Apoštolát jako součást křesťanského života zahrnuje různé projevy a činnosti, jejichž cílem je šířit Kristovu vládu a přinášet lidem dobro.
V katolickém pojetí se apoštolát neomezuje pouze na kněze a řeholníky, ale je povoláním každého křesťana. Církev je apoštolská, protože je poslána do celého světa, aby přinášela evangelium a Boží království všem lidem. Toto poslání je hluboce spojeno s Kristem, který je jeho původcem a srdcem. Bez živého spojení s Kristem, které čerpáme zejména z eucharistie, je apoštolát neplodný a nemá smysl.
Apoštolát vykonává církev v různých formách podle různých povolání a potřeb doby. Nezáleží na tom, zda se jedná o kněze, řeholníky nebo laiky – důležité je jejich úzké spojení s Kristem, které je základním předpokladem účinnosti jejich apoštolské činnosti. Ve společenství církve jsou všichni členové pověřeni posláním apoštolátu, aby společně s Kristem pokračovali v jeho díle. Tímto způsobem je církev neustále naplňována Kristovým posláním a pokračuje v uskutečňování jeho díla spásy na zemi.
Apoštolát v církvi je nedílným znakem její jednoty, svatosti, katolicity a apoštolskosti. Její jednota je založena na jediném Pánu a jediné víře, kterou vyznává, její svatost vychází z přítomnosti Krista a jeho Ducha, její katolicita je projevem univerzality a její apoštolskost je zajištěna trvalým spojením s apoštoly, zejména s Petrem, díky němuž je chráněna v pravdě a vedena k plnosti Božího království.
Církev tak jako „Beránkova nevěsta“ v duchu apoštolátu neúnavně pokračuje ve své pouti a směřuje k eschatologickému završení, kdy budou všichni vykoupení shromážděni před Boží tváří jako jediný Boží lid a Boží království se definitivně zjeví ve své slávě.
Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / bostoncatholic.org