Zvuk zvonů v církevní tradici

Mnozí z nás znají zvuk zvonů z kostelních věží… Oznamují nám začátek, ale i konec něčeho…

Použití zvonů v církvi se datuje do 5. století, kdy je svatý Paulinus, biskup z Noly, představil jako prostředek k svolávání mnichů k modlitbě. Tradice se postupně rozšířila a zvony se začaly používat jako výzva věřícím k bohoslužbám v chrámu. Používají se však také k různým účelům v řeholním životě, například při božské liturgii, kde známe zvonění svatého zvonu, nebo kde zvonění symbolizuje příchod Krista do společenství. Také je zde umíráček – zvon, který zvoní, aby oznámil smrt, přechod duše člověka do dalšího života. Použití zvonů však má hlubší historii… Zvony jsou ve Starém zákoně zmíněny na čtyřech místech.

„Dole na obrubě připevníš granátová jablka z látky fialově purpurové, nachové a karmínové dokola na obrubě a mezi nimi zlaté zvonečky. Zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou střídavě dokola na obrubě řízy. To bude mít Áron na sobě, když bude konat službu. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, bude se ozývat jejich zvuk, aby nezemřel.“ (Ex 28, 33-35)

V této kapitole popisuje autor roucho, které nosil velekněz Áron, když přistupoval k arše úmluvy ve svatyni. Tento popis úžasně ozdobeného kněžského roucha Árona se opakuje i v Ex 39, 25-26 a opět v Sir 45, 9.

„Zhotovili i zvonečky z čistého zlata a zvonečky upevnili mezi granátová jablka na dolní obrubu řízy dokola, mezi granátová jablka. Zvoneček a granátové jablko, zvoneček a granátové jablko byly střídavě dokola na obrubě řízy, když Áron konal službu, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“ (Ex 39, 25-26)

Zvonky byly pravděpodobně součástí Áronova roucha, aby vytvářely “radostný zvuk Bohu”, což je postoj, který by měl člověk zaujmout, jak je popsáno v Žalmu 98, 4: „Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy.“

Z tohoto důvodu zvonky spojené s větvičkami vánočního stromku představují radost z příchodu spásy, ale i Ježíše jako nejvyššího kněze (náznak v biblických židovských kněžských rouchách).

Zvony byly také používány při uctívání Boha v dávných dobách, jak je uvedeno ve verši:

„V onen den bude na zvoncích koní nápis: ‚Svatý Hospodinu‘, a hrnce v domě Hospodinově budou jako obětní misky před oltářem.“ (Za 14, 20)

Starověké činely zmíněné v Žalmu 150, 5–6 jsou podobné jako džbány na vodu s velmi širokým otvorem nahoře, tvarově podobné dnešním zvonům: „Chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.“

Je zřejmé, že během věků bylo poslání zvonů spojeno s pozváním na bohoslužbu a modlitbu… Ale v dnešní době, s pláčem z pronásledování v některých zemích a zvukem falešného sekularismu, se zdá, že zvonění zvonů je spíše sténající tichem nesoucím se z věží chrámů… Někde mezi pronásledováním a omlouváním se za to, že jsme politicky korektní, abychom neznervózňovali místní “nekřesťanské” nebo “nekatolické” komunity, jsme umlčeli kostelní zvony! Takže ten sladký zvuk slyšíme už mnohem méně než dříve…

Takže je zde výzva, abychom zachovali slavnostní a vznešený zvuk zvonů ze zvonic a věží chrámů. Nechte jejich mocný zvuk promlouvat do našich vnitřních citů, aby probouzely naše duše z duchovního spánku.

Když nás hodiny informují o každé hodině, když nám oznamují přechod roku a příchod nového roku, zvuk zvonů zůstává připomínkou věčnosti – kde “už není čas”.

„A přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce.” (Zj 10, 6)