Zasvěcení rodiny ve zjeveních Panny Marie v Medžugorji

Vrcholným prostředkem k dosažení rodinného pokoje je akt zasvěcení rodiny. Několik sbíhajících se proudů obnovy církve nyní vyzývá k zasvěcení rodin Ježíšovu a Mariinu Srdci v souladu s poselstvím z Medžugorje. Od samého počátku zjevení v Medžugorji Panna Maria, zejména prostřednictvím Eleny, žádala rodiny, aby se denně zasvěcovaly Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. V roce 1983 zjevila Matka Ježíšova Jeleně konkrétní modlitby zasvěcení jak Nejsvětějšímu, tak Neposkvrněnému Srdci. Nikdo samozřejmě není povinen dodržovat žádnou konkrétní formuli zasvěcení, ale předání těchto zasvěcovacích modliteb Jeleně ukazuje důležitost aktu zasvěcení v mysli a srdci Panny Marie. V poselství z října 1988 hovoří o zasvěcení Srdci Ježíšovu a jejímu Neposkvrněnému Srdci jako o každodenní události. V tomto poselství Panna Maria vyzývá nejen jednotlivce, ale také rodiny a dokonce farnosti, aby se odevzdaly v aktu zasvěcení:

„Drahé děti! Moje výzva, abyste uváděly do praxe poselství, která vám dávám, je každodenní, protože vás, dítka, chci přivést blíž k Srdci Ježíšovu. Proto vás, dítka, dnes vyzývám k modlitbě zasvěcení Ježíši, mému drahému Synu, aby srdce každého z vás patřilo jemu. A pak vás vyzývám, abyste se zasvětili mému Neposkvrněnému Srdci. Přeji si, abyste se zasvětili osobně, také jako rodiny a farnosti, aby skrze mé ruce vše patřilo Bohu. Proto se, drahé děti, modlete, abyste pochopily velikost tohoto poselství, které vám dávám. Nepřeji si nic pro sebe, ale všechno pro spásu vašich duší. Satan je silný, a proto se, dítka, vytrvalou modlitbou přibližte k mému mateřskému srdci. Děkuji vám, že jste odpověděli na mou výzvu.“ (25. října 1988).

Toto pronikavé poselství nám mělo připomenout, že konečný cíl zasvěcení je vždy zaměřen na osobu Ježíše Krista. Matka Boží je Bohem darovanou prostřednicí k většímu sjednocení s Ježíšem Kristem. A je také zdrojem mateřské ochrany před satanem. Poslední věta tohoto poselství je jedinečně spojena s výzvou přiblížit se k mateřskému srdci Panny Marie, aby nás chránilo před satanem, a toto přiblížení se uskutečňuje prostřednictvím pozorné modlitby.

Podstata zasvěcení

Co je podstatou zasvěcení? Zasvěcení je v podstatě slibem lásky, který vše, čím jsme a co děláme, odevzdává Ježíši skrze neposkvrněné Mariiny ruce. Jak víme z tradice, Ježíšovo Srdce je symbolem a pramenem jeho nekonečného milosrdenství a lásky. Za druhé je symbolem utrpení, které podstupuje kvůli hříchům, jež jsou nadále páchány v jeho mystickém těle. Z teologického hlediska není pochyb o tom, že tentýž Kristus, který svým umučením, smrtí a zmrtvýchvstáním zaplatil výkupné a který vystoupil k Otci, zároveň nadále trpí za hříchy ve svém mystickém těle. Trpí nyní a bude trpět, dokud nebudou hříchy z mystického těla odstraněny. Dokud bude v Církvi – mystickém těle – hřích, tak dlouho bude trpět Kristus, Hlava. Proto jsme v 1. kapitole listu Kolosanům nabádáni, abychom „doplnili, co chybí v Kristově utrpení“ (Kol l, 24). A tak je Ježíšovo Srdce obklopeno trním, které nám připomíná, že toto Srdce trpí, dokud nepřestaneme hřešit.

