Příběhy otce Pia s dušemi v očistci

Když odejdeme z pozemského života, a tedy zemřeme, Bůh nám dá příležitost vidět a pochopit, co je to skutečný hřích, než nás začne soudit.

Každý, kdo zná otce Pia, ví, že tento světec měl přímý vztah k posmrtnému životu. Když ho příbuzný zemřelého požádal o odpověď pro zesnulého, bylo fascinující, že Pio měl vždy odpověď.

Z výroků otce Pia o nebi a očistci:

• Nebe je naprostá radost, nepřetržitá radost, budeme neustále děkovat Bohu. Je zcela zbytečné snažit se zjistit, jak vypadá nebe, protože ho nemůžeme pochopit. Život bude odstraněn, budeme chápat věci úplně jinak.
• … V noci, když zavřu oči, opona se rozhrne a já vidím, jak se přede mnou vynořuje ráj. Díky této vizi usínám s blaženým úsměvem na rtech a naprosto klidnou tváří …
• Z očistce na mši svatou vystupuje více duší zemřelých než živých.
• Duše v očistci se za nás modlí a jejich modlitby jsou ještě účinnější než naše, protože je provází jejich utrpení. Modleme se tedy za ně a prosme, aby se ony modlily za nás.
• Budete překvapeni, že v ráji najdete duše, od kterých byste to nikdy nečekali.
• Většina spasených projde očistcem, než dojde k plnosti blaženosti.
• Duše v očistci nám vrátí modlitby, které se za ně modlíme. Když se modlíme za duše v očistci, vždy se nám něco vrátí. Duše v očistci se modlí za nás.

Gerardo De Caro vedl v roce 1943 s Piem dlouhé rozhovory. Ve svých písemných poznámkách dosvědčuje: „Otec Pio měl přesné znalosti o stavu duše po smrti, včetně délky trvání bolesti až do úplného očištění.“

Papež Pius XII. zemřel v Castelgandolfu 9. října 1958. Toho dne řekl Pio jednomu mnichovi: „Pius XII. je v nebi, viděl jsem ho tam během mše svaté.“

Jednou večer seděl Pio sám a modlil se, když přišel starý muž a sedl si vedle něj. Pio vzpomíná: „Díval jsem se na něj, ale vůbec jsem nevěděl, jak se mu podařilo dostat se v tu hodinu do kláštera. Zeptal jsem se ho: Kdo jste? Co chcete?“ Muž odpověděl: „Otče Pio, já jsem Pietro di Mauro, přezdívaný Precoco, zemřel jsem v tomto klášteře 18. září 1908 v cele číslo 4. Jsem v očistci a potřebuji mši svatou, abych vysvobodil svou duši. Bůh mi dovolil přijít k vám a požádat vás o modlitby.“ Když otec Pio naslouchal jeho příběhu, řekl: „Můžete si být jistý, že zítra budu sloužit mši svatou za vaše vysvobození.“ Otec Pio byl rozrušený, řekl představenému, otci Paolinovi da Casacalenda, vše o tom, co se stalo, a požádal ho, aby směl sloužit mši svatou za otce Pietra. Otec Paolino svolil. Později se vydal na matriku, aby si ověřil údaje o dotyčném mrtvém. V době, kdy mrtvý muž navštívil Pia, vypukl požár, který muže s tímto jménem zabil.

Měsíc po matčině smrti napsal Pio Cleonice Morcaldi: „Dnes ráno odletěla Tvá matka do ráje, viděl jsem ji během mše svaté.“

Pio jednou řekl otci Anastasiu di Roio: „Jednou v noci jsem byl sám na chóru a viděl jsem, jak někdo pozdě večer uklízí oltář. Požádal jsem ho, aby šel spát, protože už bylo pozdě. On mi odpověděl: Já jsem kněz jako ty. Prožil jsem zde svůj noviciát, a když jsem dostal příkaz starat se o oltář, často jsem procházel kolem svatostánku, aniž bych mu vzdal náležitou úctu. Kvůli tomuto hříchu jsem v očistci a Pán mě poslal k vám. Záleží na vás, jak dlouho budu muset v těchto plamenech trpět.“ Pio mu řekl, aby počkal do ranní mše, načež mrtvý řekl: „Kruté!“ a zmizel. Pio mluví o ráně na srdci, protože ho mohl okamžitě poslat do ráje, ale místo toho musel nebožtík zůstat ještě jednu noc v plamenech očistce.

