Apoštolská posloupnost – co to je?

Apoštolská posloupnost je základním klíčem k pochopení struktury a autority křesťanské církve.

Tento koncept vychází z učení, že autorita a poslání apoštolů, kteří byli přímo vysvěceni Ježíšem Kristem, se předává nepřerušeně vzkládáním rukou při svěcení biskupů. Toto předávání je považováno za nezbytné pro zachování jednoty a kontinuity s apoštolskou vírou a praxí.

Podle učení katolické církve je apoštolská posloupnost neoddělitelná od společenství církve a jejího liturgického života. To znamená, že biskupové jsou nástupci apoštolů, kteří sami zároveň předávají svou autoritu a odpovědnost jiným, a tím je zajištěno trvalé spojení s apoštolským učením a posláním. To se obvykle vyjadřuje jako „successio apostolica“, což není jen historický pojem, ale také svátostný akt, protože se předává svátostí posvátného stavu. Katolická tradice také zdůrazňuje, že apoštolská posloupnost není pouze mechanickým předáváním, ale zajišťuje také duchovní kontinuitu s apoštolskou vírou, která podporuje jednotu a svátostnost církve jako mystického těla Kristova.

V kontextu víry a morálního učení církve se tedy apoštolská posloupnost stává základním pilířem, který zajišťuje zachování a kontinuální předávání autority a poslání Krista a apoštolů napříč generacemi. Tento řetězec posloupnosti není pouhým historickým faktem, ale má hluboký duchovní význam pro celou církev jako společenství věřících sjednocených ve víře a ve svátostech.

Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org / Wikipedia