Svatý Augustin z Hippo, narozený 13. listopadu 354 n. l. v Tagaste (dnešní Alžírsko), je jednou z nejvlivnějších postav křesťanských dějin. Augustin, vychovaný v římské pohanské rodině, se zpočátku věnoval světskému úspěchu a intelektuálnímu bádání, studoval rétoriku a filozofii.
V rané dospělosti Augustin přijal manicheismus, dualistické náboženství, a žil životem poznamenaným morální laxností. Jeho cesta víry se však změnila, když se pod vlivem své matky svaté Moniky a spisů svatého Pavla setkal s křesťanským učením.
V roce 387 n. l. byl Augustin pokřtěn svatým Ambrožem v Miláně, což znamenalo jeho úplné obrácení ke křesťanství. Po svém obrácení se vrátil do severní Afriky, kde byl v roce 391 n. l. vysvěcen na kněze a později se stal biskupem v Hippo (dnešní Annaba). Jeho pastorační a teologické dílo výrazně ovlivnilo ranou církev.
Augustin hojně psal a jeho díla, jako jsou „Vyznání“ a „Boží město“, jsou dodnes základními texty křesťanské teologie. „Vyznání“ je autobiografické dílo, které zkoumá jeho osobní cestu od hříchu k milosti, zatímco ‚Boží město‘ se zabývá vztahem mezi světskou a duchovní sférou.
Učení svatého Augustina o prvotním hříchu, milosti a předurčení mělo hluboký vliv na křesťanské učení. Zemřel 28. srpna 430 n. l. a byl kanonizován jako svatý. Za svůj významný přínos křesťanskému myšlení a teologii je ctěn jako doktor církve.
Praktické lekce:
Lekce 1: Obrácení a proměna: Augustinovo dramatické obrácení od života v hříchu k životu ve víře nás učí, že nikdy není pozdě obrátit se k Bohu. Jeho příběh nás povzbuzuje, abychom přijali možnost osobní proměny skrze milost a zůstali otevřeni Božímu volání bez ohledu na naši minulost.
Lekce 2: Integrace víry a rozumu: Augustinův důraz na soulad mezi vírou a rozumem zdůrazňuje důležitost integrace našeho intelektuálního a duchovního života. Jeho příklad je pro nás výzvou, abychom na své cestě víry hledali porozumění a moudrost a využívali rozum, který nám Bůh dal, k prohloubení našeho vztahu s Bohem.