Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Biskup Eusebius z Vercelli (asi 283–371) se narodil na Sardinii a vyrůstal v&nbsp;Římě; několik let tam působil jako kněz a v roce 340 byl jmenován biskupem ve Vercelli, městě v severní Itálii. Eusebius se věnoval péči o lidi; zvláště mu záleželo na zlepšení svatosti a bratrství duchovních, aby mohli dávat laikům dobrý příklad. Byl vůdčí osobností v boji proti herezi ariánství, která nesprávně popírala Ježíšovo božství. Papež poslal Eusebia k císaři, aby požádal o svolání koncilu, který by ukončil ariánský spor; jak se však Eusebius obával, ariáni získali převahu a&nbsp;s&nbsp;císařovou podporou odmítli Eusebiův požadavek, aby bylo nikájské vyznání víry přijato jako vyjádření církevního učení.



Kvůli svému odporu vůči ariánství byl Eusebius poslán na šest let do vyhnanství, které strávil v Palestině, Malé Asii a Egyptě, a od místních ariánů si vytrpěl mnoho příkoří. Po zvolení nového císaře v roce 361 byl Eusebius propuštěn a mohl se vrátit do Vercelli. Úzce spolupracoval se svatým Atanášem Egyptským a svatým Hilariem z Poitiers na omezení vlivu ariánství a schválil církevní politiku shovívavosti vůči těm biskupům, kteří váhali ve své podpoře víry. Poslední léta života svatého Eusebia byla klidná a zemřel po dlouhém období služby, které se vyznačovalo odvážnou obhajobou církevního učení.

Svatý Eusebius – životopis

Svatý Alfons Maria z Liguori (1696–1787) byl mladý perspektivní právník v Neapoli, ale prohra důležitého případu ho přiměla opustit práva a stát se knězem. Alfons si brzy získal pověst skvělého kazatele (i když později tvrdil, že všem jeho kázáním rozumí i ten nejprostší člověk ve shromáždění). Alfons založil kongregaci kněží známou jako redemptoristé, skupinu misionářů určenou zejména pro práci ve venkovských oblastech. V roce 1748 vydal slavné dílo o morální teologii (téma, v němž je považován za mistra); napsal také mnoho dalších děl určených k podpoře křesťanské víry.



V roce 1762 byl Alfons jmenován biskupem malé italské diecéze, kde trval na prostém kázání a důstojném a neuspěchaném slavení eucharistie svými kněžími. Potíže v jeho diecézi a řeholi mu způsobily velké utrpení a zklamání, ale zůstal věrný Bohu a v roce 1787 pokojně zemřel. Svatý Alfons byl známý zejména svým přesvědčením, že s hříšníky je třeba jednat trpělivě a&nbsp;umírněně, místo aby jim bylo vyhrožováno nebo aby byli odsuzováni.

Svatý Alfons Maria Liguori – životopis

Ampule je nádoba se dvěma uchy, která se používá k uchovávání posvátných olejů nebo pohřebních mastí. Ampule s křesťanskými symboly nebo obrazy svatých se často nacházely v katakombách. Ve středověku je poutníci nosili naplněné olejem z lamp svatyní mučedníků. Některé z ampulí, známé jako „krevní ampule“, obsahovaly tmavě červenou usazeninu, což zpočátku vedlo k teorii, že se jedná o zbytky krve mučedníka, ačkoli pozdější výzkumy ukázaly, že usazenina nemusela být krví. Ampulky mohly sloužit i k jiným účelům, včetně uchovávání svěcené vody nebo vína, a často byly považovány za relikvie s posvátným významem.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org

Ampule – co to je?

