Poselství Panny Marie Fatimské sehrálo významnou roli v dalším z nesčetných zázraků spojených s růžencem. Na počátku 60. let 20. století připravoval brazilský prezident Joao Goulart svou zemi na nástup komunismu. Veřejnost se domnívala, že je jaksi nevyhnutelné, aby se v zemi ujala vlády komunistická vláda, jako se to stalo na Kubě. Ne všichni však byli ochotni ztratit svobodu a podlehnout takové porážce. Kardinál de Barros Camara vyzval lidi v celé Brazílii, aby tuto hrozbu zničili tím, že se budou řídit pokyny Panny Marie Fatimské, tedy modlit se a činit pokání.
Krátce nato Amelia Bastosová, 59 letá bývalá učitelka a manželka vojenského lékaře ve výslužbě, shromáždila asi 30 přátel a sousedů a založila první místní skupinu CAMDE (Kampaň žen za demokracii) jako poselství pokojného boje proti komunistickému převzetí moci v zemi. Tato skupina se časem rozrostla na statisíce žen po celé zemi. Mnohé z nich se účastnily veřejných růžencových shromáždění. Jedno ze shromáždění v Sao Paulu neslo název „Pochod rodiny s Bohem ke svobodě“. Zúčastnilo se ho více než 600 000 žen, které nesly modlitební knížky a růžence a pochodovaly s protikomunistickými transparenty. Tento pochod spolu s mnoha dalšími růžencovými shromážděními sehrál ústřední roli při konečném svržení prezidenta Goularta a potlačení komunistické snahy o ovládnutí země prakticky bez vojenského zásahu.
Den poté uspořádaly brazilské ženy z vděčnosti Bohu ještě větší pochod za to, že se zemi podařilo zachovat svobodu. Pochodu, který byl nazván „Pochod díků Bohu“, se zúčastnilo více než milion lidí.