Svatý Albert Veliký – životopis

Albert se narodil v roce 1206 ve Švábsku v Německu. Jeho otec byl hrabě z Bollstadtu a Albert se narodil na rodovém hradě Lauingen.

Studoval na univerzitě v Padově a v roce 1223 se přes odpor rodiny stal dominikánem. Vyučoval v Kolíně nad Rýnem, Hildesheimu, Freiburg im Breisgau, Regensburgu a Štrasburku. Jeho pověst pro jeho vzdělanost a intelekt byla široce rozšířená. V roce 1245 získal doktorát na pařížské univerzitě, kde později vyučoval. Mezi jeho žáky patřil Tomáš Akvinský, který se stal jeho blízkým přítelem.

V roce 1254 byl Albert jmenován provinciálem svého řádu a odjel do Říma, kde působil jako osobní teolog papeže. V roce 1257 se Albert vzdal provinciálního úřadu, aby se mohl věnovat studiu, a později spolu s Petrem z Tarentasie a Tomášem Akvinským vypracoval nový studijní program pro dominikány.

Proti své vůli byl v roce 1260 jmenován biskupem v Regensburgu, ale o dva roky později rezignoval a vrátil se k výuce v Kolíně nad Rýnem. Aktivně se účastnil lyonského koncilu v roce 1274 a usiloval o sjednocení řecké církve s Římem. V roce 1277 brilantně obhajoval Akvinského a jeho pozici proti pařížskému biskupovi Štěpánu Templářovi a skupině teologů na tamní univerzitě. Následujícího roku se výpadek paměti proměnil ve dva roky špatného duševního a fyzického zdraví, které vedlo k jeho smrti 15. listopadu v Kolíně nad Rýnem. V roce 1931 byl papežem Piem XI. kanonizován a prohlášen učitelem církve.

Praktické lekce:

Lekcie 1: Hledání rovnováhy mezi intelektem a vírou: Albert Veliký byl nejen vynikajícím teologem a filozofem, ale také osobou, která dokázala spojit hluboké intelektuální studium s duchovním životem. Věnoval se nejen teologii, ale i vědeckým oborům, a jeho práce ukazuje, jak důležité je hledat rovnováhu mezi rozumem a vírou. V dnešní době, kdy je vědecký a technický pokrok na vzestupu, je důležité nezapomínat na hodnotu duchovního života a víry. Albert nás učí, že intelekt a víra se navzájem neodporují, ale mohou se obohacovat. Můžeme se inspirovat tím, jak Albert integroval oba tyto aspekty do svého života a jak se snažil porozumět světu a Bohu skrze učení i modlitbu.

Lekce 2: Ochota sloužit a vzdát se pro vyšší dobro: Albert Veliký prošel mnoha fázemi, včetně rezignace na významné pozice ve prospěch studia a výuky, a to vše ve službě Boží pravdě. Jeho příklad ukazuje, že někdy je třeba se vzdát osobních ambicí a komfortu ve prospěch vyššího cíle, jakým je služba druhým a šíření pravdy. Byl jmenován biskupem, ale dobrovolně rezignoval, aby se mohl více soustředit na své poslání jako učitel. Toto odhodlání sloužit bez osobních pohnutek je příkladem toho, jak můžeme v našem životě najít smysl ve službě druhým, i když to obnáší oběti. Albert nás učí, jak významnou hodnotou je být k dispozici pro dobro ostatních a pro to, co je skutečně důležité.