Otec Pio to řekl otci Onoratu Marcucciovi, který mu pomáhal. „Minulou noc jsem na tebe nebyl hodný a nenechal tě spát. Přemýšlel jsem, jak ti to vynahradit, a tak mě napadlo poslat tvou matku do ráje.“

Otec Pio říká: „Věřím, že velké množství duší nemusí jít do pekla, Bůh nás velmi miluje, stvořil nás ke svému obrazu, Bůh nás miluje nade všechno naše chápání. A já sám věřím, že až odejdeme z pozemského života, a tedy zemřeme, Bůh nám dá šanci vidět a pochopit, co je to vlastně hřích, než nás začne soudit. A pokud to pochopíme správně, jak bychom mohli nechtít činit pokání?“

Otec Florence Ehrmanové bojoval v roce 1965 s těžkou formou amyotrofické laterální sklerózy. Požádal otce Pia o modlitby. Otec však v lednu 1966 zemřel. V říjnu 1967 přišla Florence za Piem a zeptala se, zda byl její otec, zbožný žid, zachráněn. Otec jí odpověděl: „Váš otec je spasen, ale musíme se za něj velmi modlit.“

Jedné noci v roce 1944 bratři zaslechli ze schodů hlasité hlasy: „Ať žije otec Pio!“. Opat Raffaele da Sant’Elia a Pianisi řekl dozorci Gerardovi da Deliceto, aby křiklouny nepouštěl ke dveřím a řádně je zamkl. Gerardo sešel dolů, ale nikoho nenašel, dveře byly zamčené jako vždy. Vrátil se, aby situaci ohlásil. Raffaele byl zmatený a rozhodl se jít rovnou za Piem. Zeptal se ho, jestli o tom něco neví. Otec Pio mu odpověděl: „Aha, to byli vojáci, kteří zemřeli na bojišti a přišli mi poděkovat za svou záchranu.“

V roce 1945 požádal otec Modestino otce Pia, aby přirovnal oheň na ohništi k plamenům v očistci. Pio odpověděl: „Je to jako rozdíl mezi čerstvou a vařící vodou.“ Modestino pocházel ze stejného města jako Pio. Jeho rodina byla sousedé a jeho matka pásla ovce na Piana Romana, stejně jako on. Byl správcem kláštera a po Piově smrti provedl soupis majetku v cele. K Piovi měl zvláštní duchovní vztah.

Jednoho dne se Pio svěřil svému lékaři: „Modlím se za dobrou smrt svého dědečka.“ Lékař se podivil a řekl: „Ale on zemřel před sto lety!“ Pio mu odpověděl: „Pamatuj, že pro Boha neexistuje minulost ani budoucnost, ale všechno je přítomnost. Tedy v minulosti Bůh vyslyšel modlitby, které se teď modlím já.“

V roce 1922 se biskup Alberto Costa zeptal Pia, zda někdy viděl duši v očistci. „Viděl jsem jich tolik, že mě nic nemůže vyděsit víc než toto.“

Jeden mladík vypověděl: „Všichni jsme byli v jídelně, když Pio najednou vstal a stále chodil ke dveřím do kláštera, otevíral je a s někým mluvil.“ Dva bratři, kteří šli s ním, však nikoho neviděli a začali si myslet, že se s Piem něco děje. Cestou do jídelny jim však Pio vysvětlil: „Nebojte se, mluvil jsem s dušemi na cestě z očistce do ráje. Děkovaly mi za to, že jsem na ně dnes při mši svaté pamatoval.“

Jednou se Pia někdo zeptal, jak se vyhnout očistci. Odpověděl: „Když všechno přijmeš z Božích rukou a všechno obětuješ s láskou a díkůvzdáním, přejdeš ze smrtelného lože do ráje.“

