Pokoj a rodina ve zjeveních Panny Marie v Medžugorji

Mír a rodina

„Milé děti! Volám vás k míru. Žijte mír ve svých srdcích a ve svém okolí, aby všichni poznali mír, který nepochází od vás, ale od Boha. Dítka, dnes je velký den: radujte se se mnou. Oslavte Ježíšovo narození s mým pokojem. S pokojem, s nímž jsem přišla jako vaše Matka, Královna míru. Dnes vám dávám své zvláštní požehnání. Vezměte ho každému stvoření, aby mělo pokoj. Děkuji vám, že jste přijali mé volání.“ (25. prosince 1988).

Přijetí Pánova pokoje, Kristova pokoje v srdci, přijatého skrze Pannu Marii, Královnu míru, je nejvýznamnějším, rozhodujícím a nejpronikavějším poselstvím celé medžugorské události. Vidíme to v jejím titulu Královna míru. A její žádost, aby se 25. červen slavil jako svátek Královny míru, naznačuje, že téma míru, které je ústředním tématem celého jejího mariánského poselství modernímu světu, v tomto poselství z Medžugorje skutečně vykrystalizovalo. Je to mír, který nemůže pocházet od nás, ale od samotného Boha. Je to duchovní mír, který musí procházet skrze nás, Mariiny nádoby míru, směrem ke každému stvoření, aby „všichni měli pokoj“. Nejprve bych se rád věnoval tématu míru v obecném poselství z Medžugorje. Poté se zamyslím nad pronikáním tohoto míru do rodinného života, nad prožíváním Mariiny výzvy k míru v rodině. Poté se chci zaměřit na účinky mariánského zasvěcení jako „korunování míru v rodině“.

Medžugorská výzva k pokoji

Všeobecná medžugorská výzva k míru není ani tak otázkou prostředků, jak jsme o tom hovořili v jiných kapitolách, jako spíše plodem života podle medžugorských poselství. Při třech příležitostech, jichž byly svědky stovky lidí, bylo na medžugorském nebi vepsáno slovo „mir“, chorvatský výraz pro „mír“. Toto jediné slovo, které si Panna Maria vybrala, dobře vyjadřovalo podstatu toho, o co se snaží v Medžugorji a na celém světě.
Na začátku zjevení, třetího dne, měla Panna Maria zjevení plačící Panny Marie s křížem v pozadí. Panna Maria zvolala;

„Mír, mír, mír a jenom mír. Mír musí zavládnout mezi Bohem a lidmi a mezi lidmi navzájem. Aby se tak stalo, je třeba věřit, modlit se, postit se, chodit ke zpovědi. Choďte v pokoji Páně. (26. června 1981).

Toto poselství odhaluje prostředky k dosažení duchovního pokoje, který je konečným cílem Medžugorje, více víry, více modlitby, více půstu, více pokání a více obrácení. Víme, že pokoj v biblickém smyslu je duchovním ovocem obrácení. Z teologického hlediska můžeme říci, že Kristův pokoj je plodem trvalé přítomnosti Ducha svatého v duších spravedlivých, jak říká svatý Pavel v listu Galaťanům 5.

Kdekoli je Duch svatý přítomen, zvláště mluvíme-li o jeho trvalé přítomnosti doprovázené posvěcující milostí, tam přebývá také Otec a Syn. A tak je vnitřní pokoj nejhlubším projevem přítomnosti Nejsvětější Trojice v duši. Je to skutečným způsobem předchuť věčného pokoje zakoušeného v nebi. V přeneseném smyslu se říká, že nebe a peklo začínají zde, a je pravda, že v jistém smyslu začínáme žít život v milosti již zde na zemi. A i když stále prožíváme slzavé údolí, které je přirozenou součástí pozemského křesťanského života, přesto je zde trvalý duchovní pokoj, který je předobrazem pokoje, jenž přijde v nebi. S Nejsvětější Trojicí přebývající v duších spravedlivých se stáváme chodícími Božími příbytky; stáváme se jako Panna Maria, když dovolujeme Kristu, aby byl přítomen v pokorné stáji našich srdcí. A kde je Kristus, tam je také jeho pokoj, jak to zvěstovaly myriády andělů pastýřům při narození našeho Spasitele: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ (Lk 2,14). Naopak život bez posvěcující milosti, bez Kristova pokoje v duši, je předzvěstí pekla. Peklo je věčné odloučení od Boha. V tomto životě zakoušíme předchuť pekla, když v duši chybí Kristus a Duch svatý.

