Svatí patronové nenarozených dětí

Svatý Rajmund Nonnatus

Patron těhotných žen, porodních asistentek, porodníků, porodních bab, dětí, nespravedlivě obviněných, proti poporodním potížím šestinedělek.

Svatý Rajmund Nonnatus pocházel z vesnice Portell nedaleko Barcelony v severovýchodním Španělsku. Latinské jméno Nonnatus znamená nenarozený. Dostal ho proto, že jeho matka zemřela dříve, než se mohl narodit. Při umývání mrtvé matky si přítomné ženy všimly, že se dítě v ní hýbe. Pokud ho chtěly zachránit, neměly moc času na přemýšlení. Situace se vyřešila, když bratr mrtvé ženy rozřízl její tělo mečem a pomohl tak dítě přivést na svět. Byl to chlapec. Dali mu jméno Rajmund. Tento neobvyklý „císařský řez“ se odehrál někdy v roce 1200.

Svatá Gianna Beretta Molla

Gianna Molla měla tři možnosti. Ve druhém měsíci čtvrtého těhotenství jí byl diagnostikován nádor na děloze, který ohrožoval život její i jejího nenarozeného dítěte. Lékaři této osmatřicetileté ženě oznámili, že má na výběr, zda podstoupí hysterektomii, podstoupí terapeutický potrat a odstranění nádoru, což by jí umožnilo mít další děti, nebo si nechá nádor pouze odstranit.

Gianna, která byla sama lékařkou, věděla, že první dvě možnosti jsou velkou šancí na její uzdravení. Měla velmi ráda život – navštěvovala přátele, tančila, cestovala, malovala, chodila po Alpách, chodila na koncerty a hrála hry. Všechny tyto zájmy však nebyly ničím ve srovnání s Gianninou láskou k manželovi Pietrovi a jejich třem pokladům, pětiletému Pierluigimu, tříapůlleté Marii Zitě a dvouleté Lauře. Mohla by riskovat svůj život s vědomím, že zůstane bez manželky a děti bez matky?

Jak Gianna na tuto otázku odpověděla, to je asi nejznámější skutečnost o jejím životě. „Kdyby bylo třeba se rozhodnout mezi mým životem a životem mého dítěte, neváhejte a zachraňte ten jeho.“

Svatý Gerard Majella

(1725 – 1755) – italský světec, patron těhotných žen a dětí (včetně nenarozených).

Když při návštěvě rodiny Pirofalů „zapomněl“ svůj kapesník, přinesla mu ho mladá dívka z této rodiny. „Nech si ho,“ odpověděl jí, “jednou ho budeš potřebovat. Po několika letech málem zemřela při svém prvním porodu. Rychle sáhla po kapesníku bratra Gerarda. A zázrak šťastného porodu byl tady. V neapolské oblasti si tato událost okamžitě získala velkou proslulost. Proto je bratr Gerard vzýván zejména jako ochránce matek v ohrožení života. Život bratra Gerarda byl spletí utrpení, nemocí a zázraků z lásky a pro lásku k Pánu.

Svatý Jan Pavel II.

Mnozí tvrdí, že jeho největším přínosem bylo horlivé prosazování „kultury života“. Tento termín zpopularizoval ve své encyklice Evangelium vitae (Evangelium života) z roku 1995.

V petici papeži Benediktu XVI. nazývají členové Světové modlitby za život tuto encykliku „prorockou encyklikou“ a „vůdčím světlem ve službě životu“. Encyklika přinesla jednoznačné odsouzení zla potratů, eutanazie a umělého oplodnění. Papež položil základy křesťanské odpovědi na útoky proti životu v moderní společnosti a do jejího středu postavil základní důstojnost lidské osoby.

Jeho pro-life úsilí zahrnovalo například jasné prohlášení o naléhavosti boje proti „antikoncepční mentalitě“. „Navzdory rozdílům ve své podstatě a morální závažnosti jsou antikoncepce a potrat často úzce propojenými plody téhož stromu,“ řekl. „Život, který by mohl vzejít z pohlavního styku, se stává nepřítelem, jemuž je třeba se za každou cenu vyhnout, a potrat se stává jedinou možnou přesvědčivou odpovědí na selhání antikoncepce.“

Podle pátera Pavoneho nám papežovy projevy, encykliky a další pro-life spisy nabízejí „balíček“ obsahující „doktrinální, duchovní a osobní vyjádření neměnného pro-life poselství církve“, určený pro pro-life aktivisty v moderní kultuře.

„Prosazoval tradiční, objektivní princip posvátnosti života a promlouval ke společnosti, která uvažuje v subjektivních a individualistických kategoriích,“ řekl páter Pavone. „Dělal to účinně, protože se zaměřoval na každého člověka jako na individuální a jedinečný obraz jediného Boha.“