Bratr Niny Campanile, Pasqualino, zemřel v boji 26. září 1916. Jeho matka poslala Ninu s učitelkou Vittorinou Ventrellovou, aby se Pia zeptala, zda byl spasen. „Ano, je spasen, ale potřebuje vaše modlitby.“ Když se jí na Vánoce 1918 zeptala znovu, Pio odpověděl: „Je tam nahoře!“

Bratr Carmely Marocchino, Vittore da Canosa, náhle zemřel 29. ledna 1958. Carmela se Pia zeptala, proč k náhlé smrti došlo. „Víš, co Ježíš udělal tvému bratrovi? Viděl jsem Ježíše, jak šel do zahrady, bylo tam hodně květin a jedna z nich byla krásnější než ostatní, naklonil se k ní a utrhl ji“. Carmela se zeptala: „Je spasen?“ Otec odpověděl: „Ano, ale musíme se modlit.“ Když se ho 29. července téhož roku znovu zeptala, zda je spasen, otec Pio odpověděl: „Dcero, my kněží jsme před Bohem zodpovědnější. Pokračujme v modlitbách.“ Dne 29. prosince 1958 se ho znovu zeptala, co je s jejím bratrem. Otec odpověděl: „Je v ráji.“

Carmela Marocchino se však Pia zeptala také na rodiče a ptala se, zda jsou v bezpečí. „I když jsou vaši rodiče v ráji, musíme se dál modlit. Pokud modlitby nepotřebují, budou vyslyšeny a použity na pomoc jiným duším.“

Otec Francesco Napolitano sdělil, co slyšel od Orazia, otce otce Pia. Orazio šel strávit několik dní se svým synem v roce 1926. Byla mu přidělena cela č. 10. Když vstoupil do cely, stáli přede dveřmi dva bratři, ale nedovolili mu vstoupit. Vysvětlil jim, kdo je, ale marně. Když udělal krok, aby si vynutil vstup do cely, bratři zmizeli. Byl v šoku, a tak se vydal za Piem. Pio mu to řekl: „Otče, neznepokojujte se, jsou to dva ubozí bratři v očistci, musí odčinit očistcová muka na místě, kde neuposlechli nařízení svatého Františka.“

Otec Francesco Napolitano vyprávěl, že v roce 1945 otec Pietro, který v noci vstoupil do jeho cely, uviděl mladšího bratra sedět na stole se skloněnou hlavou a rozjímat. Zeptal se ho, kdo je, ale ten zmizel. Šokovaný se rozběhl k Piovi. Pio ho doprovodil zpět do cely a řekl: „Tento mladý bratr je chudý novic, který si v této cele odpykává svůj očistec, ale nebojte se, už vás nebude obtěžovat a nikdy ho už neuvidíte.“

Otec Giuseppe Antonio da San Marco v Lamise jednou v klášteře ve Foggii onemocněl. 30. prosince 1936 byl Pio požádán, aby se za něj modlil, protože se mu zvětšovaly vředy. Toho večera někdo zaklepal na Piovy dveře. Do pokoje vstoupil otec Giuseppe. Pio se zeptal: „Jak se máte? Říkali mi, že jste vážně nemocný, a teď vás tu vidím.“ Otec Giuseppe odpověděl: „Mám se dobře. Všechno mé utrpení je pryč a já jsem vám přišel poděkovat za vaše modlitby.“ Pak zmizel. Pio řekl ostatním bratřím, co se stalo. Nikdo nevěděl, že Giuseppe zemřel. Později se dozvěděli, že zemřel v době, kdy navštívil Pia.

Když její bratr zemřel, Maria Pompilio požádala Pia, aby se za něj přimluvil, aby k ní přišel ve snu. Její bratr přišel ve snu a řekl: „Páter Pio mi pomohl v mé agónii, zůstal, dokud mě soudce neodsoudil, dostal jsem jedenáct let v očistci, ale na přímluvu Pátera Pia byl trest snížen na jeden rok.“ O mnoha zázracích ze života otce Pia se dozvíme až na onom světě.