Zázraky svatého růžence – Bitva u Lepanta

7. října 1571 se odehrála lodní bitva mezi spojeneckými silami Neapole, Sardinie, Benátek, papežské gardy, Janova a Savojska ve spojení s johanity proti loďstvu Osmanské říše. Bitva se odehrála v Patraském zálivu v západním Řecku.

Přestože osmanské síly měly velkou početní převahu, zvítězila toho dne takzvaná „Svatá liga“, která zase disponovala větší palebnou silou. Toto vítězství vážně omezilo snahy Osmanské říše ovládnout Středomoří a výrazně změnilo mezinárodní vztahy od východu na západ. Dá se říci, že svět, který známe dnes, by po porážce Svaté ligy vypadal zcela jinak. Tato událost je v historii známá jako „bitva u Lepanta“.

Papež Pius V., z jehož pokladnice byla část tohoto vojenského úsilí financována, nařídil, aby byly kostely v Římě otevřeny k modlitbám ve dne i v noci, a vyzval věřící, aby prosili o přímluvu Pannu Marii prostřednictvím modlitby růžence.

Když se zpráva o vítězství Svaté ligy dostala k papeži Piovi, rozhodl se přidat do římského liturgického kalendáře nový svátek. Sedmý říjen se od té doby nazývá svátkem Panny Marie Vítězné. Nástupce papeže Pia, Řehoř XIII. však změnil název tohoto dne na svátek Panny Marie Růžencové.

Naše vnímání nás může vést k jistému znepokojení nad spojením matky Krále míru s válkou, konflikty a problémy, které popisují bitvu u Lepanta. Faktem však je, že tento svátek byl nejprve chápán jako oslava, podobná té, kterou si Američané připomínají 4. července nebo Evropané jako Den D. Na rozdíl od nás je však tento svátek chápán jako oslava, která se koná v době, kdy si Američané připomínají Den D. Papež Pius V. (později svatý Pius V.) tuto událost interpretoval jako hnutí Prozřetelnosti ve prospěch církve a evropské civilizace. Nepochyboval o tom, že triumf patří Matce Boží a že to byla Svatá liga, která na její přímluvu bitvu vyhrála. Takováto militantní sdružení založená na křesťanském náboženství, víře a kultuře by dnes nebyla přijatelná. Někteří by takové akce mohli považovat za urážku pravého křesťanského smýšlení.

Skutečná historie té doby však ustoupila do mlhy minulosti. Dnes tedy slavíme svátek Panny Marie Růžencové, nikoliv oslavu slavné bitvy, kde se proslavila Panna Maria Vítězná.

Připomínáme si však, jak účinná je modlitba růžence. Je pro nás zdrojem rozjímání a kontemplace nad Pánovým životem a utrpením na zemi. Pokud se zde celkově odehrává nějaký boj, je to spíše boj našeho vnitřního života, zejména v touze modlit se bez rozptylování.

Bible je knihou bojů. Naše víra je výrazem naděje na obnovení harmonie, kterou Stvořitel zamýšlel mezi sebou a lidstvem. Jiný způsob, jak se dívat na naši víru, spočívá v poznání, za co bojujeme a také proti čemu bojujeme.

Byli jsme postaveni doprostřed padlého světa, abychom se nejen podřídili jeho neschopnosti milovat, ale abychom žili v opozici vůči tomu, co je proti Bohu. Musíme vydržet. Abychom však dosáhli cíle, snažme se napodobovat nikoli padlé mocnosti tohoto světa, ale Krista Pána, který mocné odvedl nikoli silou zbraní, ale silou své vůle, aby nás miloval až k smrti. Jeho vítězství bylo triumfální. I v nás stále vnímáme boj duše podobný tomu u Lepanta. Uprostřed těchto bitev víme, že Kristus Pán za nás stále bojuje a že Panna Maria Vítězná je po jeho boku.