Co dělat, když se stydíte jít ke zpovědi?

„Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s Církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení“ (KKC, 1422). Ve svátosti smíření vítězí nad našimi hříchy Kristus. Ale co když je hanba za naše hříchy tak velká, že lidi od zpovědi odrazuje?

Známý španělský teolog otec José Antonio Fortea se tímto jevem a jeho praktickým řešením zabýval v příspěvku na svém blogu. Za normálních okolností by měl k získání Kristova odpuštění a uzdravení našich duší stačit pocit Kristova milosrdenství, díky němuž můžeme překonat stud za vlastní hříchy a zanechat je ve svátosti smíření. V některých případech však fr. Fortea uznává, že lidé jsou svými hříchy natolik zahlceni, že se tento stud stává „zdí“, která je odděluje a odrazuje od smíření. „Raději absolvují stokilometrovou pouť, než aby museli tváří v tvář přiznat některé věci, které udělali a které jsou pro ně strašně ponižující,“ řekl. Otec Fortea vyprávěl o úzkostech, kterým čelí někteří kajícníci, kteří se snaží přistoupit ke svátosti smíření.

Nejprve poukázal na to, jak je důležité, aby kněží nabízeli otcovský soucit těm, kteří se potýkají s tíhou svědomí. Je důležité poskytnout skutečně anonymní zpověď. Na každém místě by podle něj měla být alespoň jedna zpovědnice, kde je mezi zpovědníkem a zpovídaným neprůhledná mřížka s malými otvory, aby nebylo možné vidět člověka přicházejícího ke smíření. Zpovídající se osoba by neměla být knězi viditelná ani při příchodu, ani při odchodu. Pokud je na dveřích kněze okno, nemělo by být průhledné. „Těmito opatřeními může velká většina věřících vyřešit problém studu,“ dodal otec Fortea. Pro „opravdu velmi vzácné“ případy, kdy je stud velmi velkou překážkou, lze podniknout určité kroky.

V těchto případech extrémního studu může člověk anonymně zavolat knězi a říci mu o svém problému. Samotnou zpověď nelze provést telefonicky, ale „v mnoha případech je telefonický rozhovor užitečný, aby kajícník získal důvěru a mohl se zavázat ke smíření. Pokud se však kajícník přesto stydí o svých hříších mluvit, může se s knězem domluvit na písemné zpovědi. Fr. Fortea uvedl, že v několika zpovědnicích ve španělském městě Alcalá de Henares je možné, aby kajícník otevřel okno mezi sebou a knězem a předal mu list papíru se svými hříchy.“ Dodal také pokyny pro taková písemná vyznání: neměla by být delší než jedna stránka a hříchy by měly být napsány „jasně a stručně“. Kněz kajícníkovi poradí, udělí mu pokání a rozhřešení, aniž by se ho musel na cokoli ptát. V tomto případě by kladení otázek bylo kontraproduktivní,“ dodal. „I když obecně platí, že zpověď by měla být učiněna ústně, v některých případech ji lze učinit i písemně,“ uvedl kněz. Poznamenal, že neslyšící nebo němí měli vždy právo přistoupit k písemné verzi svátosti smíření. „V případě nepřekonatelného studu by to bylo také oprávněné,“ dodal. „Taková neschopnost vyplývající z psychologie a psychiky jednotlivce může být stejně reálná jako fyzická.“