Svatý Izidore ze Sevilly, moudrý biskupe a učiteli církve, oroduj za nás. Inspiruj nás, abychom používali svou mysl a srdce k hledání pravdy a sdíleli ji s láskou. Veď nás při používání vědomostí a technologií tak, aby vždy sloužily k dobru druhých a slávě Boží. Pomáhej nám růst v moudrosti, lásce a věrnosti. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Izidorovi

Svatý Izidor ze Sevilly se narodil kolem roku 560 n. l. v Cartageně ve Španělsku ve zbožné a vzdělané rodině. Po svém bratrovi se stal sevillským biskupem a stal se jedním z nejvlivnějších učenců raného středověku. Uvědomoval si důležitost vzdělání pro zachování víry a budování stabilní společnosti, a proto neúnavně pracoval na zakládání škol a podpoře vzdělanosti mezi duchovními i laiky. Jeho nejslavnější dílo, Etymologiae, bylo ranou encyklopedií, která shromáždila a uchovala staletí klasických a křesťanských znalostí. Izidor, nadaný učitel a správce, hrál také klíčovou roli při sjednocování církve ve Španělsku a prosazování liturgické a doktrinální reformy. Zemřel v roce 636 n. l. a později byl jmenován doktorem církve.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udělejte si čas na učení každý den: Izidor, který shromažďoval vědomosti, aby posílil Církev, můžeme i my vyvinout malé úsilí, abychom rozšířili své znalosti &#8211; přečíst si několik stránek Písma, poslechnout si katolický podcast nebo se během každodenní rutiny dozvědět více o církevním učení.



Lekce 2: Moudře používejte technologie: Izidor nám jako patron internetu připomíná, abychom digitální nástroje používali k dobrému. Vybírejte si povzbuzující, vzdělávací nebo víru posilující obsah a vyhýbejte se tomu, co rozptyluje nebo rozděluje. Stanovte si omezení, která podporují klid a přítomnost v každodenním životě.



Lekce 3: Veďte s jasností a laskavostí: Izidor reformoval a sjednotil svou diecézi tím, že učil jasně a vedl soucitně. Na pracovišti, doma nebo ve službě buďte tím, kdo komunikuje přímo, dobře naslouchá a usiluje o jednotu prostřednictvím porozumění.

Svatý Izidor – životopis

Není takového pekla, jakým je peklo pro kněze – modleme se tedy za ty, kteří se ve službě provinili proti Církvi. Bez hříchu a bez chyb – žádná lidská osoba nikdy neměla větší právo být pobouřena než Panna Maria. Ale navzdory všemu se modlila a stále modlí za pokání hříšníků.



S přívalem různých sexuálních obvinění proti vysoce postaveným prelátům se víra mnoha katolíků otřásá. Ralph Martin nedávno poznamenal, že „nikdy neviděl tolik zmatených katolíků jako v současnosti“. A nejenže jsme ustaraní, ale nevíme přesně, jak reagovat. My katolíci jistě můžeme nabídnout modlitby a oběti těm, kteří byli duchovně, emocionálně a sexuálně napadeni. A standardní postup katolíků zahrnuje i modlitbu nejen za napadené, ale i za útočníky. V tomto případě však někteří katolíci mají potíže s modlitbou za viníky. Uprostřed toho všeho si musíme položit velmi závažnou otázku: zaslouží si naši modlitbu i kněží, kteří páchají tyto hrozné zločiny?



Můžeme začít analýzou povahy příslušných zločinů. Zatímco jejich srdce a vnitřní svědomí jsou známy pouze Bohu, můžeme říci, že objektivní závažnost zločinů spáchaných těmito viníky – a to může být kdokoliv – je jednoznačně hanebná a ďábelská. Objektivně můžeme říci, že tyto činy představují neuvěřitelné zlo. Jsou závažnými porušeními proti Desateru. Přinášejí ničivé následky a otřásají oběma hemisférami Země. Utrpení, které tyto hříchy způsobují, je doslova nepochopitelné.