Neposkvrněné Srdce Panny Marie je čistým, dokonalým křtitelem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Její Srdce je Bohem určený pramen k Nejsvětějšímu Srdci, prozřetelnostní cesta, kterou se napojujeme na nekonečné milosti a milosrdenství Božského Srdce Ježíšova. To je zachyceno v roli Panny Marie jako Prostřednice všech milostí a také v titulu, který jí udělil papež Jan Pavel II. Prostřednice milosrdenství. Ve fatimském poselství Panna Maria řekla, že Bůh si přeje, aby byla zavedena úcta k jejímu Neposkvrněnému Srdci. Nepředepsala svou vlastní úctu, ale při zavádění pobožností k jejímu Srdci jednala jako poslušná dcera svého Otce. Byl to projev Boží vůle. Mariino Srdce je tedy Neposkvrněnou svátostí Srdce jejího Syna. Jak říká svatý Maxmilián Kolbe, abychom správně uctívali cestu, kterou k nám Bůh přišel, což bylo skrze neposkvrněnou křtitelnici hříchu, máme tuto neposkvrněnou křtitelnici hříchu používat na své cestě zpět k Němu. A tou křtitelnicí je Neposkvrněné početí.

Ovoce zasvěcení rodiny

Mariánské zasvěcení přináší několik významných plodů. Především je to to, co Jan Pavel II. nazval darem sebedarování. To znamená, že pokorně odevzdáváme sebe a své rodiny zpět Stvořiteli. On je totiž původcem života, našeho dechu, naší víry a našeho rodinného života. Zasvěcení říká: „Všechno, co mám, ti nabízím.“ Zasvěcení tedy nezačíná tak, jak často začínáme, tedy požadavky. Začíná díkůvzdáním a odevzdáním sebe sama. Je to nabídka sebe sama a našich Bohu. Dále je zasvěcení nesmírně účinným zdrojem duchovní ochrany našich rodin. Pokud své rodiny zasvětíme Marii a výslovně řekneme: „Vše, co jsem, je tvé, abys to nabídla Ježíši Kristu,“ pak má tento akt vůle duchovní moc (jako například akt vůle, který navždy spojuje snoubence, nebo akt vůle, v němž se někdo výhradně nabízí církvi v kněžství nebo zasvěceném životě). Začínáme-li každý den slovy: „Patříme Marii, aby nás obětovala Bohu,“ má tento dobrovolný závazek úžasné duchovní důsledky. Když rodina tímto výlučným způsobem patří Ježíši a Marii, mohou nás s naším souhlasem duchovně chránit. Takový je vzájemný prospěch, který nám plyne z toho, že se jim odevzdáváme. Navíc, je-li to z naší strany opravdový akt zasvěcení, dává Panně Marii svobodu použít plnou moc své přímluvy k ochraně a posvěcení našich rodin. Matka Boží, stejně jako náš nebeský Otec, respektuje naši svobodnou vůli. Stejně jako nebeský Otec nemůže zasahovat do naší svobody, tak i Panna Maria očekává náš dobrovolný akt zasvěcení, i ona se za nás může přimlouvat jen do té míry, do jaké jí to dovolíme. Zasvěcením sebe : svých rodin Neposkvrněnému Srdci říkáme: „Dávám Panně Marii naprostou svobodu, aby použila veškerou svou moc přímluvy k posvěcení a ochraně naší rodiny.“ Zasvěcení vyjadřuje: „Chceme tě, Matko, a chceme, aby do našich životů proudilo co nejvíce milostí.“ Zasvěcením se také vyjadřujeme, že chceme, aby do našich životů proudilo co nejvíce milostí. Dveře jsou otevřeny dokořán. Jakmile dovolíte Matce Boží, aby plně vstoupila do vašeho duchovního života, použije vše, co má k dispozici, aby vás přivedla ke svému Synu.

