Matka Boží je cestou ke Svaté Trojici

Jak nás Maria učí sjednotit se s Otcem, Synem a Duchem svatým?

Vztah Panny Marie k Otci, Synu a Duchu Svatému je zcela jedinečný: je jako dcera, matka, manželka. S každou božskou osobou má osobní vztah. Nepochybně získala jedinečné znalosti o božské osobě od každé z ostatních dvou božských osob.

A právě proto je důležité s Marií hovořit, aby nám pomohla poznat a najít náš vztah k Otci, Synu a Duchu Svatému.

Podívejme se tedy na Mariin vztah k jednotlivým Božským osobám prostřednictvím některých evangelijních epizod:

Vztah Marie k Otci. Dcera Otce.

Maria nás učí o naší základní identitě – jsem křesťan, jsem milované Boží dítě.

Mariin chvalozpěv (Lk 1, 46-55):

„Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

Tento zázračný text odhaluje její důvěrnou zkušenost Otcovy lásky: hluboké vědomí Boží dobroty, že Bůh bude žehnat jí i celému lidstvu navždy. Uznává Boha jako Dárce (Boží Prozřetelnost). V Mariině magnificat je Bůh tím, kdo věrně plní zaslíbení, oslavuje jeho milosrdenství a spravedlnost.

Mariin vztah k Duchu svatému. Nevěsta Ducha svatého.

Maria nás učí vnímavosti a láskyplné poslušnosti vůči „Sladkému hostu našich duší“ a víře a důvěře v něj uprostřed křížové cesty.

Během Zvěstování (Lk 1, 26-38) Maria říká: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ V této chvíli se Maria stává služebnicí Páně. (Lk 1, 38). Prožívá láskyplnou vnímavost a důvěru v Ducha svatého navzdory nebezpečí podezření z cizoložství, nebezpečí smrti, strachu z neznámé budoucnosti:

Mariina návštěva u svaté Alžběty: (Lk 1, 39-45): „V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.“ (Lk 1, 39) byla inspirována Duchem Svatým a v tomto vnuknutí projevila svou lásku k bližnímu tím, že se radovala (chvalozpěv) z Alžbětiny návštěvy. Maria prožívá radost a nadšení pod vlivem Ducha Svatého.

Další situací, kdy Duch Svatý promlouvá do Mariina života, bylo její setkání s prorokem Simeonem v době obětování Pána v chrámě (Lk 2, 22-40). „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (Lk 2, 34-35)

Duch Svatý promlouvá k Marii prostřednictvím Simeona; on sám předznamenává její jedinečnou účast na Kristově křížové cestě. Duch ji vyzývá, aby trpěla pro spásu duší ve spojení s Ježíšem.

Mariin vztah k Synu. Matka Syna.

Maria prožívá život se svým synem v myšlence, že jednoho dne odejde z jejího života. Prožívá život v oběti svého dítěte. A tak dává inspiraci mnoha ženám, aby na svých dětech chorobně nelpěly, ale dokázaly je skrze Ježíše obětovat Bohu.

Představme si Marii, jak láskyplně hledí na Ježíše hned po narození – s jakou úctou a láskou. Dítě, které nosila pod srdcem devět měsíců, je svědectvím posvátného zázraku přírody – těhotenství. Mariin život byl fyzicky spojen se Stvořitelem. Představte si, jak pokaždé oslovovala své dítě tím sladkým jménem „Ježíš“. Nebylo to jen prosté jméno pro její dítě, ale připomínka toho, kým je: Ježíš (Bůh Spasitel).

Také Marie prožívala těžké chvíle, když jim Ježíš spolu s Josefem zmizel z očí (Lk 2,48-52): „Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.“ To byla lekce, kterou Maria a Josef dostali, aby pochopili význam odloučení od rodičů. A toto poučení dává tento příběh i nám – nedusme své děti duchovně. Ježíšova odpověď nás učí, že musíme hledat Boží vůli stejně neúnavně, jako Marie a Josef hledali Ježíše po tři dny.

V jiném příběhu čteme: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (Jan 2,48-52) V této situaci je Maria pozvána, aby se stala Ježíšovou matkou jako hlava Kristova těla. Na Kalvárii je tedy Maria pozvána, aby se znovu stala Matkou, tentokrát Matkou Kristova mystického těla, které zde na zemi po své smrti a pozdějším nanebevstoupení zanechává. Zdá se, že Ježíš svou Matku ještě více vychovává k rodičovské odloučenosti a vyzývá ji k mimořádně velkorysé lásce – k lásce k Synovi v jiných lidech: k tomu, aby byla Matkou tajemného Kristova těla.