Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Nejsvětější Panno, Matko našeho Pána Ježíše Krista, ty víš, co je to porod a co je to být matkou dítěte; smiluj se nad svou služebnicí (řekne její jméno) a pomoz jí (v této chvíli) šťastně porodit. Milosrdná svrchovaná Matko Boží, ty jsi nepotřebovala pomoc při porodu Božího Syna, pomoz své služebnici, která potřebuje pomoc, zvláště pomoc od tebe. Dej jí sílu (v této hodině) a dítěti, které se z ní má narodit a spatřit světlo tohoto světa, dej v pravý čas duchovní světlo ve svatém křtu. Skláníme se před tebou, Matko Boha nejvyššího, a prosíme tě: buď milosrdná k této matce, jejíž čas stát se matkou se přiblížil, a pros Krista, našeho Boha, který z tebe přijal tělo, aby ji posílil svou mocí z výsosti. Amen.

Modlitba k Panně Marii před porodem

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 v malé vesnici Biqa-Kafra ve vysokých horách severního Libanonu. Jeho rodiče byli chudí, ale věřící, a jejich páté dítě už v mládí tíhlo k modlitbě a samotě. Přes odpor rodiny odešel ve 23 letech z domova a vstoupil do kláštera svatého Maruna v místě zvaném Annaya. V roce 1859 byl vysvěcen na kněze a strávil zde šestnáct let, než od svých neochotných představených dostal povolení odejít do nedaleké poustevny svatých Petra a Pavla.



Touha po poustevně zázračně vyslechnuta



Trvalo více než sedm let, než se mu toto přání splnilo. Takové privilegium měli jen výjimeční mniši. Znamení, že je připraven opustit bezpečné prostředí kláštera, se objevilo zvláštním způsobem. Vzhledem k naléhavé žádosti o toto naléhavé poselství usedl svatý Charbel v noci, aby na něm pracoval. Ke svému zoufalství zjistil, že v jeho lampě už není olej. Požádal jednoho z klášterních laiků, aby ji doplnil. Ten si chtěl zažertovat, a tak do lampy nalil místo oleje vodu, ale sám zůstal ve velkém šoku, když viděl, že se lampa okamžitě rozsvítila a vydávala své obvyklé světlo. Chlapec zalarmoval představeného, který šel situaci zkontrolovat sám. Ke svému překvapení zjistil, že lampa je skutečně plná vody. Považoval to za znamení shůry, že Charbel je připraven žít tvrdý poustevnický život.



Zbývajících třiadvacet let svého života žil Charbel nesmírně těžkým životem. Po celý život zachovával extrémní skromnost v odívání, spal na slámě a jako polštář používal obyčejné dřevěné prkno. Jedl jedno jídlo denně ze zbytků z kláštera. Projevoval pozoruhodnou oddanost eucharistii, hodiny trávil přípravou na slavení mše svaté a hodiny děkováním po jejím skončení.



Zázračné světlo



V roce 1898 utrpěl Charbel při mši těžkou mrtvici a o osm dní později na Štědrý den zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Po třech dnech byl pohřben na klášterním hřbitově, a jak bylo zvykem, bez uložení těla do rakve. Stejně jako mnoho svatých mnichů před ním by byl pravděpodobně brzy zapomenut, kdyby se nestalo něco velmi zvláštního. Po následujících pětačtyřicet nocí byl jeho hrob obklopen oslnivým jasným světlem, o čemž svědčilo stále více lidí, z nichž si to nikdo nedokázal vysvětlit. Bylo vyžádáno povolení k exhumaci jeho těla od církevních úřadů a toto povolení bylo uděleno.



V noci, kdy zemřel, spěchali do poustevny mniši z nedalekého kláštera, aby mu políbili ruce a nechali se požehnat dotykem jeho těla. Mnozí z nich strávili celou noc v modlitbě na kolenou vedle něj. Tu noc padal hustý sníh a byla nesmírná zima, což nebylo překvapivé, protože poustevna se nacházela ve výšce 1 400 metrů nad mořem. Ti, kteří zůstali vzhůru, se neustále ptali jeden druhého: „Když tolik trpíme kvůli jediné noci, jak je možné, že tu otec Charbel žije už dvacet tři let?“ ptali se.



Viděli, že s odvahou mučedníka musel snášet únavu, hlad, bídu a zimu. Místní vesničané, z nichž mnozí s ním v průběhu let sdíleli několik okamžiků společenství, vzpomínali na jeho svatost, na jeho neustálou modlitbu a tvrdou práci, na jeho touhu zůstat v tichu.



Exhumace těla



Nakonec bylo uděleno povolení k exhumaci jeho těla a čtyři měsíce po smrti otce Charbela se shromáždil dav lidí, aby se stal svědkem těchto událostí. Všichni žasli nad tím, že jeho tělo bylo dokonale zachovalé, přestože hrob byl zaplaven prudkými dešti, takže tělo doslova plavalo v moři bahna. Charbel byl vyzvednut a oblečen do nových šatů a poté uložen do dřevěné rakve v rohu soukromé klášterní kaple. Ukázalo se však, že je nutné měnit jeho šaty dvakrát týdně kvůli podivné tekutině, která se vylučovala z pórů jeho těla. Tekutina byla popisována jako směs potu a krve a její neustálé vylučování z těla pokračovalo. Kousky látek namočené v této tekutině se brzy rozpadly jako relikvie.