Dáme-li Matce Boží úplnou svobodu, aby se za nás přimlouvala, máme k dispozici velmi účinný prostředek k posvěcení rodiny. Pokud jde o další duchovní přínos mariánského zasvěcení, odkážeme na svatého Ludvíka Marii Grignona de Montfort, který je skutečným mistrem mariánského zasvěcení. Poznamenává, že hlavním plodem mariánského zasvěcení je umožnit Marii, aby nám pomáhala zůstat věrní našim křestním závazkům. Origenes, jeden z prvních raně křesťanských spisovatelů, tvrdil, že celý křesťanský život není nic jiného než zachovávání věrnosti křestním slibům. To znamená, že máme být věrní slibům, které vyznáváme ve vyznání víry, všem pravdám víry a snažit se podle nich žít. Máme tedy dvě možnosti. Jednou možností je snažit se dodržovat své křestní závazky sami. Druhou volbou je snažit se žít podle svých křestních slibů s neocenitelnou pomocí Panny Marie. Zasvěcení uvádí do pohybu druhou možnost, tedy snažit se žít podle svých křestních slibů s co největší mírou přímluvy Panny Marie. To je cílem zasvěcení Ježíši skrze Marii.

Vidíme, že zasvěcení je v první řadě kristocentrické, a proto umožňuje Panně Marii jako naší duchovní Matce udělat vše, co může. Druhý vatikánský koncil udělil Marii tento titul slovy: „Ona je naší matkou v řádu milosti“ (Lumen gentium, č. 61). Je třeba dodat, že zasvěcení rodiny umožňuje Matce Boží mimořádným způsobem stát se duchovní Matkou naší domácí církve. Přimlouvá se za nás, protože v pravém slova smyslu se naše děti stávají i jejími dětmi. Pro rodiče je zdrojem velké úlevy a podpory vědomí, že zasvěcením povolali Pannu Marii za duchovní Matku své pokorné rodiny. Matkou, která se bude vždy aktivně podílet na vedení jejich dětí do nebeského příbytku a k životu v milosti. Zasvěcení rodiny říká Panně Marii: „Naše děti jsou tvé děti. Slibujeme, že budeme spolupracovat s tvými milostmi na výchově těchto dětí podle tvých každodenních vnuknutí.“
Samozřejmě víme, že i po zasvěcení rodiny Matce Boží se v rodinném životě a při výchově dětí objevují problémy. Zdrojem opravdového pokoje je však vědomí, že to všechno neděláme sami a že jsme dovolili, aby Matka Ježíšova byla při formování naší rodiny primární. Zasvěcení není jen náboženský úkon, který vykonáváme každý den; je to uvolnění Boží proměňující milosti.

Zasvěcení Srdci Ježíšovu a Mariinu je mocnou výzvou přítomnou nejen v poselství z Medžugorje, ale stejně tak v nedávných slovech a činech učitelského úřadu církve. Papež Jan Pavel II. spolu s mnoha světovými biskupy zasvětil 25. března 1984 svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Moje rodina byla této události na Svatopetrském náměstí přítomna se mnou. Byla to jedna z nejkrásnějších událostí, které jsme kdy zažili, uprostřed radosti a slz, společně s více než půl milionem lidí. Když jsme se dívali z náměstí, viděli jsme lidi až k řece Tibeře a zdálo se, že ještě dál. Když přinesli putovní sochu Panny Marie Fatimské, lidé spontánně propukali v pláč. Mávali bílými šátky a zpívali píseň „Neposkvrněná Panna“. Pak papež jako duchovní otec všech lidí poklekl u nohou sochy Panny Marie a zasvětil svět jejímu Neposkvrněnému Srdci. Myslím, že všichni přítomní pochopili nesmírný význam tohoto aktu zasvěcení, který vykonal zástupce Krista.

Papež Jan Pavel II. nám ve své encyklice Matka Vykupitele z roku 1987 nabízí přesvědčivou teologii mariánského zasvěcení, v níž vyzývá všechny křesťany, aby se „synovsky svěřili Kristově Matce“. Podává komentář k 19. kapitole Janova evangelia, která pojednává o tom, jak náš Pán visí na kříži na Kalvárii a říká Panně Marii: „Ženo. hle, tvůj syn“, a Janovi: „Pohleď na svou matku!“ On 19, 2627).

