Postní promluva papeže Lva Velikého

„Tělesný půst je k ničemu, pokud se duše nezřekne zla!“

„Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ (2K 6, 2) píše apoštol Pavel.

A co od nás tento „den“ očekává a k čemu nás vyzývá, rozvíjí ve svém kázání svatý papež Lev Veliký (+461).

Mám-li vám, drazí, kázat o nejsvětějším a největším postu, jak lépe začít než slovy apoštola, jimiž mluvil Kristus, a říci to, co už bylo přečteno: „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“

Ačkoli jsou totiž všechny časy plné Božích darů a my máme vždy přístup k jeho milosrdenství a milosti, přesto má být mysl všech věřících nyní pohnuta větším úsilím o další pokrok v duchovním životě a má být nadchnuta větší důvěrou, když jsme vyzváni, abychom se vrátili do onoho dne, v němž jsme byli vykoupeni, ke všem dobrým skutkům: abychom tak mohli oslavit vše přesahující tajemství Pánova utrpení očistou těla i ducha.

Tak velikému tajemství by vskutku náležela taková stálá zbožnost a stálá úcta, abychom stále zůstávali před Boží tváří, jak bychom měli být uznáni za dobré právě na svátek Zmrtvýchvstání, ale protože jen málo lidí je tak statečných a protože přísnost a životní starosti polevují kvůli křehkosti těla, a to nás rozptyluje mnoha starostmi, i sebezbožnější srdce se znečišťuje pozemským prachem.

A zde máme z Božího rozhodnutí velký prostředek uzdravení, že jsme uzdraveni k obnovení čistoty mysli čtyřicetidenním postem, v němž mají zbožné skutky a čistý půst odčinit a vyvážit viny ostatních ročních období.

Vstoupíme-li tedy, milovaní, do tajemných dnů určených k očistě ducha a těla posvátným způsobem, snažme se uposlechnout apoštolských nařízení a očistit se od všeho poskvrnění těla i ducha, aby duch, který je postaven pod Boží zákon a má být vůdcem svého těla, získal skutečně důstojnou vládu, až očistíme boj, který se stále vede mezi našimi dvěma stránkami, duchovní a tělesnou, abychom nikoho nepohoršovali a nedali tak záminku pomlouvačům, neboť bychom byli spravedlivě káráni nevěřícími – a našimi chybami by se bezbožné jazyky vyzbrojily proti náboženství , kdyby způsoby a mravy postících se křesťanů nesouhlasily s čistotou dokonalé zdrženlivosti.

Vždyť vrchol našeho půstu nespočívá jen ve zdrženlivosti; odejmout tělu pokrm nemá žádný účinek, pokud se duše nezřekne zla!