Jste na dně? Nechte se adoptovat Svatou rodinou

Nabízíme vám příběh ženy, která se ocitla na samém dně a která dnes svědčí o tom, jak hluboce se jejího života dotkla láska Svaté rodiny.

Po smrti mého otce nastalo období, kdy jsem se cítila osamělá a sama, zejména o svátcích. Otec zemřel, když mi bylo 15 let, sourozenci byli dospělí a všichni odešli z domova. Zůstala jsem doma sama s matkou. Byly to těžké roky a ještě těžší jsem to měla o svátcích, zejména o Vánocích.

Není neobvyklé, že se lidé poznamenaní tragédií ztráty milované osoby ocitnou na dně. Nic to nepřidá na pocitu, že svět kolem vás si žije svým veselým životem, aniž by viděl, co se děje ve vašem nitru.

Na svátek Svaté rodiny během Vánoc se však věci změnily. Na konci mše jsem zůstala sedět v lavici, plakala jsem a nechtělo se mi domů. Jen jsem tam tak seděla, utírala si slzy a dívala se do přední části kostela, kde byl obraz narození Pána. Dívala jsem se na Svatou rodinu, která byla tak radostná a pokojná. Všichni na tom obraze byli naplněni láskou a blízkostí, po které jsem tolik toužila. Takovou rodinu jsem chtěla mít také. Chtěla jsem se cítit milována a být součástí toho všeho.

Spontánně jsem vylila své srdce Josefovi, Marii a Ježíši. Nějak jsem v tomto hlubokém zármutku pocítila pobídku, abych se nemodlila za rodinu, jako je Svatá rodina, ale za to, aby se Svatá rodina stala mou rodinou. A tak jsem odvážně požádala Svatou rodinu, aby mě přijala za svou. Pokoj, který mě náhle zaplavil, se nedá plně popsat. Bylo to podobné, jako když se schoulíte v posteli, je vám zima a někdo vás něžně zabalí do teplé deky.

Od té doby jsem si svou odvážnou modlitbu opakovala každé Vánoce a právě ona mi tolik pomohla přenést se přes můj zármutek. Po nějaké době jsem potkala toho pravého muže – svého manžela a založili jsme spolu naši malou rodinu. Moje „vánoční“ děti už nebyly osamělé a opuštěné. Přesto jsem se celé ty roky snažila o svou soukromou tradici. Každý rok jsem rozjímala o Ježíšově narození a obnovovala svou prosbu ke Svaté rodině, aby mě vzala do svého srdce a obklopila mě svou láskou. A každý rok mi tuto touhu splnili.

Teď, když naše děti rostou, je stále obtížnější mít o svátcích všechny pohromadě najednou, a tak ten smutek prožívám znovu. V takových chvílích se vždycky zastavím, obrátím se ke Svaté rodině a znovu poprosím o tu hřejivou deku jejich lásky, aby mě celou obklopila. Smutek v tu chvíli zmizí a já se znovu cítím milovaná a v bezpečí. O tento pocit prosím i své děti a jsem přesvědčena, že ať už si to uvědomují, nebo ne, láska Svaté rodiny s nimi zůstává.

Je pravda, že existuje jen jedna Svatá rodina se třemi členy, kteří se nikdy nemění. Jsou však tak plní Boží lásky, že jí mají nekonečně mnoho na rozdávání. Jejich jednota je tak všeobjímající, že může pokrýt nespočet lidských srdcí. Jejich zářivé světlo září i v těch nejtemnějších místech našeho smutku. Ať už se cítíte jakkoli, Svatá rodina se může postarat i o vás a vytáhnout vás z osidel temnoty. Stačí jen požádat.