V neděli 25. února 2018 papež František v jedné ze svých homilií řekl, že Ježíš své následovníky nikdy neopouští, ale vždy je připravuje na zkoušky, kterým budou muset čelit. Stejně jako při svém proměnění, kterým pomohl učedníkům pochopit a zvládnout své utrpení a smrt.
„Při proměnění se Ježíš nechává vidět, jako by byl oslavený v nebi, v záři světla, triumfující. Ježíš tak své vlastní připravil na pohoršení kříže, neboť učedníci sami nedokázali pochopit, že Ježíš mohl zemřít jako zločinec. Učedníci tehdy považovali Ježíše za pozemskou autoritu, která vždy triumfuje, ale víra je jiná: Ježíš triumfuje v ponížení kříže. Díky němu vidíme, co přijde po kříži, co nás všechny čeká. Každého člověka vždy připravuje na zkoušky, které ho čekají, a dává mu sílu, aby v nich mohl jít dál a překonat je vlastními silami.“
Papež František slavil druhou postní neděli mší svatou v římské farnosti San Gelasio I Papa v římské čtvrti Ponte Mammolo. Ve farnosti žije asi 250 chudých lidí z této oblasti a každý čtvrtek zde 50 z nich dostává snídani a oběd.
Po příjezdu se papež setkal s dětmi, mladými lidmi, rodinami, staršími a nemocnými lidmi z farnosti a také s těmi, kteří pracují ve farním programu Caritas. Po setkání s jednotlivými skupinami se soukromě setkal se dvěma mladými lidmi z Gambie ve věku 18 a 25 let, kteří jsou zde ubytováni. Před mší svatou vyslechl zpověď několika farníků. Ve své krátké, mimořádné homilii řekl, že ve čtení z Markova evangelia, které hovoří o Ježíšově proměnění na hoře, Bůh vysílá jasné poselství, když říká: „Toto je můj milovaný Syn, poslouchejte ho.
„Neexistuje žádný okamžik života, který by se nedal plně prožít v naslouchání Ježíši.“ Vyzval farníky, aby pokračovali v postu a pamatovali na „Ježíšovu slávu, který je připraven dát nám sílu a promluvit k nám“.
„Když každý den prožíváme těžkosti, ptejme se sami sebe: Co ode mě Ježíš dnes chce? Na svatební hostině v Káně dala Maria také velmi konkrétní radu: „…udělejte všechno, co vám řekne.“ To je jistá cesta. Poslouchejte a dělejte, co Ježíš říká.“
Před mší svatou se papež zastavil, aby pozdravil farníky, kteří čekali venku v dešti. Zeptal se jich: „Kdy jste přišli? Jste promočení, že?“ ‚Ano,‘ odpověděl. Poděkoval jim za trpělivost, s jakou snášeli nepřízeň počasí, a řekl jim, že život je často jako počasí: „Někdy je slunce, někdy prší… víte, že v životě jsou dobré i špatné časy. Křesťan musí jít vždy odvážně vpřed. Budou bouře, ale vy jděte vpřed, Ježíš nás vede. To je to, co musí křesťan dělat – jít vpřed v dobrých i zlých časech.“
Během setkání se staršími farníky papež poděkoval všem, kteří pracují pro církev a svět, a řekl, že jejich svědectví víry a lásky „je jako udržovat oheň: jste uhlím světa. Jste si vědomi, že jste povoláni přinášet skrytý oheň. Jste uhlím církve.“ Vyzval přítomné, aby s mladými lidmi hovořili a naslouchali jim. Dodal: „Není to vždycky snadné, potřebují vaše zkušenosti.“