Interrupce nebo potrat je úmyslné ukončení těhotenství usmrcením nenarozeného dítěte. Takový přímý potrat, prováděný buď jako cíl, nebo jako prostředek, je v příkrém rozporu s morálním zákonem. Církev již od prvního století učí, že každý uměle vyvolaný potrat je morálním zlem. Toto učení se nezměnilo a zůstává nezměněno. Přímý potrat, ať už je zamýšlen jako cíl nebo jako prostředek, je v závažném rozporu s mravním zákonem:
„Nezabiješ plod potratem, ani neusmrtíš novorozené dítě.“ To je v rozporu s morálním kodexem. „Bůh, Pán života, svěřil lidem vznešený úkol chránit život, který má být vykonáván způsobem hodným člověka. Život je proto třeba chránit s největší péčí již od početí; potrat a vražda novorozeného dítěte jsou odporné zločiny.“
Lidský život musí být absolutně respektován a chráněn od okamžiku početí. Lidské bytosti musí být od prvního okamžiku její existence přiznána práva osoby, mezi něž patří i nedotknutelné právo každé nevinné bytosti na život. Formální spolupráce na potratu je těžkým hříchem a církev tento zločin proti lidskému životu trestá kanonickým trestem exkomunikace.
„Kdo způsobí potrat, k němuž skutečně dojde, upadá do exkomunikace uložené předchozím rozsudkem [excommunicatio latae sententiae],“ a to již samotným spácháním deliktu a za podmínek stanovených zákonem. Církev nemá v úmyslu zužovat oblast milosrdenství, ale zdůrazňuje závažnost spáchaného zločinu a nenapravitelnou škodu způsobenou nevinnému usmrcenému člověku, jeho rodičům a celé společnosti.
Zdroj: katechismus / thesacredheart.com