu v Itálii. Zpočátku se věnoval právu a státní správě a stal se uznávaným právníkem a guvernérem. Po období politických zmatků a věznění však Jan prožil hluboké duchovní obrácení. Opustil kariéru, vstoupil do františkánského řádu a zasvětil se životu v pokání, kázání a reformám.



Jako františkánský mnich se Jan stal známým díky svému vášnivému kázání a horlivosti pro víru. Cestoval po Evropě, šířil evangelium a bránil církev proti herezím, jako bylo husitské hnutí. Jeho inspirativní kázání přivedla mnoho lidí zpět ke katolické víře a on neúnavně pracoval na reformě duchovních i laiků a povzbuzoval je ke svatému a věrnému životu.



V pozdějších letech byl Jan povolán k obraně křesťanské Evropy před postupující Osmanskou říší. Ačkoli mu bylo 70 let, shromáždil armádu věřících a sehrál rozhodující roli při vítězství v bitvě u Bělehradu v roce 1456. Ještě téhož roku zemřel a zanechal po sobě odkaz vroucí víry a oddanosti Kristu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Proměňte neúspěchy v příležitost k růstu: Janův život se změnil po politickém pádu a uvěznění. Místo aby zůstal poražený, využil neúspěch jako příležitost obrátit se k Bohu. V každodenním životě, když čelíme nečekaným výzvám nebo neúspěchům, se můžeme inspirovat Janovým příběhem a hledat způsoby, jak duchovně růst, poučit se z dané situace a cílevědomě se posunout vpřed.



Lekce 2: Buďte odvážní ve sdílení své víry: Jan Kapistránský se nebál mluvit nahlas a hájit svou víru, ať už kázáním nebo postavením se v bitvě. V moderním životě se často zdráháme vyjádřit svou víru, zvláště když se cítíme nepohodlně. Můžeme následovat Janův příklad a sdílet svou víru s laskavostí a důvěrou, ať už tím, že pomůžeme někomu v nouzi, podpoříme přítele, který prochází těžkým obdobím, nebo se v každodenních situacích postavíme za to, co je správné.

Svatý Jan Kapistránský – životopis

1) Rozbil kalich plný jedu znamením kříže.



Opat nedalekého kláštera zemřel a tamní mniši požádali svatého Benedikta, aby se stal jejich novým opatem. Ten nejprve odmítl, ale když naléhali, souhlasil. Benedikt však byl přísnější než předchozí opat a mniši ho brzy začali nenávidět. Rozhodli se ho zabít a dali mu do sklenice s vínem jed.



Benedikt však udělal znamení kříže, aby vínu požehnal, a v tu chvíli se sklenice s vínem náhle roztříštila na malé kousky, jako by do ní hodili kámen. Svatý Řehoř Veliký ve svém vyprávění o tomto příběhu píše: „nápoj smrti, který nesnesl znamení života“.



2) Zachránil člověka před utonutím tím, že se na chvíli stal jinou osobou.



Mnich jménem Placidus spadl do vody jezera a byl rychle unášen silným proudem. Ačkoli byl Benedikt od jezera velmi daleko, zázračně poznal, co se stalo, a okamžitě nařídil jinému mnichovi Maurovi, aby běžel k jezeru Placida zachránit.



Když Maurus dorazil k jezeru, bez rozmýšlení se rozběhl po hladině jezera, chytil Placida za límec a odtáhl ho zpět na břeh. Neuvědomil si, že chodí po vodě, dokud se nevrátil na pevnou zem. Svatý Řehoř Veliký píše, že Maurus „žasl a bál se toho, co udělal“.



A tady přichází místo, kde se věci staly ještě podivnějšími. Když Maurus později toho dne o této události mluvil, trval na tom, že sotva věděl, že chodí po vodě, když se to stalo. A Placidus? Ten tvrdil, že ten, kdo ho uprostřed jezera vytáhl z vody, neměl na sobě Maurův oděv, ale Benediktův.



Jinými slovy, nějakým záhadným způsobem, i když to byl Maurus, kdo běžel k jezeru, Benedikt zázračně působil skrze něj, chodil po vodě a zachránil Placida.



