Nabízíme vám krátké zamyšlení Tima Hoopese o tom, proč být knězem:
Staň se knězem, protože svět potřebuje hrdiny.
Na začátku tohoto roku jsem si na Benediktinské koleji v Kansasu, kde pracuji, něčeho všiml. Nejhlasitější a nejdelší potlesk dopoledne patřil těm, kteří sloužili v armádě, a těm, kteří vstoupili do zasvěceného života. Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15,13). Vojáci to dělají tak, že se pro nás vystavují nebezpečí násilné smrti. Kněží a řeholníci to dělají tím, že obětují svůj život v pomalém mučednictví života služby. Je správné je nazývat „hrdiny“.
Staň se knězem, protože bez kněží nemáme přístup ke Kristu.
Kristus před svým nanebevstoupením řekl: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20). A tento slib plní úžasným způsobem: v eucharistii. Eucharistická hostie už není chléb, je to sám Kristus, skutečně přítomný. A právě proto máme kněze: přinášejí nám eucharistii a ..:
Staň se knězem, který zprostředkovává odpuštění hříchů.
Svátost smíření je jedinou svátostí, kterou Ježíš ustanovil po svém zmrtvýchvstání, když dechl na apoštoly a řekl: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Tato svátost byla pro svatého Jana Pavla II. stálým předmětem úvah. Často o ní hovoří také papež František:
Ježíš řekl: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Mt 16,26). Ve svátosti smíření kněz předává největší možný dar, který má větší cenu než celý svět: obnovuje duše kajícníků.
Staň se knězem, abys byl živou ikonou Krista.
Ježíšova skutečná přítomnost v eucharistii je rozhodující, ale Ježíš Kristus nepřišel jako pouhá přítomnost nebo duch. Přišel jako člověk. Takto funguje vtělení. „Celý Kristův život byl neustálým učením,“ řekl svatý Jan Pavel II. „Jeho mlčení, jeho zázraky, jeho gesta, jeho modlitba, jeho láska k lidem a jeho zvláštní náklonnost k maličkým a chudým.“ Ježíš Kristus byl člověk s tváří. Lidské srdce stále potřebuje vidět člověka, který se chová jako Kristus, aby plně pochopilo jeho poselství. Potřebujeme někoho, kdo „jedná v Kristově osobě“. Potřebujeme kněze.
Staň se knězem, protože svět potřebuje otce.
Papež František ve své nové knize o modlitbě Otče náš hovoří o naší „společnosti bez otců“ a tvrdí, že „zejména v západní kultuře je postava otce vnímána jako symbolicky nepřítomná, rozpuštěná, odstraněná. Věci jdou z jednoho extrému do druhého,“ říká. „Problémem dneška už není znepokojivá přítomnost otců, ale spíše… jejich odchod či útěk. Otcové jsou někdy tak soustředěni na sebe a svou práci, někdy na individuální naplnění, že zapomínají na svou rodinu.“ Místo otcovských idolů si mladí lidé naplňují život cizími idoly, kteří jim kradou srdce, pohánějí je sny o zábavě a rozkoši, ale nikdo jim nedá žádnou práci. Bůh peněz je klame a upírá jim představu skutečného bohatství.“ Kněz nemůže v domácnosti nahradit otce. Není totiž otcem. Kněží jsou však skutečnými otci. Předsedají nejdůležitějším okamžikům našeho života. Jsou to mužské postavy, které nás formují. Mluví s námi, naslouchají našim problémům, radí nám a osvobozují nás.
Staň se knězem a rozšiř svou rodinu.
Nakonec Ježíš dává apoštolům zvláštní důvod, aby opustili své rodiny a následovali ho, když říká: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ (Mt 19,29). Kněží říkají, že jedním z nejtěžších aspektů kněžství je přechod z jedné farnosti do druhé. Mají pocit, jako by byli vytrženi z rodiny. Ale pouta, která máme v Kristu, trvají navždy.