Rozhřešení – co to je?

Součástí svátosti pokání je formální prohlášení kněze, že hříchy kajícníka jsou odpuštěny – tzv. rozhřešení.

Svátosti Nového zákona ustanovil Ježíš Kristus. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svátostný stav a manželství. Tyto svátosti se týkají všech etap a všech důležitých okamžiků křesťanského života: dávají vznik a růst, uzdravení a poslání životu víry křesťanů. V tom je jistá podobnost mezi etapami přirozeného života a etapami života duchovního. Od chvíle, kdy Kristus svěřil službu smíření svým apoštolům, biskupové, jejich nástupci a kněží, spolupracovníci biskupů, tuto službu vykonávají i nadále. Biskupové a kněží mají na základě svátosti svěcení moc odpouštět všechny hříchy „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.

Odpuštění hříchů smiřuje věřící s Bohem, ale také s církví. Biskup, viditelná hlava partikulární církve, je tedy od pradávna právem považován za toho, kdo má především moc a službu smíření: je správcem kázně pokání. Kněţí, jeho spolupracovníci, vykonávají tuto sluţbu v té míře, v jaké získali pravomoc (facultas) od svého biskupa (nebo od řeholního představeného) nebo od papeţe na základě církevního práva.

Navzdory těmto změnám, kterými disciplína a slavení této svátosti v průběhu staletí prošly, lze v nich rozeznat stejnou základní strukturu. Obsahuje dva stejně podstatné prvky:

• Na jedné straně jsou to úkony osoby, která se pod vlivem Ducha svatého obrací (lítost, vyznání hříchů a zadostiučinění),
• na druhé straně Boží působení skrze službu církve, která prostřednictvím biskupa a jeho kněží uděluje odpuštění hříchů ve jménu Ježíše Krista a určuje způsob zadostiučinění, modlí se také za hříšníka a činí s ním pokání.

Tímto způsobem je hříšník uzdraven a plně navrácen do církevního společenství.

Svátost pokání je stejně jako všechny svátosti liturgickým slavením (actio liturgica). Obvyklými součástmi slavení jsou:

• pozdravení kněze a kněžské požehnání;
• čtení Božího slova k osvícení svědomí a vzbuzení lítosti;
• povzbuzení k lítosti;
• zpověď, při níž se knězi přiznávají a vyznávají hříchy;
• uložení a přijetí pokání;
• kněžské rozhřešení (absoluce) – kněz ve jménu Krista a církve uděluje odpuštění hříchů prostřednictvím rozhřešení. Kněz vyslovuje slova: „Bůh, Otec milosrdenství, který smířil svět se sebou smrtí a vzkříšením svého Syna a poslal Ducha svatého na odpuštění hříchů, ať vám na přímluvu církve udělí odpuštění a pokoj. A já tě zbavuji tvých hříchů ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
• děkovná modlitba a propuštění s kněžským požehnáním.

Zdroj: katechismus / thesacredheart.com