3) Čtení v myslích jeho mnichů



Několik jeho mnichů bylo vysláno, aby doručili zprávu do jiného města. Benedikt jim nařídil, aby se po celou dobu cesty postili, jak je jejich zvykem. Cesta však trvala o něco déle, než očekávali, a tak je někdo pozval k sobě domů na dobré jídlo a oni přijali &#8211; kdo by to byl řekl?



Benedikt však ano. Když se vrátili, hned se jich zeptal, kde jedli. Když řekli, že nikde nejedli, řekl jim, kde jedli a co jedli, včetně toho, kolik měli nápojů. Přistiženi při lži, že Benedikt může znát všechny podrobnosti o tom, co udělali, „padli mu rozechvěle k nohám“ a vyznali svůj hřích.



4) Přivedl dítě zpět k životu



Během stavebních prací v opatství přišel za svatým Benediktem sám Satan a řekl mu, že má v plánu napadnout mnichy pracující na projektu. Benedikt okamžitě poslal dělníkům varování. Jakmile zpráva dorazila, zřítila se částečně dokončená zeď na mladého chlapce, který pomáhal při práci, a zabila ho.



Mniši vzali potlučené tělo mrtvého chlapce, položili ho na stůl, Benedikt poslal všechny ven z místnosti a začal se modlit. Chlapec zázračně ožil a jeho tělo se uzdravilo ze všech zranění.



5) Svou modlitbou pohnul obrovským kamenem.



Několik mnichů bylo zaneprázdněno budováním nových cel v opatství a narazili na obrovský kámen, který jim blokoval cestu do budovy. I když všichni spolupracovali, nebyli schopni s kamenem pohnout.



Co tedy udělali? Samozřejmě zavolali svatého Benedikta! Ten jim řekl, že modlitba s kamenem pohne, a &#8211; voilà! &#8211; mniši byli schopni kámen snadno přemístit, zatímco se Benedikt modlil.



6) Tvrdohlavý démon



Jeden muž v nedalekém městě byl posedlý démonem a místní biskup ho nedokázal vyhnat. Poslal muže ke svatyním mnoha svatých mučedníků, ale bezvýsledně.



Nakonec biskup povolal Benedikta, který v modlitbě vzýval našeho Pána Ježíše Krista a muže od démona okamžitě osvobodil. Benedikt muži zanechal dvě pravidla, aby se vyhnul dalšímu útoku démona: (1) do konce života se zdržet masa a (2) nepokoušet se vstoupit do kněžského stavu.



7) Nedbal na ďábelský podvod



Během stavby Benedikt požádal mnichy, aby na určitém místě vykopali hlubokou jámu. Mniši našli starou mosaznou sochu. Z nějakého důvodu jeden z mnichů sochu umístil do kuchyně; ne s úmyslem ji uctívat, ale jen jako místo, kam ji dočasně umístit.



Náhle v kuchyni vypukl mohutný požár. Mniši, kteří se obávali, že oheň zachvátí celou budovu, prosili Benedikta o pomoc. Benedikt však řekl, že žádný oheň nevidí. Když mniši trvali na tom, že kuchyně je plná plamenů, Benedikt pochopil, že plameny jsou ďábelský trik, který je má zastrašit &#8211; trik, který však na něj byl zcela neúčinný. Modlil se, aby mnichy zbavil klamu, a jejich oči se náhle osvobodily pro pravdu.

Svatý Benedikt a jeho zázraky

Svatý Kříž nechť je mým světlem. Drak nechť není mým vůdcem. Odejdi pryč satane, nesváděj mě k marnostem; to, co mi ponoukáš je zlé, sám si vypij svůj jed. Amen.

