Příběh ze zpovědnice: Bůh se na mě zlobí

„Téměř týden po zpovědi jsem se držel velmi dobře. Bylo snadné se modlit, byl jsem šťastný, život měl smysl. Pak ale opět přišla má tradiční pokušení, chvíli jsem s tím bojoval, ale nezvládl jsem to a nakonec jsem podlehl“.

Možná vás velmi zajímá, jakému pokušení tento konkrétní člověk podlehl, ale to vůbec není podstatné. Všichni máme „své“ oblasti, ve kterých pravidelně selháváme. Stejnou špínu, které se nemůžeme a nechceme zbavit. Kajícník však pokračuje dál:

„Velmi mě mrzelo, že jsem se opět namočil a musel jsem jít ke zpovědi a znovu se z tohoto hříchu vyzpovídat. Ach, jak to nenávidím, jak se za to nenávidím. A jak se stydím. Ale pak jsem to udělal znovu a pak už jsem to ani nepočítal. Začalo mi to být jedno. Cítil jsem se velmi špatně, vlastně tak špatně, že jsem se neodvážil modlit a přestal jsem chodit do kostela.“

„Proč ses přestal modlit?“

„Tehdy to nemělo smysl, po všech těch hříších. Tolik urážek Boha, že jsem neměl odvahu na modlitbu ani pomyslet, natož sloužit mši svatou.“

„Copak jsi po všech těch hříších ani necítil výčitky svědomí?“

„Vždyť ti vysvětluji, že to nemá smysl. Bůh musí být ze mě znechucený.“

„Jsi si jistý, že je Bůh znechucený tebou? Není to spíš tak, že jsi znechucený sám sebou?“

„Záleží na tom? Vždyť v takových chvílích na tom nezáleží.“

„Právě že na tom záleží. A jak jsi přišel ke svaté zpovědi?“

„Začínalo mi být tak těžko, že jsem to sám se sebou nemohl vydržet. Několik dní jsem se odhodlával, až jsem nakonec přišel.“

„Jak jsi přišel na to, že když se dopustíš těžkého hříchu, Bůh se na tebe zlobí?“

„Co já vím… Vždyť je to logické, za co by mě měl chválit?“

„Chválit určitě ne, ale jestli si myslíš, že se na tebe v takové chvíli zlobí, snížil jsi ho na úroveň nás lidí. Když urazíš člověka, bude se na tebe zlobit, ale Bůh není člověk. Hříchy nás odvádějí od Boha a přibližují nás k pokušiteli, takže právě tehdy, když hřešíme, nám Bůh věnuje zvláštní milosrdnou pozornost, abychom se mohli co nejdříve vrátit k Dobru.“

„Proč mám tedy nesnesitelný pocit, že mě Bůh zavrhl, že si nezasloužím jeho přízeň?“

„To je pravděpodobně způsobeno výchovou, které se ti dostalo, ale také tvou duchovní formací. Navíc tento stav umocňuje i pokušení. Ďábel chytře využije pro své cíle tvé vlastnosti, sklony, záliby a zápory, vše, co o tobě ví, aby tě postavil do pozice, která je pro něj nejvýhodnější. Dokonce i nesnesitelný pocit, že vás Bůh odmítá, je jeho dílem.“

„Co mám tedy dělat, když znovu upadnu?“

„Vzbuď v sobě co nejdříve dokonalou lítost, a čím více hříchů máš, tím více pros Boha o milost obrácení.“

„A to pomůže?“

„Budeš žasnout, kolik zvláštních milostí ti Bůh připraví, zvláštních milostí šitých přímo na míru.“

„A jak víš, že to tak funguje?“

„Z vlastní zkušenosti.“