Výzva Panny Marie k pokoji není primárně výzvou sociální. Není to ani globální výzva. Především je to výzva k duchovnímu vnitřnímu pokoji Ježíše Krista v srdci. Tato nejdůležitější výzva s sebou samozřejmě nese sociální a globální důsledky. Ale primární medžugorskou výzvou je vnitřní pokoj Krista v srdci. Pro nás, kteří žijeme v západním světě, je někdy těžké si uvědomit, že nejde ani tak o sociální výzvu, ale spíše o duchovní výzvu se sociálními dopady. Na začátku vizionářských rozhovorů promluvil otec Vlašič k Mirjaně a zeptal se jí:

„Takže poselství Panny Marie je poselstvím míru?“ ‚Ano,‘ odpověděl Vlasjan. A Mirjana odpověděla: „Ano, především pokoj duše. Když ho člověk má v duši, je jím obklopen.“ ‚A co je to pokoj?‘ zeptala se. (10. ledna 1983). Také v poselství ze září 1986 Panna Maria potvrzuje, že když dosáhneme Kristova duchovního pokoje prostřednictvím zintenzivněné modlitby, postu, pokání a obrácení, pak se má rozšířit na ostatní v sociálním rozměru:

„Milé děti! Vyzývám vás, abyste pomohly ostatním vidět mír a začít ho hledat svým mírem. Vy, drahé děti, jste v míru a nemůžete pochopit neklid. Proto vás vyzývám, abyste svou modlitbou a svým životem pomohli zničit všechno zlé v lidech a odhalit podvod, který Satan používá.“ ‚Ať se vám to podaří,‘ řekl jsem. (25. září 1986).

Smysl medžugorského poselství o míru spočívá v tom, že chceme-li mít sociální a nakonec i celkový mír, musí být postaven na vnitřním duchovním míru Kristově jako jeho základu. Znamená to, že nemáme hledat žádné sociální prostředky k dosažení míru? Ne. Znamená to, že úplného míru ve světě nelze dosáhnout, pokud jeho základem nebude především duchovní mír Kristův.
Mír v rodině

Jak se poselství míru dotýká rodinného života? Nuže, prvním ukazatelem vnitřního Kristova pokoje je rozkvět rodiny. Můžeme říci, že setba Kristova pokoje musí začít nejprve v rodině. Panna Maria ve svém poselství z července 1986 řekla:

„Drahé děti! Nenávist plodí svár a nevidí nikoho a nic. Vyzývám vás, abyste vždy zachovávaly jednotu a mír. Zvláště pak, drahé děti, jednejte s láskou v místě, kde žijete.“ (31. července 1986).

Kromě toho v prosinci 1984 Panna Maria prosí:

„Začněte tedy nejprve milovat svou vlastní rodinu, všechny ve farnosti, a pak budete schopni přijímat a milovat všechny, kdo sem přicházejí.“ (12. prosince 1984). (13. prosince 1984).

První rozkvět Kristova pokoje se tedy má odehrávat v rodině, ačkoli paradoxně je náš domov někdy tím nejobtížnějším místem pro šíření pokoje. Být prostředníkem Kristova pokoje pro našeho bratra, sestru, manžela či manželku nebo děti je mimořádná výzva, která vyžaduje zvláštní oběť lásky. Někdy jsou vlastní příbuzní nejméně nakloněni tomu, aby Ježíšovo evangelium přijali od někoho z vlastní rodiny. Náš Pán to jistě zažil, když nemohl být plně „prorokem ve své vlastní zemi“. Proto nás Panna Maria zřídkakdy vyzývá, abychom mluvili o jejím poselství pokoje; spíše znovu a znovu zdůrazňuje výzvu žít poselství pokoje. Ona ví, že mír, který přinášíme příkladem vlastního života, je skutečným nositelem duchovního míru Ježíše Krista. To platí zejména v rodině.

V posledních rozhovorech vizionáři velmi důrazně zdůrazňovali, že rodinný růženec je hlavním nástrojem ochrany rodiny před satanem a také účinným nástrojem k nastolení míru v domácí církvi. Stejný důraz se objevuje v různých rozhovorech Mirjany, Ivanky, Ivana, Mariji a Vicky. Všichni zdůrazňují, že nejdůležitějšími prostředky k dosažení pokoje v rodině jsou modlitba a půst, ale především rodinný růženec. Důsledná modlitba rodinného růžence zůstává vynikajícím prostředkem, jak přinášet a udržování Kristova pokoje v našich domovech.