Modlitba z medailky svatého Benedikta

Nebeský Otče, na příkladu svaté Marie Salome nám ukazuješ, jak sladit víru a rodinu s odvahou a láskou. Pomoz nám, abychom zůstali neochvějní v podpoře svých blízkých a zároveň se věnovali Tvému následování. Kéž se na její přímluvu naučíme věrně Ti sloužit ve všech oblastech našeho života. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Marii Salome

Svatá Marie Salome, jedna z žen, které následovaly Ježíše během jeho služby, byla manželkou Zebedea a matkou apoštolů Jakuba a Jana. Jako oddaná následovnice byla přítomna významným okamžikům Kristova života a služby. Marie Salome patřila mezi ženy, které podporovaly Ježíše a jeho učedníky a zajišťovaly jejich potřeby z vlastních zdrojů.



Byla také přítomna ukřižování a stála po Ježíšově boku v jeho posledních hodinách. O velikonočním ránu se Marie Salome spolu s dalšími ženami vydala ke hrobu, aby pomazala Ježíšovo tělo, ale našla ho prázdné a od anděla uslyšela radostnou zprávu o vzkříšení.



Její život věrné učednice a mateřské lásky slouží jako příklad obětavosti, odvahy a hluboké důvěry v Boha. Jako Kristova následovnice i matka dvou apoštolů ztělesňuje Marie Salome oddanost své víře i rodině.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vyvážení rodinných závazků a závazků víry: Marie Salome byla matkou i oddanou Kristovou učednicí. Její život nám připomíná, že máme najít rovnováhu mezi péčí o rodinu a péčí o duchovní život. V každodenním životě to může znamenat vyhradit si čas na modlitbu a zároveň být plně přítomen svým blízkým, ať už jde o rozhovor u večeře nebo pomoc dítěti se školními úkoly.



Lekce 2: Buďte přítomni ve chvílích obtíží: Marie Salome stála při Kristu během jeho ukřižování, i když ostatní utíkali. Její příklad nás učí, jak je důležité být přítomen těm, na kterých nám záleží, v těžkých chvílích. Ať už jde o podporu přítele, který prochází těžkým obdobím, nebo o to, že stojíme po boku členů rodiny v jejich zápasech, můžeme se učit poskytovat útěchu svou přítomností a láskou.

Svatá Marie Salome – životopis

Bůh je nekonečná božská bytost, která je v podstatě jedna, ale v Bohu jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý.



On je stvořitelem všeho, zdrojem spásy a pravdy. Bůh se zjevuje jako „ten, který je“ (JHWH), což vyjadřuje jeho bytí a tajemství, jak ukazuje příběh o Mojžíšovi a hořícím keři. Bůh je Otcem ve vztahu k Ježíši, který je věčně zplozený z Otce a je mu rovný.



Bůh je jeden, což je základní vyznání křesťanské víry, a toto vyznání je hluboce zakořeněno ve starozákonním zjevení. V lásce stvořil člověka ke svému obrazu a povolal ho k lásce a společenství. Tato láska je obrazem věčné Boží lásky k člověku.



Bůh tvoří svobodně z ničeho a svou prozřetelností vede své stvoření k dokonalosti. I ze zla dokáže vyvést dobro, což ukazuje na jeho všemohoucnost a milost. Víra v Boha je spojena s vírou v Ježíše Krista, který zjevuje Otce. Bůh je světlo a láska, pravda a věrnost, který vede lidstvo ke spáse a věčnému životu.



Bůh přesahuje lidské chápání a rozlišování, není ani mužem, ani ženou, ale je transcendentní a imanentní. Je dobrotivý a laskavý, stará se o své děti. Ve stvoření projevil svou dobrotu a moudrost a vše, co stvořil, vede k němu. Víra a věda jsou slučitelné, protože obě pocházejí od Boha, který je zdrojem veškeré pravdy.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Bůh – kdo je to?

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Pro zásluhy našeho Pána Ježíše Krista přijmi, Bože, modlitby, které ti přinášíme na přímluvu svaté Uršuly, věrné napodobitelky ctností Srdce tvého Syna, a dopřej nám milosti, o které s důvěrou prosíme. Amen.



Svatá Uršulo, oroduj za nás!



(zde uveďte svou prosbu…)



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



Zdroj: catholicnovenaprayer.com

Novéna ke svaté Uršule

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Kategorie