Svatý Bernard (1090-1153) byl významným středověkým teologem a významnou osobností cisterciáckého mnišského řádu. Byl jedním ze šesti velmi nadaných synů francouzského šlechtice.
Po jistém váhání vstoupil Bernard v roce 1111 do cisterciáckého řádu a přesvědčil čtyři své bratry a dvacet sedm svých přátel, aby šli s ním. O několik let později byl Bernard vyslán, aby založil nový klášter v Clairvaux, který pak pod jeho vedením vzkvétal a významně přispěl k obnově církve.
Svatý Bernard byl navzdory svému chatrnému zdraví plodným spisovatelem a jeho široký věhlas ho přivedl do řady náboženských sporů a disputací doby. Ačkoli byl osobně dobročinný a laskavý, byl i hrozivým oponentem a nešetřil útoky na nespravedlnost (např. nadměrný přepych mezi duchovními nebo pronásledování Židů).
Bernard byl velkým teologem a ve svých kázáních a spisech se opíral zejména o Bibli, „ani ne tak proto,“ jak říkal, „aby vyložil slova, ale aby se dotkl srdcí lidí“. Bernard byl kanonizován pouhých jednadvacet let po své smrti v roce 1153 a v roce 1830 byl prohlášen doktorem (vynikajícím a spolehlivým učitelem) církve.