Eucharistie je dílem a darem celé Nejsvětější Trojice, zdůraznil otec Raniero Cantalamessa OFM. Spojuje nás s Kristem, osvobozuje nás od hříchů, dává nám pokoj a sbližuje nás s ostatními lidmi.
Jedna přítelkyně mi vyprávěla, že její otec často pomáhal své ženě v kuchyni a dělal ty nejméně příjemné práce. Například loupal vlašské ořechy, dával je do sáčků a pak je rozděloval přátelům a rodině. Otec mé přítelkyně nedávno zemřel. Několik měsíců po jeho smrti, když moje přítelkyně otevřela skříň s ořechy, protože chtěla upéct dort, našla ve skříni sáček a uvědomila si, že i když její otec zemřel, zanechal jí jídlo v podobě připravených ořechů.
V tu chvíli moje přítelkyně lépe pochopila tajemství Eucharistie. Ježíš věděl, že odejde do nebe, ale pro ty, kteří ho následovali, připravil jídlo na později. Nebyl to obyčejný pokrm, ale jeho tělo a krev.
Někomu na nás záleží. Máme Otce v nebi, který zná všechny naše potřeby a dělá vše pro to, aby je naplnil. Náš denní chléb není jen symbol nebo každodenní jídlo. Je to skutečný duchovní pokrm, skutečné tělo a krev našeho Spasitele, Bohočlověka. Eucharistie je pokrm, který přesahuje rámec rituálu. Jejím dějem a obsahem je sdílení samotné Nejsvětější Trojice.
Zde jsou některé z nejpozoruhodnějších účinků Eucharistie:
Přijímání Ježíše v Eucharistii nás doslova začleňuje do Krista. Svatý Cyril Alexandrijský nám nabízí metaforu v podobě roztaveného vosku, který se spojuje s jiným voskem. Cesta křesťana je cestou stávání se Kristem. Je to snaha žít v něm a jeho život v nás. Eucharistie nám to umožňuje.
Svaté přijímání vymazává všední hřích. Eucharistie ničí hřích! Veniální hřích snižuje intenzitu naší lásky. Když přijímáme Eucharistii, spojujeme se se samotnou Láskou, která spaluje všechny zbytky všedního hříchu, očišťuje nás a činí nás znovu ochotnými konat dobro.
Svaté přijímání samozřejmě nemůžeme přijímat, když jsme ve stavu smrtelného hříchu. Měli bychom ho však přijímat co nejčastěji, protože nás chrání právě před těžkým hříchem. Síla Eucharistie odnímá všední hřích v naší duši a pokrývá ji „ochrannou vrstvou“, která nás chrání před smrtelným hříchem.
Mnoho křesťanů poukazuje na důležitost osobního vztahu s Ježíšem. Mají pravdu. Autentický důvěrný vztah s Ježíšem je však možný především v Eucharistii. To říká i Benedikt XVI:
„Dnes musíme znovu objevit, že Ježíš Kristus není jen oblastí soukromého přesvědčení nebo abstraktní doktríny, ale je skutečnou osobou a jeho vstup do dějin je schopen obnovit život všech. Proto je Eucharistie zdrojem a vrcholem života a poslání církve; je třeba ji převést do spirituality – života podle Ducha („Sacramentum caritatis“).“
Podle Katechismu katolické církve „účast na těle Zmrtvýchvstalého Krista, těle ‚oživeném Duchem svatým a oživujícím‘, uchovává, zvětšuje a obnovuje život milosti přijatý ve křtu“. (KKC 1392). Jinými slovy, přijímání svatého přijímání přispívá k růstu našeho života milosti.
Blízkost s Kristem, s níž se setkáváme ve svatém přijímání, nás přivádí do užšího kontaktu s ostatními, kteří přijímají svaté přijímání. Lze říci, že Eucharistie je vztah, který nás spojuje s Ježíšem a s našimi bratry a sestrami v církvi.
Slova svatého Jana Chryzostoma připomínají mnohým, kteří přistupují k eucharistickému stolu, že se nestarají o Krista v chudých lidech:
„Zakusili jste krev Páně, ale svého bratra neznáte (…). Jsi nehoden Eucharistie, když nepovažuješ za vhodné sdílet pokrm s někým, kdo, ač chudý a potřebný, je hoden Těla Páně (…). Bůh vás osvobodil od všech vašich hříchů a pozval vás sem, a vy jste neprokázali žádné milosrdenství.“
Svaté přijímání je předzvěstí radosti v nebi, a proto dává radost z autentického spojení s Bohem. Cítíme-li se zdrceni těžkostmi života, přijímáním svatého přijímání, které je zdrojem naší radosti, prosíme Pána o útěchu v našem trápení a o pokoj.
Během synody (2005) o Eucharistii hovořili biskupové mimo jiné o tom, jak přijímat svaté přijímání – Boží lid se proměnil na místech, která byla dějištěm válek, protože dala podnět k hledání pokoje:
Díky eucharistické slavnosti se národy v konfliktu mohly shromáždit kolem Božího slova, naslouchat prorockému hlásání, smířit se skrze odpuštění, přijmout milost obrácení, která umožňuje přijímání téhož chleba a téhož kalicha (Proposition 49).
Když skutečně pochopíme bohatství Eucharistie, začneme se soustředit na svaté přijímání. Neexistuje důležitější událost v našem životě. Není nic důležitějšího než setkání s lékařem duší. Výše uvedené (a mnohé další) účinky svatého přijímání můžeme zažít již tuto neděli, dnes! Můžete se pokusit navštívit mši svatou každý den v blízkém kostele… Pamatujte však, že rozpoložení během svatého přijímání ovlivní míru otevřenosti vůči jeho ohromujícímu účinku. Přijímejte svaté přijímání s patřičnou úctou, soustředěně, a proste Boha, aby vám udělil všechny milosti obsažené v Eucharistii. Dobrý Otec vás vyslyší.