Svatá Anežka Česká – životopis

Anežka byla dcerou českého panovníka Přemysla Otakara I. Narodila se v Praze roku 1211. Když jí byly tři roky, byla svěřena do péče sicilské vévodkyně svaté Hedviky, která v té době pobývala v klášteře v Trzebnici. Ta jí dala vynikající základy ve víře. O tři roky později se Anežka vrátila do Prahy a byla svěřena premonstrátkám v Doksanech, kde se jí dostalo odpovídajícího vzdělání. Podle tehdejších zvyklostí byla v mládí zaslíbena jako nevěsta pro Jindřicha VII, syna Fridricha Barbarossy. Byly s tím spojeny různé politické a dynastické spekulace. Proto byla v roce 1220 převezena do Vídně, kde žila poblíž dvora rakouského vévody. Zůstala však věrná svému přesvědčení a víře. Po pěti letech pozorování královského dvora zrušila své zasnoubení a vrátila se do Prahy. Rozhodla se žít svůj život v modlitbě a charitativní činnosti. Přestože dostávala různé nabídky k sňatku, chtěla žít v panenství. Situace pro ni byla obzvlášť obtížná, protože o ruku ji žádal například anglický panovník Jindřich III. nebo opět Fridrich Barbarossa pro svého syna. Anežka tehdy požádala o ochranu papeže Řehoře IX, který do těchto sporů zasáhl. Díky němu mohla Anežka splnit svůj slib žít v čistotě.

V té době přijeli do Prahy františkáni. Od nich se dozvěděla o duchovním životě, který vedla svatá Klára v Assisi. Její příklad ji okouzlil. Rozhodla se ji následovat. V letech 1232 až 1233 založila z vlastních prostředků v Praze špitál a také ženský klášter svatého Františka. Na Letnice – 11. června 1234 do něj sama vstoupila a složila slavnostní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Sestry v klášteře žily v chudobě, bez soukromého majetku, vše měly společné. Anežka se stala představenou a spolu se svatou Klárou usilovaly o schválení nového řádu, kterého brzy dosáhly.

I v klášteře žila Anežka nadále životem plným lásky k Bohu a bližním. Především uctívala tajemství eucharistie a Pánova kříže. Velmi si vážila také Panny Marie, zejména tajemství Zvěstování. Vytrvale se modlila za české panovníky a spolupracovala s papeži. V posledních letech svého života snášela Anežka s hlubokým pokojem a odevzdaností mnohé bolesti, které ji trápily nejen tělesně, ale zejména duševně. V zemi docházelo ke konfliktům, po nichž následovala anarchie, a také k přírodním katastrofám, které způsobovaly bídu a dřinu. Anežka zemřela v objetí svatosti 2. března 1282 ve svém klášteře. Na její přímluvu se událo mnoho zázraků. Za blahoslavenou však byla oficiálně uznána až za papeže Pia IX. v roce 1874. Za svatou ji prohlásil papež Jan Pavel II. 12. listopadu 1989 ve vatikánské bazilice.

Praktické lekce:

Lekce 1: Vytrvalost v následování vlastní vnitřní cesty a víry: Anežka se už od mládí musela vyrovnávat s politickými tlaky a tlakem na její manželství, a přesto zůstala věrná svým hodnotám a rozhodnutí žít v čistotě. I když byla vychovávána pro královský život a byla zaslíbena různým panovníkům, ona se rozhodla následovat svou duchovní cestu. Tento příklad nás učí, že i v těžkých chvílích, kdy čelíme vnějším tlakům nebo očekáváním druhých, bychom měli mít odvahu následovat svou vnitřní víru a životní cestu. Vytrvalost ve víře a ochota dělat těžká rozhodnutí pro vyšší dobro jsou klíčové pro duchovní růst a osobní integritu.

Lekce 2: Služba druhým a láska k bližnímu: Anežka nejen že žila chudobně a v čistotě, ale také aktivně pomáhala ostatním. Založila špitál a klášter, kde sestry žily v komunitě, sdílely vše společně a věnovaly se modlitbě a péči o chudé a nemocné. Její život ukazuje, že skutečná radost a naplnění přicházejí z obětavé služby druhým. V dnešním světě, kde je často důraz na osobní úspěch a materiální zajištění, je její příklad výzvou k tomu, abychom se více zaměřili na pomoc těm, kteří to potřebují. Láska k bližním, obětavost a ochota žít pro druhé jsou hodnoty, které mohou přinést hluboký smysl a spokojenost.