Jan Pavel II. říká, že my všichni bychom měli napodobit milovaného učedníka Jana a odpovědět na Ježíšovu žádost: „Hle, tvá matka!“ tím, že přijmeme Pannu Marii do svých domovů. Poukazuje na to, že chceme-li být Kristovými učedníky, musíme být jako milovaný učedník z evangelia. Janovi Ježíš říká z kříže: „Pohleď na svou matku.“ Nejde mu jen () o neurčité pozvání nebo dotaz: „Máš zájem vzít si mou matku za svou matku?“. Spíše oznamuje teologickou skutečnost: „Pohleď na svou matku“. Naše otázka by tedy neměla znít: „Je Maria naší matkou?“, ale spíše: „Jak máme správně naplnit význam slova ‚Pohleď na svou matku‘?“. Jak se máme držet tohoto Kristova požadavku?“ Odpověď Jana Pavla II. zněla: Janem. A co dělá milovaný učedník? Vezme Pannu Marii k sobě. Papež říká: „Mariánský rozměr v životě Kristova učedníka se zvláštním způsobem projevuje tímto synovským svěřením se Matce Boží… Když se křesťan synovsky svěří Marii, bere si jako apoštol Jan ‚k sobě‘ Matku Kristovu. (Matka Vykupitele, č. 4S).

Je zajímavé, že v polštině, rodném jazyce papeže Jana Pavla II., má slovo „zasvěcení“ stejný význam jako slovo „svěcení“. Je to tedy jiný způsob, jak mluvit o úplném sebeodevzdání Panně Marii. Jan Pavel II. také vysvětluje význam slova „sobě“. Když Jan zve Pannu Marii „k sobě“, „k sobě“ je symbolem duchovního, vnitřního života. To znamená, že když Jan bere Pannu Marii „k sobě“, bere ji vnitřně, jako Matku svého duchovního života. To papež zdůrazňuje jako mariánský rozměr Kristova učednictví, z čehož vyvozuje, že jde o ústřední výzvu pro všechny Kristovy učedníky. Pro
pravého Kristova učedníka je tento mariánský aspekt, toto svěřování, toto vpuštění Panny Marie do našeho duchovního života, zásadní.

Svěřit celou naši rodinu Kristově Matce tedy znamená denně zvát Pannu Marii do duchovního života každého člena rodiny. Jakmile pozveme Pannu Marii do vnitřního života členů naší rodiny, ona se jako dobrá matka pustí do pořádného úklidu. Vnese do našich vnitřních domovů nový řád a nový mír do té míry, do jaké jí to dovolíme a budeme spolupracovat s jejím vnitřním vedením. Osobní motto Jana Pavla II. „Totus tuus“ (latinsky ‚zcela‘ nebo ‚zcela tvůj‘) bylo převzato z prvních dvou slov úplného zasvěcení Panně Marii od svatého Ludvíka Maria Grignona z Montfortu, které papež každý den činil. Jak jinak by nás tedy tento papež mohl vyzvat k zasvěcení než tím, že se k němu denně připojíme slovy: „Jsme zcela tvoji, Maria!“

Následující modlitba je modlitbou zasvěcení rodiny Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu, kterou napsal papež Jan Pavel II. v roce 1983 během Svatého roku vykoupení. Bohužel myslím, že nikdy nebyla vydána v češtině. Viděl jsem ji v italštině, dokonce i v chorvatštině, ale do češtiny prokazatelně přeložena nebyla, nebo alespoň nebyla dostatečně propagována. Proto chci nabídnout skromný překlad z italštiny, který pořídila moje žena. A myslím, že je to ideální rodinná modlitba zasvěcení, protože je tak duchovně bohatá, tak hluboce trinitární.

„Nejsvětější Panno, Matko Boží a Matko církve, zasvěcujeme dnes naši rodinu tvému Neposkvrněnému Srdci. S tvou pomocí se svěřujeme a zasvěcujeme Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, abychom s tebou a s ním byli zcela a navždy svěřeni a zasvěceni vůli nebeského Otce v Duchu svatém.“

Těmito několika slovy, pronesenými s oddanou láskou, se rodina zasvěcuje Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a nakonec i dokonalé vůli Otce. Je to hluboká modlitba a myslím, že se dokonale hodí pro každodenní zasvěcení rodiny.