Svědectví o pronásledování křesťanů v Severní Koreji

Otec Philippe Blot, který patří ke kongregaci pařížských kněží věnujících se službě v zahraničních misiích, navštívil Severní Koreu již několikrát a značně přitom riskoval. Své svědectví vydal v katedrále Notre Dame během „Noci svědků“, každoroční iniciativy francouzského úřadu „Pomoc církvi v nouzi“.

Středa 5. dubna 2017, říká otec Philippe Blot:

Nedávno jsem měl možnost vycestovat do Severní Koreje a navzdory neustálému policejnímu dohledu jsem si mohl ověřit pravdivost různých zpráv a vyslechnout četná vyprávění svědků, severokorejských uprchlíků.
Nejprve v nemocnicích, kde je situace kritická – žádná antibiotika, žádné obvazy, dokonce ani obyčejné mýdlo. Uvedu jen jeden příklad: místo lahví se sérem pro transfuzi se používají láhve od piva naplněné převařenou cukrovou vodou! Měl jsem možnost navštívit několik škol. Obyvatelstvo trpí chronickou podvýživou – samozřejmě kromě těch, kteří „jdou“ s režimem! Je třeba vědět, že severokorejské dítě je v sedmi letech v průměru o 8 palců menší a váží o 22 liber (téměř 10 kg) méně než dítě v Jižní Koreji.

Uprchlíci, se kterými jsem se setkal v Jižní Koreji, mi bez okolků řekli, že v Severní Koreji „musíte podplatit člena strany nebo armády, abyste dostali základní potřeby“. Korupce je tedy na denním pořádku. Překvapilo mě, že jsem neviděl žádné postižené lidi. Pravdou je, že severokorejský vůdce, rasista a eugenik, je posedlý představou rasové čistoty, kdy se ti, kteří jsou označeni za „nenormální“, ničeho neúčastní. V důsledku toho jsou také vždy vyloučeni z velkých měst.

Severní Korea je natolik uzavřená země, že do ní nikdo nemůže vstoupit ani se v ní pohybovat bez víza – včetně Boha, dodávají „uprchlíci s nádechem černého humoru“. Dvěma hlavními pilíři represe jsou na jedné straně naprostá kontrola veškerého pohybu obyvatelstva a na straně druhé vynucování naprosté ignorance vnějšího světa. Severokorejští uprchlíci, kterým se podaří uprchnout, ke svému úžasu objevují realitu, která je zcela odlišná od toho, co jim bylo od narození vykládáno. Popisují veškerou bezuzdnou marxistickou propagandu, která je lidem vnucována, aby z nich udělala zombie, podřízené komunistické straně. Diktátor je prezentován jako skutečný „bůh“, myšlenka, která je neustále propagována ve všech projevech, ve všech třídách a je vlastně ve všech zprávách. Na dynastii Kimů je vyvíjeno frenetické propagandistické úsilí s 30 000 obrovskými sochami a portréty v každém městě a vesnici a hesly napsanými na obrovských billboardech na každé ulici a silnici.

Severokorejci se učí špehovat své sousedy a kolegy a vzájemně se odsuzovat za to, že neplní své povinnosti vůči „Velkému vůdci“. Po zatčení narušitele režimu se celé sousedství a rodina sejdou, aby kritizovali prohřešky údajného pachatele. Ten je pak buď deportován, nebo všichni svědčí o jeho popravě. Tisíce křesťanů živoří v deportačních táborech. Zprávy očitých svědků a pozorování západních satelitů umožňují odhadnout počet lidí zadržovaných v těchto skutečných koncentračních táborech – počet uvězněných je více než 200 000. Brutalita dozorců je denním chlebem těchto vězňů, kteří pracují 16 hodin denně a trpí brutálním mučením, nemluvě o veřejných popravách těch, kteří jsou považováni za neopatrné. Mezi těmito „politickými vězni“ jsou i ti, kteří trpí nejhoršími nemocemi, a to jsou křesťané, protože jsou považováni za špiony jako „antirevolucionáři první třídy“. Podle režimu je jich ze všech vězněných asi 13 000, ale podle humanitárních organizací jich je až 40 000. Zachází se s nimi velmi krutě a nelidsky. Jsou křižováni, věšeni na mostech nebo stromech, topeni nebo upalováni zaživa. Některé formy mučení jsou příliš strašné, než abych pro ně vůbec našel slova.

Vládci Severní Koreje vyloučili všechny formy náboženství, zejména křesťanství a buddhismus – protože podle marxismu je náboženství „opium lidu“. Severokorejci nevědí, co je to Bible, a proto nevědí, kdo je Bůh. Před několika lety vláda s velkou slávou povolila otevření chrámu katolické církve, protestantského chrámu a pravoslavného kostela v hlavním městě – ty však samozřejmě nejsou ničím jiným než podívanou pro cizince! Přesto v Severní Koreji existuje podzemní církev, která je předmětem neustálého pronásledování.

Severokorejští přeběhlíci potvrzují, že viděli své sousedy zatčené za to, že se modlili, ať už doma nebo na tajných místech. Některým informacím se podaří proniknout na veřejnost. Před dvěma lety byla těhotná žena ve věku 33 let obviněna z držení bible. Byla surově zbita a poté její tělo pověsili za nohy na veřejném místě. V květnu 2010 bylo zatčeno asi 20 křesťanů, kteří patřili k tajné církvi. Tři z nich byli okamžitě zabiti a ostatní byli deportováni. Předpokládá se, že od roku 1995 bylo popraveno nejméně 5 000 křesťanů jen proto, že se tajně modlili nebo rozdávali Bibli.

Mnoho Severokorejců se stalo křesťany díky přítomnosti zahraničních misionářů na hranicích. Je také známo, že někteří američtí a kanadští kněží korejského původu byli za pomoc uprchlíkům uvězněni v politických vězeňských táborech. Když jsou dopadeni, hrozí jim nucená repatriace – což znamená vězení, mučení, tábory a smrt. Pokud nejsou repatriováni, hrozí jim, že se dostanou do rukou zločineckých organizací, které obchodují s lidskými orgány a pašují je. Ženám a dívkám hrozí, že je unesou gangy a prodají rolníkům, nebo ještě hůře, majitelům erotických salonů. Mladá korejská dívka může být prodána za 800 až 1 200 dolarů. A tak zde jako misionář a katolický kněz mluvím jménem všech Korejců, kteří trpí a prožívají nejdelší křížovou cestu v dějinách lidstva již mnoho desetiletí.

Mluvím jménem těch, kterým byly odebrány oči nebo jiné lidské orgány – bez anestetik – aby byly transplantovány bohatým Číňanům, Japoncům nebo jiným! Mluvím jménem všech Severokorejců, kteří jsou oběťmi otrokářů!

A konečně, když to vezmeme čistě geopoliticky – vzhledem k relativní nečinnosti Číny a západních mocností – 21 milionů Severokorejců trpí a bude trpět, dokud v jejich zemi nedojde k radikálnímu zlepšení.

Prosím o Boží zásah, to je něco, za co se za tento ukřižovaný lid modlím každý den.