Autistický Kuba a kousek jeho světa

Již mnoho let se skupiny rodičů, lékařů a nezávislých umělců zajímají o to, jak představit světu svět dítěte s autismem. Vznikají fotografie, obrázky, barvité popisy, porovnání nebo přirovnání. Mimo jiné známe některé absurdní mýty (například ty, že nemoc je důsledkem očkování), kromě několika mylných představ o autismu. My, obyčejní lidé, o jejich světě nevíme téměř nic.

Často i v kostele při mši svaté, aniž bychom si uvědomovali, že se díváme na autistické dítě, vyjádříme názor na ně, na to, jak jsou neslušní, nevychovaní a necitliví k vlastním rodičům, protože se často nedají obejmout, utěšit ani se s nimi domluvit.

Dítě s autismem je často charakterizováno jako uzavřené, tiché, fyzicky slabé, ale na druhé straně nesmírně tvrdohlavé a inteligentní. Většina z nich vyžaduje ve svém jednání a životě stereotyp, ale nikdy jsme neměli možnost toto tvrzení plně ověřit. Jaké je tedy Bůh stvořil?

Když tělo odmítá poslušnost …

Stává se, že člověk, kterému autismus ztěžuje verbální komunikaci, hledá způsoby, jak se druhým projevit. Protože i když tělo odmítá poslušnost, neznamená to, že je neposlušná i mysl. Možným potvrzením této teze je dopis dospívajícího Kuby z Przybędzy, pacienta s autismem, který s ostatními komunikuje výhradně a pouze prostřednictvím písemných zpráv. Napsal dopis svým spolužákům, kde se jedinečným způsobem vyjádřil k tomu, co umí a jak se cítí.

„Milá třído a celá škola“

Mám vás rád a často na vás doma myslím. Jste hodní a ochotní mi pomoci. Po základní škole se mi bude stýskat.

Pro mě je autismus estetická porucha. Tedy – děláte něco jiného, než chcete – například skáčete a nechcete skákat. Ale skáčeš, protože musíš, i když víš, že to vypadá hloupě. Obecně je estetika důležitá. Nemám rád nepořádek, proto vám ve třídě zavírám penál a o přestávkách odkládám boty.

A teď vám řeknu, v čem mi pomáhá autismus. Mám dobrou paměť, rychle čtu. Dokážu přečíst knihu za hodinu.

Co je pro mě důležité? Je důležité, že mi pomáhá v různých situacích, například když mám špatnou náladu nebo se necítím dobře. Pak se chovám hloupě – křičím, utíkám, zacpávám si uši. Prosím, nedívejte se pak na mě, protože se velmi stydím.

Zdravím vás!

Kuba