V roce 1927, více než dvacet osm let po jeho smrti, Charbelovo stále neporušené tělo ohledali dva lékaři z Francouzského lékařského institutu v Bejrútu, poté bylo přeneseno do další pozinkované rakve a poté uloženo do nové hrobky uvnitř zdi oratoře. Během svátku v roce 1950 poutníci do svatyně hlásili, že z rohu hrobky vytéká tekutina. Když byla hrobka otevřena, zjistilo se, že je suchá, a stejně tak rakev zvenčí, až na tekutinu, která pomalu vytékala škvírou v ní. O dva měsíce později, po získání povolení od církevních úřadů, byl zámek na rakvi rozbit a tělo bylo prozkoumáno. Opět se zjistilo, že je beze stop poškození a podivná tekutina si stále hledá cestu a vytéká z pórů těla. Od té doby svatyni obléhají tisíce poutníků z celého světa. V 50. letech 20. století začal klášter vést záznamy o zázracích připisovaných Charbelovi. Za necelé dva roky se jich nashromáždilo více než 1200. Již v roce 1925 bylo mnichovo jméno předloženo peticí papeži Piovi XI. k zahájení kanonického řízení vedoucího k jeho blahořečení, k němuž však došlo až v roce 1965 za pontifikátu papeže Pavla VI. Bylo třeba dvou uzdravení uznaných za zázračná a obě, která byla pro tento účel vybrána, se odehrála v roce 1950. První z nich se týkalo jeptišky Marie Abel Kawara. Čtrnáct let trpěla vážnými střevními problémy a lékaři ji odmítali jako beznadějný případ.



Jednou se však celou noc modlila u Charbelova hrobu a okamžitě se uzdravila. Lékař, který ji tehdy vyšetřoval, zaznamenal uzdravení jako „nadpřirozenou událost, jejíž vysvětlení je nad lidské síly“. Druhým zázrakem, který svatá kongregace přijala, bylo uzdravení ze slepoty kováře Iskandara Oubeida. Ten přišel o zrak na jedno oko, když při práci utrpěl úder. Vynikající oční specialisté mu řekli, že poškození duhovky je tak vážné, že se mu zrak už nikdy nevrátí. O třináct let později dal na radu přátel a navštívil hrob otce Charbela. Když se vracel domů, měl sen, ve kterém se mu zjevil mnich a slíbil, že ho vyléčí. Druhý den ráno zjistil, že opět vidí dokonale na obě oči. Žádné lékařské vysvětlení se nepodařilo najít. K nejznámějšímu uzdravení na přímluvu svatého Charbela došlo v roce 1950. Vyvolalo rozruch nejen v Bejrútu, ale v celém Libanonu. Padesátiletá švadlena jménem Mountaha Daher Boulos, která byla po těžké nemoci shrbená od jednoho roku, byla uzdravena. Její příběh je docela dojemný. Při návštěvě mnišského hrobu stála opodál a modlila se za své dva synovce, sirotky, kteří potřebovali pomoc. Jediná prosba, kterou vyslovila za sebe, byla, aby jí vydržel zrak a mohla pokračovat v práci švadleny. O tři dny později se po návratu domů probudila a zjistila, že hrb na zádech zmizel. Její lékař to potvrdil, zatímco její pastor dosvědčil, že „její silueta se náhle stala zcela normální!“. Dne 9. října 1977, pouhých dvanáct let po blahořečení, předsedal papež Pavel VI. kanonizačnímu řízení a oznámil světu, že blahoslavený Charbel se připojí k seznamu svatých v nebi. Světcovo tělo však nezůstalo nedotčeno. V roce 1965 bylo zjištěno, že začalo podléhat zákonům přírody a zůstaly z něj jen kosti červené barvy. Předchozí roky zřejmě stačily k prokázání mnichovy svatosti, přičemž zázraky připisované jeho zásahu pokračovaly i po tomto dni. Jeden z posledních se odehrál v roce 1993, kdy Nohad El Shami, pětapadesátiletá žena trpící částečným ochrnutím způsobeným těžkou hemiplegií, oznámila, že ve snu viděla dva mnichy. Jeden z nich, kterého identifikovala jako Charbela, jí operoval krk, a když se probudila, zjistila, že je zcela uzdravená. Druhým mnichem v jejím snu byl pravděpodobně svatý Marun, syrský křesťanský mučedník z pátého století, který založil maronitský řád. Uzdravování na přímluvu svatého Charbela pokračuje dodnes. S důvěrou se k němu utíkejme, je to světec tisíců zázraků.

Zázračné tělo svatého Charbela Makhloufa

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu. Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

07.09.2024

Modlitba k Panně Marii před porodem