Papež František: Tam, kde je Maria, ďábel nevstoupí

Během mše svaté v bazilice Santa Maria Maggiore papež František přítomným řekl, že když procházíme těžkými časy nebo máme problémy či starosti, Maria je naším štítem. Ona je ta, která bdí nad naší vírou a chrání nás před zlem.

„Tam, kde má Maria svůj domov, ďábel nevstoupí. Tam, kde je Matka, nikdy nezvítězí neklid a strach,“ řekl papež 28. ledna.

„Kdo z nás nepotřebuje takovou ochranu? Kdo z nás není čas od času rozrušený nebo neklidný? A jak často se naše srdce podobá rozbouřenému moři, kde se na nás valí vlna za vlnou a nepřestává foukat vítr obav! Maria je jistou archou uprostřed povodně.“

Papež František sloužil zvláštní mši svatou v bazilice Panny Marie na svátek přenesení ikony Salus Populli Romani. Jedná se o název starobylé byzantské ikony Marie s dítětem Ježíšem, kterou podle tradice namaloval svatý evangelista Lukáš a do Říma byla přivezena v 6. století.

Kanonicky ji korunoval v roce 1838 papež Řehoř XVI. a podruhé v roce 1954 papež Pius XII. Obyvatelé Říma k ní po mnoho staletí chovali úctu. Mimo jiné i řada papežů. Nachází se v paulánské kapli, nazývané také Borghese, v bazilice Santa Maria Maggiore.

Zvláštní vztah k této ikoně má také papež František. Při své první papežské návštěvě bezprostředně po svém zvolení se před obrazem pomodlil. Obraz prošel ve Vatikánských muzeích rozsáhlým restaurováním. Po restaurování byl slavnostně odhalen během této mimořádné mše.

V homilii papež vyzývá, že je „velkým nebezpečím věřit nebo žít bez matky, bez ochrany, a nechat se unášet životem jako list ve větru“.

„Stejně jako se pronásledovaní lidé uchylovali pod ochranu vznešených nebo vysoce postavených žen ve svém regionu, tak i my musíme v těchto „bouřlivých chvílích“ hledat své ochranné útočiště pod pláštěm Panny Marie, „nejvybranější ženy lidstva“. Ona je vždy připravena ukrýt nás pod svou ochranu a shromáždit nás zde. Matka střeží víru, ochraňuje vztahy, chrání v čase protivenství a před zlem. Jako křesťané nemůžeme být vůči své Matce neutrální nebo od ní odděleni, protože bez Matky pak nemůžeme být dětmi. A my jsme především děti – milované děti, které mají Boha za Otce a Marii za Matku.“

Pro ilustraci papež zmínil příběh ženy, která seděla vedle nemocničního lůžka svého syna. Ten trpěl bolestmi po nehodě a matka u něj zůstávala dnem i nocí. Jednou si postěžovala místnímu knězi, že Bůh nikdy nedovolí, aby matky dělaly jednu věc – trpěly místo svých dětí. A to je srdce matky,“ řekl papež. „Nezajímají ji rány ani slabosti jejích dětí, chce je vzít na sebe. A tak je tomu pokaždé. Ať už nám chybí naděje nebo radost, nebo jsme vyčerpali všechny své síly, ať už máme jakýkoli problém, naše Matka se nás vždy zastane.

A kromě toho – nikdy neodmítá naše modlitby. Nenechá padnout ani jedno ze svých dětí. Je to matka, která se za nás nikdy nestydí, jen čeká, až bude moci svým dětem pomoci. Udělejme si z Matky hosta v našem každodenním životě, neustále ji vídejme ve svém domě, ve svém bezpečném příbytku. Svěřme jí všechny své dny. Volejme k ní v každé životní turbulenci a nezapomínejme se k ní vracet s díkůvzdáním.“