Blahoslavenství jsou základním prvkem Ježíšova učení v katolické církvi. Jsou to výroky, které Ježíš pronesl během svého horského kázání a které jsou zaznamenány v Matoušově evangeliu (Mt 5,3-12). Tyto výroky obsahují přísliby vnitřního naplnění a duchovní odměny pro ty, kdo následují Boží vůli a praktikují křesťanské ctnosti. Blahoslavenství představují ideál křesťanského života a duchovní dokonalosti.
Zde jsou blahoslavenství podle Matouše 5,3-12:
Blahoslavenství vyjadřují následující aspekty katolické víry:
Blahoslavenství zobrazují tvář Ježíše Krista a popisují jeho lásku. Vyjadřují povolání věřících spojené se slávou jeho umučení a zmrtvýchvstání a objasňují charakteristické skutky a postoje křesťanského života. Jsou to paradoxní zaslíbení, která udržují naději v utrpení a zvěstují požehnání a odměny, jichž se učedníkům již tajemně dostává. Začaly se uskutečňovat v životě Marie a všech svatých.
Blahoslavenství odhalují smysl lidské existence a konečný cíl lidského konání – Bůh nás povolává do své blaženosti. Tímto voláním se obrací ke každému osobně, ale také k celé církvi, novému lidu složenému z těch, kdo přijali zaslíbení a žijí z něj ve víře.
Blahoslavenství nás staví před rozhodující volby týkající se pozemských dober; očišťují naše srdce, aby nás naučila milovat Boha nade vše. Učí nás konečnému cíli, k němuž nás Bůh volá – je jím Království, vidění Boha, účast na Boží přirozenosti, věčný život, Boží synovství a spočinutí v Bohu.
Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org