Pokud jde o samotné muže, kteří spáchali takové zločiny, můžeme říci, že udělali kněžství špatné jméno, ale kromě toho udělali špatné jméno i samotnému lidstvu. Tato slova nemají snahu odsoudit tyto lidi, spíše je to prohlášení objektivní skutečnosti. Bez ohledu na jejich individuální svědomí a vinu pachatelé těchto zločinů změnili sny na noční můry. Zabíjeli nevinnost dětí. Vyvoláním rozsáhlého skandálu mezi katolickými věřícími vyměnili někteří kněží své kolárky za mlýnský kámen.



A tak, jak je snazší nenávidět hřích než milovat hříšníka, někteří katolíci jsou tak ohromeni nedávnými zprávami, že se odmítají modlit za viníky. Na lidské úrovni je to pochopitelná odpověď. Přesto nás Ježíš volá, abychom se modlili za pronásledovatele, a to na vyšší úrovni. Sám říká: „Ale já vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5,44)



Modlitba za ty, kdo nás pronásledují, nebyla nikdy pro nikoho snadným úkolem. Svatý Jeroným napsal, že v jeho dnech existovali lidé, kteří modlitbu za své viníky a zločince považovali za něco obtížného, ale stejně tak byli toho názoru, že milovat nepřítele byl „příkaz, který musel být respektován, a to i nad lidskou přirozenost.“ O to více, když lidé nepronásledují jen nás, ale i ty, které milujeme.



Možná nejtěžší je modlit se za ty, kdo pronásledují děti. Ale je tu jistá nádherná dokonalost – modlitba za ně. Sv. Jan Zlatoústý nám přikazoval, abychom se modlili za pronásledovatele, neboť i Ježíš „nás povýšil na samý vrchol ctnosti.“ Příkaz modlit se za ty, kdo nás pronásledují, je velký, ale jak píše sv. Jan Zlatoústý: „Protože tento příkaz je velký, i odměna bude velká, zvláště pokud je učiněna jako oběť směrem k Bohu.“



Mohli byste tvrdit, že si naše modlitby nezaslouží. Možná ne. Ale Bůh si zaslouží modlitby za ně. I kdyby jejich hříchy učinily z nich nepřátele před Bohem, máme přikázáno, abychom se za ně modlili. Musíme se modlit, aby činili pokání a obnovili se v milosti a v přátelství s Bohem.



Pokud máme problém modlit se za takovéto provinilce, zvažme to: není takového pekla, jakým je peklo pro kněze. Ačkoliv peklo je místo nepředstavitelného utrpení pro každou duši, existuje domněnka, že ďáblové v pekle vidí kněze jako představitele Krista, a proto každý ďábel v pekle působí takovéto duši nepředstavitelné trápení po celou věčnost. Musíme se modlit, aby viní kněží činili pokání pro Boží slávu – aby mohli posloužit ne jako trofeje Satana, ale jako věčné památníky úžasného Božího milosrdenství. Musíme vytrvat v modlitbě a zvítězit nad peklem.



Tak jako v mnoha věcech, musíme se podívat na Marii, Matku Boží. Její božský Syn byl opuštěn deseti apoštoly, jeden ho dokonce zradil. Viděla svého Syna přibitého na kříž muži zaslepenými hříchem. Vyslechla vše to ohlušující šílenství zlých lidí. A proto žádná lidská osoba nikdy neměla větší právo být rozhněvaná na lidi než právě Panna Maria. Ale navzdory všemu se modlila za pokání hříšníků. A mnozí hříšníci to pokání také učinili. A také nezapomínejme na sjednocení našich modliteb s modlitbami Panny Marie. Modleme se, aby zranění nalezli útěchu a pokoj a aby se jejich pronásledovatelé kálí a získali pro své duše rozhřešení od Ježíše Krista.

A co kněží, kteří dělají církvi „špatné jméno“?

Pane, dej mi radost z vytrvalosti v odvaze po celý den, který mám před sebou. Když přijde pokušení vzdát se, pomoz mi vytrvat. Dej mi radostného ducha pro chvíle, kdy se mi nedaří. A dej mi odvahu udělat vše, co je třeba. Ve jménu Ježíše, amen.

Kategorie